Fernando Solanas

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Fernando Solanas
Rodné jméno Fernando Ezequiel Solanas
Narození 16. února 1936 (81 let)
Olivos
Bydliště Paříž (19761983)
Vicente López
Ocenění Sutherland Trophy (1972)
Preis für die beste Regie (1988)
Guggenheimovo stipendium
Politická strana Proyecto Sur
Děti Juan Diego Solanas
Web www.pinosolanas.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pino Solanas

Fernando Eqequiel 'Pino' Solanas (* 16. únor 1936 Buenos Aires) je argentinský filmový režisér, dokumentarista, scenárista a politik. Mezi jeho díla patří Hodina výhně (1968), Tanga… Gardelův exil (1985) nebo Argentina skrytá (2007).

Solanas studoval divadlo, hudbu a práva. K filmu se dostal v roce 1961 krátkým snímkem Seguir andando. Solanas byl v popředí „Grupo Cine Liberación“ (volně přeloženo jako skupina za osvobození filmu), který revoltoval argentinskou kinematografii v průběhu 70. let. Solanas podněcoval sociální povědomí a byl i politickým hlasem, který v této zemi zněl. Byl aktivní v kampani pro podporu vůdce Peróna. V polovině 70. let byl zastrašován silami pravého křídla, jeden z jeho herců byl zavražděn a on sám byl málem unesen.

Společně s Octaviem Geinem napsal Solanas manifest „Vstříc třetímu filmu“. Nápad „Třetího filmu“, na rozdíl od kinematografii Hollywoodu a evropské Auterur, inspiroval filmaře v mnoha tzv. rozvojových zemích.

V důsledku zastrašování a v obavách o svůj život v roce 1976 odešel do exilu do Paříže a do své domoviny se vrátil až s tamním příchodem demokracie v roce 1983. Své pocity a zkušenosti přenesl na plátno v poloautobiografickém filmu Tanga… Gardelův exil.

V roce 1992 se ucházel o post senátora za Buenos Aires, ale dostal pouze 7 % hlasů. O rok později byl zvolen státním zástupcem. Jeho syn, Juan Solanas, je též filmovým režisérem.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Hodina výhně (La Hora de los Hornos: Notas y testimonios sobre el neocolonialismo, la violencia y la liberación, 1968)
  • Tanga… Gardelův exil (Tangos, el exilio de Gardel, 1985)
  • Jih (Sur, 1988)
  • Cesta (El Viaje, 1992)
  • Skromnost žádných (La Dignidas de los nadies, 2005)

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Prvním celovečerním filmem, díky kterému stoupl do povědomí veřejnosti, byla Hodina výhně - dokumentární film o nové vlně kolonializmu a násilí v Jižní Americe. Film vyhrál několik mezinárodních cen a byl promítán po celém světě. Solanas vyhrál zvláštní cenu poroty na festivalu v Benátkách a Zlatou palmu na festivalu v Cannes. V roce 2004 získal Zlatého medvěda na Berlínském filmovém festivalu. Celkem je držitelem 24 různých cen a 10 nominací.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fernando Solanas na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]