Fíkovník posvátný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxFíkovník posvátný
alternativní popis obrázku chybí
Fíkovník posvátný (Ficus religiosa)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád růžotvaré (Rosales)
Čeleď morušovníkovité (Moraceae)
Rod fíkovník (Ficus)
Binomické jméno
Ficus religiosa
L., 1753
Synonyma
  • smokvoň posvátná
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kmen starého stromu
Meditace
Mladá alej

Fíkovník posvátný (Ficus religiosa) je statný, dlouhověký, listnatý strom pocházející z jižní Asie. Je jedním z asi 800 druhů ve všech tropech světa rozšířeného rodu fíkovník. Jeho druhové jméno "posvátný" je odvozeno od náboženského významu, který má pro buddhisty i hinduisty. Podle buddhistické mytologie dosáhl princ Siddhártha Gautama po šestileté meditaci v jeho stínu konečného osvícení a stal se Buddhou, strom proto bývá často vysazován u buddhistickým chrámů nebo u soch zpodobňujících Budhu. Fíkovníku posvátného si váží i hinduisté, protože podle jejich starověké tradice se ve větvích tohoto stromu zjevil lidem hinduistický bůh Višnu a spojují jej také s bohy Brahmou a Šivou.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Podle vědeckých výzkumů pochází z indického subkontinentu a blízkého okolí, konkrétně z Indie, Nepálu, Srí Lanky a z ostrova Diego García, součásti Čagoských ostrovů. Ze svého původního areálu se v minulosti rozšířil téměř po celé jižní Asii, z větších státu jmenovitě od Pákistánu přes Bangladéš, Myanmar, Thajsko, Kambodžu, Laos, Vietnam, jižní Čínu, Malajsii a Indonésii až po Filipíny. Po osídlení objevené Ameriky byl fíkovník posvátný zavlečen do Střední Ameriky, na ostrovy Karibiku i na sever Jižní Ameriky. Druhotně roste také v tropické Africe, např. v Mosambiku, na některých ostrovech v Indickém oceánu, stejně tak jako na ostrovech Pacifiku.[1][2][3]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Druh je tolerantní k různým druhům půd i širokému rozmezí tropického podnebí. Roste v nížinách i pahorkatinách, s výškovou tolerancí od mořské hladiny po 1500 m n. m. Vyhovují mu průměrné roční teploty od 16 po 35 °C a úhrnné roční srážky 500 až 5000 mm. Nejlépe roste v půdách hlubokých, aluviálních hlinitopísčitých, dokáže však růst i v plytkých, včetně puklin ve skalách. Je dlouhověkou dřevinou, někteří jedinci přežívají i přes 2000 let. Při dlouhé období sucha nebo při poklesu teploty se může částečně zbavit listů, které opět narostou.[1][2][4]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Stálezelený nebo částečně opadavý, rychle rostoucí listnatý strom vysoký až 25 m s rozložitou, ale nepravidelnou korunou. Kmen mívá krátký, tlustý asi 0,5 m, kůru má hrubě rozpukanou a větve šedé s hnědými skvrnami. Tento strom, na rozdíl od většiny fíkovníků, nemá vzdušné kořeny; všechny jeho části po poranění roní bílý latex.

Listyřapíkem dlouhým do 10 cm vyrůstají střídavě ve spirále. Jejich kožovitá čepel je 10 až 20 cm dlouhá a 8 až 10 cm široká, trojúhle až široce vejčitá, na bázi klínovitá nebo srdčitá a na vrcholu extrémně dlouze špičatá se zkroucenou, 2 až 5 cm dlouhou špičkou. Po obvodu je čepel celistvá a někdy jemně vlnitá, zespod světle a svrchu tmavě zelené, v mládí může být slabě narůžovělá a má zpeřenou žilnatinu se šesti až devíti páry bočních žilek. Palisty jsou malé, vejčité.

Drobné květy jsou skryté v přisedlém dužnatém útvaru, uzavřeném květenství cibulovitého tvaru zvaném sykonium, s drobným otvorem na vrcholu, které vyrůstá v paždí listů jednotlivě nebo ve dvojici. Sykonium bývá asi 6 mm velké, žlutavě zelené a obsahuje jak květy samčí, tak i samičí (těch bývá více). Samčí květy jsou umístěné u otvoru sykonia, jsou přisedlé, mají dvou či třílaločný kalich s volnými, vejčitě kopinatými lístky s podvinutými okraji a jednu tyčinku s krátkou nitkou zakončenou prašníkem. Samičí květy jsou přisedlé, mají čtyřlaločný kalich s široce kopinatými lístky, kulovitý semeník a dlouhou čnělku s úzkou bliznou. Za příhodných podmínek, při dostatku vláhy, tepla a živin v půdě strom kvete celoročně. Květy opyluje štíhlopasá chalcidkačeledi fíkovnicovitých, stehnatka Blastophaga quadraticeps. Každý druh fíkovníkusymbiotický vztah s určitým druhem chalcidky, která se podílí na opylení jeho květů. Vzájemné vztahy mezi opylovači a květy podrobně popisuje článek fík.

Plodem je fík, což je srostlé dužnaté plodenství obsahující semena mnoha květů sykonia. Je hladký, kulovitý, mírně stlačený a velký do 1,5 cm, zprvu zelený, ve zralosti tmavě červený až fialový, některé variety jsou žluté. Vyrůstá jednotlivě nebo ve dvojicích na kratičkých stopkách a má tři obvejčité listeny.[1][2][4][5][6][7]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Rozmnožuje se hlavně semeny, která roznášejí ptáci, netopýři a opice živicí se plody na stromech, stejně jako hlodavci a prasata požírající je na zemi. Celkem dobře se množí i pomoci řízků. Aby dospělý jedinec mohl produkovat životaschopná semena, musí v blízkosti žít požadovaný opylovač.

V přírodě někdy začíná strom svůj život jako epifyt, vzklíčí ze semene zaneseného do dutiny nebo rozsochy větve v koruně libovolného stromů, kde vypustí kořínky. Na svém hostiteli neparazituje, kořeny se ho pouze přidržuje a živiny i vláhu čerpá ze vzduchu. Kořínky rostou poměrně rychle a když dosáhnou až k zemi, vniknou do půdy. Pak se chovají jako normální kořeny a nový jedinec jimi začíná získávat živiny z půdy. Strom se dále vyvíjí normálně, ovšem dlouhé kořeny postupně rychle sílí a pokud hostitelský strom omotaly, tak jej uškrtí a když vnikly do jeho dutiny, tak roztrhají. Je to ovšem akt mnoha desetiletí až staletí.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Mimo náboženských účelů, kdy bývá vysazován v blízkosti buddhistických chrámů, je používán i pro ryze hospodářské účely nebo jako okrasný a stín poskytující strom. Jeho čerstvé či silážované listy a čerstvé větvičky slouží jako potrava pro slony, dobytek i velbloudy. Strom je významným hostitelem červců, např. červce lakového (Kerria lacca), jejichž výměšky tvoří základ šelaku užívaného k výrobě lihových a izolačních laků, politur a tmelů. Plody jsou většinou potravou zvířat a jen v době hladomoru i lidí.

Dřevo je šedavě bílé, středně těžké, váží 480 až 640 kg/m³, je středně trvanlivé a dobře odolává vodě. Dělají se z něho domácí pomůcky, bedny a sloužívá jako palivo, používá se také při ohňových obětech hinduistů. V tradičním lékařství se plody užívají jako mírné projímadlo a při bolestech zubů. Sušené plody léčí astma, kůra má stahující účinky a pomáhá při nemoci kůže, semena hojí zánět močových cest.

Fíkovník posvátný je místy považován za invazní druh, obvykle v oblastech kde roste druhotně, jako příklad jsou uváděné Izrael, Kuba a ve Spojených státech Florida a Havajské ostrovy.[1][2][4][8]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d SVOBODOVÁ, Věra. BOTANY.cz: Fíkovník posvátný [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 13.03.2014 [cit. 2019-03-05]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b c d ACEVEDO-RODRÍGUEZ, Pedro. Invasive Species Compendium: Ficus religiosa [online]. CABI (Centre for Agriculture and Biosciences International), Wallingford, UK, rev. 28.08.2014 [cit. 2019-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Ficus religiosa [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 11.2018 [cit. 2019-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c ORWA, C.; MUTUA, A.; KONDT, R. et al. Species profiles: Ficus religiosa [online]. World Agroforestry Centre, Nairobi, Kenya [cit. 2019-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Dendrologie.cz: Ficus religiosa [online]. Petr Horáček a J. Mencl, rev. 20.01.2007 [cit. 2019-03-05]. Dostupné online. (česky) 
  6. WU, Zhen-gyi; ZHOU, Zhe-Kun; GILBERT, Michael G. Flora of China: Ficus religiosa [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2019-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. BERG, Cornelis Christiaan; CORNER, Edred John Henry. Flora Malesiana: Moraceae, Ficeae, Ficus religiosa [online]. Naturalis Biodiversity Center, Leiden, NL, rev. 2005 [cit. 2019-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. GHAFOOR, Abdul. Flora of Pakistan: Ficus religiosa [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2019-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]