Franjo Kuharić

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Franjo Kuharić
Narození 15. dubna 1919
Pribić
Úmrtí 11. března 2002 (ve věku 82 let)
Záhřeb
Místo odpočinku Záhřebská katedrála
Povolání katolický kněz a teolog
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franjo Kuharić (15. dubna 1919, Gornji Pribić11. března 2002, Záhřeb) byl chorvatský římskokatolický duchovní, biskup, arcibiskup-metropolita záhřebský (1970 – 1997) a kardinál, čestný člen Chorvatské akademie věd a umění.[1] Na kněze byl vysvěcen roku 1945 a v roce 1964 se stal biskupem. Roku 1970 byl jmenován arcibiskupem záhřebským. Roku 1983 byl papežem Janem Pavlem II. jmenován kardinálem. V roce 1997 odešel na odpočinek. Na místo arcibiskupa pak nastoupil Josip Bozanić. V roce 2002 začal proces jeho blahořečení.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako nejmladší, třinácté dítě v chudé rodině v malé vesnici Gornji Pribić (opčina Krašić).

Raná kariéra[editovat | editovat zdroj]

Studoval teologii v Záhřebu. Na kněze byl vysvěcen 15. července 1945. Při svěcení v záhřebské katedrále arcibiskup Alojzije Stepinac k mladým novoknězům prohlásil: „Posílám vás do krvavé koupele.“

Krátce sloužil jako kaplan v faře Radoboj a jako správce fary Rakov Potok a Sveti Martin pod Okićem. Komunisté se na něj dvakrát pokusili spáchat atentát (v roce 1947 v Rakovu Potoku a roku 1948 ve vesnici Jakovlje), ale přežil. Tehdejší záhřebský arcibiskup-koadjutor Franjo Šeper ho roku 1957 jmenoval farářem v Samoboru.

Biskup[editovat | editovat zdroj]

15. února 1964 byl papežem Pavlem VI. jmenován za pomocného biskupa záhřebského. Biskupské svěcení přijal 3. května 1964 v záhřebské katedrále. Když byl v srpnu 1969 kardinál Franjo Šeper jmenován prefektem Kongregace pro nauku víry, Kuharić byl jmenován apoštolským administrátorem Záhřebské arcidiecéze, a 16. června 1970 záhřebským arcibiskupem. V září toho roku byl zvolen předsedou Biskupské konference Jugoslávie. Roku 1970 obdržel čestný doktorát na Univerzitě v Záhřebu.

Kardinál[editovat | editovat zdroj]

Papež Jan Pavel II. ho 2. února 1983 na veřejné konzistoři jmenoval kardinálem. Byl morální autoritou jak totalitního režimu, tak i po osamostatnění Chorvatska. Podporoval obranu Chorvatska, ale vyzýval k respektování morálních principů.

Přivítal papeže Jana Pavla II. během jeho návštěvy v Chorvatsku v září 1994. U příležitosti oslav 900 let Záhřebské diecéze a prvního záhřebského biskupa, Čecha Ducha. Do důchodu odešel 5. července 1997 z důvodu kanonického věku. Jeho nástupcem se stal Josip Bozanić.

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Zemřel 11. března 2002 v Záhřebu a byl pochován v kryptě záhřebské katedrály.

Proces blahořečení[editovat | editovat zdroj]

11. března 2012 Záhřebská arcidiecéze oznámila, že začala proces blahořečení Franjo Kuhariće.

Názory[editovat | editovat zdroj]

Status Međugorje[editovat | editovat zdroj]

Když se zmiňoval status Međugorje, kardinál Kuharić prohlásil, že „proto necháváme tento aspekt dalšímu zkoumání. Církev nemusí spěchat.“[1]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Křest Ferdinanda Zvonimíra[editovat | editovat zdroj]

20. září 1997 provedl kardinál Franjo Kuharić v Záhřebu křest syna hlavy domu habsbursko-lotrinského Ferdinanda, kdy mu bylo dáno tradiční chorvatské křestní jméno Zvonimir. Jeho kmotry byli jeho strýc Jiří Habsbursko-Lotrinský, Alois-Konstantin Löwenstein-Wertheim-Rosenberský, Markéta Bulharská a Agnes Husslein (roz. baronka von Arco).[3]

Spisy[editovat | editovat zdroj]

  • Pisma i razmatranja o katoličkom svećeništvu (1974)
  • Korizmene poslanice i poruke (1985)
  • Poruke sa Stepinčeva groba (1990)

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Franjo Kuharić na anglické Wikipedii.

  1. Glas Koncila (chorvatské katolické noviny), srpen, 1993.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

arcibiskup záhřebský
Předchůdce:
Franjo Šeper
19701997
Franjo Kuharić
Nástupce:
Josip Bozanić