Expanzní střela

.40 S&W, celý náboj a roztříštěný projektil

Expanzní střela je druh střely (projektilu) zkonstruovaný a vyrobený tak, aby při zásahu cíle došlo ke zvětšení jejího průměru za účelem zvýšení ranivého účinku a snížení pravděpodobnosti prostřelení cíle. Tyto střely se využívají především při lovu, ale i v sebeobraně a v policejní praxi. Použití ve vojenských konfliktech je omezováno mezinárodními úmluvami nebo národními předpisy. Prodej a použití střeliva se zvýšeným ranivým účinkem je omezeno i v české legislativě.

Historie

Už v 19. století se při lovu používaly střely, které se při zásahu deformovaly; tím předávaly více energie a nezpůsobovaly „čistý průstřel“ s nižším ranivým efektem. Na konci 19. století byly v muničním závodě u města Dum Dum (dnes předměstí Kalkaty) britskými inženýry pro potřeby britské armády zkonstruovány modifikované střely ráže .303. Šlo o střely s odhaleným olověným jádrem a později i o verze s dutým čelem.

Jejich použití v koloniálních konfliktech a široce publikované popisy zranění vyvolaly mezinárodní kritiku. Na popud cara Mikuláše II. byla svolána mírová konference v Haagu. V Deklaraci této konference z roku 1899 se účastníci mimo jiné dohodli vyvarovat se používání expanzního střeliva v mezinárodních vojenských konfliktech. Tato deklarace byla omezena a nevztahovala se na jiné případy, například pokud v konfliktu figurovala strana, jež Haagské dohody neratifikovala. Některé státy (například i USA) deklaraci v původní podobě neratifikovaly nebo ji aplikují jen v omezené míře. V moderním mezinárodním právu se zákaz expanzních střel odvozuje i z obecnějších principů, například ze zákazu způsobovat zbytečné utrpení či nadměrné zranění, které jsou součástí humanitárního práva ozbrojených konfliktů. V dodatcích k Římskému statutu Mezinárodního trestního soudu (ICC) bylo uvedeno, že použití projektilů, které po zásahu snadno expandují nebo se zplošťují, může být považováno za válečný zločin.

Široká dobová publicita vedla k tomu, že podle města byla i střela označována „Dum-Dum“ a toto označení je v některých pramenech zaměňováno s pojmem „expanzní střela“. Přestože mezinárodní právo používání expanzních střel ve válce omezuje, civilní výrobci a policejní složky dál vyvíjejí a používají bezpečnější a kontrolovanější varianty. Cílem je maximalizovat zastavovací účinek střel a minimalizovat průstřely a sekundární rizika.

Konstrukce střel

Základní konstrukční principy používané u expanzních střel jsou:

• Soft‑point (SP, „měkký hrot“): plášť končí před čelní částí a odhalené olověné jádro se při nárazu rozšíří. Používá se často u loveckých nábojů.
• Hollow‑point (HP, hollow = dutý, dutina): projektil má v čele dutinu, která způsobí, že při nárazu se materiál střely okolo dutiny rozvírá.
• Bonded core (přilepené jádro): jádro je chemicky nebo mechanicky spojeno s pláštěm, což omezuje rozpad střely při expanzi.
• Partition (dělené jádro – např. Barnes TSX‑/Partition‑typy): projektil je rozdělen v podélné ose na dvě části — přední část se expanduje, zadní část zůstává pevná pro penetraci.
• Polymer‑tipped (polymerový, tedy plastový špičkový element): zvyšuje balistický koeficient a zároveň může iniciovat expanzi při nárazu. Bývá kombinován s dělenou nebo bonded konstrukcí.

Některé úpravy expanzních střel, jako je například otevřená dutina ve špičce náboje nebo plochá špička, ovlivňují balistický koeficient tak, že střela je při letu zpomalována. Z těchto důvodů se tyto typy úprav typicky používají u střeliva do revolverů a pistolí určeného pro kratší vzdálenosti.

U puškových střel jsou nutné dobré letové vlastnosti a zároveň je požadováno vyvážení řízené expanze s průbojností. Expanze zvyšuje zastavovací účinek, ale snižuje průbojnost. Konstrukce expanzních střel musí brát v úvahu úsťovou rychlost, protože některé konstrukce určené pro nízké rychlosti se při vysokých úsťových rychlostech mohou rozpadnout. U puškových expanzních střel se typicky používají zesílené pláště, bonded jádra nebo speciální dělení jádra, aby střela při expanzi udržela většinu své hmotnosti a měla dostatečný dolet v těle zvěře.

Používané zkratky

Pro expanzní střely se používá několik zkratek.

• HP – Hollow Point — střela s dutou špičkou (obecné označení expanzních střel).
• JHP – Jacketed Hollow Point — plášťová střela s expanzní dutinou ve špičce.
• JHC – Jacketed Hollow Cavity — synonymum k JHP (plášťová střela s dutinou).
• SJHP – Semi Jacketed Hollow Point — poloplášťová střela s expanzní dutinou.
• HSP – Hollow Soft Point — střela s dutou měkkou špičkou.
• HPL – Hollow Point Lead — olověná střela s dutou špičkou.
• FP – Flat Point — plochá špička; některé FP jsou konstruovány pro omezenou expanzi.
• FK – Flachkopf — německé označení pro plochou špičku (ekvivalent FP).
• JSP – Jacketed Soft Point — plášťová střela s měkkou (expanzní) špičkou.
• MCHP – Monolithic Copper Hollow Point — monolitická měděná střela s dutinou ve špičce.

Terminologické problémy

Slovo expanzní se ve zbrojařském kontextu používá ve více významech. Například se termín expanzní vztahuje také k úpravám zbraní pro cvičné použití (např. expanzní zbraň, hlaveň, vložka), k názvosloví plynových komor či tlumičů. Jeden z těchto významů je dokonce spojen se střelami, ale netýká se expanzních střel v pojetí tohoto článku. Jedná se o expanzní dutiny v zadní části některých střel, jejichž smyslem je utěsnění náboje v hlavni a současně zachycení střely do drážek. Typickým (historickým) reprezentantem je střela Minié, nebo diabolky, které jsou určeny pro plynové střelné zbraně, například vzduchovky..

Odkazy

Související články

• Minié
• Projektil

Externí odkazy

• Některé typy moderních expanzních střel českého výrobce střeliva
• Stručný úvod do rozdělení střeliva