Festival Divadla Dagmar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Festival Divadla Dagmar je dvoudenním divadelním festivalem, jehož první ročník se uskutečnil v roce 2016. Jeho hlavní scénou je prostor bývalé kuchyně Památníku Vojna u Příbrami. Festival je pořádán Divadlem Tomáše Bílka ve spolupráci s Hornickým muzeem Příbram za finanční podpory města Příbram. Termín konání se vztahuje ke svátku 17. listopadu. Během každého ročníku je uvedeno několik představení z repertoáru Divadla Dagmar.

1. ročník (2016)[1][editovat | editovat zdroj]

16. 11. 2016[editovat | editovat zdroj]

Těším se, že mi brzy napíšeš…[editovat | editovat zdroj]

Scénická koláž z příběhů žen vězněných komunistickým režimem. Textová struktura koláže vycházela z těchto knih a dokumentů - Tomáš Bursík: Ztratily jsme mnoho času… Ale ne sebe!; Růžena Vacková: Ticho s ozvěnami; Božena Kuklová-Jíšová: Krásná němá paní; Václav Vaško: Dům na skále; Antonie Hofmanová: Žijeme jen jednou; Dagmar Šimková: Byly jsme tam taky; Jana Roubíková-Švehlová: Dcery nepřátel státu; Ondřej Bratinka, Martin Boštík: Zkouška odvahy, příběhy nezletilých politických vězňů 50. let; Lenka Reinerová: Všechny barvy slunce a noci; Pavol Rankov: Matky; Adam Drda: Naději jsem za komunismu nepěstovala; dokumenty z procesu s vedením záškodnického spiknutí proti republice.

Pocit nočního vlaku[editovat | editovat zdroj]

Dramatický text Radka Malého byl v roce 2006 oceněn čestným uznáním v soutěži Alfréda Radoka a Cenou Českého rozhlasu 3 Vltava. V roce 2007 byl realizován Českým rozhlasem jako rozhlasová hra v režii Hany Kofránkové. Knižně vyšel v roce 2008 v nakladatelství Větrné mlýny v edici Současná česká hra.

17. 11. 2016[editovat | editovat zdroj]

Druhý festivalový den proběhl na Gymnáziu pod Svatou Horou v Příbrami

Mezi dvojím zasyčením kosy[editovat | editovat zdroj]

Karlovarské pověsti podle knihy Zdeňka Šmída Strašidla a krásné panny.

My zvířata[editovat | editovat zdroj]

Scénické čtení z knihy My zvířata. Jedná se o románový debut Justina Torres. Příběh vypráví o dětství a rané pubertě tří bratrů z poněkud dysfunkční rodiny. Vyprávění sleduje především osud nejmladšího chlapce a kromě jímavého líčení dětského světa a bezmála sociologické sondy do prostředí chudého amerického předměstí se zaměřuje na dětské a adolescentní hledání vlastní sexuality.

2. ročník (2017)[2][3][editovat | editovat zdroj]

16. 11. 2017[editovat | editovat zdroj]

První festivalový den proběhl na Gymnáziu pod Svatou Horou v Příbrami

Norway.today[editovat | editovat zdroj]

Hra současného švýcarského autora Igora Bauersimy, který se narodil v Praze, vychází ze skutečných událostí. Rekonstruuje poslední hodiny života dvou mladých lidí, kteří se chystají ukončit život skokem z útesu v Norsku. Přes závažnost tématu a citlivou reflexi duševního stavu hrdinů si hra uchovává hravost, nadhled a humor.

K24 aneb Ke dnu tělo posviťte mi[editovat | editovat zdroj]

Hudebně scénická kompozice z děl českých básníků.

17. 11. 2017[editovat | editovat zdroj]

Anna[editovat | editovat zdroj]

Scénická kompozice z díla, korespondence a deníkových záznamů lágrové básnířky Anny Barkovové.

Osm statečných[editovat | editovat zdroj]

Scénická kompozice nejen z knihy dokumentů Poledne Natalji Gorbaněvské o moskevské demonstraci proti okupaci ČSSR v roce 1968.

3. ročník (2018)[editovat | editovat zdroj]

15. 11. 2018[editovat | editovat zdroj]

První festivalový den proběhl na Gymnáziu pod Svatou Horou v Příbrami

Prostory I. Sokolov[editovat | editovat zdroj]

Scénická kompozice z knihy Lukáše Beneše Sokolov

16. 11. 2018[editovat | editovat zdroj]

Swamplandie[editovat | editovat zdroj]

Scénická kompozice ze stejnojmenného románu Karen Russellové. Autorka za něj byla nominována na Pulizerovu cenu. Rodina Bigtreeů osamoceně žijící na ostrově v bažinách na jihu Floridy se svými krokodýly, dívka, která chodí s duchem, a tajemný Ptačí muž, cestující do podsvětí.

Marie[editovat | editovat zdroj]

Scénické čtení z knihy Mariina závěť

4. ročník (2019)[4][editovat | editovat zdroj]

14. 11. 2019[editovat | editovat zdroj]

První festivalový den proběhl na Gymnáziu pod Svatou Horou v Příbrami

Milostná píseň[editovat | editovat zdroj]

Scénické čtení z knih Rachel Joyce Nepravděpodobná pouť Harolda Frye a Milostná píseň Queenie Hennessyové. O tom, jak se z obyčejné cesty k poštovní schránce stala neobyčejná pouť dlouhá 627 mil a trvající 88 dní. O potřebě odpouštět, děkovat, shledávat se. Nacházet sebe sama. Nepravděpodobná pouť Harolda Frye vyšla v Londýně roku 2012. Román vznikl z původní rozhlasové hry. O dva roky později vyšla Milostná píseň Queenie Hennessyové ne jako pokračování prvního románu, ale jako tentýž příběh z úhlu pohledu jiné postavy.

15. 11. 2019[editovat | editovat zdroj]

Lesk a bída Čekání[editovat | editovat zdroj]

Vyprávění ze stejnojmenné knihy Zdeňka Šmída. Sudety po válce v povídkách o vztazích mezi Čechy a Němci, o vině, zradě, pomstě a smíření.

Havel 2019[editovat | editovat zdroj]

Scénická kompozice z dopisů určených pro Václava Havla, sestavená při příležitosti 30. výročí Sametové revoluce.

5. ročník (2021)[5][editovat | editovat zdroj]

17. 11. 2021[editovat | editovat zdroj]

Pojď sem, ať Ti můžu dát pusu[editovat | editovat zdroj]

Dramatizace stejnojmenné knihy vlámské spisovatelky a publicistky Griet Op de Beeck. Románu o dětství, ale také o­­­ rodičovství. O zlomených lidech a o tom, jak neúmyslně ubližují ostatním. O tom, kde končí odpovědnost a začíná vina. O tajemstvích a samotě. O nemoci a mlčení. O tom, jak je nebezpečné být silný. O zapomínání a neschopnosti zapomenout. O odvaze zachránit sebe sama. A samozřejmě také o lásce. Protože ta je vše, co máme, nebo alespoň téměř vše.

18. 11. 2021[editovat | editovat zdroj]

Dýchám i nečtené řádky[editovat | editovat zdroj]

Scénická kompozice z dopisů Antonie Hasmandové, Matky Vojtěchy, vězněné komunistickým režimem od roku 1952 až 1960.

6. ročník (2022)[6][editovat | editovat zdroj]

17. 11. 2022[editovat | editovat zdroj]

Pánská jízda[editovat | editovat zdroj]

Pocta režisérky Hany Frankové svému kolegovi Gustavu Opočenskému. Opočenský, který byl pro svou nespoutanou povahu trnem v oku komunistickému režimu, si prošel řadou zákazů činnosti. Jakožto persona non grata musel pracovat i jako horník. Jeho komedie Pánská jízda byla premiérována v roce 1967 a asi po třech reprízách stažena z repertoáru. Po stažení inscenace Opočenský urychleně opouští angažmá v Karlových Varech, aby se do nich v roce 1973 vrátil a zůstal až do své smrti v noci z 16. na 17. prosince 1992.

Poslední večeře[editovat | editovat zdroj]

Černá groteska současného českého dramatika Pavla Trtílka pro osm žen. Místo: V hale staré dámy, která se svou služebnou každoročně pořádá večeří pro šestici osamělých žen při příležitosti výročí tragické nehody, kdy padající lešení usmrtilo jejich manžely. Hra byla oceněna 2. místem v soutěži Ceny Alfréda Radoka v roce 2004.

Představení se z důvodu onemocnění hlavní představitelky neuskutečnilo.

18. 11. 2022[editovat | editovat zdroj]

Ženy ve tmě[editovat | editovat zdroj]

Scénické čtení z knih Sigri SandbergTma : o hvězdách, prachu a pěti nocích na hoře, a Christiane RitterŽena v polární noci : rok na Špicberkách. Vzpomínky rakouské malířky Christiane Ritter, jež odjela v létě 1934 na odlehlé severní pobřeží ostrova Západní Špicberk za manželem Hermannem, který se rozhodl živit jako lovec kožešin.

Vyhnání z ráje už proběhlo[editovat | editovat zdroj]

Dramatizace druhé části románu NoViolet BulawayoChtělo by to nový jména. Mnoho kultur věří na schopnost lidských jmen předurčovat úděl svého nositele. Pro nový osud či kariéru je třeba jméno změnit. Desetiletá africká dívka pojmenovaná Miláček má různé kamarády – jmenují se třeba Bastard, Bůhví, Chipo. Kradou ovoce, hrají si s odpadky a hlavně sní o tom, že se jim podaří někam odjet, do Ameriky, do Evropy. Miláček má štěstí, podaří se jí dostat k tetičce do Detroitu. Jenomže idealistické představy dítěte jsou jedna věc a špinavé velkoměsto zasažené hospodářskou krizí věc druhá… Debut třiatřicetileté autorky, s nímž se dostala až do finále Bookerovy ceny.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. CHOUROVÁ, Kateřina. Divadelní představení připomenou neblahé osudy politických vězňů. Příbramský deník [online]. Vltava Labe Media, 2016-11-16 [cit. 2022-12-01]. Dostupné online. 
  2. CTIBOR, Radek. Festival Divadla Dagmar připomněl mimo jiné okupaci Československa v roce 68. Příbramský deník [online]. Vltava Labe Media, 2019-11-19 [cit. 2022-12-01]. Dostupné online. 
  3. BÍLEK, Tomáš. Svatohorské gymnázium uspořádalo druhý ročník Festivalu Divadla Dagmar. Novinky.cz [online]. 2017-11-24 [cit. 2022-12-01]. Dostupné online. 
  4. CTIBOR, Radek. Divadlo Dagmar v Památníku Vojna. Příbramský deník [online]. Vltava Labe Media, 2019-11-15 [cit. 2022-12-01]. Dostupné online. 
  5. BÍLEK, Tomáš; CVAČKA, Jan. Jeviště v jídelně pro mukly. Kahan (Zpravodaj města Příbram). 2022-01-01, roč. 30, čís. 1, s. 19. Dostupné online. 
  6. REZKOVÁ, Magdaléna. V kuchyni komunistického lágru : Divadlo Dagmar uvede čtyři představení v Památníku Vojna. Pribram.cz [online]. 2022-11-09 [cit. 2022-12-01]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]