Francesco Crispi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Francesco Crispi
Francesco Crispi.jpg
Narození 4. října 1818
Ribera
Úmrtí 12. srpna 1901 (ve věku 82 let)
Neapol
Politická strana Liberalism and radicalism in Italy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Francesco Crispi (4. října 1818 Ribera – 11. srpna 1901 Neapol) byl italský politik a právník, účastník bojů v období risorgimenta, dvakrát předseda vlády.

Svou kariéru začal jako právník v Neapoli. V letech 1848-1849 se účastnil revolučních bojů na území Království obojí Sicílie. Protože podporoval republikánskou činnost Giuseppa Mazziniho, musel z Piemontu odejít do exilu. Útočiště našel na Maltě, kde se oženil, později v Paříži a v Londýně. Do Itálie se vrátil v roce 1859 v době druhé italské války za nezávislost. Byl jedním z hlavních účastníků expedice tisíce, organizované Garibaldim proti Království obojí Sicílie. V roce 1860 byl jedním z tvůrců sicilské prozatímní vlády a ministrem.

Od roku 1861 působil jako poslanec prvního italského parlamentu, člen extrémní levice, ale již v roce 1864 se rozhodl připojit se k monarchistům. V prosinci roku 1877 se stal ministrem vnitra ve vládě Agostina Depretisa, nicméně v březnu 1878 byl nucen odstoupit v důsledku mravnostního skandálu a obvinění z bigamie. Byl premiérem od ledna roku 1887 do 31. ledna 1891 a znovu po Giovannim Giolittim od 15. prosince 1893 do 4. března roku 1896. Zakázal socialistickou stranu a potlačil povstání dělníků a chudých rolníků na Sicílii (fasci rivoluzionari, 1893–1894). Jako horlivý zastánce politiky Bismarck byl zastáncem Trojspolku a otevřeným nepřítelem Francie. Inicioval a podporoval všechny akce k rozšíření koloniální expanze ve Východní Africe. Po porážce u Adwy muset podat demisi. Někteří historici se domnívají, že jeho názory a styl řízení byly vzorem pro Benita Mussoliniho.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Francesco Crispi na polské Wikipedii.