František Řehoř

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
František Řehoř
František Řehoř
František Řehoř
Narození 16. prosince 1857
Stěžery
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 6. září 1899 (ve věku 41 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtí tuberkulóza
Místo pohřbení Olšanské hřbitovy
Národnost Češi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Řehoř (16. prosince 1857 Stěžery6. října 1899 Praha) byl český etnograf, zaměřený na studium Rusínů, Ukrajinců a dalších národností v Haliči a Bukovině.

Studoval vyšší reálku v Hradci Králové. Roku 1877 se s rodiči odstěhoval do obce Volkov u Lvova, kde získali do pronájmu statek benediktinského řádu. Na Františka udělalo nové prostředí velký dojem. Zaujal ho zejména archaický způsob života a hospodaření místních obyvatel – Ukrajinců, Rusínů, Huculů a haličských Židů. Život mezi nimi si oblíbil a navázal tam množství kontaktů.[1]

Ačkoli všechny poznatky získával jen samostudiem, brzy se stal uznávaným odborníkem na haličský národopis. V roce 1880 napsal první článek – O výrobě plátna u Rusínů východo-haličských – pro Listy Průmyslové.[1] Po něm následovala řada dalších, v různých časopisech: Světozor, Osvěta, Květy, Musejník, Lumír, Slovanský sborník, Vesna, Ruch, Zlatá Praha, Zprávy z tržnice, Národní listy a j. Celkem napsal asi sto článků.[2][3]

Významná byla jeho činnost sběratelská. Během 13 let pobytu v Haliči (1877–90) shromáždil 2000 knih, které věnoval knihovně Musea Království českého, a po návratu postupně doplnil ještě dalších 600. Získal také množství předmětů – modelů staveb, řemeslnických nástrojů, hraček, hudebních nástrojů, výšivek, domácích ozdob, keramiky, kraslic a oděvů, které předal Náprstkovu muzeu. Po roce 1895 pomáhal při vzniku Českoslovanského národopisného muzea (dnes součást Národního muzea). Ceněná byla i jeho huculská sbírka (pro Náprstkovo muzeum) se svícny, vykládanými holemi, šperky a řezbami. Život v Haliči dokumentoval také na stovkách fotografií.[3]

V Haliči si získal řadu přátel. K nejvýznamnějším patřili národní buditel Volodymir Šuchevyč a spisovatel Ivan Franko.[1] Když se v roce 1890 stěhoval do Prahy, předal svou rozsáhlou českou knihovnu ukrajinskému spolku Prosvita.[3] Sdružení mu pak v následujících letech zasílalo časopisy, knihy i jiné zajímavé předměty. Když roku 1891 přijela rusínská delegace vedená V. Šuchevyčem do Prahy na jubilejní výstavu, Řehoř ji doprovázel.[4] Při té příležitosti napsal článek Rusíni k nám, v němž popsal, jaký respekt mají Rusíni k úspěchům Čechů v kulturní i hospodářské oblasti.[5]

Po návratu do Čech roku 1890 pracoval jako úředník pro pražskou obec za plat 36 zlatých měsíčně.[6] Pokračoval v psaní článků, pomáhal tvořit muzejní sbírky, napsal přes 160 hesel do Ottova slovníku naučného.[3] K jeho českým spolupracovníkům patřil Edvard Jelínek,[4] z mladší generace pak Ludvík Kuba a Adolf Černý.[7] Snažil se i o souborné knižní vydání svých výzkumů, ale žádný z nakladatelů mu nevyhověl z obav před finanční ztrátou. Jeho dílo tak dodnes zůstává rozptýleno po časopisech.[1]

Za zásluhy o haličský národopis a vzájemné poznání kultur ziskal ocenění:

  • Čestné členství ve lvovském rusínském spolku Prosvita (1888[3] nebo 1890[2])
  • Členství ve společnosti Musea Království českého (1894)[3]
  • Dopisující členství haličského národopisného sdružení Towarzystwo Ludoznawcze (1895)[3]

Zemřel na tuberkulózu,[1] pohřben byl na Olšanských hřbitovech.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

  1. a b c d e František Řehoř: Milovník života haličských Rusínů — Národní knihovna České republiky. www.nkp.cz [online]. [cit. 2019-05-31]. Dostupné online. 
  2. a b JELÍNEK, Edvard. František Řehoř. Světozor. 1891-07-24, roč. 25, čís. 36, s. 430. Dostupné online [cit. 2010-08-27]. 
  3. a b c d e f g František Řehoř. Zlatá Praha. 1896-03-20, roč. 13, čís. 20, s. 238-240. Dostupné online [cit. 2010-08-27]. 
  4. a b c ČERNÝ, Adolf. František Řehoř. Světozor. 1899-10-20, roč. 33, čís. 48, s. 576. Dostupné online [cit. 2010-08-27]. 
  5. ŘEHOŘ, František. Rusíni k nám. Světozor. 1891-07-17, roč. 25, čís. 35, s. 417–419. Dostupné online [cit. 2010-08-27]. 
  6. Kronika. Zlatá Praha. 1899–10, roč. 16, čís. 49, s. 588. Dostupné online [cit. 2010-08-27]. 
  7. KALETA, Petr: Ludvík Kuba a Ukrajina (www.sorben.com)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]