František Kašík
| František Kašík | |
|---|---|
_v_uniforme.jpg) Major František Kašík (1945) | |
| Narození | 26. března 1888 Polná  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 18. září 1969 (ve věku 81 let) asi Praha  Československo |
| Civilní činnost | stavitel, památkář |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | major |
| Doba služby | 1914–1938, 1945–1947 |
| Sloužil | Rakousko-uherská armáda, Československá armáda |
| Složka | pěchota, ženisté |
| Jednotka | Československé legie |
| Války | první světová válka |
| Bitvy | Sibiřská anabáze |
Major František Kašík (26. března 1888 Polná[1] – 18. září 1969 asi Praha) byl český voják, během první světové války československý legionář v Rusku, účastník Ruské občanské války a tzv. Sibiřské anabáze. Jakožto major Československé armády byl roku 1935 povolán na Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP), pro které navrhl úspěšnou koncepci protitankové překážky, tzv. rozsocháče či českého ježka,[2] posléze pak uplatněnou v armádách takřka po celém světě.
Život[editovat | editovat zdroj]
Mládí[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v Polné nedaleko Německého Brodu na Českomoravské vysočině, v dětství se však s rodinou odstěhoval do Prahy. Absolvoval reálku na Žižkově, poté krátce studoval na Českém vysokém učení technickém. Když 28. července 1914 Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku, byl krátce poté odveden do rakousko-uherské armády k povinné vojenské službě a zařazen k dělostřeleckému pluku č. 3 nasazenému v pevnosti Přemyšl v Haliči, na východní válečné frontě. Po dobytí pevnosti v březnu 1915 se dostal do ruského zajetí.
Čs. legie[editovat | editovat zdroj]
Následně se přihlásil do nově vznikajících československých legií, se kterými po bolševickém převratu v Rusku absolvoval tzv. Sibiřskou anabázi, cestu československých legionářů pro Transsibiřské magistrále do Vladivostoku, a poté lodí kolem Asie do Evropy do nově vzniklého Československa, kam dorazil v červenci 1920. Dne 5. dubna 1921 se civilně oženil s Eliškou roz. Klusáčkovou z Polné, s níž měl několik dětí.
Vstoupil do nově vytvořené Československé armády a byl zaměstnán u ředitelství Zemského vojenského velitelství v Praze. V letech 1923 až 1925 pak svou pozici opustil, aby řídil výstavbu Vojenské muniční továrny v Poličce.
Ředitelství opevňovacích prací[editovat | editovat zdroj]
Roku 1935 byl pak v pozici majora povolán na Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP)[3] a pověřen velením 4. podskupina: vnitřního zařízení II.b stavebně-administrativní skupiny. ŘOP bylo pověřeno budováním rozsáhlého opevňovacího systému podél hranice s Nacistickým Německem a některými dalšími sousedními zeměmi, především prostřednictvím budování sítě betonových bunkrů a dalších vojenských objektů. Stal se autorem koncepcí několika ženijních opevňovacích systémů, z nichž nejvýznamnější a později nejpoužívanější byl tzv. rozsocháč,[4] statická ocelová protitanková překážka, vzniklá de facto ze zdokonalení koncepce zátarasu typu španělský jezdec. Rozsocháč se pro svou jednoduchost a zároveň mimořádnou účinnost a bojovou odolnost stal posléze široce rozšířenou koncepcí.[5] Rovněž Kašík navrhl také speciální heslový zámek pro poklopy kabelových komor a další zařízení.
.jpg)
Po tzv. Mnichovské dohodě a pozdějším obsazení Druhé republiky armádou nacistického Německa a vzniku Protektorátu Čechy a Morava Kašík armádu opustil. Jakožto vlastenec a důstojník se zapojil do organizace Obrana národa sdružující primárně někdejší vojáky československé armády v odbojové činnosti proti německým okupantům. Těžce jej prý trápilo vědomí, že jím navržený rozsocháč byl během vypuknuvší druhé světové války široce používán německou armádou.
Po roce 1945[editovat | editovat zdroj]
Po osvobození Československa roku 1945 se vrátil do Československé armády, v dubnu 1947 byl pak přeložen do zálohy a nedlouho poté armádu opustil. Své stavební zkušenosti následně uplatnil při práci v památkové péči, během 50. letech působil mj. při opravách Pražského hradu a přilehlého Jeleního příkopu či na výstavbě stavbě Laterny magiky v Praze, dokončené roku 1959.
V roce 1962 odešel do penze.
Úmrtí[editovat | editovat zdroj]
František Kašík zemřel 18. září 1969, patrně v Praze.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Z pobřeží Velké Británie mizí protiinvazní zábrany z druhé světové války. armadnizpravodaj.cz [online]. [cit. 2022-02-27]. Dostupné online.
- ↑ Historie a vojenství. [s.l.]: Magnet 496 s. Dostupné online. Google-Books-ID: bw3vAAAAMAAJ.
- ↑ HTTPS://WWW.BRYTRO.CZ, Brýtro-. Rozdělená obloha, rozdělené koleje – 14. díl – S-Bahn a výstavba zdi. Československý Dopravák [online]. 2021-05-20 [cit. 2022-02-27]. Dostupné online.
- ↑ Český ježek | Fronta.cz. www.fronta.cz [online]. [cit. 2022-02-27]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KNOBLOCH, Iva a VONDRÁČEK, Radim. Design v českých zemích 1900-2000: instituce moderního designu. V Praze: Academia, 2016. s. 319. ISBN 978-80-7101-157-6.
- Eduard Stehlík: Lexikon těžkých objektů č.s. opevnění z let 1935 - 1939, FORTprint, 2001 1. vydání, ISBN 80-86011-13-5.