František Jílek-Oberpfalcer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Prof. dr. František Jílek-Oberpfalcer
Narození9. srpna 1890
Růžov
Úmrtí6. března 1973 (ve věku 82 let)
Praha
Povoláníjazykovědec, učitel, filolog a redaktor
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

František Jílek-Oberpfalcer (9. srpna 1890, Růžov[1]6. března 1973, Praha) byl český jazykovědec, vysokoškolský pedagog a překladatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako František Oberpfalcer, syn domkáře Jana Oberpfalcera v Růžově a matky Rosy, rozené Kubíčkové.[1] (Příjmení Jílek přijal v roce 1946 podle matky svého otce.)[2] Vystudoval gymnázium v Českých Budějovicích a v letech 1910–1914 Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze.[3] Ve válečném roce 1916 byl promován sub auspiciis, jako kadet-aspirant, doktorem filosofie.[4] Po působení na ministerstvu národní obrany (1919–1927) se stal pedagogem, nejprve středoškolským[5] a po habilitaci v roce 1935 univerzitním na Karlově univerzitě.[3] Od roku 1929 učil se sníženým úvazkem, od roku 1931 se již plně věnoval vědecké činnosti.[2]

Oženil se 27. dubna 1920 s Liduškou Hemerovou.[6]

Věnoval se mnoha oborům, včetně dialektologie, zejména z oblastí jižních Čech a Podkrkonoší, historické mluvnice, ve zkoumání argotu a slangu nebo jazykového humoru (např. slovních hříček) byl v českém prostředí průkopníkem atd.[7]

Za druhé světové války cestoval po území protektorátu a přednášel o českém jazyce, čímž podporoval národní cítění.[7] Ze stejné doby jsou také některé jeho silné apelující stati jako Krásná, čistá, svatá řeč mateřská (1945) a Je ctí být Čechem (v Kalendáři středoškolského studentstva 1940/41).[8] Po válce naopak apeloval na počešťování německých příjmení,[9] tehdy také začal vedle rodného příjmení Oberpfalcer používat i příjmení Jílek po babičce.[3]

V letech 1933 až 1948 byl hlavním redaktorem časopisu Naše řeč.[3] Věnoval se také jazykové redakci vydání české beletrie (např. Komenského Orbis pictus nebo Karafiátovi Broučci)[8] a překladatelství. Od roku 1946 vyučoval jako profesor na filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1960 odešel do penze.[2]

Genderová lingvistka Jana Valdrová považuje Františka Oberpfalcera za hlavního inciátora toho, že po vyhnání Němců bylo prosazeno plošné přechylování příjmení. Před válkou se, pod vlivem kontaktu s německou menšinou, vyskytovala i jména typu Anna Procházka či Eva Vykopal.[10] Tématu přechylování se Oberpfalcer věnoval dlouhodobě, například začátkem 30. let v článcích:

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Emil Dvořák v článku k Oberpfalcerovým 80. narozeninám vyzdvihl jeho knihu Jazyk knih černých, jinak smolných z roku 1935, kde se Oberpfalcer věnoval zápisům výpovědí zapsaných v knihách útrpného práva (tj. např. při mučení).[8]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Napsal větší množství odborných prací, nejen úzce jazykovědného zaměření, např.:

  • O jazyce mateřském (1919)
  • Jazykozpyt (1932)
  • Rod jmen v češtině (habilitační práce, 1933)
  • Jazyk knih černých, jinak smolných (1935)
  • Nejstarší české hry divadelní (1941)
  • Chvála jihočeské řeči (1943)
  • Jak žili naši otcové (1946)
  • Čeština je jazyk vtipný (1956, 2. vydání 1958, přepracované 3. vydání Vtipná čeština 1967)
  • Česká sémantika (1956)
  • Jihočeský člověk a jeho řeč (1961)

Pozůstalost Františka Jílka-Oberpfalcera je uložena v Památníku národního písemnictví.[11]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Matrika N Ledenice, 1877-1985, snímek 339, Záznam o narození a křtu
  2. a b c FORST, Vladimír. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, H-L. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0345-2. Kapitola František Jílek, s. 532–533. 
  3. a b c d Oberpfalcer - Jílek František [online]. Ledenice: Ledenice [cit. 2015-08-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-16. 
  4. Národní listy, 25.3.1916, s.5, Vojenská promoce sub auspiciis
  5. Noviny Prahy 2, 6/2012, s.9: 100. výročí bývalého reálného gymnázia
  6. Národní listy, 28.3.1920, s.4, oznámení sňatku
  7. a b Prof. dr. František Jílek-Oberpfalcer. Naše řeč [online]. 1973. Roč. 56, čís. 2. Dostupné online. 
  8. a b c DVOŘÁK, Emil. Osmdesátiny profesora Františka Jílka. Naše řeč [online]. 1970. Roč. 53, čís. 3. Dostupné online. 
  9. Databáze NK ČR: Jílek František: Počeštěme svá příjmení, (1946)
  10. Jana Valdrová: Přechylování příjmení, 2. 12. 2015
  11. Jílek-Oberpfalcer František [online]. Praha: Památník národního písemnictví. Dostupné online. [nedostupný zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]