Fiat G.91

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
G.91 "Gina"
Fiat G.91 (32+72) v muzeu Luftwaffe na letišti Gatow
Fiat G.91 (32+72) v muzeu Luftwaffe na letišti Gatow
Určení bitevní letoun
Výrobce Fiat Aviazione
Aeritalia
Šéfkonstruktér Giuseppe Gabrielli
První let 9. srpna 1956
Zařazeno 1958
Vyřazeno 1995
Charakter Vyřazen
Uživatel Aeronautica Militare
Luftwaffe
Portugalské letectvo
Výroba 1956-1977
Vyrobeno kusů 770 ks
Další vývoj Fiat G.91Y

Fiat G.91 byl lehký proudový bitevní letoun vyvinutý italskou firmou Fiat Aviazione.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Kokpit letounu G-91 R1 v Udine

Projekt G.91 vznikl v roce 1953 jako reakce na výběrové řízení NATO za účelem sjednocení leteckého parku jeho členských států. Požadavek zněl na konstrukčně robustní stíhací bombardér, nenáročný na údržbu, se schopností operovat z kvalitativně horších VPD. G.91 vycházel z typu North American F-86 Sabre,[ujasnit][zdroj?] který tehdy společnost FIAT montovala z dílů dodávaných z USA.

Krátce po zalétání prototypu 9. srpna 1956 se stroji za letu utrhly ocasní plochy, nastalo tedy zdržení s přestavbou druhého prototypu, který byl zalétán v červenci 1957. Měl instalovanou pohonnou jednotku Bristol BOr.3 Orpheus o tahu 21,59 kN oproti BOr.1 o 18,04 kN u prvního prototypu. Došlo tak ke zlepšení výkonů a letových vlastností.

Fiat G-91R-3, Portugalsko
Italský cvičný Fiat G.91T 60° Stormo (60, křídlo) na základně Bitburg, Severní Porýní-Vestfálsko, Německo, 1988
Německý G.91 vybavený pro vlečení vzdušných terčů na základně Hohn, Šlesvicko-Holštýnsko, Německo, duben 1986
Fiat G91T-1, Aeronautica Militare

Pro nezájem kontinentálních států NATO o letoun Fiat G.91 se jeho sériová výroba soustředila na objednávky Itálie a NSR. Stroje Aeronautica Militare nesly označení G.91R-1, G.91R-1A a G.91R-1B, které byly vyrobeny v celkovém počtu 98 kusů. Produkce dále zahrnovala 78 bojově cvičných letounů Fiat G.91T-1. Motory Bristol-Siddeley 803 Orpheus o tahu 22,22 kN vyráběl v licenci FIAT. Výzbroj tvořila čtveřice pevných kulometů M-3 ráže 12,7 mm, dva vnitřní pylony pro závěsné zbraně nebo nádrže unesly 227 kg a dva vnější 113 kg. V přídi byly zabudovány tři fotografické přístroje.

Italské letectvo vytvořilo ze 16 strojů ověřovací série reprezentační akrobatickou skupinu Pattuglia Acrobatica Nazionale (Frecce Tricolori) se sídlem v Rivoltě, jejíž Fiaty byly označeny G.91PAN.

Luftwaffe odkoupila nejprve přímo z Itálie 50 letounů série G.91R-3, následně pak 44 bojově cvičné G.91T-4. Jejich hlavňová výzbroj se skládala ze dvou kanónů DEFA 5-52 ráže 30 mm, každý se zásobou 125 nábojů. Další 294 kusy pak postavilo v licenci sdružení firem Messerschmitt, Heinkel a Dornier, zatímco na výrobě motorů se podílel MAN a FIAT. Rovněž německá verze nesla označení G.91R-3 a vedle detailů ve vybavení se odlišovala i silnější konstrukcí křídla, takže i na vnějších závěsech mohla nést náklady do hmotnosti 454 kg. NSR převzala také sérii 50 letounů G.91R-4 určenou původně pro Řecko, které ji však nepřijalo. Řecké vojenské letectvo v roce 1961 testovalo pouze jeden exemplář. Dalším zákazníkem se stalo Portugalsko.

Od prosince 1966 společnost FIAT testovala dvoumotorový prototyp Fiat G.91Y s dvojicí pohonných jednotek General Electric J85-GE-13A po 18,13 kN, uložených vedle sebe v rozšířeném trupu. V letech 1971-76 vojenské letectvo Itálie odebralo 45 strojů, které namísto kulometů nesly dva kanóny DEFA 552. Trup letounu G.91Y vycházel ze základního trupu cvičného G.91T, u kterého byla zadní kabina odstraněna a nahrazena další palivovou nádrží. Kapacita paliva tak byla dvojnásobná než u předcházejících jednomístných verzí.

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

NěmeckoNěmecko Německo
ŘeckoŘecko Řecko
ItálieItálie Itálie
PortugalskoPortugalsko Portugalsko
USAUSA USA

Specifikace (G.91R)[editovat | editovat zdroj]

Nákres

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 1
  • Rozpětí: 8,56 m
  • Délka: 10,3 m
  • Výška: 4,0 m
  • Nosná plocha: 6,4 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 3 100 kg
  • Vzletová hmotnost:5 440 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 5 500 kg
  • Pohonná jednotka:proudový motor Bristol Siddeley Orpheus 803 o tahu 22,2 kN

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 1 075 km/h (580 kn, 668 mph)
  • Dolet: 1 150 km
  • Bojový rádius: 750 km[3]
  • Operační dostup: 13 100 m
  • Počáteční stoupavost: 30 m/s
  • Plošné zatížení: 331 kg/m²
  • Poměr tah/hmotnost: 0,42

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • Kanony: 4× kulomet Browning M3 ráže 12,7 mm (0.50 in) nebo 2× 30 mm kanon DEFA (pouze Luftwaffe G.91R/3)
  • Závěsy: 4× pylon pod křídly o nosnosti 680 kg (1,500 lb) pro G.91R/3 & R/4 a 500 kg (1,100 lb) pro G.91R/1 a možnosti kombinace
    • Rakety: 2× kontejnery Matra (každý s 19× raketou SNEB ráže 68 mm); nebo 18× raketa Hispano SURA R80 ráže 80 mm
    • Pumy: Široké spektrum zbraní vzduch-země včetně neřízených železných pum
    • Ostatní:zbraňové kontejnery nebo přídavné nádrže pro větší dolet

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NĚMEČEK, Václav. Vojenská letadla 5. Praha: Naše vojsko, 1982. 432 s. Kapitola Letouny přímé letecké podpory, s. 288-289. (česky) 
  • NICCOLI, Riccardo. Letadla Nejvýznamnější současné i historické typy. Praha: Ikar, 2001. 224 s. ISBN 80-242-0651-x. 
  • GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 249. 
  • JACKSON, Robert. Moderní vojenská letadla. 1. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství, 2006. ISBN 80-7360-190-7. S. 30-33. 

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Italian Air Force Aircraft Types [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Harding, p.128.
  3. Robert Jackson, Moderní vojenská letadla , Aeritalia G.91, 2006, str. 33

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]