František Choura

František Choura
František Choura (cca 1890)
Narození	5. ledna 1852 Bohutín u Příbrami Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	23. února 1921 (ve věku 69 let) Bowerton, Pensylvánie Spojené státy americké Spojené státy americké
Národnost	česká
Povolání	anarchista, politický vězeň
Znám jako	Franta Choura
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Choura, zvaný též Franta Choura, pseudonym Franta Známý (5. ledna 1852 Bohutín u Příbrami – 23. února 1921 Bowerton, Pensylvánie) byl český horník, socialista, anarchista, spolkový činovník, novinář a aktivista. Byl součástí socialistického a dělnického hnutí a také zakládajícím členem České strany sociálně demokratické-dělnické. Posléze byl zatčený a stíhaný za levicové aktivity, pročež odešel roku 1887 do exilu v USA. Patřil k jedněm z nejvýraznějších a nejaktivnějších českých hornických socialistických činitelů a anarchistů.

Život

Mládí

Narodil se v Bohutíně nedaleko Příbrami do chudé dělnické rodiny. Ve věku šestnácti let začal pracovat jako horník ve stříbrném dole Amalia. Po pracovním úrazu byl poznamenán jizvou ve tváři a dvěma amputovanými prsty. Byl znám jako vznětlivý a prudký člověk. Roku 1873 se přestěhoval do Duchcova, kde začal pracovat ve zdejších hnědouhelných dolech. Nuzné podmínky dělníků během probíhající průmyslové revoluce v něm vzbudily zájem o myšlenky socialismu a dělnického hnutí, tedy v Rakousku-Uhersku postihované ideologie. Začal studovat levicovou literaturu, byl organizován v socialistických dělnických spolcích, začal přispívat do dělnických periodik a spolupořádal schůze a přednášky hájící zájmy horníků.

Socialistické hnutí

Díky svým textům se dostal do kontaktu s novinářem a aktivistou Josefem Boleslavem Peckou-Strahovským, do jehož časopisů začal přispívat pod pseudonymem Franta Známý. Díky kontaktu s pražskými socialisty se Choura 7. dubna 1878 v zadní místnosti břevnovského hostince U Kaštanu zúčastnil ustanovující schůze Československé sociálně demokratické strany dělnické. Spolu s dalšími socialisty, včetně Pecky byl zatčen a odsouzen ke dvěma měsícům vězení v Novoměstské káznici. Po propuštění se po krátkém pobytu v Bohutíně vrátil do Duchcova, kde pokračoval ve svých novinářských a aktivistických činnostech. Byl zvolen do představenstva Bratrské pokladny, hornické záložny, spravované majiteli společnosti, poté, co zde pak odhalil zpronevěru, byl namísto prošetření události spolu s několika dalšími propuštěn.

Mezi hornictvem i rakouskou policií nabyl značného renomé pro své řečnické, organizační a novinářské schopnosti, chybějící prsty a jizva jej pak činila snadno rozpoznatelným. Mezi důlními správci pak začal být všeobecně nežádoucí. V letech 1880 až 1882 byl opakovaně zatýkán a v řádu dnů až týdnů vězněn. Opakovaně se také potýkal s obtížemi s nalezením práce, které většinou ztratil kvůli svým politickým postojům, pracoval v dolech v Braňanech, Hostomicích, Ervěticích či Ledvicích. Posléze začal roku 1882 pracovat v kamenolomu u Teplic, kde se s rodinou usadil. Přispíval a podílel se na vydávání novin a letáků, mj. tajných časopisů Budoucnost a Hlas lidu.

Ve svých postojích se radikalizoval a přiklonil se k anarchismu. Byl součástí struktur tzv. pětiprstých skupin, pětičlenných skupin socialistů, která má následně povinnost se rozdělit na dvě po třech členech, dosáhne-li její počet členů šesti. Tím bylo předcházeno podezření z nedovoleného spolčovaní. Během probíhající generální stávky horníků na Duchcovsku, Mostecku a Teplicku na jaře 1882, do které se zapojily tisíce horníků, pobýval Choura opět ve vězení. Zřejmě i v kontextu těchto událostí byl Choura ponechán ve vazbě a v prosinci 1882 byl odsouzen na půl roku tvrdého žaláře. Jeho žena a děti byli pak násilně vystěhováni rakouským četnictvem do Bohutína. V polovině roku 1883 se pak přesunul do Brna, kde spolupracoval s Františkem Hlaváčkem na vydávání tiskoviny Spravedlnost, po dalším zatčení a věznění se pak roku 1884 přesunul zpět do Teplic.

Tiskárna v Hluboké

Z Teplic spolupracoval s Františkem Jonatou a Josefem Pačesem na zřízení a financování provozu tajné tiskárny v Liberci, posléze umístěné v Pačesově ševcovské chalupě v obci Hluboká u Liberce, která vedle pamfletů a letáků začala následně vydávat první český anarchistický časopis Svoboda. Posléze v Liberci Pačesovi pomáhali dva další muži, Kryštof Černý a Josef Rampas, smluvení přes Jonatu. 11. února 1885 byla však skupina prozrazena a Pačes s Černým byli zatčeni v Pačesově domě přímo při činu. V následném soudním procesu konaném v listopadu 1885 v Praze byli Pačes, Černý a Rampas odsouzeni na 16, 15 a 10 let vězení za protistátní činnost a porušení tiskového zákona, což v případě Pačesa a Černého představovalo možná nejvyšší tresty kdy udělené českým anarchistům rakousko-uherskou justicí. V anarchistických kruzích pak Choura čelil podezření, že je policejním informátorem a libereckou tiskárnu prozradil, obvinění byla ale velmi pravděpodobně mylná a mohly být vyvolány rakouskými policejními provokatéry.

Emigrace

Neustálé úřední pronásledování a spory v české anarchistické komunitě jej roku 1887 vedly k emigraci do Spojených států, podobně jako i jiní čeští anarchisté, včetně pak propuštěného Josefa Pačese. Nejprve se usadil v Clevelandu, kde jej podpořila místní česká anarchistická komunita, jejíž se následně stal součástí a pracoval zde opět jako horník. Přispíval do českého anarchistického časopisu Volnost (Freedom) vydávaného v USA. Po roce 1901 se za prací přesunul do černouhelných těžebních oblastí v Pensylvánii.

Úmrtí

František Choura zemřel 23. února 1921 v Bowertonu v Pensylvánii ve věku 69 let.

Na jeho rodném domě v Bohutíně byla již v období První republiky odhalena pamětní deska s plastickou podobiznou. Roku 1929 zpracoval jeho monografii s názvem Franta Choura - tribun severočeských havířů spisovatel František Cajthaml.

Odkazy

Externí odkazy

• Severočeští anarchisté

Autoritní data	Biblio: cd469399-c9a1-4282-8a5f-9d75ccc57a5e NKC: jk01050322 VIAF: 83748095

Portály: Česko | Lidé | Politika