Fortunato Redolfi
| Služebník Boží Fortunato Maria Redolfi | |
|---|---|
| Barnabita | |
| Narození | 8. listopadu 1777 Sarezzo, Itálie |
| Úmrtí | 8. dubna 1850 (ve věku 72 let) Monza, Itálie |
| Svátek | připomínka 8. dubna |
| Uctíván církvemi | Římskokatolická církev a církve v jejím společenství |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Fortunato Maria Redolfi, B. (8. listopadu 1777 Sarezzo – 8. dubna 1850 Monza) byl italský římskokatolický duchovní a barnabita. Katolická církve jej uctívá jako Služebníka Božího.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se 8. listopadu 1777 v Sarezzo jako syn právníka.
Vzdělání získal v Monze, kde se u něj rozvinulo umělecké nadání. Již jako student projevoval zájem o duchovní rozvoj. Navštěvoval kostel Santa Maria del Carrobiolo, který byl spravován barnabity. Chtěl se stát řeholníkem, ale napoleonská anexe Itálie mu v tom zabránila.[1][2]
Po dokončení studia se vrátil do rodné obce. Zde se svými vrstevníky organizoval společné modlitby či divadelní představení. Po dovršení 19 let byl povolán do armády. Nejprve sloužil v Monze, poté v Miláně a Brescii.[1][2]
Po dobytí Lombardska-Benátska rakousko-ruskými vojsky, byla rozpuštěna loutková Cisalpinská republika a armáda byla rozpuštěna. Fortunato se roku 1799 rozhodl vstoupit k barnabitům v Miláně. Řeholní sliby složil roku 1801 a po studiu teologie 24. července 1802 přijal kněžské svěcení.[1][2]
Stal se učitelem na kongregačních ústavech v různých městech jako; Cremona, Boloň či Lodi. Věnoval se také mimoškolní činnosti s mládeží, které se snažil morálně vést. Po vyhlášení Napoleonova dekretu a o zrušení řádů byl nucen odejít ke svému strýci, knězi Lodovicu Redolfimu, který působil v obci Adro. Zde se začal věnovat místním obyvatelům.[1][2]
Ve věku 38 let začal po silné bolesti uší ze silného větru postupně ztrácet sluch. Tento handicap mu však nezabránil kázat a starat se o své věřící. Byl známý tím, že používal cilicium (kající pás) a že se uchyloval k modlitbě do pousteven.[1]
S pomocí obyvatel obce zakoupil starý kostel, který nechal zrekonstruovat a vytvořil zde oratoř, kam docházeli místní chlapci. Oratoř se byla zaměřena na výuku katecheze, ale také pořádáním her. Později založil další oratoře v rodné obci a Gardone. Byl autorem fresek v kostele svaté Anny.
S obnovením kongregace (1821) se vrátil do Monzy. Poblíž kostela Santa Maria del Carrobiolo po příkladu jeho předchozí práce, založil další oratoř, kterou navštěvovalo přes 250 chlapců. Mezi těmito chlapci byl také budoucím kněz a blahoslavený Luigi Talamoni.[1]
Za svou práci s mládeží byl chválen, ale také urážen. Někteří z kněží dokonce odrazovali mladé, aby do oratoří chodívali.[1]
Vyznačoval se skromností. Několik desítek let nosíval stejnou sutanu a nemluvil o svých znalostech. Ke svým věřícím byl vždy laskavý a milosrdný.[1]
Zemřel 8. dubna 1850 v Monze. Pohřben byl v barnabitském kostele.
Proces svatořečení
[editovat | editovat zdroj]Proces byl zahájen 12. listopadu 1919 v milánské arcidiecézi. [3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 3 4 5 6 7 8 Servo di Dio Fortunato Redolfi. Santi e Beati [online]. [cit. 2026-03-07]. Dostupné online. (italsky)
- 1 2 3 4 REDOLFI Fortunato. Enciclopedia Bresciana [online]. [cit. 2026-03-07]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ FORTUNATO MARIA REDOLFI (1850). The Hagiography Circle [online]. [cit. 2026-03-07]. Dostupné online. (anglicky)