Fender Precision Bass

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Precision Bass
Fender Precision Bass.jpg
VýrobceFender
Období1951 — současnost
Stavba
Typ tělaSolid (plné)
Spojení krkuBolt-on (šroubovaný)
Těloolše a jasan (populární a hojně používané na mnohých mexických a japonských modelech)
Krkjavor
Hmatníkjavor, palisandr, eben, a Pao Ferro
Hardware
Kobylkapevná
Snímač(e)Jeden jednocívkový snínač single coil (1951 — 1957);
Jeden rozdělený snímač, části spojené v humbucker (1957 — Současnost);
jeden rozdělený "P" snímač a jeden osmipólový "J" snímač (2 magnety na strunu) spojené v humbucker (některé pozdější modely);
jeden rozdělený snímač a jeden humbucker (některé pozdější modely).
Dostupné barvy
(Standard Series): Černý, Brown Sunburst, Midnight Wine, Arctic White, Chrome Red, Electron Blue

(American Deluxe Series): 3-Color Sunburst, Amber, Montego Black Metallic, Chrome Silver

(American Standard Series): 3-Color Sunburst, Olympic White, Černý, Candy Cola, Blizzard Pearl, Charcoal Frost Metallic

(American Vintage Series): 57: White Blonde, 2-Color Sunburst 62: 3-Color Sunburst, Olympic White

(Highway One Series): 3-Color Sunburst, Flat Black, Honey Blonde, Midnight Wine

(Classic Series): Butterscotch Blonde, 2-Color Sunburst, Černý, Honey Blonde, Candy Apple Red

(Deluxe Series): Černý, Chrome Red, Blizzard Pearl, Natural, Crimson Red Transparent, Blue Transparent
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fender Precision Bass (někdy zkráceně jen "P Bass") je elektrická basová kytara, první hojně rozšířený a populární model. Ve své standardní konfiguraci po roce 1957 je Precision Bass masivním (solid body) čtyřstrunným nástrojem vybaveným snímačem typu humbucker (single split-coil), jednodílným javorovým krkem s palisandrovým nebo javorovým hmatníkem o 20 pražcích.[1]

Jeho prototyp navrhl Leo Fender v roce 1950 a v roce 1951 byl nástroj uveden na trh.[2] Šlo o první elektrickou baskytaru, která si vysloužila širokou pozornost a využití a zůstala mezi nejprodávanějšími a nejvíce napodobovanými elektrickými baskytarami se značným vlivem na zvuk populární hudby.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Patentovaná skica Fender Precision Bass

Precision Bass byla první masově vyráběnou elektrickou basou. V původním nastavení je to z olše nebo jasanu vyrobený nástroj osazený dvěma humbuckery a krkem z jednoho kusu dřeva, nejčastěji z palisandru nebo javoru s hmatníkem o dvaceti pražcích. Precision Bass patří mezí oblíbené a nejvíce prodávané kytary a je stále vyráběn.

Standardní P Bass je povrchově upravená, natřená a sestavená v Ensenadě v Baja California společně s dalšími Standard Series kytarami. American Standard (s masivními kryty přes snímače a kobylku), American Deluxe (s humbuckerem a aktivním 3-pásmovým ekvalizérem s 18V samostatným napájením (J-styl), série Highway One a American Vintage jsou vyráběny v Coroně v Kalifornii.

Klasické kontrabasy začínalo být velmi problematické ladit s ostatními nástroji v kapele, byly těžkopádné a problematické při převozu. V čím dál větších kapelách obsahujících i elektrické kytary byly i hůř slyšitelné. S elektrickými snímači, malým tělem a opražcovaným krkem Precision Bass tyto problémy vyřešil. Jméno "Precision" vychází z použití pražců (jako lepší varianta k bezpražcovým kontrabasům); hráči neměli takové problémy s přesnou intonací = byli více "precizní".

Zvuk elektrických bas se od zvuku klasických kontrabasů liší: mají ostřejší a konkrétní zvuk, s méně perkusivním úderem a čistším základním tónem, jeho role úplně změnila rytmus a tempo pop music. Elektrická basa umožňuje více dynamické rytmy při hraní podkreslujících harmonických ploch a je dost podstatná pro vývoj blues a swingu k rhythm and blues a rocku.

Vývoj tvaru a provedení[editovat | editovat zdroj]

Pět různých modelů
Precision bass z roku 1956

Původní Precision Bass z roku 1951 byl v podstatě protějšek k šestistrunnému Telecasteru a sdílela i několik jeho konstrukčních rysů. V roce 1953 byly u Precision Bass upraveny hrany pro pohodlnější hraní, zatímco Telecaster si svůj původní tvar zachoval.

V roce 1957 prošel Precision Bass důležitými změnami; hlava a pickguard byly znovu navrženy tak, aby se více podobaly Fenderem nedávno uvedenému Stratocasteru. Původní single-coil snímač byl nahrazen novými split-coil snímači se střídavě uspořádanými póly, spojenými v humbucker; ačkoliv na to Fender nikdy nekladl důraz, patent na Seth Lover humbucker ještě nepropadl. O dva roky později, byl lepený hmatník (palisandr) na javorovém krku vystřídán jedním kusem vyráběným pouze z javoru. Krky z palisandru se staly standardem až do let 1966-1967, kdy Fender začal nabízet samostatný laminátový javorový hmatník spolu s javorovým krkem. Ale od roku 1969 se jednodílný javorový krk stal standardem na mnohých basách vyráběných firmou Fender, s hmatníkem z palisandru jako další možnou variantou.

Některé Precision baskytary vyráběné v sedmdesátých letech byly také dostupné s bezpražcovým hmatníkem z palisandru, ebenu nebo častěji z javoru, zpopularizované Stingem nebo Tony Franklinem. Fender krátce nabízel bezpražcový P-Bass v devadesátých letech jako součást první generace American Standard line, spolu s bezpražcovým hmatníkem z palisanndru. S American Series Precision Bass (2000 - 2008) společně s S-1 přepínacím systémem od roku 2003, dovolujícím zapojení split-coil snímače paralelně, což base dodává praskavý zvuk připomínající Jazz Bass. Druhá generace American Series z roku 2008 už od této možnosti upustila.

V posledních letech byly nabízeny některé varianty (občas s 21 nebo 22 pražcovým hmatníkem) nebo speciální edice Precision Bass. Fender udělal American Deluxe 5-strunný model s split-coil snímačem u krku a s humbuckerem u kobylky (až do roku 2007), laděný jako BEADG, nebo také pasivní 5-strunný laděný do EADGC nazývaný Bass V v šedesátých letech. Neprodávaly se dobře a jejich výroba brzo skončila, Fender až do osmdesátých let jiné pětistrunné basy nenabídl.

V letech 1980-1984, byl Precision Bass upraven s novými snímači, aktivní základní deskou a masivním krytem přes kobylku. Special (1980) se split-coil snímačem s bílým krytem, zlatou mechanikou a dvoupásmovým ekvalizérem a možností přepínání mezi aktivní a pasivní mechanikou a Elite (1983) s jedním (Elite I) nebo dvěma (Elite II) split-coil humbuckery a kobylkou Schaller. Některé modely byly dostupné i s tělem z ořechu a mořeným ebenovým hmatníkem. V roce 1984 se začaly vyrábět japonské modely, velmi podobné jejich americkým protějškům, kromě zmenšeného tvaru těla a javorového krku ve tvaru C s dvaadvaceti pražci.

Fender také udělal několik 'Deluxe' a 'Special' modelů s aktivní elektronikou a Jazz Bass snímačem nebo humbuckery ve tvaru soapbar u kobylky vedle běžných split-coil snímačů. Obě tyto vylepšení měly rozšířit zvukové možnosti této jinak poměrně jednoduše navržené basy. Některé Precisiony s Jazz Bass snímači měly obvykle i tradiční Jazz Bass ovládání hlasitosti a postranní jack výstup; jiné měly ovládání hlasitosti předního snímače posunuté víc dopředu, zanechávající více místa pro jack výstup. Nebo byl použit třípolohový přepínač snímačů (použito třeba na Tony Franklin Signature a Fender Precision Bass Plus).

V devadesátých letech byly uvedeny modely Precision Plus a Deluxe Plus v roce 1989 a 1991, s Lace Sensor snímači, s dvaadvaceti pražcovými krky a pasivní či aktivní elektronikou. Custom Shop 40th Anniversary model z roku 1991 luxusnější verzí Precision Plus Deluxe se zlatou mechanikou a ebenovým hmatníkem. V roce 2008 přišel Fender s pětistrunnou verzí Precision Bass jako druhou generací American Standard Series line.

Hudebníci[editovat | editovat zdroj]

Existuje mnoho umělců známých hrou na Precision Bass. Mezi některé z významnějších patří: James Jamerson,[3] Peter Cetera,[4] Donald "Duck" Dunn,[5][6] Pino Palladino,[7] Steve Harris,[8] Mike Dirnt,[9] Tony Franklin,[10] Duff McKagan,[11] Sting,[12] John Lodge,[13] Dee Dee Ramone, Roger Waters,[14] Dallon Weekes, Dusty Hill, Carol Kaye, Geezer Butler, Robert Trujillo, Jason Newsted, John Cale,[15] Randy Meisner, Roger Glover, Tom Hamilton, Mark Hoppus, Roy Estrada, Kenny Gradney, David Brown, Frank Bello, Jeff Ament, Andy Bell, John Deacon, Paul Simonon, Cliff Williams, Tom "T-Bone" Wolk, Gildo Masini, Timothy B. Schmit, Colin Greenwood,[16] Jean Millington[17] a Adam Clayton.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Shop Fender [online]. [cit. 2018-08-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Wheeler, Tom, American Guitars: An Illustrated History, interview with Leo Fender, Harper Perennial, NY 1992
  3. James Jamerson - Bassist [online]. [cit. 2010-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne December 12, 2010. (anglicky) 
  4. ADMINISTRATOR. Peter Cetera's Bass Gear Rig and Equipment – Chicago [online]. [cit. 2018-05-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne September 9, 2017. (anglicky) 
  5. Fender Duck Dunn Bass Guitar [online]. [cit. 2015-05-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Donald "Duck" Dunn "Duck's" Gaggle: The Basses of Donald Dunn [online]. [cit. 2015-05-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Pino Palladino P bass [online]. [cit. 2015-09-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Fender Steve Harris Precision Bass Signature [online]. [cit. 2014-07-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. MIKE DIRNT ROAD WORN® PRECISION BASS® [online]. [cit. 2017-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Fender Tony Franklin Precision Bass Signature [online]. [cit. 2014-07-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Fender Duff McKagan Precision Bass Signature [online]. [cit. 2014-07-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. https://www.musicradar.com/news/guitars/sting-talks-fender-p-basses-technique-and-jamming-jaco-pastorius-644627
  13. https://www.bassplayer.com/artists/the-moody-blues-john-lodge
  14. Fender Roger Waters Precision Bass Signature [online]. [cit. 2014-07-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. https://werksman.home.xs4all.nl/cale/equipment/bass_fender.html
  16. Colin Greenwood Equipment [online]. [cit. 2018-09-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-09-10. (anglicky) 
  17. JOHNSON, Kathleen. Fanny's June Millington [online]. 2017-05-30 [cit. 2019-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]