Frank Drake

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Frank Drake
Dr. Frank Drake.jpg
Narození28. května 1930
Chicago
Úmrtí2. září 2022 (ve věku 92 let)
Aptos
Alma materHarvardova univerzita
Cornellova univerzita
South Shore High School
PracovištěKalifornská univerzita v Santa Cruz
Oboryastronomie, astrofyzika, radioastronomie a mimozemská civilizace
Známý díkyDrakeova rovnice, SETI
OceněníAmerican Astronomical Society Education Prize (2001)
společník Americké akademie umění a věd
Karl G. Jansky Lectureship
DětiNadia Drake
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Frank Donald Drake (28. května 1930 Chicago2. září 2022 Aptos[1]) byl americký astronom a astrofyzik. Byl zapojen do projektu hledání mimozemské inteligence a do jejího založení s názvem SETI. První pokusy o komunikaci s mimozemskou inteligencí proběhly v roce 1960 v projektu Ozma. Je tvůrcem Drakeovy rovnice a také se podílel na zprávě z Areciba, což je zpráva v níž je digitálně zakódován astronomický a biologický popis Země a jejích životních forem. Zpráva byla odeslána případným mimozemským civilizacím z observatoře v Arecibu.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako syn Richarda a Winfred Drakeových. Vyrůstal v jižní části Chicaga, spolu se sestrou Almy a bratrem Robertem. Již od mládí se zajímal o vědu a se svými přáteli trávil dlouhé hodiny experimentováním na poli radioastronomie, chemie, motorů a astronomie. Při studiu astronomie se začal zajímat o to, zda jsme ve vesmíru sami.

Po skončení studií na střední škole obdržel stipendium na studium elektroniky na Cornellově univerzitě. Během studií elektroniky se setkali s lidmi, kteří se zajímali o stejnou problematiku, o mimozemskou inteligenci. Roku 1951 se účastnil přednášky astrofyzika Otty Struveho. Na přednášce viděl materiály, které ukazovaly platnost teorie, že více než polovina hvězd v galaxie má své vlastní oběžnice a tím tvoří planetární systémy. Otta Struve předpokládal, že těchto planetárních systémech může existovat život. Tato přednáška Franka Draka ovlivnila. V roce 1952 na Cornellově univerzitě získal titul bakaláře.

Služba vlasti[editovat | editovat zdroj]

Po skončení studia strávil tři roky u Námořnictva Spojených států amerických, aby vynahradil prostředky, které armáda investovala formou jeho stipendiua. Službu u armády zakončil jako důstojník-elektronik na palubě USS Albany, kde získal zkušenosti s používáním nejnovějšího hi-tech vybavení. Po službě u armády zamířil na absolventské studium na Harvardovu univerzitu, kde se zaobíral oborem optické astronomie. V té době bylo jediné volné letní místo v oboru radioastronomie. Po jeho zkušenostech s elektronikou se i přes neustálou modernizaci elektroniky v oboru prosadil.

Po absolvování studia v roce 1958 obdržel nabídku místa v nově zformované National Radio Astronomy Observatory (NRAO Národní radiová astronomická observatoř) v Green Banku, ve Virginii, kde v roce 1960 provedli první pokus o vyhledání mimozemské civilizace. Jednalo se o projekt Ozma, jehož byl signatářem. Hledání probíhalo po dva týdny, kdy byly pozorovány hvězdy Tau Ceti a Epsilon Eridani. Během hledání potenciálních signálů, byl v jednom okamžiku zachycen signál, který vzbudil pozornost. Později se podařilo lokalizovat původ, jednalo se o odražený signál v atmosféře Země. V dalším průběhu hledání nebyl žádný další signál zachycen.

V roce 1961 spolu s J. Peterem Permenem, úředníkem ze Space Science Board of the National Academy of Sciences uspořádali první konferenci projektu SETI. Na tří denním setkání, konajícím se v National Radio Astronomy Observatory, bylo přítomno několik desítek vědců, kteří měli zájem o projekt SETI a pro něho to byla příprava pro uveřejnění Drakeovy rovnice.

Drakeova rovnice[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Drakeova rovnice.

kde (v závorce je uveden odhad z roku 1961)

  • N je počet civilizací v naší galaxii, u kterých lze předpokládat možnost komunikace v libovolném čase (10)
  • R* je počet nových hvězd hvězd v naší galaxii (10 za rok)
  • fp je poměr hvězd, které mají planety (0,5)
  • ne je průměrný počet planet s vhodnými podmínkami pro život na jednu hvězdu mající planety (2)
  • fl je poměr z předchozího, kde se vyvíjí život (1)
  • fi je poměr z předchozího, kde se vyvíjí inteligentní život (0,01)
  • fc je poměr z předchozího, kde lze očekávat snahu a možnost komunikovat (0,01)
  • L je očekávaná doba přežití takových civilizací (10 000 let)

Rovnice byla zformulována jako podklad pro projekt SETI, aby názorně ukázala, kolik civilizací je v naší galaxii.

Hliníková destička pro sondy Pioneer 10 a Pioneer 11

V roce 1963 na krátkou dobu pracoval v Jet Propulsion Laboratory, v Měsíční a planetární sekci, ale později toto místo vyměnil za místo v Cornellově centru pro radiofyziku a vesmírného výzkumu (Cornell's Center for Radiophysics and Space Research). O dva roky později dostal nabídku na místo ředitele Cornellova teleskopu na observatoři v Arecibu. Spolupodílel se na návrhu destiček pro sondu Pioneer 10 a Pioneer 11. V dalších letech se podílel na vytvoření Zlaté desky Voyageru pro sondy Voyager 1 a Voyager 2. Zlaté desky Voyageru nesou poselství ke hvězdám pro potenciální mimozemšťany. Během svého života se zabýval i myšlenkami, jak by mohla vypadat případná příroda na cizích světech.

V roce 1964 začal pracovat na fakultě Cornellovy univerzity, kde se stal profesorem Národního centra pro atmosféru a ionosféru, které patřilo k observatoři v Arecibu). Do této funkce se dostal díky svým výzkumům.[2] V roce 1984 se stal děkanem a emeritním profesorem astronomie a astrofyziky na Kalifornské univerzitě v Santa Cruz. Stal se prezidentem Mezinárodní astronomické unie v komisi pro bio-astronomii a předsedal i nadále v SETI. Z jeho publikací jsou nejznámější Inteligentní život ve vesmíru (Intelligent Life in Space1) z roku 1962, či se spolupodílel s Davem Sobelem na autobiografickém díle Je někdo tam venku? (Is Anyone Out There?) z roku 1993.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Nadia Drake | Science Journalist. Nadia Drake [online]. [cit. 2022-09-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. PACNER, Karel. Géniové XX. století. první. vyd. Praha: Motto, 2017. 565 s. ISBN 978-80-267-0894-0. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]