Francouzský buldoček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Francouzský buldoček
Francouzský buldoček
Francouzský buldoček
Základní informace
Země původu FrancieFrancie Francie
Tělesná charakteristika
Hmotnost 8–14 kg
Výška † cca 30,5–31,5 cm
Barva plavý nebo žíhaný
plavý nebo žíhaný se střední nebo převládající strakatostí
Klasifikace a standard
Skupina FCI 9: Společenská plemena
Sekce FCI 11: Malí molossoidní psi
FCI standard
Logo Wikimedia Commons multimediální obsahv kategorii na Commons
† výška uváděna v kohoutku

Francouzský buldoček (francouzsky: Bouledogue, anglicky: French Bulldog) je společenské francouzské psí plemeno malého vzrůstu. Plemeno je uznáno Mezinárodní kynologickou federací, která jej řadí do skupiny společenských plemen.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Dospělý francouzský buldoček žíhaného zbarvení

Francouzský buldoček patří mezi tzv. dogovité psy, jejichž původ je odvozován od tibetské dogy.[1] Dogovití psi (molossové) byli v historii využíváni jako psi váleční, pomáhali lovit nebezpečnou zvěř a samozřejmě hlídali svého pána a jeho majetek.[2] Z této prastaré skupiny byly vyšlechtěny linie psů menšího vzrůstu, vhodné pro kdysi populární kratochvíli – zápasy psů s býky a psí zápasy. Díky úspěchům v býčí aréně se malým dogám začalo říkat „býčí psi“ – bulldogs – buldoci (Výraz bulldog se objevuje kolem roku 1630).[1]

Francouzský buldoček se zbarvením black and tan

V roce 1835 došlo k zákazu zvířecích zápasů. Buldoci tím ale rozhodně nezanikli. Chovatelé se ale rozdělili na dva tábory. Jedni se rozhodli zachovat pracovní vlastnosti svých psů, a křížením s teriéry vznikla plemena dnes nesprávně označovaná jako „bojová“ – anglický bulteriér, stafordšírský bulteriér, americký stafordširský teriér, americký pitbulteriér. Druhá skupina se rozhodla přešlechtit buldoka na společenského psa.[1]

Do Francie se malí buldoci dostali s řemeslníky, kteří byli z Anglie vyhnání průmyslovou revolucí.[3] Ve Francii se buldoci křížili s jinými plemeny. O tomto křížení však neexistují záznamy, proto není znám přesný původ tohoto plemene. Předpokládá se, že to mezi jinými byli domácí terrier-boulles, což byl přechod mezi anglickým buldokem a toy buldokem. Nejednalo se přímo o plemeno jako takové, protože v důsledku křížení s mopsy, teriéry a jinými míšenci byli psi označovaní jako terrier-boulles značně velikostně i exteriérově nejednotní. Podle jiné teorie neměli angličtí psi při vzniku francouzského buldoka téměř žádný vliv, tato teorie vychází z toho, že na území Francie byli psi dogovitého charakteru chováni již Kelty.[4]

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Povaha[editovat | editovat zdroj]

Má veselou, stabilní, nekomplikovanou povahu, k hraní ho není třeba dlouho pobízet a velmi rád se mazlí. Je velmi družný a společenský. Je vhodný i do rodiny s dětmi, se kterými si rozumí. I k důchodcům a méně aktivním lidem se hodí, pokud jsou však ochotní se o něj po zdravotní stránce postarat. Prakticky neštěká a je velmi klidný.[4]

Zdraví[editovat | editovat zdroj]

Francouzský buldoček má sklon k obezitě, je třeba přesně dodržovat předepsané dávkování krmiva. Odchov štěňat není jednoduchý. Feny mívají těžké porody, výjimkou není císařský řez. (Francouzský buldoček má totiž úzkou pánev a velkou hlavu.) V letních měsících hrozí přehřátí organizmu. Psa rozhodně nelze nechat samotného v autě stojícím na slunci, nebo v horku přepínat jeho síly. Stejně špatně snáší i velmi nízké teploty. Nejčastějšími zdravotními problémy buldočků jsou onemocnění kůže. Při koupi štěněte je třeba se informovat o zdravotním stavu rodičů.

Výchova a výcvik[editovat | editovat zdroj]

Francouzský buldoček se obecně vychovává snadno, a to i přes určitou míru tvrdohlavosti, typickou pro všechna buldočí plemena. Výchova musí být láskyplná, citlivá, ale důsledná. Buldoček je velmi vynalézavý a svoje zájmy často prosazuje velmi originálně. Dokáže tak velmi dobře bavit přihlížející, jeho pán se tím však nesmí nechat ošálit a měl by dbát na dodržování pravidel. Buldoček, pokud je například neúnavně vyháněn ze zapovězeného křesla, zpravidla velmi rychle rezignuje. Pohodlí a život bez zbytečných problémů jsou pro tohoto psa dvě velmi důležité věci. Při výchově je třeba zavrhnout veškeré násilí. Necitlivě a tvrdě vedený buldoček ztratí důvěru v majitele, odtáhne se od něho, nebo se mu bude dokonce vyhýbat. Psa je potřeba motivovat a nadšeně chválit žádoucí chování. Jako trest často postačí změna intonace hlasu. Plácnutí novinami je již těžkým kárným prostředkem, kterým je třeba šetřit.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c FOGLE, Bruce. Velká encyklopedie psů. 6.. vyd. [s.l.] : Slovart, 2012. 409 s. ISBN 978-80-7391-481-3. S. 379, 380.  
  2. Francouzský buldoček [online]. Hafici.cz, [cit. 2017-01-05]. Dostupné online.  
  3. ONDRYÁŠ, Radek; ONDRYÁŠOVÁ, Magda. O plemeni [online]. Slámova zahrada, [cit. 2017-01-05]. Dostupné online.  
  4. a b Francouzský buldoček (Bouledogue francais, French Bulldog) [online]. CelySvet.cz, [cit. 2017-01-05]. Dostupné online.