Fidelis ze Sigmaringenu
| Svatý Fidelis ze Sigmaringenu | |
|---|---|
 Fidelis ze Sigmaringenu, rytina Martin Engelbrecht (asi 1750) | |
| JUDr, ThDr, O.F.M. | |
| Narození | 1. října 1578 Sigmaringen |
| Úmrtí | 24. dubna 1622 Seewis im Prättigau |
| Svátek | 24. dubna |
| Blahořečen(a) | 24.3.1729 |
| Svatořečen(a) | 29.6.1746 |
| Uctíván církvemi | římskokatolická církev a církve v jejím společenství |
| Významné zasvěcené kostely | Sigmaringen |
| Atributy | kyj s hřeby, meč, kříž |
| Patronem | neprávem odsouzených; kapucínů |
Svatý Fidelis ze Sigmaringenu, vlastním jménem Markus Roy (také Fidel, 1. října 1578 Sigmaringen – 24. dubna 1622 Seewis im Prättigau (kanton Graubünden) byl filozof, právník a řeholník řádu kapucínů ve Švábsku, Alsasku a Švýcarsku, mučedník ubitý pro svou víru sedláky kalvínské víry. Katolická církev jej uctívá jako svatého.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se jako Markus Roy v rodině soudce a starosty ve švábském městě Sigmaringen. Měl čtyři sourozence. Otec mu brzy zemřel. Matka Jenovéfa Roy se o pět dětí starala s poručníkem.
Marek po středoškolském studiu v Sigmaringenu odešel na univerzitu do Freiburgu im Breisgau, kde v roce 1601 získal doktorát filosofie. Na téže univerzitě pokračoval studiem občanského a církevního práva, které v roce 1604 přerušil, aby mohl podniknout kavalírskou cestu: do roku 1610 cestoval s mladými německými šlechtici po Francii, Španělsku a Itálii. Po návratu v květnu 1611 ukončil studium doktorátem a nastoupil do úřadu advokáta a soudního rady v Ensisheimu v Alsasku. Proslul jako advokát chudých, protože nekompromisně a bez nároků na honorář obhajoval nemajetné. Po té, co jej kolega advokát žádal, aby "nebyl příliš spravedlivý a opustil své zásady pro snadnější cestu a větší zisk", opustil advokacii, vrátil se na univerzitu ke studiu kněžství. V září 1612 obdržel kněžské svěcení a již 4. října téhož roku vstoupil do noviciátu kláštera bratří kapucínů ve Freiburgu im Breisgau. Tam přijal řeholní hábit a latinské jméno Fidelis, jež vyjadřuje věrnost víře. Kvardián mu při té příležitosti citoval z knihy Zjevení: "Buď věrný až do smrti a dám ti korunu života" (Zj 2,10). Tato slova se stala jeho heslem.
Po absolutoriu noviciátu v roce 1613 odešel studovat teologii do Kostnice a Frauenfeldu. V roce 1617 kázal v Altdorfu, kde byl jmenován převorem kapucínského kláštera, dále byl v letech 1618–1619 kvardiánem v Rheinfeldenu, a pak ve Feldkirchu a v dalších kapucínských klášterech.[1] Byl vyhledávaným zpovědníkem, poradcem v právních záležitostech a bylo-li třeba, chodil vymáhat práva chudých katolíků k soudu. Sám vedl velmi prostý život, uctíval Pannu Marii a zapisoval si svá duchovní cvičení. Tyto texty vyšly tiskem pod titulem "Exercitia spiritualia", v pozdějších vydáních byl název upraven na "Cvičení serafínské zbožnosti".
Fidel kromě Alsaska působil také ve Švýcarsku a ve Vorarlbergu. Od konce roku 1621 byl členem rétské misie, jejímž úkolem bylo šířit a bránit katolickou víru proti kalvíncům ve východním Švýcarsku. Římská komise pro šíření víry (pozdější kongregace) Fidelise 19. dubna 1622 jmenovala představeným misie.
Jeho posledním působištěm byl Seewies v kantonu Graubünden v době ostrých náboženských sporů a krvavých střetů s kalvínci. Proto byl Fidelisovi na jeho misijní cestu do Seewiesu nabízen ozbrojený doprovod, který odmítl. Svému spolubratrovi na obavu z přepadení odpověděl, že Boží mučedníci pro Boha podstoupí i smrt. Při posledním kázání po něm jeden kalvínec v kostele začal střílet. Fidelis vyběhl z kostela, aby kostel nebyl vraždou znesvěcen. Vykročil k sousední vesnici, ale kalvínští sedláci jej chytili a ubili zemedělskými nástroji (na obrazech bývá palice s hřeby, kosa či kopí).
Pod kostelem v Seewisu je katolickými poutníky navštěvována Fidelisova studánka (Fidelis Brünnerli), zřízená po jeho svatořečení roku 1746.
Úcta
[editovat | editovat zdroj]Fidelis je ctěn zejména v kapucínských kostelech a klášterech, v Itálii, Německu, Švýcarsku, Rakousku, v Polsku a v českých zemích.
Ikonografie
[editovat | editovat zdroj]Fidelis bývá vyobrazen jako mnich středního věku, s plnovousem, v hnědém hábitu kapucína, přepásaném provazem, s křížem a s mučednickými atributy: kyjem s hřeby, mečem, kopím, či mušketou. V mučednické scéně bývá obklopen útočícími sedláky. Na poušti bývá vyobrazen se spolubratrem svatým Josefem z Leonessy, jak zaklínají personifikovanou herezi. Tak je namaloval například Giambattista Tiepolo na obraze z Pinakotéky v Parmě.[2] [3]
- Hrob: Klášterní kostel kapucínů ve Feldkirchu
- Kostel sv. Fidelise ve Stuttgartu
- Fidelishaus v Sigmaringenu
- Socha sv. Fidelise s kyjem, Klášterní kostel Habsthal, diecéze Sigmaringen
- Dóm v Churu
- Oltář s obrazem Umučení sv. Fidelise v kostele Santo Spirito, Francavilla Fontana (Apulie, diecéze Brindisi)
- Oltář s obrazem Umučení sv, Fidelise v kapucínském kostele sv. Josefa v Praze na Náměstí Republiky, obraz mučednické smrti sv. Fidelise mezi sochami sv. Víta a sv. Leopolda
- Oltář s obrazem Nanebevzetí sv. Fidelise, v kapucínském kostele Nalezení svatého Kříže, Brno
Galerie
[editovat | editovat zdroj]
G.Tiepolo: Sv. Fidelis a Josef z Leonessy
Socha sv. Fidelise, Habsthal
Smrt sv. Fidelise, Francavilla Fontana
Smrt sv. Fidelise, Praha
Nanebevzetí sv. Fidelise, Brno
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Deutsche Biographie,
- ↑ LCI 6, 1992, s. 238, obr.
- ↑ Schell, Richard: Fidelis von Sigmaringen 1577-1977. Der Heilige in Darstellungen der Kunst aus vier Jahrhunderten. Sigmaringen, s. 84-90.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- LCI = Lexikon der christlichen Ikonographie, ed. Wolfgang Braunfels. Herder Basel-Rom-Freiburg-Wien 1992, díl 6, s. 237–238.
- Weitzenegger Franz Joseph: Fidelis von Sigmaringen: eine merkwürdige und lehrreiche Geschichte späterer Zeiten; neu erzählt für alle frommen Christen. Augsburg 1820, Internet Archive, dostupné online
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Fidelis ze Sigmaringenu na Wikimedia Commons - Sancti satholica
- Deutsche Biographie online
