František Lančík
| František Lančík | |
|---|---|
| Narození | 5. prosince 1886 Hulín  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 15. ledna 1976 Přerov  Československo |
| Národnost | česká |
| Politická strana | Československá sociálně demokratická strana dělnická |
| Choť | Hermína Dvořáková |
| Děti | Eva Lančíková, Jaroslav Lančík |
| Rodiče | Jan Lančík, Františka Fryštacká |
| Příbuzní | švagrové Věra Dvořáková a Marie Dřevojánková, švagr Josef Dřevojánek |
| Funkce | starosta (Přerov) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
František Lančík (5. prosince 1886 Hulín – 15. ledna 1976 Přerov) byl starosta Přerova, protinacistický odbojář a příslušník Československé armády v zahraničí.
Život[editovat | editovat zdroj]
Mládí a první světová válka[editovat | editovat zdroj]
František Lančík se narodil 5. prosince 1886 v Hulíně v rodině dělníka Jana Lančíka a Františky rozené Fryštacké. Vyučil se strojním zámečníkem, pracoval na různých místech na Moravě a Dolních Rakousích. Od roku 1903 byl aktivním členem Sociální demokracie a v roce 1905 byl za své postoje i krátce vězněn. Mezi lety 1906 a 1910 absolvoval střední námořní školu v Terstu, poté pracoval jako železničář v Přerově. První polovinu první světové války sloužil u Rakousko-uherského námořnictva v Pule, poté se vrátil k práci na železnici v Přerově.
Mezi světovými válkami[editovat | editovat zdroj]
Po vzniku Československa byl František Lančík nadále aktivním členem Sociální demokracie a Dělnické tělocvičné jednoty a v komunální politice vystoupal až na post posledního předválečného starosty města Přerova. V roce 1919 se oženil s Hermínou Dvořákovou, manželům se v roce 1921 narodil syn Jaroslav a v roce 1924 dcera Eva.
Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]
Po německé okupaci v březnu 1939 byl František Lančík nucen odstoupit v funkce starosty Přerova a velmi záhy vstoupil do protinacistického odboje. Založil ze sociálních demokratů aktivní buňku, která byla součástí organizace Petiční výbor Věrni zůstaneme. V červnu téhož roku inicioval schůzku funkcionářů Sociální demokracie v lesích u Veselíčka za účelem zřízení ještě akceschopnější odbojové skupiny. V září 1939 spustili nacisté preventivní zatýkací Akci Albrecht I., v jejímž sítě měl uváznout i František Lančík. Byl ale varován svými německými známými a tak i se synem Jaroslavem uprchl z protektorátu přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii do francouzského Agde, kde se i přes vyšší věk přihlásil do vznikající československé zahraniční armády. Přerovskou odbojovou organizaci po něm převzala Růžena Stoklásková a Karel Smělík.
Po druhé světové válce[editovat | editovat zdroj]
František Lančík přežil druhou světovou válku jako jediný z rodiny. Z počátku se usídlil v severních Čechách, mezi lety 1946 a 1948 zastával post místopředsedy okresního národního výboru v Podbořanech. Po Únoru 1948 byl nucen opustit veřejné funkce a vrátil se do Přerova. Vystřídal několik podřadných zaměstnání. Zemřel 15. ledna 1976 v Přerově.
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Manželka Františka Lančíka Hemína jakož i dcera Eva, švagrové Věra Dvořáková a Marie Dřevojánková s manželem Josefem Dřevojánkem spolupracovali při podpoře příslušníků sovětských výsadků, za což byli v během června 1942 popraveni na brněnských Kounicových kolejích.[1][2][3][4][5] Syn Jaroslav se stal příslušníkem 311. československé bombardovací perutě RAF. Zahynul 2. července 1941, kdy byl jeho stroj omylem sestřelen britskou noční stíhačkou. Urnu s jeho popelem přivezl František Lančík ze Spojeného království a pohřbil v rodinném hrobě v Hulíně.[6]
Posmrtná ocenění[editovat | editovat zdroj]
- Po rodině Lančíkových je pojmenována jedna z přerovských ulic.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Hermína Lančíková v Encyklopedii dějin města Brna
- ↑ Eva Lančíková v Encyklopedii dějin města Brna
- ↑ Věra Dvořáková v Encyklopedii dějin města Brna
- ↑ Marie Dřevojánková v Encyklopedii dějin města Brna
- ↑ Josef Dřevojánek v Encyklopedii dějin města Brna
- ↑ Jaroslav Lančík v Encyklopedii dějin města Brna
