Fairey N.9

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
N.9
Fairey N.9 během zkoušek na palubě HMS Slinger
Fairey N.9 během zkoušek na palubě HMS Slinger
Určení palubní hydroplán
Výrobce Fairey Aviation
První let 5. července 1917
Charakter prototyp
Uživatel Royal Navy
Norské královské námořnictvo
Vyrobeno kusů 1

Fairey N.9 (známý také jako F.127) byl britský dvouplošný plovákový experimentální letoun vyrobený v jediném exempláři v době první světové války. Podílel se na prvních katapultových startech z paluby lodi Royal Navy a později byl odkoupen Norskem.

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Společnost Fairey Aviation v roce 1917 přišla s dvěma odlišnými projekty, kterými reagovala na specifikace Admirality N.2(a) na dvoumístný palubní hydroplán pro Royal Naval Air Service, jeden poháněný motorem Rolls-Royce Falcon a větší letoun poháněný výkonnějším Sunbeam Maori. Menší letoun, obvykle známý pod přiděleným sériovým číslem N.9, ale někdy i podle svého továrního výrobního čísla jako F.127, poprvé vzlétl 5. července 1917,[1]:68 a větší, sériového čísla N.10 (z něhož se posléze vyvinul prototyp stroje Fairey III), vzlétl v září.[2]:89

N.9 byl kompaktní dvouplošník s jednokomorovým vzpěrovým systémem a větším rozpětím horního křídla. Jeho křídla byla řešena jako sklopná, aby se usnadnilo skladování na palubách lodí a na odtokových hranách horních i dolních křídel byly instalovány vztlakové klapky. Pohonnou jednotku tvořil motor Rolls-Royce Falcon o výkonu 200 hp (149,1 kW), jehož kapalinové chladiče byly umístěny na bocích motorového krytu.[3]:226

Jeho výkony nedosahovaly požadavků specifikace, a k sériové výrobě nedošlo.[2]:88

Nasazení[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv letoun nebyl zvolen k sériové výrobě, bylo rozhodnuto o použití typu ke zkouškám katapultových vzletů. Po zesílení konstrukce byl N.9 v červnu 1918 odeslán do Port Victoria Marine Experimental Aircraft Depot kde na zkušební katapultové lodi HMS Slinger letoun uskutečnil první pokusné katapultáže z lodi Royal Navy.[1]:68-70

V roce 1919 byl N.9 od Admirality zpětně odkoupen výrobcem a opatřen výkonnějším motorem Sunbeam Maori III a novými křídly o shodném rozpětí.[1]:70 V květnu 1920 byl letoun prodán Norskému královskému námořnictvu. Po vyřazení od něj byl v roce 1927 letoun prodán civilnímu uživateli pod imatrikulací N-20 a, poté co 12. června 1928 utrpěl nehodu, v únoru 1929 sešrotován.[1]:70

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Údaje podle publikace Fairey Aircraft since 1915[1]:70

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 2 (pilot a pozorovatel)
  • Délka: 9,82 m (35 stop a 6 palců)
  • Rozpětí: 15,24 m (50 stop)
  • Výška: 3,96 m (13 stop)
  • Nosná plocha: 42,4 m² (456 čtverečních stop)
  • Prázdná hmotnost: 1 227 kg (2 699 lb)
  • Vzletová hmotnost: 1 733 kg (3 812 lb)
  • Pohonná jednotka: 1 × vidlicový dvanáctiválec Rolls-Royce Falcon I
  • Výkon pohonné jednotky: 200 hp (149,1 kW)

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 145 km/h (78 uzlů, 90 mph) na úrovni mořské hladiny
  • Dostup: 2 600 m (8 600 stop)
  • Výstup do výše 610 m (2 000 stop): 4 minuty a 10 sekund
  • Výstup do výše 3 050 m (10 000 stop): 38 minut
  • Vytrvalost: 5 hodin a 15 minut

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fairey N.9 na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e Taylor 1974
  2. a b Mason 1994
  3. a b Bruce 1957

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BRUCE, J.M. British Aircraft 1914-18. London: Putnam, 1957. (anglicky) 
  • MASON, Francis K. The British Bomber since 1914. London: Putnam, 1994. ISBN 0-85177-861-5. (anglicky) 
  • TAYLOR, H.A. Fairey Aircraft since 1915. London: Putnam, 1974. ISBN 0-370-00065-X. Kapitola N9, s. 67-70. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]