V matematice, formální derivace označuje operaci nad prvky okruhu polynomů či okruhu mocninných řad, která se chová jako derivace z diferenciálního počtu. Ačkoli vypadají obdobně, výhodou formální derivace je, že nevyžaduje k definici limitní přechod, který v některých okruzích není možno použít. Mnoho vlastností derivací z diferenciálního počtu platí i pro formální derivace, některé naopak ani nedávají smysl. Základním použitím formálních derivací je oddělení kořenů polynomu různé násobnosti.
(Běžně značíme součet konstantních sčítanců výrazem , v tomto případě uvádíme součet abychom předešli záměně s násobením v okruhu R.)
Vlastnosti
Není těžké ověřit, že:
Formální derivace je lineární: pro libovolné dva polynomy f(x), g(x) a prvky r, s okruhu R, platí
Formální derivace splňuje pravidlo derivace součinu:
Důkazy
Vztah k derivaci z diferenciálního počtu
Pokud je okruh R komutativní, existuje alternativní ekvivalentní definice formální derivace, která mnohem víc připomíná definici z diferenciálního počtu. Prvek Y-X okruhu R[X,Y] dělí Yn - Xn pro libovolné nezáporné celé n, a proto dělí f(Y) - f(X) pro libovolný polynom f s jednou proměnnou. Pokud označíme výsledný podíl (v R[X,Y]) pomocí g:
pak není těžké ověřit, že g(X,X) (v R[X]) dává stejnou definici jako formální derivace f definovaná výše.
Tato formulace formální derivace je použitelná i pro mocninné řady, (za předpokladu, že okruh R skalárů je komutativní).
Definice použitelná i pro nekomutativní okruhy
Nechť pro je nechť
Dodefinujme derivaci pro výrazy tak, aby a
Je potřeba dokázat, že takto definovaná derivace dává stejné výsledky nezávisle na tom, jak spočteme daný výraz, tedy, že je kompatibilní se všemi axiomy rovnosti.
a distributivita z druhé strany symetricky.
Linearita je při tomto přístupu samozřejmostí.
Vztah pro derivaci polynomu (ve standardním tvaru pro komutativní okruhy) je přímým důsledkem:
Aplikace pro separaci podpolynomů různých násobností
Je-li polynom možno napsat ve tvaru , kde polynomy jsou nesoudělné. Pak je možno polynomy postupně od posledního najít vícenásobným použitím největšího společného dělitele polynomu s jeho formální derivací (není potřeba aby polynomy byly nad reálnými či komplexními čísly).