Franck Lagorce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Franck Lagorce
Franck Lagorce - Mondial de l'Automobile de Paris 2016 - 003.jpg
Stát Francie Francie
Narození 1. září 1968 (49 let)
L'Haÿ-les-Roses
Kariéra ve Formuli 1
Aktivní sezóny 1994
Týmy Ligier
Závody 2
Mistr světa 0
Vyhrané závody 0 (nejlépe 11. místo)
Stupně vítězů 0
Pole positions 0 (nejlépe 20. místo)
Nejrychlejší kola 0
Body celkem 0
První závod Grand Prix Japonska 1994
Poslední závod Grand Prix Austrálie 1994
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franck Lagorce (* 1. září 1968 L'Haÿ-les-Roses) je bývalý francouzský automobilový závodník, účastník formule 1 v roce 1994.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Franck Lagorce se narodil 1. září 1968 v L'Haÿ-les-Roses nedaleko Paříže. K závodění se dostal již v útlém dětství a ve svých 13 letech získal titul francouzského šampióna v motokárách, v roce 1985 byl 10. na mistrovství světa a o rok později druhý na mistrovství Evropy.

V roce 1987 se umístil jako 7 na mistrovství Francie v motokárách v kubatuře 125cc, zároveň vstoupil do francouzského šampionátu Formule Ford, ale daleko důležitější pro jeho kariéru bylo druhé místo Volant Elkron Scholarship Award, což mu zajistilo účast i v následující sezóně ve Formuli Ford. S vozem Reynard 88 skončil na celkově 5. místě , když nejlépe dojel druhý na trati Le Mans Bugatti. Ve Formuli Ford setrvává i pro rok 1989, kdy je 4 a přestoupil do Formule Renault pro rok 1990. S vozem Orion 90 skončil celkově na 2 místě a šest krát vystoupal na pódium. To mu vyneslo účast ve francouzském mistrovství F3, do kterého vlétl, s vozem Dallara F391, fenomenálním způsobem, zvítězil ve dvou závodech a získal 81 bodů, což mu v celkovém součtu vyneslo 4. místo. V roce 1992 udělal další krok k místu ve formuli 1, zvítězil ve francouzském mistrovství formule 3 s vozem Dallara F392 po vítězstvích v Ledenonu, Dijonu a Magny-Cours, získal 100 bodů. Svou všestrannost prokázal pěti starty v Porsche Carrera Cup, kde ukázal, že není jen jezdcem pro monoposty.

Dalším krokem v jeho kariéře byla účast ve formuli 3000 v letech 1993 a 1994. V týmu DAMS doplnil pozdějšího vítěze celé série, Oliviéra Panise. V úvodu sezóny se nejprve potýkal s nedostatečnou rychlostí vozu Reynard 93D Cosworth, v prvních 7 závodech byl jeho nejlepším výsledkem 4. místo v Silverstone. Vítězství se dočkal až v posledních dvou závodech v Magny-Cours a Nogaru a zajistil si tak čtvrté místo v šampionátu. Toto umístění ho řadilo mezi hlavní uchazeče na titul v následující sezóně, což potvrdil hned v úvodním závodě na okruhu Silverstone, kde zvítězil. Pravidelným umístěním na bodovaných pozicích a druhým vítězstvím v Německu si udržoval vedení v šampionátu až do posledního závodu. Jean-Christophe Boullion ho připravil o titul vítězstvím v posledních třech závodech a Franck se tak musel spokojit s druhým místem.

V roce 1994 poprvé okusil závod na 24 hodin v Le Mans, ve voze Courage Competition C32 LM Porsche se střídal s Henri Pescarolem a Alainem Gertem, po 142 kolech odstoupily.

Formule 1[editovat | editovat zdroj]

Po stabilních výkonech dostal místo testovacího pilota u týmu Ligier. Benetton F1 s Tomem Walkinshawem a Flavio Briatorem koupili podíly v týmu Ligier a rozehráli rošádu s jezdci. Benetton měl Michaela Schumachera, JJ Lehta a Jos Verstappena. Ligier měl Lagorce, Panise a Erica Bernarda. Před Grand Prix Evropy 1994 Briatore vyměnil s Lotusem Bernarda za Johnny Herberta. Lehta poslal do týmu Sauber. Pro poslední dva závody sezóny se znovu měnilo jezdecké složení v obou týmech, Johnny Herbert doplnil Michaela Schumacher v Benettonu a v týmu Ligier na uvolněné místo po Herbertovi přišel právě Lagorce. Byl to ovšem ukvapený tah, Franck Lagorce neměl dostatek času se s vozem Ligier JS39B sžít a musel naskočit do závodního víkendu pro Grand Prix Japonska. Přesto jeho vstup do formule 1 nebyl tak děsivý, na technicky náročné trati v Suzuce se kvalifikoval na 20 místě se ztrátou půl sekundy na týmového kolegu Panise na 19. místě a 3,3 s na Michaela Schumachera, který získal pole positions. Osud se k němu otočil zády, když v den závodu pršelo a v desátém kole dostal smyk a narazil do vozu Minardi Pierluigi Martiniho.

V ulicích australského města Adelaide si Lagorce vybojoval znovu 20 pozici na startu, tentokrát, ale ztratil přes sekundu na Panise, ale pod tři sekundy na pole. Lagorce absolvoval skvělí závod a průměrný Ligier dokázal protlačit na 11. místo v cíli se ztrátou dvou kol na vítězného Mansella.

Tento výkon mu nezajistil závodní místo týmu pro rok 1995. Flavio Briatore i Tom Walkinshaw pokračovali v započatém kolotoči s jezdci i v dalším roce, u Benettonu si nechali Schumachera i Herberta, Verstappena půjčili do týmu Simtek. V týmu Ligier si podrželi Panise a přijali Martina Brundleho od McLarenu. Situaci dále zkomplikoval nový dodavatel motorů Mugen Honda, který se dožadoval závodního místa pro Aguri Suzukiho. Lagorce nakonec zůstal bez místa a i místo testovacího pilota bylo u Ligier obsazeno. Franck nakonec získal místo testmena u Forti. Italský tým se ale koncem roku dostal do finančních problémů a zanikl, tím končí i kariéra Francka Lagorseho ve formuli 1.

Kariéra po formuli 1[editovat | editovat zdroj]

Přestože byl pro rok 1995 vázán smlouvou u týmu Forti jako testovací pilot, účastnil se i jiných motoristických událostí jako Porsche Supercup nebo 24 h Le Mans spolu s Pescarolem a Bernardem. V roce 1996 byl již pravidelným účastníkem série Renault Spider Elf Trophy, kterou, po vítězných závodech v Barceloně, Magny Cours (dvakrát), Hockenheimu a Nogaru, vyhrál. V Le Mans obsadil 7. místo na voze Courage C36, zároveň se pouští na obchodní dráhu, když založil FLF1 Competition Centre.

V roce 1997, kdy byl již smířen s koncem kariéry ve formuli 1, se pustil do závodů vozů FIA GT, připojil se k týmu DAMS, který provozoval vozy Panoz GTR Ford. Ale nespolehlivost vozu a především motoru byla příčinou 7 odstoupení v deseti závodech. V následující sezóně jezdí v sérii GTS s vozem Panoz GTR-1, byl pátý v Suzuce a 7. na A1 Ringu. V závodě 24 h Le Mans zaznamenal své nejlepší umístění, když s vozem Nissan R390 GT1 dojel pátý. Současně se účastní Belgian Procar championship ve voze Renault Megane se střídal s dcerou známého jezdce F1 Jacky Ickxe, Vaninou. V belgickém šampionátů vozů procar pokračoval i v roce 1999, a dočkal se také vítězství ve Spa.

Pro rok 2000 se znovu pokoušel v týmu DAMS o úspěch v amerických sériích Grand - Am a American Le Mans Series s vozem Cadillac Northstart LMP.

Kompletní výsledky ve formuli 1[editovat | editovat zdroj]


tučně vyznačené závody znamenají zisk pole position

Rok Tým Šasi Motor 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 Umístění Body
1994 Ligier Gitanes Blondes Ligier JS39B Renault V10 BRA
PAC
SMR
MON
ESP
CAN
FRA
GBR
GER
HUN
BEL
ITA
POR
EUR
JPN
Ret
AUS
11
- 0

Výsledky z ostatních kategorií automobilového sportu[editovat | editovat zdroj]

Sezóna Série Tým Vůz Závody Vítězství Pole position Podium Body Konečné umístění
1981 Motokáry (Francie) 1. místo
1985 Motokáry (Svět) 10. místo
1986 Motokáry (Evropa) 2. místo
1987 Motokáry (Francie) 7. místo
Formule Ford (Francie)
Volant Elkron Scholarship Award 2. místo
1988 Formule Ford (Francie) Graff Racing Reynard 88 5. místo
1989 Formule Ford (Francie) Graff Racing Reynard 89 4. místo
1990 Formule Renault (Francie) Orion 90 1 6 2. místo
1991 Formule 3 (Francie) Promatecme Dallara F391 Opel 2 81 4. místo
1992 Formule 3 (Francie) Promatecme Dallara F392 Opel 3 100 1. místo
1993 Formule 3000 DAMS Reynard 93D 9 2 1 2 21 4. místo
1994 Formule 3000 Apomatox Reynard 94D 8 2 4 4 34 2. místo
1996 Renault Spider Elf Trophy Apomatox Reynard 94D 5 1. místo
1997 FIA GT DAMS Panoz GTR Ford
1998 FIA GT DAMS Panoz GTR-1 2 2 24. místo
1999 Sports Racing World Cup Riley & Scott Europe R&S Mk III 3
2000 Grand-Am Cadillac Northstart LMP 3 43 37. místo
ALMS Cadillac Northstart LMP 2
2001 ALMS Panoz LMP-1 Roadster S 6 75 15. místo
ELMS Panoz LMP07 1 17 18. místo

Výsledky ze závodu 24 hodin Le Mans[editovat | editovat zdroj]

Rok Kategorie Tým Vůz Spolujezdci Umístění
1994 LMP1 /C90 Courage Competition Courage C32LM - Porsche Francie Henri Pescarolo, Francie Alain Ferté nedokončil
1995 WSC Courage Competition Courage C34 - Porsche Francie Bob Wollek, USA Mario Andretti nestartoval (Tým dojel 2. celkově a 1. ve třídě)
1995 WSC Courage Competition Courage C41 - Chevrolet Francie Henri Pescarolo, Francie Eric Bernard nedokončil
1995 WSC Courage Competition Courage C41 - Chevrolet Belgie Eric van der Poele, Francie Olivier Beretta nestartoval
1996 P1 La Filiere ELF / ATS Courage C36 - Porsche Francie Henri Pescarolo, Francie Emmanuel Collard 7. místo (2. místo ve třídě P1)
1997 GT1 Ste DAMS Panoz Esperante GTR1 – Ford Francie Eric Bernard, Francie Jean-Christophe Bouillon nedokončil
1997 GT1 Ste DAMS Panoz Esperante GTR1 – Ford Francie David Velay, Francie Jean-Christophe Bouillon nestartoval
1998 GT1 Nissan Motorsports / TWR Nissan R390 GT1 Dánsko John Nielsen, Německo Michael Krumm 5. místo (5. místo ve třídě GT1)
1999 LM GTP AMG Mercedes Mercedes CLR Německo Bernd Schneider, Portugalsko Pedro Lamy nedokončil
2000 LMP900 Team Cadillac / Bill Riley Cadillac Northstar LMP USA Butch Leitzinger, Itálie Andy Wallace 21. místo (11. ve třídě LMP900 )
2001 LMP900 Panoz Motorsports Panoz LMP07 Německo Klaus Graaf, Jihoafrická republika Gary Formato nestartoval
2001 LMP900 Panoz Motorsports Panoz LMP07 Austrálie David Brabham, Dánsko Jan Magnussen nedokončil
2002 LMP900 Pescarolo Sport Courage C60 - Peugeot Francie Sébastiaen Bourdais, Francie Jean-Christophe Boullion 10. místo (10. ve třídě LMP900 )
2003 LMP900 Pescarolo Sport Courage C60 - Peugeot Francie Stéphane Sarrazin, Francie Jean-Christophe Boullion 8. místo (8. ve třídě LMP900 )

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Formule 3 - Mistr Francie
Předchůdce:
Christophe Bouchut
1992
Franck Lagorce
Nástupce:
Didier Cottaz