François Lemaître
| Jules Lemaître | |
|---|---|
 1913 | |
| Rodné jméno | François Élie Jules Lemaître |
| Narození | 24. dubna 1853 Vennecy, Loiret |
| Úmrtí | 4. srpna 1914 (ve věku 61 let) Tavers Loiret |
| Povolání | spisovatel, literární kritik |
| Národnost | francouzská |
| Alma mater | École normale supérieure |
| Žánr | esej, poezie a divadlo |
| Ocenění | Vitetova cena (1887) Všeobecná soutěž důstojník Řádu čestné legie |
| Politická příslušnost | Action française (od 1908) |
| Manžel(ka) | Maria-Anne Detourbey, Pauline Des Chalais |
| Partner(ka) | Marie-Anne Detourbay |
| Rodiče | Françoise Lemaître, Désirée Ferrière |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
 původní texty na Wikizdrojích | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
François Élie Jules Lemaître (27 dubna 1853 Vennecy, Loiret – 4. srpna 1914 Tavers, Loiret) byl francouzský spisovatel, básník, kritik a dramatik.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v rodině učitele Françoise Lemaître (1828–1893) a Désirée Ferrière (1826–1911). R. 1880 se oženil s Marií-Annou Detourbey (1838–1908). Po druhé se oženil s Pauline Des Chalais (1862–1884), se kterou měl dceru Juliette (1884–1884).[1]
Stal se profesorem na univerzitě v Grenoblu v roce 1883, v té době byl již dobře známý svou literární kritikou a r. 1884 rezignoval na svou funkci, aby se mohl věnovat literatuře. Lemaître nahradil jako dramatický kritik Jeana-Jacquese Weisse v Journal des Débats a následně obsadil stejnou funkci v Revue des Deux Mondes. Jeho literární studie byly shromážděny pod názvem Les Contemporains (7 sérií, 1886–1899) a jeho dramatické fejetony jako Impressions de Théàtre (10 sérií, 1888–1898).
Lemaîtreho náčrtky moderních autorů ukazovaly velký vhled a nečekaný úsudek, stejně jako veselost a originalitu výrazu. Na Francouzskou akademii byl přijat 16. ledna 1896. Jeho politické názory byly definovány v La Campagne Nationaliste (1902), přednáškách, které v provinciích přednášel on a Godefroy Cavaignac.
Lemaître vedl nacionalistickou kampaň v Écho de Paris a byl nějakou dobu prezidentem Ligue de la Patrie Française. Ligue vznikla v roce 1898 se třemi mladými akademiky, Louisem Daussetem, Gabrielem Syvetonem a Henri Vaugeoisem, kteří chtěli ukázat, že Dreyfusismus nebyl všemi na univerzitě přijímán. Spustili petici, která napadala Émila Zolu za to, co mnozí považovali za internacionalistické, pacifistické levicové spiknutí. Hnutí získalo podporu tří významných osobností: geografa Marcela Duboise, básníka Françoise Coppéeho a kritika Julese Lemaîtra.
Lemaître odstoupil z Ligue de la Patrie Française v roce 1904 a zasvětil zbytek svého života psaní.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Literatura faktu[editovat | editovat zdroj]
- La Comédie après Molière et le Théâtre de Dancourt (1882)
- Quomodo Cornelius Noster Aristotelis Poeticam sit Interpretatus (1882)
- Les Contemporains. Études et Portraits Littéraires (7 vols., 1886–1899; 8th vol. posthumous)
- Corneille et la Poétique d'Aristote (1888)
- Impressions de Théâtre (10 vols., 1888–1898)
- L'Imagier, Études et Portraits Contemporains (1892)
- Jean-Jacques Rousseau (1907)
- Jean Racine (1908)
- Fénelon (1910)
- Châteaubriand (1912)
- Les Péchés de Sainte-Beuve (1913)
Divadlo[editovat | editovat zdroj]
- Révoltée (1889)
- Le Député Leveau (1890)
- Mariage Blanc (1891)
- Flipote (1893)
- Le Pardon (1895)
- L'Âge Difficile (1895)
- La Bonne Hélène (1896)
- L'Aînée (1898)
- Bertrade (1905)
- La Massière (1905)
- Le Mariage de Télémaque (1910)
- Kismet (1912)
- Un Salon (1924, posthumous)
Poezie[editovat | editovat zdroj]
- Les Médaillons (1880)
- Petites Orientales (1883)
Jiné[editovat | editovat zdroj]
- Sérénus, Histoire d'un Martyr. Contes d'Autrefois et d'Aujourd'hui (1886)
- Dix Contes (1890)
- Les Rois (1893)
- Myrrha, Vierge et Martyre (1894)
- La Franc-maçonnerie (1899)
- Contes Blancs: la Cloche; la Chapelle Blanche; Mariage Blanc (1900)
- En Marge des Vieux Livres (1905–1907)
- Discours Royalistes, 1908–1911 (1911)
- La Vieillesse d'Hélène. Nouveaux Contes en Marge (1914)
V češtině[editovat | editovat zdroj]
- Serénus a jiné povídky – přeložil Václav Hrbek. Praha: Karel Stanislav Sokol, 1908[2]
- Sedmero povídek – př. Antonín Seifert; s předmluvou P. M. Haškovce. Praha: František Topič, 1910
- Zvon – ze sbírky Černé myšlenky př. Karel Hübner; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 5. Praha: J. R. Vilímek, 1911
- Dvanáct povídek na okraj starých knih – př. Karel Růžička. Kladno: Soukromý tisk, 1949
- Spasení zvířat – př. Karel Růžička; lept Bohuslava Knoblocha. Kladno: Josef Cipra, 1962
- Betlémská růže – př. Karel Růžička; dřevoryt Michael Florian. Kladno: J. Cipra, 1966
- Velké střevíce – př. Karel Růžička; kresba proti titulu Josefa Řehoře. Kladno: J. Cipra, 1967
- Škola králů – př. Karel Růžička; frontispis J. Řehoř. Kladno: J. Cipra, 1970
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jules Lemaître na anglické Wikipedii.
- ↑ www.myheritage.cz [online]. [cit. 2023-04-21]. Dostupné online.
- ↑ Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2023-04-20]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jules Lemaître na Wikimedia Commons 
Autor Jules Lemaître ve Wikizdrojích
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Blaze de Bury, Yetta (1898). "Jules Lemaître." In: French Literature of To-day. Boston and New York, Houghton, Mifflin and Company, pp. 183–210
- Clark, Barrett H. (1916). "Jules Lemaître." In: Contemporary French Dramatists. Cincinnati: Stewart & Kidd Co., pp. 121–136
- Donoso, Armando (1914). Lemaitre, Crítico Literario. Santiago de Chile: Empresa "Zig-zag"
- Henry, Stuart Oliver (1897). "Jules Lemaître". In: Hours with Famous Parisians. Chicago: Way and Williams, pp. 97–109
- Lewisohn, Ludwig (1915). "The Humanists." In: The Modern Drama. New York, B.W. Huebsch, pp. 90–99
- Matthews, Brander (1895). "Jules Lemaître." In: Books and Play-books. London: Osgood, McIlvaine & co., pp. 117–137
- Morice, Henri (1924). Jules Lemaître. Paris: Perrin et Cie
- Schinz, A. (1907). "Jules Lemaitre Versus Democracy," The Bookman, pp. 85–88
