Přeskočit na obsah

Ferdinand Herčík (radiobiolog)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Akad. Ferdinand Herčík, DrSc.
Prof. MUDr. RNDr.
Narození7. května 1905
Smíchov
Úmrtí20. ledna 1966 (ve věku 60 let)
Brno
Alma materMasarykova univerzita
Oboryradiobiologie
biofyzika
Známý díkyzakladatel československé radiobiologie
RodičeFerdinand Herčík
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand Herčík (7. května 1905 Smíchov[1] – 20. ledna 1966 Brno) byl český biolog, biofyzik, akademik, vysokoškolský učitel, zakladatel československé radiobiologie a zakladatel a první ředitel Biofyzikálního ústavu ČSAV v Brně.

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Ferdinand Herčík se narodil v roce 1905 na Smíchově u Prahy do rodiny akademického malíře Ferdinanda Herčíka. Rodina se přestěhovala do Brna, kde studoval na Českém státním gymnáziu (1915–1923), a absolvoval Přírodovědeckou a později při zaměstnání Lékařskou fakultu Masarykovy Univerzity. Pod vedením prof. Vladimíra Úlehly pracoval v biofyzikálním výzkumu v ústavu rostlinné fyziologie Přírodovědecké fakulty, v roce 1928 získal titul RNDr. Absolvoval studijní pobyt na československé biologické stanici ve Villefranche-sur-Mer (1927) a v oddělení pro molekulární biofyziku Pasteurova ústavu v Paříži (1928, 1930–31).[2][3][4]

V roce 1932 se stal docentem v oboru obecné fyziologie a získal titul MUDr. O dva roky později se stal docentem v oboru lékařské biofyziky. V letech 1935–1936 pracoval v biofyzikální laboratoři R. W. G. Wyckoffa v Rockefellerově ústavu v New Yorku. Roku 1937 se stal mimořádným a v roce 1946 řádným profesorem obecné biologie na Lékařské fakultě MU se zpětnou platností od roku 1941 a přednostou Biologického ústavu.[3][4]

Ve svém výzkumu se Herčík věnoval studiu biologických účinků všech druhů krátkovlnného záření na živé organismy až po molekulární biofyziku. Za druhé světové války pokračoval v experimentech jako asistent radiologické stanice v Zemském radioléčebném ústavu (později Masarykův onkologický ústav). V této době se s matematikem Otakarem Borůvkou zabýval problematikou biomatematiky. Jako člen revolučního Ústředního národního výboru města Brna (1945–46) se zasloužil o to, že lékařská fakulta získala budovy po dosavadní Německé vysoké škole technické na Komenského náměstí a na Joštově třídě, kam přemístil obnovený Biologický ústav.[3][4]

V květnu 1945 se stal členem KSČ, po únoru 1948 byl členem Ústředního akčního výboru Národní fronty v Praze a v letech 1948–49 členem rady Zemského národního výboru v Brně. Ve školním roce 1949/50 byl děkanem Lékařské fakulty MU a v letech 1953–1959 prorektorem pro vědu a výzkum. Byl zakladatelem československé radiobiologie. V roce 1954 založil Laboratoř biofyziky jako součást tehdejší Československé akademie věd. V roce 1955 se laboratoř transformovala na Biofyzikální ústav a Herčík byl až do své smrti jeho ředitelem. Ústav se zpočátku zabýval hlavně radiobiologickým výzkumem. V roce 1955 se stal členem korespondentem ČSAV. V roce 1956 obdržel titul DrSc. Do roku 1960 zastával současně funkci vedoucího katedry obecné biologie na Lékařské fakultě MU. Na Přírodovědecké fakultě MU založil v roce 1963 katedru biofyziky a do své smrti ji externě řídil.[2][3][4]

Je autorem deseti monografií a populárně vědeckých knih a publikoval přes 200 vědeckých článků v časopisech Biologické listy, Věda a život, Práce Moravskoslezské akademie věd přírodních, Vesmír, Československá biologie a Sborník lékařský. Od roku 1956 byl členem, v letech 1960–1961 místopředsedou a v letech 1961–1962 předsedou Vědeckého výboru OSN pro účinky atomového záření v New Yorku. Podílel se na vzniku mezinárodní dohody o zákazu nadzemních pokusných jaderných výbuchů. V roce 1958 byl jmenován místopředsedou Rady guvernérů Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni. Pracoval jako expert pro radiobiologii Světové zdravotnické organizace v Ženevě a UNESCO v Paříži. Od roku 1963 byl členem výboru Mezinárodní asociace pro radiační výzkum.[2][4][3]

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1932 se oženil s Jaroslavou Julínkovou a měli spolu syna Ferdinanda. Ve volném čase se věnoval horolezectví, lyžování, fotografování a malování.[3]

Ferdinand Herčík zemřel ve věku 60 let na následky radiace, jejímuž výzkumu věnoval celý svůj život.[3]

Vyznamenání a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Výbor z díla

[editovat | editovat zdroj]
  • Život naruby (1945)
  • Od atomu k životu (1946)
  • Úvod do kvantové biologie (1949)
  • Život člověka (1949)
  • Jak vznikl život na Zemi (1953)
  • Problém bakteriofágu (1953)
  • Záření a život (1957)
  • Na hranicích života (1963)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matrika SM N32, sn. 311 [online]. AHMP [cit. 2026-02-09]. Dostupné online.
  2. 1 2 3 LINHARTOVÁ, Věra. prof. MUDr., RNDr. Ferdinand Herčík, DrSc. [online]. Encyklopedie dějin Brna, rev. 2022-03-25 [cit. 2026-02-09]. Dostupné online.
  3. 1 2 3 4 5 6 7 HERČÍK Ferdinand 1905–1966 – Biografický slovník českých zemí. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2025-11-24]. Dostupné online.
  4. 1 2 3 4 5 6 7 8 Ferdinand Herčík. www.phil.muni.cz [online]. [cit. 2025-11-24]. Dostupné online.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ferdinand_Herčík_(radiobiolog)&oldid=25663291“