František Chalupa (spisovatel)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
František Chalupa
František Chalupa. Kreslil Josef Mukařovský r. 1890 podle maturitní fotografie z r. 1877
František Chalupa. Kreslil Josef Mukařovský r. 1890 podle maturitní fotografie z r. 1877
Narození30. prosince 1857
Kralice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí1. ledna 1890 (ve věku 32 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povoláníspisovatel, básník, novinář a překladatel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Chalupa (30. prosince 1857 Kralice[1] u Uhlířských Janovic1. ledna 1890 Praha[2]) byl český básník, spisovatel, novinář a překladatel. Používal i pseudonym Václav Jalovec.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval gymnázium v Hradci Králové, kde patřil k nejlepším studentům. Uměl dobře latinsky a řecky, ale naučil se i rusky a polsky, překládal a psal první básně. Profesoři mu doporučovali, aby po maturitě pokračoval ve studiu klasické filologie, otec si naopak přál, aby se stal knězem. František ale toužil vyniknout v literatuře – chtěl se stát učitelem, básníkem, literárním historikem a překladatelem. Aby své plány naplnil, odjel roku 1877 do Prahy, kde se zapsal na filozofickou fakultu.

První rok v Praze byl krušný. Neměl téměř žádné peníze, protože ho otec odmítl podporovat. Přesto vedle studia a soukromého doučování literárně tvořil a účastnil se činnosti Umělecké besedy. Umělci, se kterými se scházel například v restauraci U Myslíků nebo v kavárně Slávie, mu žertovně říkali „ruský mužik” – na rozdíl od ostatních byl rozvážný, umírněný, usedlý, ale i neupravený, s velmi onošeným oblečením. Neměl velké sebevědomí a nerad se svěřoval se soukromými záležitostmi.

Po roce pražského pobytu se jeho situace začala zlepšovat. Za studii o Epiktétově filozofii vyhrál cenu 40 zlatých a jeho literární tvorba se stala známější. Uveřejňoval fejetony, povídky a básně, psal recenze uměleckých děl, překládal z ruštiny, polštiny a latiny a pokračoval ve studiu.

V dubnu 1880 se stal šéfredaktorem časopisu Ruch, kterým zůstal do roku 1882. Bylo to jeho nejplodnější období. Do Ruchu psal množství příspěvků, v některých číslech i víc než polovinu, a to pod vlastním jménem i pod pseudonymy. Několik básnických i prozaických prací vydal i knižně. Psal také kratší zprávy, nekrology a studie do dalších časopisů.

Po roce 1886 se dostal do osobní i tvůrčí krize. Jeho tělesné i duševní zdraví ochabovalo, vytrácela se chuť k práci a problémy k vlastní škodě řešil alkoholem. Možná se nedokázal vyrovnat s rychlým úspěchem, kterého v Praze dosáhl, možná měl jiné soukromé důvody, se kterými se nesvěřoval. Zemřel ve věku 31 let po několikaletém viditelném úpadku. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Chalupa byl činný jako básník, překladatel poezie, novinář a zčásti i literární historik.

Jako překladatel nepostupoval systematicky, ale vybíral si jednotlivé básně, které se mu líbily. Překlady uveřejňoval v časopisech Ruch a Světozor. K jeho nejoblíbenějším autorům patřil ruský Samsonov, který popisoval upadající, zoufalé hrdiny. Překlady vyšly roku 1884 ve sbírkách Kvítí z ruských luhů a Niva.

Jeho vlastní básnická tvorba se inspirovala ruskou epikou. Verš je bohatý a rytmický, trochu jednotvárný, ale s velkou citovou hloubkou. První větší dílo, epickou báseň Záviš, uveřejnil roku 1882 v Poetických besedách. V roce 1889 vyšly v Salonní bibliotéce Zpěvy bohatýrské.

Psal i povídky, s náměty z venkova a historie. Měly charakter lidové četby, snažil se psát pro široké vrstvy. Roku 1886 vydal knihu Naše ves jindy a dnes.

Chtěl se stát i literárním historikem, ale velkých výsledků nedosáhl. Do této oblasti se dají zařadit studie:

  • Obrany jazyka a národnosti české (Ruch)
  • O básnictví českém za posledních dob (Ruch)
  • Přehled devatenácti ročníků Světozoru (Světozor)
  • Přehled dvacetileté činnosti Umělecké besedy

Oceňovaný byl i za kratší životopisné články a nekrology, pro které se mu často dařilo vyhledat zajímavé, nepříliš známé informace.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Sudějov
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele sv. Apolináře na Novém Městě pražském

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]