Fairey N.9
| N.9 | |
 Fairey N.9 během zkoušek na palubě HMS Slinger | |
| Určení | palubní hydroplán |
|---|---|
| Výrobce | Fairey Aviation |
| První let | 5. července 1917 |
| Charakter | prototyp |
| Uživatel |
Royal Navy Norské královské námořnictvo |
| Vyrobeno kusů | 1 |
Fairey N.9 (známý také jako F.127) byl britský dvouplošný plovákový experimentální letoun vyrobený v jediném exempláři v době první světové války. Podílel se na prvních katapultových startech z paluby lodi Royal Navy a později byl odkoupen Norskem.
Obsah
Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]
Společnost Fairey Aviation v roce 1917 přišla s dvěma odlišnými projekty, kterými reagovala na specifikace Admirality N.2(a) na dvoumístný palubní hydroplán pro Royal Naval Air Service, jeden poháněný motorem Rolls-Royce Falcon a větší letoun poháněný výkonnějším Sunbeam Maori. Menší letoun, obvykle známý pod přiděleným sériovým číslem N.9, ale někdy i podle svého továrního výrobního čísla jako F.127, poprvé vzlétl 5. července 1917,[1]:68 a větší, sériového čísla N.10 (z něhož se posléze vyvinul prototyp stroje Fairey III), vzlétl v září.[2]:89
N.9 byl kompaktní dvouplošník s jednokomorovým vzpěrovým systémem a větším rozpětím horního křídla. Jeho křídla byla řešena jako sklopná, aby se usnadnilo skladování na palubách lodí a na odtokových hranách horních i dolních křídel byly instalovány vztlakové klapky. Pohonnou jednotku tvořil motor Rolls-Royce Falcon o výkonu 200 hp (149,1 kW), jehož kapalinové chladiče byly umístěny na bocích motorového krytu.[3]:226
Jeho výkony nedosahovaly požadavků specifikace, a k sériové výrobě nedošlo.[2]:88
Nasazení[editovat | editovat zdroj]
Ačkoliv letoun nebyl zvolen k sériové výrobě, bylo rozhodnuto o použití typu ke zkouškám katapultových vzletů. Po zesílení konstrukce byl N.9 v červnu 1918 odeslán do Port Victoria Marine Experimental Aircraft Depot kde na zkušební katapultové lodi HMS Slinger letoun uskutečnil první pokusné katapultáže z lodi Royal Navy.[1]:68-70
V roce 1919 byl N.9 od Admirality zpětně odkoupen výrobcem a opatřen výkonnějším motorem Sunbeam Maori III a novými křídly o shodném rozpětí.[1]:70 V květnu 1920 byl letoun prodán Norskému královskému námořnictvu. Po vyřazení od něj byl v roce 1927 letoun prodán civilnímu uživateli pod imatrikulací N-20 a, poté co 12. června 1928 utrpěl nehodu, v únoru 1929 sešrotován.[1]:70
Specifikace[editovat | editovat zdroj]
Údaje podle publikace Fairey Aircraft since 1915[1]:70
Technické údaje[editovat | editovat zdroj]
- Osádka: 2 (pilot a pozorovatel)
- Délka: 9,82 m (35 stop a 6 palců)
- Rozpětí: 15,24 m (50 stop)
- Výška: 3,96 m (13 stop)
- Nosná plocha: 42,4 m² (456 čtverečních stop)
- Prázdná hmotnost: 1 227 kg (2 699 lb)
- Vzletová hmotnost: 1 733 kg (3 812 lb)
- Pohonná jednotka: 1 × vidlicový dvanáctiválec Rolls-Royce Falcon I
- Výkon pohonné jednotky: 200 hp (149,1 kW)
Výkony[editovat | editovat zdroj]
- Maximální rychlost: 145 km/h (78 uzlů, 90 mph) na úrovni mořské hladiny
- Dostup: 2 600 m (8 600 stop)
- Výstup do výše 610 m (2 000 stop): 4 minuty a 10 sekund
- Výstup do výše 3 050 m (10 000 stop): 38 minut
- Vytrvalost: 5 hodin a 15 minut
Výzbroj[editovat | editovat zdroj]
- 1 × kulomet Lewis ráže 7,7 mm na okruhu Scarff[3]:227
- 2 × puma o váze 112 lb (51 kg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fairey N.9 na anglické Wikipedii.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BRUCE, J.M. British Aircraft 1914-18. London: Putnam, 1957. (anglicky)
- MASON, Francis K. The British Bomber since 1914. London: Putnam, 1994. ISBN 0-85177-861-5. (anglicky)
- TAYLOR, H.A. Fairey Aircraft since 1915. London: Putnam, 1974. ISBN 0-370-00065-X. Kapitola N9, s. 67-70. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Fairey N.9 ve Wikimedia Commons - Fairey F.127 na www.valka.cz
