Fjodor Ivanovič Ťutčev

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Fjodor Ivanovič Tutčev)
Skočit na: Navigace, Hledání
Fjodor Ivanovič Ťutčev
Narození 5. prosince 1803
Ovstug
Úmrtí 27. července 1873 (ve věku 69 let)
Puškin
Povolání spisovatel, básník, diplomat a filosof
Alma mater Lomonosovova univerzita
Žánr Lyrická poezie
Ocenění Řád sv. Anny I. třídy
Řád sv. Stanislava I. stupně
Řád sv. Vladimíra III. stupně
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fjodor Ivanovič Ťutčev (rusky Фёдор Иванович Тютчев) (5. prosinec greg. / 23. listopad jul. 1803 Ovstug, Rusko27. červenec greg. / 15. červenec jul. 1873 Carskoje Selo, Rusko) byl ruský romantický básník a diplomat, považovaný po Puškinovi a Lermontovovi za třetího nejvýznamnějšího ruského romantického básníka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Fjodor Ivanovič Ťutčev

Ťutčev se narodil v Ovstugu v Brjanské oblasti ve staré šlechtické rodině. Mládí strávil v Moskvě, kde v letech 1819-1821 studoval na Moskevské univerzitě filologii. Od roku 1822 pracoval na ministerstvu zahraničí a strávil v cizině celkem dvacet dva let. Působil v Mnichově, kde se oženil, a od roku 1837 v Turíně, znal osobně Heina a Schellinga. Nezúčastňoval se literárního života a nikdy se nenazýval literátem. Do vývoje poezie zasáhl zvláště svou přírodní a filozofickou lyrikou. Zachovalo se kolem 400 jeho básní, které jsou v Rusku často citovány. Jeho výroky „Řečená myšlenka je lží“, a „Rusko se nepochopí rozumem“ patří k nejcitovanějším Ťutčevovým aforismům.

Ťutčevovy rané básně jsou ovlivněné poetickou tradicí 18. století. V třicátých letech se však nich již velmi silně objevují prvky evropského (zvláště německého) romantismu, které básník dále rozvíjel a psal filozofickou přemýšlivou lyriku, jejímiž hlavními tématy jsou úvahy o vesmíru, lidských osudech a přírodě a stesk nad míjejícím časem. Nejznámější z nich je Silentium! z roku 1830, vyjadřující myšlenku, že člověk nikdy není schopen pochopit jiného.

Po návratu do Ruska roku 1844 napsal Ťutčev několik politických článků, věnovaných problému vztahů mezi ruskou a západní civilizací. Na počátku padesátých letech vytvořil řadu pronikavých milostných básní, v nichž je láska chápána jako tragédie (tyto básně pak byly roku 1954 sebrány do tzv. „děnisjevského cyklu“ věnovaného básníkově milence Jeleně Děnisjevové, se kterou se seznámil roku 1846). V šedesátých letech pak v básníkově tvorbě převládají politické náměty, protože Ťutčev do konce života pozorně sledoval dění v Evropě.

Sergej Lvovič Levickij: Fjodor Ivanovič Ťutčev v Paříži

Konec básníkova života je poznamenán krutými ranami osudu, neboť roku 1864 zemřela na tuberkulózu Jelena Děnisjevová a o rok později i jejich dvě děti. Počátkem sedmdesátých let pak zemřel básníkův bratr, jeden z jeho synů a dcera.

Ťutčev zemřel roku 1873 v Carském Sele a pochován je v Petrohradě.

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Vladimír Svatoň: heslo Tutčev, Fjodor Ivanovič in: Slovník spisovatelů, Sovětský svaz, svazek II (L-Ž), Odeon, Praha 1978, str. 475;

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]