Ferdinand Thun

Příbuzenstvo
otec	Fraz Anton Thun-Hohenstein
matka	Franziska Lobkowicz
manželka	Nyota Kirchner

Ferdinand Thun
Ferdinand Thun
Narození	26. srpna 1921; Děčín
Úmrtí	11. listopadu 2022 (ve věku 101 let)
Alma mater	Lipská univerzita; Akademie pro státovědu a právo
Povolání	politik
Zaměstnavatel	Ministerstvo zahraničních věcí Německé demokratické republiky (1949–1987)
Ocenění	Stříbrný vlastenecký záslužný řád (1970); Zlatý vlastenecký záslužný řád (1981); Řád hvězdy přátelství národů (1985)
Politická strana	Národně-demokratická strana Německa (1949–1990)
Choť	Nyota Thunová (od 1949)
Rod	Thun-Hohensteinové
Funkce	šéf protokolu Ministerstva zahraničních věcí Německé demokratické republiky (1949–1956); poslanec Lidové sněmovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Ferdinand Thun-Hohenstein, také Ferdinand hrabě Thun a Hohenstein, (26. srpna 1921 v Děčíně – 11. listopadu 2022) byl německý diplomat.

Život[editovat | editovat zdroj]

V roce 1940 složil maturitní zkoušku na děčínském gymnáziu a hned po maturitě dobrovolně narukoval do Wehrmachtu^[1]. V německé armádě sloužil až do roku 1943, kdy upadl do sovětského zajetí. V roce 1948 byl ze zajetí propuštěn a po návratu vstoupil v roce 1949 do Národně-demokratické strany Německa. Studoval na Karl-Marx-Universität v Lipsku a na Německé akademii pro státní a právní vědy. Tuto školu dokončil v roce 1954.

Mezi lety 1949 až 1987 pracoval na ministerstvu zahraničních věcí NDR. V letech 1962–1968 vedl oddělení mezinárodních organizací ministerstva a v letech 1976–1982 byl vědeckým spolupracovníkem pro OSN. Zde byl zodpovědný za oblast kontroly zbrojení a odzbrojení.

V letech 1956–1961 a pak v letech 1969–1973 pracoval jako velvyslanecký rada na velvyslanectví v Sovětském svazu. Mezi roky 1973–1975 byl velvyslancem v Íránu.

Od roku 1982 do roku 1987 byl stálým delegátem NDR při UNESCO v Paříži.

Zemřel 11. listopadu 2022 a pohřben byl na hřbitově Berlín-Pankow III.^[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ ^a ^b ŠUMAN, František. In aeterna memoria: Ferdinand Thun-Hohenstein (1921–2022). Děčínské vlastivědné zprávy. 2022, roč. XXXII, čís. 1–2, s. 113–115. ISSN 1212-6918.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Helmut Müller-Enbergs: Kdo byl kdo v NDR, 5. vydání. Svazek 2, Ch. Links, Berlin 2010, ISBN 978-3-86153-561-4

[:0-1] ŠUMAN, František. In aeterna memoria: Ferdinand Thun-Hohenstein (1921–2022). Děčínské vlastivědné zprávy. 2022, roč. XXXII, čís. 1–2, s. 113–115. ISSN 1212-6918.

[1]