Frank Foley

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Francis "Frank" Edward Foley
Francis Edward Foley (před rokem 1940)
Francis Edward Foley (před rokem 1940)
Jiná jménaFrank Foley
Narození24. listopadu 1884
Highbridge, Somerset, Anglie, Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Úmrtí8. května 1958
Stourbridge, Worcestershire, Anglie, Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Národnostangličan
Povolánídůstojník britské tajné zpravodajské služby (SIS; MI6)
Aktivní roky1922 až 1939
Zaměstnavatelvláda
Znám jakoBritský Schindler; Červený bedrník
TitulMajor
OceněníCMG; Řád svatého Olafa; Spravedlivý mezi národy
ChoťKatharine Eva Foley (Kay)[1] (rok sňatku: 1921; datum úmrtí: 15. dubna 1979)
Dětidcera: Ursula[1]
Rodičematka: Isabella; otec: Andrew Wood Foley
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Socha Franka Foleyho v Highbridge, Somerset, Anglie
Pamětní deska v Mary Stevens Park (Norton, Stourbridge, Stourbridge, West Midlands, Velká Británie)
Řád svatého Michala a svatého Jiří (CMG)
Řád svatého Olafa
Pohled na Jad Vašem v Jeruzalémě v Izraeli (2014)
Medaile udělovaná Spravedlivým mezi národy

Frank Foley (celým jménem včetně hodnosti a vyznamenání: major Francis "Frank" Edward Foley CMG) (24. listopadu 1884, Highbridge, Somerset, Anglie – 8. května 1958, Stourbridge, Worcestershire, Anglie) byl účastníkem obou světových válek,[1] ale především pak důstojníkem britské tajné zpravodajské služby (SIS, neoficiálně také MI6, Military Intelligence, Section 6; rozvědka).

Úvodem[editovat | editovat zdroj]

Ve 30. letech 20. století působil oficiálně jako úředník pasové kontroly v oddělení pro vydávání víz na britském konzulátu v Berlíně.[2] Jako agent MI6 zde plnil různé výzvědné úkoly, ale především bylo jeho úlohou nevpustit do Anglie žádné tajné agenty nacistického Německa.[2] Kromě toho si „přizpůsobil“ pravidla britského konzulátu pro vydávání víz tak, že víza vydával i těm, kdo nařízené předpisy pro jejich vydání nesplňovali, ale byli v Německu ohroženi, tedy především Židům, kteří se díky těmto dokumentům mohli vystěhovat do tehdejší mandátní Palestiny, kam Britové Židy obecně málo pouštěli.[2] Tímto způsobem pomohl tisícům židovských rodin uprchnout z nacistického Německa především po Křišťálové noci (noc z 9. listopadu 1938 na 10. listopad 1938) a před vypuknutím druhé světové války.[3]

Frank Foley nevykonával svou práci pro svůj osobní zisk; nedělal to pro to, aby jej uznával jeho stát. Mnozí z těch, kteří jím byli zachráněni, nevěděli prakticky nic o tichém, nenápadném, skromném Britovi na konzulátu, jehož důstojnost, soucit a statečnost byly nade vší pochybnost.

Prohlášení špionážní agentury SIS/MI6 (vedoucí MI6 Alex Younger, O Franku Foleyovi, [1]

Frank Foley je oficiálně uznáván jako britský hrdina holocaustu (odhaduje se, že zachránil asi 10 tisíc osob[2]) a v Izraeli obdržel čestný titul Spravedlivý mezi národy.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí, studia, služba v armádě[editovat | editovat zdroj]

Frank Foley se narodil jako třetí syn Isabelly a Andrewa Wooda Foleyho. Jeho otec se narodil v Tivertonu (Tiverton, Devon, Anglie), byl povoláním železniční dělník,[4] jeho rodina nejspíše pocházela z města Roscommon v Irsku a její kořeny sahaly až do počátku 18. století. Poté, co Frank Foley navštěvoval místní školy v hrabství Somerset, získal stipendium na Stonyhurst College v Lancashire, kde byl vzděláván jezuity.[5] Poté odešel do katolického semináře ve Francii, kde měl studovat na kněze, ale přešel do Université de France v Poitiers, kde se věnoval klasickým studiím.[6][p 1] Tam také přehodnotil svůj postoj ke kněžskému povolání a místo této varianty se rozhodl pokračovat v kariéře akademické. Na svých četných cestách po Evropě dosáhl schopnosti plynně hovořit jak ve francouzském tak i německém jazyce.

V době vypuknutí první světové války byl Frank Foley studentem filozofie v Hamburku. Jako britskému občanovi mu v Německu hrozilo zatčení nepřátelskou mocí. Situaci vyřešil tak, že uprchl do přístavního města Emden, jež leží na řece Emži v Dolním Sasku na severozápadě Německa. Odtud se pak s pomocí nějakého rybáře dostal do neutrálního Holandska a následně se pak ve své domovské zemi připojil k britské armádě.

Nakonec Frank Foley absolvoval Královskou vojenskou akademii v Sandhurstu (Royal Military Academy Sandhurst, zkráceně RMAS) a dne 25. ledna 1917 byl přidělen jako druhý poručík (second lieutenant) k Hertfordshirskému pluku (Hertfordshire Regiment).[7] Dne 20. září 1917 byl dočasně ustanoven kapitánem, když velel pěchotní rotě 1. praporu Hertfordshirského pluku.[8] Později byl zařazen k 2./6. praporu Severního Staffordshirského pluku (zde byl zmiňován v oficiálních vojenských hlášeních).[9][10]

Již v hodnosti druhého poručíka byl Frank Foley poslán na západní frontu, kde byl těžce zraněn. Po svém zotavení se stal zpravodajcem a převzal dohled nad špionážní sítí ve Francii, Belgii a Nizozemsku (viz dále).

Vstup do tajné služby[editovat | editovat zdroj]

Příběhu o jeho útěku z Německa jakož i jeho jazykových schopností si všiml někdo z Válečného úřadu.[p 2] Frank Foley byl povzbuzen v tom, aby se ucházel o místo ve zpravodajském sboru.[11] Dne 25. července 1918 byl Foley povýšen na poručíka.[12] V červenci roku 1918 se Foley stal součástí malé zpravodajské jednotky, která měla na starosti nábor a provozování agenturních sítí složených z tajných agentů ve Francii, Belgii a Nizozemsku. Po příměří (11. listopadu 1918; konec 1. sv. války) působil Foley krátkou dobu v mezistátní spojenecké vojenské kontrolní komisi v Kolíně nad Rýnem. Dne 19. dubna 1920 se vzdal své dočasné hodnosti kapitána,[13] ale přesto v prosinci následujícího roku (1921) odešel z aktivní služby v armádě (do zálohy) s hodností kapitána.[14]

Po skončení práce v mezistátní spojenecké vojenské kontrolní komisi mu bylo následně nabídnuto místo pasového kontrolního důstojníka na britské diplomatické misi v hlavním městě Německa v Berlíně, jež bylo ale krytím Foleyho hlavních povinností, které vyplývaly z jeho funkce vedoucího berlínské pobočky britské tajné zpravodajské služby (MI6).[15] Během dvacátých a třicátých let dvacátého století (přesněji v letech 1922 až 1939)[1] byl Foley úspěšný jak v náboru agentů, tak i při získávání klíčových podrobností zpravodajského charakteru o aktivitách německého vojenského výzkumu a vývoje.[11]

Za pasovým oddělením britského velvyslanectví v Berlíně se skrývalo operační středisko MI6. Původním předmětem Foleyovy pozice bylo sledování pohybu a aktivit sovětských vyzvědačů a agitátorů ve střední Evropě. Ve 30. letech 20. století se Foleyova práce zaměřila na stále agresivnější politiku jeho hostitelské země – Německa.

Zatímco mnozí odsoudili a kritizovali nacistické diskriminační zákony, Frank jednal. S malým ohledem na svou osobní bezpečnost zaujal postoj proti zlu. Přestože se Frank vystavil významnému osobnímu riziku, rozhodl se pomoci. Věděl, jak zlé důsledky by mělo, pokud by byl chycen.

Vedoucí MI6 Alex Younger, O Franku Foleyovi, [1]

Frank Foley je primárně označován jako Britský Schindler (British Schindler). V roli pasového kontrolního důstojníka pomáhal tisícům Židů uprchnout z nacistického Německa. U mezinárodního tribunálu (v roce 1961), před nímž stál německý nacistický funkcionář a válečný zločinec, jeden z hlavních organizátorů holocaustu Adolf Eichmann, byl Frank Foley popsán jako Červený bedrník (Scarlet Pimpernel) pro způsob, jakým riskoval svůj vlastní život, aby zachránil Židy ohrožené smrtí před nacisty organizovanou genocidou.

Frank Foley nebyl chráněn diplomatickou imunitou a proto mohl být kdykoliv zatčen. Pravidla pro označování pasů a vydávání víz si přizpůsobil („ohnul“) tak, aby s takto vydanými či označenými dokumenty mohli Židé „legálně“ uprchnout z Německa do Británie nebo do Palestiny, jež byla tehdy pod britským mandátem. V některých případech šel Foley ještě dále a to když dostával Židy pryč z internačních táborů, schovával je ve svém domě a pomáhal jim získat padělané pasy. Jeden z židovských humanitárních pracovníků odhadl, že Frank Foley zachránil „desítky tisíc“ lidí před holocaustem.

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Po vypuknutí druhé světové války fašistické policejní orgány v Německu označily Franka Foleyho za důležitou zájmovou (cílovou) osobu. Na jaře 1940 zařadila hlavní kancelář Říšské bezpečnosti v Berlíně (Reichssicherheitshauptamt) Franka Foleyho na seznam speciálně hledaných občanů Velké Británie (G.B.). Jednalo se o jakýsi adresář osob, které, pokud by německý Wehrmacht úspěšně napadl a obsadil britské ostrovy, by měly být obzvlášť přednostně hledány a zatýkány speciálními komandy SS, jež měla následovat hned po německých invazních (okupačních) jednotkách.[16]

V letech 1939 a 1940 byl Foley v Norsku pasovým kontrolním důstojníkem. Za první světové války bylo Norsko neutrální. V roce 1940 bylo přepadeno Německem a přes odpor (o významný přístav Narvik na severu bojovali po boku Norů i Britové svou plnou válečnou silou) bylo obsazeno. Po obsazení Norska byl Frank Foley přidělen k vrchnímu velitelství (C–in–C)[p 3] norských ozbrojených sil v poli. Za službu v jejich řadách obdržel Královský norský rytířský řád svatého Olafa.[9]

Frank Foley a Margaret Reid, jeho asistentka, opustili Oslo během německého postupu dne 9. dubna 1940 a odcestovali do Lillehammeru a Åndalsnes. Před odchodem z Osla Foley a Reid spálili dokumenty na britském vyslanectví. Foley pomohl norskému vrchnímu veliteli (C–in–C),[p 3] generálu Otto Rugeovi, kontaktovat Británii a požádat ji o pomoc proti útočníkovi. Foley měl svůj vlastní rádiový vysílač, který umožnil generálu Otto Rugeovi komunikovat s Londýnem nezávisle na norských (pozemních) pevných linkách. Margaret Reid byla odbornicí na šifry, která kódovala zprávy odesílané do Británie. Až do příjezdu ministra Cecila Dormera (16. dubna 1940)[p 4] vystupoval Frank Foley vůči norským státním orgánům jako zástupce UK (Spojeného království). Frank Foley a Margaret Reid byli evakuováni z města Molde britským námořnictvem 1. května 1940.[17][18] V Åndalsnes se Frank Foley pravděpodobně setkal s Martinem Lingeem,[p 5] který působil jako styčný důstojník.[19]

Dne 1. ledna 1941 byl kapitán Frank Foley vyznamenán Řádem svatého Michala a svatého Jiří (CMG) za své služby pro ministerstvo zahraničí.[20] V roce 1941 dostal Foley za úkol provést výslech Hitlerova zástupce nacistického politika Rudolfa Hesse po Hessově příletu do Skotska. (Frank Foley tak byl vůbec prvním britským zaměstnancem SIS, který vyslýchal Rudolfa Hessa poté, co padl do britských rukou.) Poté, co byl Rudolf Hess v roce 1942 hospitalizován, pomáhal Foley koordinovat MI5[p 6] a MI6 při provozování rozvědné sítě dvojitých agentů systému dvojitého kříže (Double Cross).[p 7]

Po druhé světové válce[editovat | editovat zdroj]

Velmi brzy po skončení druhé světové války se Foley vrátil do Berlína, kde se (pod dohledem asistenta generálního inspektora odboru veřejné bezpečnosti kontrolní komise v Německu) podílel na „lovu“ bývalých SS válečných zločinců.[9]

V roce 1949 odešel Frank Foley do důchodu, žil v Stourbridge, v hrabství Worcestershire, kde také v roce 1958 zemřel.[10] Je pohřben na hřbitově v Stourbridge. Dne 27. dubna 1961 uveřejnil britský bulvární deník Daily Mail vydávaný v Londýně příběh, jež napsala vdova po Franku Foleym (Katharine Eva Foley) a pojednávající o Frankovo aktivitách při záchraně mnoha Židů pomocí víz do Spojeného království. V textu pisatelka uváděla, jak (v případě nemožnosti vydat osobě vízum do Británie) kontaktoval Frank Foley své přátele, kteří pracovali na ambasádách jiných národů, kteří mu pomohli udělit vízum do zemí, jež zastupovali.[21] Katharine Eva Foley zemřela dne 15. dubna 1979 v jejím domě v Sidmouth v hrabství Devon.[22]

Vyznamenání a ocenění[editovat | editovat zdroj]

Posmrtné uznání[editovat | editovat zdroj]

  • Podle pravidel izraelského památníku Yad Vashem, která platí pro přiznání označení Spravedlivý mezi národy, byly činy Franka Foleyho zkoumány na základě přímého výsledku svědectví „živých svědků“, kteří byli nalezeni Michaelem Smithem[p 10] při zkoumání biografie (životopisu) Franka Foleyho. Předseda Vzdělávacího trustu o holocaustu (Holocaust Educational Trust) Lord Janner[p 11] byl nápomocen při přesvědčování výboru při památníku Yad Vashem, aby jeho členové prozkoumali důkazní materiál ohledně Franka Foleyho. Někteří členové tohoto výboru byli zpočátku skeptičtí co se týče faktu, že by důstojník britské zpravodajské služby MI6 neměl diplomatickou imunitu. Historik ministerstva zahraničí Gill Bennett nalezl a předložil dříve utajované dokumenty, které skutečnost, že Frank Foley neměl imunitu jasně prokázaly. (Jednalo se o fotokopii titulní strany prvního diplomatického pasu Franka Foleyho s datem vydání 11. srpna 1939.)[11]
  • V roce 2004 byla Franku Foleyovi věnována pamětní deska umístěná u vchodu do parku Mary Stevens (Norton, Stourbridge, Stourbridge, West Midlands.[26]
  • Následující rok (2005) dobrovolníci z Highbridge (rodiště Franka Foleyho) získali peníze na realizaci vlastního památníku.
  • Realizace sochy byla svěřena sochaři jménem Jonathan Sells a byla slavnostně odhalena na výroční Den vítězství v Evropě (Victory in Europe Day),[p 12] který připadá na 8. května, což je shodou okolností i výroční datum úmrtí Franka Foleyho (8. května 1958).[27]
  • Dálnice Franka Foleyho (Frank Foley Parkway) mezi Highbridge a Burnham-on-Sea byla otevřena dne 7. července 2009.
  • V roce 2007 byl životopisný film o Franku Foleyovi ve stádiu plánování. Jeho producenti podnikli právní kroky proti MI6 za účelem uvolnění (odtajnění) dosud utajovaných dokumentů souvisejících s Frankovo prací.[28]
  • Dne 24. listopadu 2004 (při příležitosti 120. výročí narození Franka Foleyho) se potomci Franka Foleyho, příbuzní zachráněných osob, zástupci židovských organizací, britští poslanci, další sympatizanti a jeho příznivci sešli na britském velvyslanectví v Berlíně u příležitosti odhalení pamětní desky na počest Franka Foleyho. Na ceremoniálu ministr zahraničních věcí John Whitaker Straw (* 3. srpna 1946) ocenil Foleyho hrdinství těmito slovy:[29]
Frank Foley riskoval svůj život, aby zachránil životy tisíců německých Židů. Bez ochrany diplomatické imunity navštěvoval internační tábory a ve svém domě poskytoval přístřeší židovským uprchlíkům. Frank Foley byl skutečný britský hrdina. Je správné, že bychom jej měli vzpomenout právě zde na britském velvyslanectví v Berlíně nedaleko místa, kde kdysi pracoval.

John Whitaker Straw, O hrdinství Franka Foleyho, [29]

  • Dne 31. května 2009 byla v Sternbergovo londýnském centru (London's Sternberg Centre)[p 13] odhalena pamětní deska věnovaný Franku Foleovi. Desku odhalovala Cherie Blair.[p 14]
  • V roce 2012 britský ministr zahraničí William Hague odhalil pamětní desku věnovanou Franku Foleyovi na židovském hřbitově Hoop Lane v Golders Green v Londýně.[30][p 15]
  • Franku Foleyovi je věnován také autobus společnosti National Express West Midlands.[31][p 16]
Odvážné činy Franka Foleyho zachránily 10 tisíc Židů před téměř jistou smrtí z rukou nacistů - je příkladem pro nás pro všechny v tom, že je důležité povstat i za těch nejtěžších okolností. ... Když poučujeme další generaci o temnotě a ničivé síle holocaustu máme štěstí, že můžeme ukázat na pár lidí, kteří riskovali svůj vlastní život, aby zachránili ostatní. Jsme rádi, že jeho (Foleyho) činy budou tímto trvalým způsobem připomínány.

Karen Pollock, výkonná ředitelka Britského vzdělávacího trustu o holocaustu (UK Holocaust Educational Trust), O hrdinství Franka Foleyho, [1]

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Frank Foley je také jméno a příjmení jedné z hlavních postav ve filmu Out of Control – Gefahr aus nächster Nähe (Mimo kontrolu – Nebezpečí zblízka).[33] Jedná se o thriller americké produkce z roku 2001, který se v originále jmenuje The Hostage Negotiator, má stopáž 87 minut[33] a režíroval jej americký filmový režisér, scenárista a filmový producent Keoni Waxman (* 1968).[34] Postavu Franka Foleyho ztvárnil herec texaského původu Michael Bowen.[35][33] Jeho filmovou manželku (ve snímku se jmenuje Theresa Foley a je zaměstnána u FBI) hraje americká herečka Gail O'Grady.[36][34]

Další čtení[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Klasická studia spočívají ve studiu klasického starověku. V západní kultuře se tradičně odkazuje na studium klasické řecké a římské literatury v jejich původních jazycích starořecké a latinské.
  2. ↑ Válečný úřad (War Office) byl zřízen britskou vládou. Jednalo se o státní orgán na úrovni ministerstva. Válečný úřad byl v letech 1857 až 1964 odpovědný za správu britské armády. Později byly funkce Válečného úřadu převedeny na Ministerstvo obrany (Ministry of Defence)
  3. ↑ a b Commander-in-chief (Zkratka C-in-C) = vrchní velitel: tj. velitel zodpovědný za všechny ozbrojené síly země nebo za všechny vojenské síly, jež operují v určité oblasti nebo které se účastní určité vojenské operace.
  4. ↑ Sir Cecil Francis Joseph Dormer (1883–1979) byl mezi lety 1934 až 1941 britským vyslancem v Norsku.
  5. ↑ Martin Jensen Linge, DSC (1894–1941) byl norský herec, který se za druhé světové války stal velitelem norské nezávislé společnosti 1 (NOR.I.C.1) (Norwegian Independent Company 1). To byla skupina pracující v zastoupení britského Oddělení pro zvláštní operace SOE (Special Operations Executive) založená v březnu roku 1941 původně za účelem provádění přepadových náletů během okupace Norska nacistickým Německem.
  6. ↑ MI5 (Military Intelligence, Section 5) je britská domácí kontrarozvědná a bezpečnostní agentura. Je součástí britského zpravodajského systému spolu s MI6 (Secret Intelligence Service – SIS), Vládním komunikačním ústředím (Government Communications Headquarters) (GCHQ) a Obranným zpravodajstvím (Defence Intelligence) (DI).
  7. ↑ Double-Cross Systém nebo též XX Systém (Systém dvojitého kříže) byla za druhé světové války protišpionážní a kamuflážní (klamavá) operace britské domácí kontrarozvědné a bezpečnostní agentury MI5. Operace spočívala v „odchytu“ skutečných nebo falešných nacistických agentů operujících na území Británie. Tito agenti byli buď přímo zatčeni nebo byli přesvědčeni ke spolupráci či se ke spolupráci s Brity přímo dobrovolně přidali. Takto „zpracované“ agenty potom Britové používali k předávání (šíření) dezinformací německým zpravodajským složkám, jež tyto agenty „řídily“. Na celou tuto britskou zpravodajskou operaci dohlížel Výbor dvacet (Twenty Committee) pod vedením Johna Cecila Mastermana. Římskými písmeny označené číslo dvacet tj. „XX“ pak dalo celé operaci název „dvojitý kříž“.
  8. ↑ V některých zemích je uvedení jména vojáka v oficiálním vojenském hlášení (MiD = Mentioned in Despatches) podmínkou pro jeho pozdější vyznamenání či udělení nějakého řádu.
  9. ↑ a b Cena Britského hrdiny holocaustu (The British Hero of the Holocaust award) je zvláštní národní cena udělovaná vládou Spojeného království jako forma uznání těm britským občanům, kteří pomáhali při záchraně obětí holocaustu.
  10. ↑ Michael Smith' (* 1952) je britský autor, který se specializuje na špiony a špionáž.
  11. ↑ Greville Ewan Janner, baron Janner z Braunstonu, QC (1928–2015) byl britský politik, advokát a spisovatel.
  12. ↑ Victory in Europe Day (Den vítězství v Evropě), obecně známý ve Velké Británii též jako VE Day nebo jako V-E Day (v Severní Americe) připadá každoročně na 8. května. Je dnem oslav konce druhé světové války (8. května 1945) a datem přijetí bezpodmínečné kapitulace nacistického Německa vynuceným vítězným tažením spojeneckých armád.
  13. ↑ Sternbergovo londýnské centrum (London's Sternberg Centre) je centrum pro judaismus (Sternberg na East End Road ve Finchley) v Londýně. Je kampusem hostujícím řadu židovských institucí. Vzniklo kolem panského domu Finschleyů pocházejícího z 18. století.
  14. ↑ a b Cherie Blair CBE QC (rozená Booth) (* 23. září 1954), známá v odborných kruzích také jako Cherie Booth, je britská advokátka, lektorka a spisovatelka. Je vdaná za Tonyho Blaira.
  15. ↑ The Golders Green Jewish Cemetery (Židovský hřbitov Golders Green), obvykle známý též jako židovský hřbitov Hoop Lane se nachází v Londýně NW11. Je udržován smíšeným pohřebním výborem tvořeným jak členy synagogy v západním Londýně (West London Synagogue), tak i členy španělské a portugalské židovské kongregace (S&P Sephardi Community).
  16. ↑ National Express West Midlands (zkratka NXWM) je provozovatel autobusů v regionu West Midlands, který zajišťuje dopravní služby v regionech: Birmingham, Dudley, Sandwell, Walsall a Wolverhampton.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Frank Foley na anglické Wikipedii a Frank Foley na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g MASTERS, James. Frank Foley: Statue for man who saved thousands of German Jews (Frank Foley: Socha věnovaná muži, jenž zachránil tisíce německých Židů) [online]. CNN, rev. 2018-09-18 [cit. 2020-04-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d VIDLÁKOVÁ, Michaela. Ti, kdo zachraňovali (Frank Foley) [online]. Terezínská iniciativa, 2019-01-31 [cit. 2020-04-05]. Časopis Terezínská iniciativa, číslo 94, leden 2019, strana 20; ke stažení ve formátu *.pdf. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-01-30. 
  3. ↑ Paldiel, Mordechai. Diplomat Heroes of the Holocaust (Diplomaté – hrdinové holocaustu) (KTAV Publishing House, Inc., 2007), stránky: 8–17.
  4. ↑ Astonishing tale of Devon railway worker's son on Hitler's „Most Wanted“ list (Úžasný příběh syna železničního dělníka z Devonu figurujícího na Hitlerově seznamu „nejhledanějších“). Western Morning News. 11 September 2015. Dostupné v archivu pořízeném dne 21 October 2015. 
  5. ↑ SMITH, Lyn. Heroes of the Holocaust: Ordinary Britons who Risked Their Lives to Make a Difference (Hrdinové holocaustu: Obyčejní Britové, kteří riskovali své životy, aby vyjádřili nesouhlas). [s.l.]: [s.n.], 2013. Dostupné online. ISBN 9780091940683. S. 9. 
  6. ↑ WALKER, Jonathan. Campaign to get Stourbridge war hero Frank Foley knighted (Kampaň za pasování na rytíře pro Stourbridgského válečného hrdinu Franka Foleyho). Birmingham Post. 31 May 2013. Dostupné online [cit. 29 October 2015]. 
  7. ↑ War Office, 6th February, 1917; TERRITORIAL FORCE; INFANTRY; Hertfordshire Regt.: Francis Edward Foley + Christopher John Gwynne Fryer. (Válečný úřad, 6. února 1917; ÚZEMNÍ SILA; PĚCHOTA; Hertfordshirský pluk:). The London Gazette. 06. 02. 1917, čís. 29931, s. 1279. (vydání = 29931; strana = 1279; datum = 6 February 1917). Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ SUPPLEMENT TO THE LONDON GAZETTE, 20 NOVEMBER, 1917. 11993 (Dodatek k London Gazette, 20. listopadu 1917, strana 11993); North Staffs. Regt. — 2nd Lt. F. E. Foley (Herts. Regt.) to be actg. Capt. whilst comdg. a Coy. 20th Sept. 1917.. The London Gazette. 16. 11. 1917, čís. 30390, s. 11993. (vydání = 30390; dodatek 30390; strana = 11993; datum = 16 November 1917). Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ a b c d e Stourbridge County Express ze dne 10. května 1958 – Nekrolog: Major F E Foley CMG.
  10. ↑ a b Anon. Who Was Who, Vol. V, 1951–1960 (Kdo byl kdo, svazek V, 1951–1960) (1964), strana 384.
  11. ↑ a b c Smith, Michael (1999) Foley: The spy who saved 10,000 Jews. (Foley: Špion, který zachránil 10 tisíc Židů) London: Hodder & Stoughton. ISBN 0-340-76603-4. (anglicky)
  12. ↑ SUPPLEMENT TO THE LONDON GAZETTE, 1 AUGUST, 1918; (Dodatek k London Gazette, 1. srpna 1918, strana 9090); Hertfordshire Regt.—2nd Lt. F. E. Foley to be Lt, 25th July 1918.. The London Gazette. 30. 07. 1918, čís. 30823, s. 9090. (vydání = 30823; dodatek; strana = 9090; datum = 30 July 1918). Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Publication date: 4 May 1920; Supplement: 31889; Page: 5215; (Datum zveřejnění: 4. května 1920; dodatek číslo 31889; strana 5215); War Office, 6th May, 1920. REGULAR FORCES. SPECIAL APPOINTMENTS. The undermentioned relinquish their appts: Lt. F. E. Foley, 1st Herts. R., T.F., and relinquishes the temp, rank of Capt. 19th Apr. 1920.. The London Gazette. 04. 05. 1920, čís. 31889, s. 5215. (vydání = 31889; dodatek; strana = 5215; datum = 4 May 1920). Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Publication date: 13 December 1921; Supplement: 32548; Page: 10216; (Datum zveřejněni: 13. prosince 1921; dodatek 32548; strana 10216); 1st Bn., Herts. B.—Maj. J. Simonds. Lt. F. E. Foley, and is granted the rank of Capt.. The London Gazette. 13. 12. 1921, čís. 32548, s. 10216. (vydání = 32548; dodatek; strana = 10216; datum = 13 December 1921). Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Unknown heroes (Neznámí hrdinové). BBC Today programme (BBC Radio 4). 20 November 2008. Dostupné online [cit. 12 October 2012]. 
  16. ↑ Eintrag zu Foley auf der Sonderfahndungsliste G.B. (Wiedergabe auf der Website des Imperial War Museums in London). (Zápis Franka Foleyho do seznamu speciálních hledaných G.B.) (Reprodukce na internetových stránkách Britského muzea války v Londýně )
  17. ↑ Reid, Margaret og Leif C. Rolstad (1980): April 1940: en krigsdagbok. Margaret Reids dagbok. Gyldendal forlag ISBN 978-82-05-12148-5 (Reid, Margaret a Leif C. Rolstad (1980): Duben 1940: Válečný deník. Deník Margaret Reidové. vydavatel: Gyldendal forlag) (norsky)
  18. ↑ Kramish, Arnold: Griffen - den største spionhistorien. Norsk forord av Sverre Bergh. J. W. Cappelens Forlag, Oslo (1987). ISBN 82-02-10743-1 (Kramish, Arnold: Griffen - největší špionážní příběh. Norská předmluva Sverra Bergha.; vydavatelství: J. W. Cappelens, Oslo) (norsky)
  19. ↑ Haavardsholm, Espen: Martin Linge - min morfar. Oslo: Gyldendal, 1993
  20. ↑ a b (Datum zveřejnění: 31. prosince 1940; dodatek: 35029; strana 6); CHANCERY OF THE ORDER OF SAINT MICHAEL AND SAINT GEORGE. 1st January, 1941. (Výnos o Řádu sv. Michala a sv. Jiří, 1. ledna 1941); Captain Francis Edward Foley. For services rendered to the Foreign Office.. The London Gazette. 31. 12. 1940, čís. 35029, s. 6. (vydání = 35029; dodatek; strana = 6; datum = 31 December 1940). Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ Daily Mail, 27 April 1961 – article „Pimpernel Foley“. (27. dubna 1961 – článek Červený bedrník Foley) (anglicky)
  22. ↑ Publication date: 21 May 1979; Issue: 47845; Page: 6556; Jméno zesnulé: FOLEY, Katharine Eva; adresa a datum úmrtí: 21 Winslade Road, Sidmouth, Devon, (Widow of Francis Edward Foley), 15th April 1979.. The London Gazette. 21. 05. 1979, čís. 47845, s. 6556. (vydání = 47845; strana = 6556; datum = 21 May 1979). Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ Yad Vashem Holocaust website – List of Righteous Gentiles (Památník obětí a hrdinů holocaustu v Izraeli – webové stránky Jad vašem - seznam Spravedlivých mezi národy)
  24. ↑ a b Britons honoured for holocaust heroism (Britové oceněni za hrdinství při holocaustu). The Telegraph. London: 9 March 2010. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 March 2010. 
  25. ↑ a b British Hero of the Holocaust – Frank Foley (Britský hrdina holocaustu – Frank Foley) (anglicky)
  26. ↑ Plaque recognises the "Stourbridge Schindler" (Pamětní deska věnovaná „Stourbridgskému Schindlerovi“) (anglicky) September 2006/https://web.archive.org/web/20060923023320/http://www.stourbridge.com/htm/frnfoley.htm Archivováno 23. 9. 2006 na Wayback Machine.
  27. ↑ Highbridge honours Frank Foley with statue (Highbridge vzdává poctu Franku Foleyovi sochou), BBC News. 5. května 2005. Datum přístupu: 16. září 2019.
  28. ↑ Cherie Blair could help Foley Film (Cherie Blair by mohla pomoci filmu o Foleyovi). Burnham and Highbridge Weekly News. 26 January 2007. Dostupné online [cit. 27 March 2009]. 
  29. ↑ a b Briton who saved Jews remembered (Připomínka Brita, který zachránil Židy). BBC News. 24 November 2004. Dostupné online [cit. 29 April 2016]. 
  30. ↑ Dysch, Marcus. Hague to honour wartime British spy who saved Jews (William Hague vyznamenal válečného britského špiona, který zachránil Židy). The Jewish Chronicle. 15 June 2012. Dostupné online [cit. 31 July 2016]. 
  31. ↑ Bus for local hero Blind Dave Heeley (Autobus pro místního hrdinu Blind Dave Heeleyho) [online]. [cit. 2016-04-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-09-24. 
  32. ↑ Ship, Chris. (18 September 2018). "The 'British Schindler" finally gets the recognition he deserves („Bitský Schindler“ konečně dostane uznání, které si zaslouží) ITV. Datum přístupu: 16. září 2019.
  33. ↑ a b c Out of Control - Gefahr aus nächster Nähe [online]. www tv spiel film de [cit. 2020-04-08]. Dostupné online. (německy) 
  34. ↑ a b Out of Control – Gefahr aus nächster Nähe [online]. www.fernsehserien.de [cit. 2020-04-09]. Dostupné online. 
  35. ↑ VOJÁČEK, Lukáš. Michael Bowen (* 21. 6. 1953, Houston, Texas, USA) [online]. www csfd cz [cit. 2020-04-08]. Dostupné online. 
  36. ↑ Gail O'Grady (* 23. 1. 1963, Detroit, Michigan, USA) [online]. www csfd cz [cit. 2020-04-09]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Michael Smith. „Foley: The Spy Who Saved 10,000 Jews“ („Foley: Špión, který zachránil 10 000 Židů“). [s.l.]: [s.n.], 2016. ISBN 9781785900549. 
  • Anon. „Who Was Who, Vol. V, 1951–1960“ („Kdo byl kdo, svazek V, 1951–1960“). [s.l.]: [s.n.], 1964. ISBN 0713625988. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Frank Foley na Wikimedia Commons
  • Frank Foley – his activity to save Jews' lives during the Holocaust (Frank Foley – jeho činnost při záchraně Židů během holocaustu), na webových stránkách Yad Vashem
  • Dobové fotografie Franka Foleyho, jeho manželky a dcery MASTERS, James. Frank Foley: Statue for man who saved thousands of German Jews (Frank Foley: Socha věnovaná muži, jenž zachránil tisíce německých Židů) [online]. CNN, rev. 2018-09-18 [cit. 2020-04-09]. Dostupné online. (anglicky) 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Frank_Foley&oldid=22407286“