Václav Fortunát Durych

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Fortunát Durych)
Václav Fortunát Durych
Narození28. září 1735
Turnov
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí31. srpna 1802 (ve věku 66 let)
Turnov
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Místo pohřbeníTurnov
Povolánípedagog, překladatel, filolog, kněz, katolický kněz, řeholník a slavista
Tématafilologie a slavistika
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
matriční zápis o úmrtí a pohřbu Václava Fortunáta Durycha (matrika Z 1794-1812 Turnov (SOA Zámrsk))
Detail Durychova hrobu v Turnově

Václav Fortunát Durych[pozn. 1][1] (28. září 1735[2] Turnov – 31. srpna 1802 Turnov) byl český katolický kněz, buditel, člen řádu paulánů, latinsky píšící filolog, slavista, orientalista, biblista, překladatel, stoupenec ideje slovanské sounáležitosti, učitel orientálních jazyků, zakladatel a průkopník českého odborného slavistického studia.[3]

Život[editovat | editovat zdroj]

Po středoškolských studiích na piaristických gymnáziích v Kosmonosích a ve Slaném vstoupil do paulánského řádu v Tachově (1751), na kněze byl vysvěcen v roce 1758. Následně působil jako učitel teologie, aramejštiny, hebrejštiny a řečtiny[4]v paulánských klášterních školách (Vídeň, Mnichov), v letech 1767–1784 v pražském konviktu svého řádu, kde byl examinátorem u doktorátů z řečtiny a hebrejštiny, několikrát zastával pozici spolurektora a tři roky funkci provinciálního vikáře.[3] Jako suplující profesor[5] přednášel na pražské univerzitě hebrejštinu.[6]

Již v době svého mnichovského pobytu se vedle orientalistiky začal systematicky věnovat slavistice, v těchto studiích pokračoval i v Praze, kde navázal odborné i přátelské kontakty zejména s obrozenci F. M. Pelclem, M. A. Voigtem, G. Dobnerem a K. R. Ungarem. K jeho žákům, ale zároveň i přátelům a blízkým spolupracovníkům patřili především Josef Dobrovský[7] a František Faustin Procházka, které pro slavistická studia získal.[1]

V roce 1776 byl z podnětu císařovny Marie Terezie spolu s F. F. Procházkou pověřen přípravou nové verze Bible svatováclavské, její revidovaný překlad (nazývaný též Bible císařská) vyšel v letech 1778 (Nový zákon) a 1780 (Starý zákon). Ve své době byla pro svou ryzí češtinu považována za vzor jazykové i pravopisné dokonalosti.[1]

Po zrušení pražského paulánského kláštera (1784) mu byla přiznána malá penze, od července 1785 do roku 1796 žil v řádovém konventu ve Vídni, kde se souhlasem Josefa II.[8] studoval slavika v tamní císařské (dvorní) knihovně a připravoval k vydání své vrcholné životní dílo Bibliotheca slavica (Knihovna slovanská). Z původně ohlášených pěti svazků však vydal v roce 1795 jen první díl (rukopis druhé části díla se po roce 1800 ztratil v tiskárně v Pešti).[3]

Když byl v roce 1796 zrušen i vídeňský paulánský klášter, V. F. Durych se vrátil do rodného Turnova, kde prožil poslední léta svého života poznamenaná soustavně se zhoršujícím zdravotním stavem a vážnými existenčními starostmi.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska na místě rodného domu v Turnově

Dílo[editovat | editovat zdroj]

V centru jeho slavistického bádání byly především církevněslovanský jazyk a literatura, staročeské biblické překlady, etymologie, značnou pozornost věnoval hlaholskému a cyrilskému písmu i otázkám slovanské liturgie. Je právem považován za prvního českého slavistu,[1]spis De-slavo bohemica… představuje filologický počátek rozvoje vědecké paleoslovenistiky na české půdě,[11] na nějž navázali zejména Josef Dobrovský a Pavel Josef Šafařík, následně pak další generace nejen českých slavistů.[11]

Vedle pojednání o hebrejských hláskách Dissertatio philologica… (1767), historicky zaměřené práce De originibus… (1777) a spolupráce na novém překladu Bible, představuje vrchol jeho vědeckého díla nedokončená Bibliotheca slavica…
Jejím cílem bylo přinést podrobné informace o nejstarších dějinách slovanských národů se zaměřením na význam, jednotnost a starobylost jejich kultury a jazyků.[1] V době svého vídeňského pobytu objevil a popsal rukopisy staročeské literatury (Evangeliář vídeňský, zlomek Legendy o dvanácti apoštolích),[12] v posledních letech života se také zabýval regionálními historickými studiemi o rodném Turnovsku.[1]

Odborné slavistické práce[editovat | editovat zdroj]

  • De slavo-bohemica sacri coditis versione dissertatio (Rozprava o slovansko-českém překladu Svatého písma; latinsky, 1777)
  • Bibliotheca Slavica antiquissimae dialecti communis et ecclesiasticae universae Slavorum gentis I. (Knihovna slovanská nejstaršího nářečí obecného i církevního celého národa slovanského; latinsky, 1795)[pozn. 2]
  • Část vědeckého díla V. F. Durycha je uložena v jeho korespondenci, zvláště s Josefem Dobrovským.[13]

Ostatní odborné práce[editovat | editovat zdroj]

  • Dissertatio philologica de vocibus Khartymmim et Belahatchem (Filologická rozprava o slovech Khartymmim a Belahatchem; latinsky, 1767)[pozn. 3]
  • De originibus templi Salvatoris et monasterii S. Francisci de Paula Veteris Pragae (O počátcích kostela sv. Salvatora a kláštera paulánského na Starém Městě v Praze; latinsky, 1777)[pozn. 4]

Překlady[editovat | editovat zdroj]

  • Nový zákon (Biblí česká, to jest celé Svaté Písmo Starého i Nového Zákona podle starého obecného latinského textu od římsko katolické církve potvrzeného a užívaného přeložené, opět s obzvláštní pilností přehlédnuté, ponapravené a znova vydané, 2; s Františkem Faustinem Procházkou, 1778)
  • Starý zákon (Biblí česká…, 1; s Františkem Faustinem Procházkou, 1780)[pozn. 5]


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Pokřtěn Václav Michal, řádovým jménem Fortunát.
  2. ↑ Latinské i české názvy obou spisů převzaty z Dějin české literatury 1, s. 608.
  3. ↑ Latinský i český název citován podle sborníku Václav Fortunát Durych : k 150 výročí úmrtí, s. 10.
  4. ↑ Václav Fortunát Durych : k 150 výročí úmrtí, s. 17.
  5. ↑ Citováno podle Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky, s. 144.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky, s.143.
  2. ↑ Dle dohledaného zápisu v matrice narozených města Turnova (matrika N index N 1736-1762) se patrně Václav (Fortunám) Durych narodil 6. února 1741 a rok narození souhlasí s věkem uvedeným v matrice zemřelých (matrika Z 1794-1812 Turnov).
  3. ↑ a b c Lexikon české literatury 1, s. 626.
  4. ↑ Václav Fortunát Durych : k 150 výročí úmrtí, s. 8.
  5. ↑ Fortunát Durych, první slavista český, s. 12.
  6. ↑ Dějiny české literatury 2, s. 608.
  7. ↑ Průvodce po dějinách české literatury, s. 151.
  8. ↑ Václav Fortunát Durych : k 150 výročí úmrtí, s. 11.
  9. ↑ Václav Fortunát Durych : k 150 výročí úmrtí, s. 10.
  10. ↑ Fortunát Durych, první slavista český, s. 18.
  11. ↑ a b Staroslověnská etapa českého písemnictví, s. 128.
  12. ↑ Lexikon české literatury 1, s. 627.
  13. ↑ Vzájemné dopisy Josefa Dobrovského a Fortunata Duricha z let 1778–1800 / K vydání upravil Adolf Patera. Praha : Česká akademie věd a umění, 1895. 471 s.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BECHYŇOVÁ, Věnceslava. V. F. Durych a jeho Bibliotheca Slavica. In Śtúdie z dejín svetovej slavistiky do polovice 19. storočia. Bratislava : Veda, 1978. 510 s. S. 145–182.
  • BENEŠ, Josef. Ač zemřeli ještě mluví : Medailony českých katolických vlasteneckých kněží. Praha: Česká katolická charita, 1964. 449 s. S. 103–112. 
  • ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. 1. vyd. Praha: Libri, 2008. 739 s. ISBN 978-80-7277-369-5. S. 143–144. 
  • Dějiny české literatury. 2., Literatura národního obrození / Redaktor svazku Felix Vodička. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1960. 684 s. S. 608. 
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A–G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. S. 626–627. 
  • Fortunát Durych, první slavista český / nástin životopisný od Jana M. Černého. V Turnově : Nákladem obce města Turnova : V komisi knihkupectví Ant. Martince, 1890. 54 s.
  • HRABÁK, Josef; JEŘÁBEK, Dušan; TICHÁ, Zdeňka. Průvodce po dějinách české literatury. 3. vyd. Praha : Panorama, 1984. 521 s.
  • Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 85. 
  • KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk; VEČERKA, Radoslav. Česká slavistika v prvním období svého vývoje do počátku 60. let 19. století. 1. vyd. Praha: Historický ústav, 1995. 393 s. ISBN 80-85268-41-8. S. 127, 154, 237–238, 300–301. 
  • KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk, a kol. Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od r. 1760. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 560 s. S. 101–102. 
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 136. 
  • Václav Fortunát Durych : k 150 výročí úmrtí…/ uspořádal a předmluvu napsal Jindřich Dlouhý : spolupracovala Markéta Durychová. Praha : Spolek rodáků a přátel Turnova a okolí, 1952. 56 s.
  • VEČERKA, Radoslav. Slovník českých jazykovědců v oboru bohemistiky a slavistiky. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013. 341 s. ISBN 978-80-210-6265-8. S. 56. 
  • VEČERKA, Radoslav. Staroslověnská etapa českého písemnictví. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 176 s. ISBN 978-80-7422-044-9. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 14. sešit : Dot–Dvo. Praha: Libri, 2011. 339–466 s. ISBN 978-80-7277-451-7. S. 440–441. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Václav_Fortunát_Durych&oldid=23782762“