Fidus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Fidus
Fidus by Wilhelm Fechner, c. 1902.PNG
Narození 8. října 1868
Lübeck
Úmrtí 23. února 1948 (ve věku 79 let)
Woltersdorf
Povolání ilustrátor, malíř a spisovatel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fidus, vlastním jménem Hugo Reinhold Karl Johann Höppener (8. října 1868, Lübeck23. února 1948, Woltersdorf) byl německý symbolistický malíř, ilustrátor a společenský reformátor.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Hugo Höppener se narodil v rodině cukráře Julia Höppenera a jeho manželka Camilly (roz. Stender) v Lübecku a již od mládí projevoval výtvarný talent. V 17 letech ho rodiče poslali studovat do přípravky na mnichovskou Akademii, on ale školu opustil po třech měsících a stal se žákem malíře a "apoštola přírodního stylu života" Karla Wilhelma Diefenbacha v Höllriegelskreuth.

Zde přijal zásady vegetariánství, nudismu, uctívání světla a životního stylu šetrného k přírodě a také pacifismus a anarcho-socialistické představy o pozemkové reformě. Německé reformní hnutí Lebensreform odmítalo i judeo-křesťanské náboženství a propagovalo návrat k přírodní spiritualitě. Fidus se stal členem řady spolků (Deutsche Gartenstadtgesellschaft, Deutscher Bund für Bodenreform, Bund für allseitige Lebensreform des gesamten Deutschtums, Verein für Körperkultur, Deutschen Verein für vernünftige Leibeszucht).

V roce 1889 pokračoval ve studiu na Akademii v Mnichově a bydlel v domě teosofa a okultního spisovatele Wilhelma Hübbe-Schleidena, kterého považoval za svého druhého duchovního mistra. Roku 1892 jej následoval do Berlína a začal pracovat jako ilustrátor jeho časopisu Sphinx. Fidusovy ilustrace byly publikovány také v časopisech Jugend, Die Schönheit, Pan, Simplicissimus a v prvním homosexuálním časopisu Der Eigene (1896–1932, vyd. A. Brand v Berlíně). Zajímala ho teosofická mystika a německá mytologie a od prvních téměř abstraktních snových obrazů přešel k zobrazování nejrůznějších nahých lidských figur v přírodním rámci. V jeho obrazech se objevují ezoterické symboly, cyklický kruh života symbolizovaný návratem muže do dělohy, fúze pohlaví, uctívání slunce, náčrtky gigantických chrámů přírodního náboženství a kombinuje zde mysticismus, erotiku a symbolismus.

Kolem roku 1900 byl jedním z nejznámějších německých malířů. Ovlivňovala ho díla spisovatelů jako Arthur Moeller van den Bruck, nebo bratři Heinrich a Julius Hartovi, utopické antimaterialistické hnutí Zahradní město a mládežnické hnutí Wandervogel, které se podobalo skautingu s nacionalistickým zaměřením na Teutonské kořeny Německa.

Jeho nejslavnější obraz Lichtgebet z roku 1908, který existuje ve více verzích[1], ukazuje mladého, štíhlého, téměř hermafroditního muže na vrcholu hory, uctívajícího slunce. Tento obraz se stal ikonou hnutí mládeže.[2] V roce 1912 založil Spolek Svatého Jiří, který byl zaměřen proti materialismu. Mezi jeho příznivce patřil i mladý Hermann Hesse.

Fidus, Pomník padlým ve Woltersdorfu

Po roce 1918 zájem o Fidusovy ilustrace opadl. Roku 1932 se malíř stal podpůrcem a členem NSDAP, ale už roku 1935 nesouhlasil s přijetím rasových zákonů. Jeho díla byla oficiálně odmítnuta časopisem Das Schwarze Korps jako kýč, stejně jako jím navržené Novogermánské písmo a Hitler byl znechucený připravovanou výstavou roku 1936 v Norimberku a následně zakázal distribuci svých portrétů od Fiduse na pohlednicích. Přesto byl roku 1943 v 75 letech jmenován čestným profesorem.[3]

Po válce, aby získal potravinové lístky, namaloval portréty Lenina a Stalina a člena Sjednocené socialistické strany Německa Rudolfa Breitschieda. V roce 1946, se připojil k volné náboženské komunitě v Berlíně, a volil CDU. Když roku 1948 Fidus zemřel v Woltersdorfu, byl již jako malíř téměř zapomenut.

V 60. letech ho objevilo hnutí hippies v okolí San Francisca a jeho obrazy výtvarně ovlivnily podobu plakátů na koncerty psychedelické hudby.[4]

Byl celkem třikrát ženatý, roku 1895 s Amalií Empire, 1900 s Elsou Knorr a několik let po její smrti roku 1922 s Elsbeth Lehmann-Hohenberg.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • Článek byl přeložen s použitím textů a odkazů z německé, švédské a anglické Wikipedie
  1. Fidus: Lichtgebet
  2. Marina Schuster: Lichtgebet. Die Ikone der Lebensreform- und Jugendbewegung, in: Das Jahrhundert der Bilder. 1900 bis 1949. Hrsg. von Gerhard Paul. Göttingen 2009, S. 140-147
  3. ↑Frecot/Geist/Kerbs: Fidus 1868-1948, Rogner&Bernhard, Dezember 1997, S. 210
  4. fhttp://www.hippy.com/modules.php?name=News&file=article&sid=243 Gordon Kennedy & Kody Ryan: Hippie Roots & The Perennial Subculture]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Pamela Kort, Umělci a proroci / Artists and prophets, Národní galerie v Praze 2015, ISBN 978-80-7035-584-8
  • Manfred Wedemeyer: Fidus - Magnus Weidemann, eine Künstlerfreundschaft 1920–1948. Kiel 1984
  • Rainer Y: Fidus der Tempelkünstler. Phil. Diss., Göppingen 1985 (2 Bände)
  • Wolfgang de Bruyn (Hrsg.): Fidus. Künstler alles Lichtbaren, Berlin 1998
  • Albert Burkhardt (Hrsg.): Fidus. Von Friedrichshagen nach Woltersdorf. Briefe an Albert Weidner 1903–1939., In: Friedrichshagener Hefte, Nr. 17, 1998.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]