Přeskočit na obsah

Franciszek Zabłocki

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Franciszek Zabłocki
Narození2. ledna 1752
Volyň, Litevské velkoknížectví
Úmrtí10. září 1821 (ve věku 69 let)
Końskowola, Ruské impérium
Povoláníbásník, dramatik, překladatel, katolický kněz
Národnostpolská
StátPolsko-litevská unie a Ruské impérium
Alma materJezuitská škola ve Vitebsku
Literární hnutíklasicismus,
preromantismus
Významná dílaSarmatismus,
Hejsek na záletech
Oceněnímedaile Merentibus
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franciszek Zabłocki (2. ledna 1752, Volyň10. září 1821, Końskowola) byl polský katolický kněz a klasicistický a preromantický básník, dramatik a překladatel.[1]

Pocházel ze zchudlé šlechty, a proto se snažil najít své existenční zajištění v církevních službách. Vystudoval piaristickou kolej a poté vstoupil do jezuitského noviciátu. Dříve než mohl složit řeholní slib, byl jezuitský řád zrušen. Následně se seznámil s Adamem Naruszewiczem a knížetem Adamem Kazimierzem Czartoryským, kteří mu opatřili místo v Komisi národní výchovy, V této době se také spřátelil s básníkem Franciszkem Dionzynem Kniaźninem. Byl uveden ke dvoru krále Stanislava II., kde mu byla králem udělena cena Merentibus za komedii Zabobonnik (Pověrčivec), byl zván s jiným literáty na čtvrteční královské večeře a rozhodl se věnovat se dramatické činnosti.[2]

Pamětní deska Zabłockého v kostele v Końskowole

Během tzv. Velkého (neboli Čtyřletého) sejmu v letech 1788–1792 se aktivně zúčastnil prosazování reforem státu (satirické verše, letáky) a když vypuklo Kościuszkovo povstání vstoupil do vojska. Po jeho porážce se z rozčarování nad světským životem vzdal literatury, vystudoval teologii v Římě, dal se vysvětit na kněze a díky rodině Czartoryských dožil na faře v Końskowole poblíž Puław, kde se také staral o trudnomyslného básníka a přítele Kniaźnina.[2]

Debutoval překlady Horatia a Madeleine de Scudéry, psal bajky, satiry, selanky i ódy, nejvýznamnější jsou však jeho dramata.[1] V nich sice vycházel z cizích, zejména francouzských námětových schémat (Molière, Corneille, Beaumarchais), ale převáděl je zcela originálně do polské skutečnosti. Ve svých hrách také navázal na snahu Wojciecha Bogusławského o přiblížení divadla širokým vrstvám diváků a uváděl na scénu především měšťanské komedie (napsal jich více než padesát). Jeho námět o znepřátelení dvou rodů, které brání šťastné lásce, se stal téměř klasickým námětem pro pozdější romantické polské autory (Mickiewicz, Fredro).[2]

Výběrová bibliografie komedií

[editovat | editovat zdroj]
  • Zabobonnik (1780, Pověrčivec), kritika zaostalosti a pověrčivosti polské patriarchální šlechty.
  • Dwojakie głupstwo (1780, Dvojnásobná hloupost).
  • Fircyk w zalotach (1781, Hejsek na záletech), zábavný salónní obrázek líčící povrchního lovce věna, který upadne do osidel obratné vdovy.
  • Żółta szlafmyca, albo kolęda na Nowy Rok (1783, Žlutý noční čepec aneb Novoroční koleda).
  • Sarmatyzm (1785, Sarmatismus), výraz sarmatismus je autor použil pro kritiku polské patriarchální šlechty. Poukazuje na její staromilství, nadutost, vychloubačnost, nevzdělanost, rodičovský despotismus, sklon k pitkám a k vyvolávání hádek a soudních sporů. Zápletkou hry je tvrdošíjný spor dvou šlechtických rodů o hranice panství, který brání dvěma mladým lidem v jejich lásce.
  • Sierota (1785, Sirotek).
  • Wychowanka (1788, Schovanka).
  • Dzień klamstwa (1788, Den lží).
  • Wyniosłość i niewinność (1788, Nadutost a nevinnost).

Filmové adaptace

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 BARTOŠ, Otakar a kol. Slovník spisovatelů - Polsko. Praha. Odeon 1974, S. 437.
  2. 1 2 3 KREJČÍ, Karel. Dějiny polské literatury. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1953. 594 s. cnb000508506. S. 179–181.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]