Fagarašské hory

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Munții Făgărașului
Fagaraš, pohled z hory Moldoveanu
Fagaraš, pohled z hory Moldoveanu

Nejvyšší bod2544 m n. m. (Moldoveanu)
Délka70 km
Šířka40 km
Rozloha3000 km²
Poznámkanejvyšší horstvo Rumunska

Nadřazená jednotkaJižní Karpaty
Sousední
jednotky
Perșani, Piatra Craiului, Iezer-Păpușa, Căpățâni, Lotru, Cindrel, Podfagarašská brázda

SvětadílEvropa
StátRumunsko Rumunsko
Fagaraš na mapě Rumunska
Fagaraš na mapě Rumunska
Map
Horninyrula, chlorit, sericit, dolomit
PovodíOlt, Argeș, Dâmbovița
Souřadnice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Letecký pohled na zimní Fagaraš
Jezero Bâlea

Fagaraš (rumunsky Făgăraș, čti [fəgəraš], nebo Munții Făgărașului čili Fagarašské hory) je nejvyšší a nejrozlehlejší pohoří Rumunska, rozkládající se na historické hranici Sedmihradska a Valašska. V současnosti se jedná o hranice žup Brašov a Sibiu na severu a žup Argeș a Vâlcea na jihu. Hlavní hřeben je vzdušnou čarou dlouhý přibližně 70 km a v délce 60 km prakticky neklesne pod hranici 2000 metrů nad mořem (výjimkou je sedlo Zârna ve východní části pohoří ve výšce 1 923 metrů). Nachází se zde nejvyšší rumunský vrchol Moldoveanu (2544 m) a několik dalších vrcholů, které jsou nejvyšší v Rumunsku.

Poloha

Hlavní hřeben se táhne od východu k západu. Hory jsou ohraničené řekou Olt na západě, Fagarašskou depresí na severu, pohořím Piatra Craiului na východě a dolinami Arefu, Brădetu, Câmpulung a Jiblea na jihu. Na jihu hor se také nachází několik menších horských celků, které se často začleňují do Fagaraše. Největší a nejvýznamnější je masiv Iezer Păpușa (nejvyšší vrchol Roșu 2 469 metrů) a například masiv Cozia (1 668 metrů) a další. Šířka celého pohoří je asi 40 kilometrů a zabírá plochu 3 000 km².

Geografie

Hory jsou značně modelovány ledovcem, ale žádný se zde nenachází. Zvláštností je strmost severních dolin a pozvolnost jižních. Severní doliny jsou také více modelovány zmíněnými ledovci. Je jich také mnohem víc – na severní straně hřebene se nachází přibližně 25 dolin, zatímco na jižní pouze 8. Jižní doliny jsou také až šestkrát delší, dosahují délky až 30 kilometrů a jsou značně opuštěné a divoké.

Významné vrcholy

V horách je 8 vrcholů vyšších než 2 500 metrů dále 42 kopců přesahuje výšku 2 400 m a na 150 výšku 2 300 m. Nejvyšší Moldoveanu je 16. nejvyšší vrchol v Karpatech.

Vodstvo

V horách se nachází 96 ples a několik přehrad. Největším plesem je Bâlea (4,65 ha), nejhlubší je Podragu (16 metrů) a nejvýše položené je Lac Mioarelor (2 282 m). Další významná plesa jsou: Avrig, Urlea, Capra a Călțun. Z přehrad je nejdůležitější Vidraru, která je 11 km dlouhá a její břehy dosahují délky 60 km. Hráz nádrže je 160 metrů vysoká a její součástí je vodní elektrárna. Celou ji obepíná silnice č. 7c vedoucí z Curtea de Argeș do Sibiu. Největší řekou protékající na západě pohoří, která jej odděluje od sousedního masivu Munții Cândrel, je Olt. Dalšími významnými řekami jsou Argeș a Dâmbovița.

Klima

Sami domorodci Fagaraši přezdívají „Deštivé hory“ a lze říci, že je to naprosto výstižné. Mohutná horská hradba zachytává vlhkost a pohoří je velmi bohaté na srážky. Zima trvá až 7 měsíců a léto pouhé dva. Na hřebeni je průměrná roční teplota −2 °C.

Geologie

Fagaraš od severu ze silnice 7c

Počátky vzniku těchto hor můžeme hledat v období křídy, ke konci druhohor. Vesměs se jedná o pohoří skládající se z krystalických břidlic. Především z chloritových, sericitových a také z rul (hlavně na jihu pohoří). Některé části jsou z dolomitu, největší oblast je v západní části hřebene, kde začíná samotný holý hřeben v oblasti kopce Chica Pietrelor a dále uprostřed hřebene. Tady dokonce vzniklo vápencové skalní okno Fereastra Zmeilor (Dračí okno). Tato vápencová část se nachází v okolí sedla Portița Arpașului a v dolině Caprei.

Turismus

Transfagarašská silnice

Pohoří se stává v poslední době populární pro letní, ale i zimní sporty. Oblíbený je přechod hřebene, který zabere při příznivých podmínkách asi týden a zavede návštěvníky do krásné přírody. V dnešní době se ovšem stává až moc populární a často je na hlavním hřebeni příliš mnoho lidí. Pro milovníky samoty a divočiny jsou mnohem lákavější jižní doliny nebo pohoří Iezer Păpușa, kde lze i několik dní putovat bez setkání s člověkem. V zimě lze v horách lyžovat, platí to hlavně pro okolí jezera Bâlea, jinde jde o skutečné dobrodružství a provozovat lze jen skialpinismus. Zimní přechod hřebene je obdivuhodný sportovní výkon. Nebezpečí hrozí zvláště tehdy, když se pokazí počasí. Skrz pohoří prochází transfagarašská silnice, která vystoupá až do výšky 2 030 metrů a hlavní hřeben protíná tunelem. U ústí tunelu se na severní straně nachází jezero Bâlea a několik hotelů. Stoupá sem lanovka. Na celém hlavním hřebeni Fagaraše jsou vybudovány útulny, takzvané refuge, které slouží k úkrytu před špatným počasím. V roce 2010 byly původní zchátralé a poničené refuge opraveny a zároveň zhotoveno několik dalších. Jejich popis a umístění je uveden zde http://www.outdoortipy.cz/refuge-na-fagarasi/. V hlavní sezóně je však nutné počítat i s tím, že budou obsazeny turisty, kteří přijdou dříve, proto není dobré na ně stoprocentně spoléhat. Poblíž většiny útulen je i zdroj vody.

Fauna a flóra

Flora

Fagaraš je nesmírně živé pohoří a setkat se s živou přírodou není žádný problém. Lesy jsou převážně bukové a především původní karpatské, dalšími dřevinami jsou smrky, borovice, duby, jalovce, kosodřevina a olše. V alpínském stupni rostou zvonky, šafrán a hořce, početné jsou rovněž různé mechy a raritou jsou silenky (existují i fagarašské endemity).

Fauna

Fagaraš je díky své divokosti bohatý na horskou faunu. Horní části tvoří pastviny pro ovce a koně (tato stáda jsou hlídána zuřivými psy), z divoké zvěře není problém potkat kamzíky, divoká prasata a medvědy. Dále zde žijí vlci, rysi, jeleni, orli a další horská zvěř. Setkat se můžeme i se zmijí obecnou a potoky jsou plné pstruhů.

Literatura

  • Jiří Čížek a kolektiv: Rumunské a bulharské hory. 223 pp. Olympia, Praha, 1986.
  • Rumunsko, automapa 1:750000. Kartografie, Praha, 1991. ISBN 80-7011-111-9

Externí odkazy

Pohled na část hřebene, vlevo Lacul Călțun, uprostřed Negoiu.