Fairey F.127

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Fairey N.9)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
F.127
Fairey F.127 na katapultu HMS Slinger
Fairey F.127 na katapultu HMS Slinger
Určení palubní plovákový letoun
Výrobce Fairey Aviation
První let 5. července 1917
Charakter prototyp
Vyrobeno kusů 1
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fairey F.127 (známý také pod přiděleným sériovým číslem N9) byl prototyp britského dvouplošného plovákového letounu. Stroj vznikl v jediném exempláři v době první světové války. Podílel se na prvních zkouškách katapultových startů z paluby lodi Royal Navy a později byl odkoupen Norskem.

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Společnost Fairey Aviation v roce 1917 přišla s dvěma odlišnými projekty, kterými reagovala na specifikace Admirality N.2(a) na dvoumístný palubní plovákový letoun pro Royal Naval Air Service, jeden poháněný motorem Rolls-Royce Falcon a druhý stroj poháněný motorem Sunbeam Maori. Stroj F.127 je také znám pod přiděleným sériovým číslem N9. Poprvé vzlétl 5. července 1917,[1]: s. 68. Druhý, F.128 sériového čísla N10 s motorem firmy Sunbeam (z něhož se posléze vyvinul prototyp stroje Fairey III), vzlétl 14. září 1917.

F.127 byl jednopříhradový dvouplošník s nestejným rozpětím křídel. Ta byla řešena jako sklopná, aby se usnadnilo skladování na palubách lodí. Po celém rozpětí dolního křídla byly instalovány vztlakové klapky. Pohonnou jednotku tvořil motor Rolls-Royce Falcon I o výkonu 230 H.P. (171,5 kilowattu). Chladiče vody byly umístěny v přední části trupu, po stranách motoru.

Výkony stroje při zkouškách nedosáhly předepsaných výkonů, zejména v dostupu a stoupavosti (čas výstupu do výšky 3048 metrů — 10,000 ft — neměl překročit 30 minut, ovšem praktický dostup stroje nepřesáhl 2621 metrů). Stroj tudíž nebyl objednán, ale pokračovalo se v dalším vývoji. Ten nakonec vedl až k sériové výrobě strojů Fairey Type IIIA, Type IIIB a Fairey Type IIIC.

Zkoušky[editovat | editovat zdroj]

Prototyp byl použit při zkouškách katapultových vzletů, při testech vůbec prvních katapultů vyrobených na zakázku Royal Navy. Po úpravách konstrukce byl stroj od června 1918 zkoušen v MEAD (Port Victoria Marine Experimental Aircraft Depot), kde na zkušební katapultové lodi HMS Slinger byly uskutečněny první vzlety za pomoci katapultu z lodi Royal Navy.[1]: s. 68–70

V roce 1919 byl F.127 zpětně odkoupen výrobcem. K 1. květnu 1919 dostal civilní registraci K-103 (později byla změněna na G-EAAJ). Byl opatřen výkonnějším motorem Sunbeam Maori II a upravenými křídly o shodném rozpětí.[1]: s. 70 V květnu 1920 byl letoun prodán Norskému královskému námořnictvu. V roce 1927 byl námořnictvem prodán, zakoupil jej Bjørne Neilson z Eidsvoldu (nedaleko Osla). Nosil registraci N-20. Byl odepsán a sešrotován v únoru 1929, poté, co byl 12. června 1928 poškozen při havárii.

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Údaje podle Fairey Aircraft since 1915[1]: s. 70

  • Osádka: 2 muži (pilot a pozorovatel)
  • Rozpětí: 15,24 m
  • Délka: 9,82 m
  • Výška: 3,96 m
  • Nosná plocha: 42,36 m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 1224,2 kg
  • Vzletová hmotnost: 1729 kg
  • Maximální rychlost: 145 km/h
  • Dostup: 2621 m
  • Čas výstupu do výšky 1524 m: 9 min 20 sec
  • Vytrvalost: 5 hodin 15 minut

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fairey N.9 na anglické Wikipedii.

  1. a b c d Taylor 1974

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BRUCE, J. M. British Aircraft 1914-18. London: Putnam, 1957. (anglicky) 
  • MASON, F. K. The British Bomber since 1914. London: Putnam, 1994. ISBN 0-85177-861-5. (anglicky) 
  • TAYLOR, H. A. Fairey Aircraft since 1915. London: Putnam, 1974. ISBN 0-370-00065-X. Kapitola N9, s. 67-70. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]