Fairey F.127
| F.127 | |
 Fairey F.127 na katapultu HMS Slinger | |
| Určení | palubní plovákový letoun |
|---|---|
| Výrobce | Fairey Aviation |
| První let | 5. července 1917 |
| Charakter | prototyp |
| Vyrobeno kusů | 1 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Fairey F.127 (známý také pod přiděleným sériovým číslem N9) byl prototyp britského dvouplošného plovákového letounu. Stroj vznikl v jediném exempláři v době první světové války. Podílel se na prvních zkouškách katapultových startů z paluby lodi Royal Navy a později byl odkoupen Norskem.
Obsah
Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]
Společnost Fairey Aviation v roce 1917 přišla s dvěma odlišnými projekty, kterými reagovala na specifikace Admirality N.2(a) na dvoumístný palubní plovákový letoun pro Royal Naval Air Service, jeden poháněný motorem Rolls-Royce Falcon a druhý stroj poháněný motorem Sunbeam Maori. Stroj F.127 je také znám pod přiděleným sériovým číslem N9. Poprvé vzlétl 5. července 1917,[1]: s. 68. Druhý, F.128 sériového čísla N10 s motorem firmy Sunbeam (z něhož se posléze vyvinul prototyp stroje Fairey III), vzlétl 14. září 1917.
F.127 byl jednopříhradový dvouplošník s nestejným rozpětím křídel. Ta byla řešena jako sklopná, aby se usnadnilo skladování na palubách lodí. Po celém rozpětí dolního křídla byly instalovány vztlakové klapky. Pohonnou jednotku tvořil motor Rolls-Royce Falcon I o výkonu 230 H.P. (171,5 kilowattu). Chladiče vody byly umístěny v přední části trupu, po stranách motoru.
Výkony stroje při zkouškách nedosáhly předepsaných výkonů, zejména v dostupu a stoupavosti (čas výstupu do výšky 3048 metrů — 10,000 ft — neměl překročit 30 minut, ovšem praktický dostup stroje nepřesáhl 2621 metrů). Stroj tudíž nebyl objednán, ale pokračovalo se v dalším vývoji. Ten nakonec vedl až k sériové výrobě strojů Fairey Type IIIA, Type IIIB a Fairey Type IIIC.
Zkoušky[editovat | editovat zdroj]
Prototyp byl použit při zkouškách katapultových vzletů, při testech vůbec prvních katapultů vyrobených na zakázku Royal Navy. Po úpravách konstrukce byl stroj od června 1918 zkoušen v MEAD (Port Victoria Marine Experimental Aircraft Depot), kde na zkušební katapultové lodi HMS Slinger byly uskutečněny první vzlety za pomoci katapultu z lodi Royal Navy.[1]: s. 68–70
V roce 1919 byl F.127 zpětně odkoupen výrobcem. K 1. květnu 1919 dostal civilní registraci K-103 (později byla změněna na G-EAAJ). Byl opatřen výkonnějším motorem Sunbeam Maori II a upravenými křídly o shodném rozpětí.[1]: s. 70 V květnu 1920 byl letoun prodán Norskému královskému námořnictvu. V roce 1927 byl námořnictvem prodán, zakoupil jej Bjørne Neilson z Eidsvoldu (nedaleko Osla). Nosil registraci N-20. Byl odepsán a sešrotován v únoru 1929, poté, co byl 12. června 1928 poškozen při havárii.
Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]
Údaje podle Fairey Aircraft since 1915[1]: s. 70
- Osádka: 2 muži (pilot a pozorovatel)
- Rozpětí: 15,24 m
- Délka: 9,82 m
- Výška: 3,96 m
- Nosná plocha: 42,36 m²
- Hmotnost prázdného stroje: 1224,2 kg
- Vzletová hmotnost: 1729 kg
- Maximální rychlost: 145 km/h
- Dostup: 2621 m
- Čas výstupu do výšky 1524 m: 9 min 20 sec
- Vytrvalost: 5 hodin 15 minut
- Motor:—
- vidlicový dvanáctiválec Rolls-Royce Falcon I
- Vzletový výkon: 230 H.P. (171,5 kW)
- Výzbroj:—
- Jeden kulomet Lewis ráže 7,7 mm na oběžném kruhu Scarff
- dvě pumy o 50,8 kg
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fairey N.9 na anglické Wikipedii.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BRUCE, J. M. British Aircraft 1914-18. London: Putnam, 1957. (anglicky)
- MASON, F. K. The British Bomber since 1914. London: Putnam, 1994. ISBN 0-85177-861-5. (anglicky)
- TAYLOR, H. A. Fairey Aircraft since 1915. London: Putnam, 1974. ISBN 0-370-00065-X. Kapitola N9, s. 67-70. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Fairey N.9 ve Wikimedia Commons
