Ex nihilo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Ex nihilo je latinská fráze doslova znamenající „z ničeho“. Často se používá s odkazem na stvoření, jako například v podobě ex nihilo nihil fit, doslova „z ničeho nic nevzniká“, a to především ve filozofickém nebo teologickém kontextu, ale i v jiných oblastech.

V oblasti filosofie a teologie je tato fráze užívána ve spojení creatio ex nihilo ve významu „stvoření z ničeho“, které představuje názor, že stvoření světa je dílem Boha Stvořitele a je v kontrastu s creatio ex materia – stvořením z nějaké prapůvodní, věčné hmoty – a s creatio ex deo, stvořením z bytí Bohem. Creatio continua pak značí pokračující zázračné stvoření.

Toto úsloví lze použít také v jiném než náboženském či metafyzickém smyslu, a to když chceme poukázat na něco pocházející z ničeho. V konverzaci může například nastat situace, kdy někdo nadhodí téma k hovoru ex nihilo, to jest téma, které nemá žádnou souvislost s předchozím směrem diskuse.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ve starověké mytologii Blízkého východu a klasických bájích a pověstích o stvoření v mytologii řecké bylo na stvoření světa nazíráno jako na něco, co vzešlo ze skutků boha či bohů z již existující původní hmoty nazývané chaos.

Zhruba v roce 50 př. n. l. vzešla od Filóna Alexandrijského, píšícího za doby helénského judaismu, idea spojení řecké filozofie s vypravováními v hebrejské Bibli. Filón postavil hebrejského boha-stvořitele Jahveho na roveň Aristotelovu primum movens v pokusu dokázat, že Židé přišli s myšlenkou monoteismu dříve než Řekové. Tato myšlenka se nicméně stále týkala stvoření z prapůvodních látek, tj. „posunutí“ či „změny“ nejakého fyzického materiálu.

Toto klasické nazírání na stvoření světa začalo být poprvé zpochybňováno v helénské filozofii, kde se vyvinulo přesvědčení, že primum movens muselo stvořit svět z ničeho.

Ex nihilo v Bibli[editovat | editovat zdroj]

Teologové diskutují o tom, zda také Bible učí o stvoření ex nihilo, či ne. Tradiční vykladači Písma argumentují na poli gramatiky a syntaxe, že ano, a poukazují na verš Gn 1,1, který je nejčastěji překládaný jako: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.“ Argumenty podporující tuto tezi lze najít taktéž v Novém zákoně: Žd 11, 3 „Ve víře chápeme, že Božím slovem byly založeny světy, takže to, na co hledíme, nevzniklo z viditelného.“ či Zj 4, 11 „Jsi hoden, Pane a Bože náš, přijmout slávu, čest i moc, neboť ty jsi stvořil všechno a tvou vůlí všechno povstalo a jest.“ Jiní vykladači Bible ovšem chápou stvoření ex nihilo jako vývoj křesťanství v 2. století n. l.; domnívají se, že tehdejší kněží zaujali odmítavý postoj k částem gnosticismu a křesťanských pověstí o stvoření, které naznačovaly, že svět byl stvořen jakýmsi demiurgem z pravěkého stavu hmoty (v náboženském kontextu známém pod řeckým pojmem chaos z Hesiódovy Theogonie). Tato myšlenka byla přijata židovškými mysliteli a stala se důležitou součástí judaismu, přetrvávající křesťanské tradice a – jakožto důsledek – též islámu.

První věta řecké verze Genesis v Septuagintě začíná slovy „ἐν ἀρχῇ ἐποίησεν“, jež je možno přeložit jako „na počátku (on – Bůh) stvořil“. Verš 7, 28 2. knihy Makabejské (knihy sepsané v koiné ve stejné oblasti alexandrijského helénského judaismu, avšak předcházející Filóna dobře o jedno století) zní takto: „Prosím tě, dítě, pohlédni k nebi i na zemi, na všechno, co je zde vidět, a věz, že to Bůh udělal ne z toho, co bylo, a že i lidský rod takto povstal.“ Zatímco ti, kteří věří v ex nihilo, poukazují na fakt, že Bůh stvořil „ne z toho, co bylo“, ti, jež stvoření z ničeho popírají, upozorňují na to, že člověk byl „stvořen z prachu“ a ne z úplného „nic“. Mnohé starověké texty mají sklon mít se zněním Písma obdobné problémy a rozdílné strany sporu tíhnou k tomu, dále text interpretovat odlišně dle svého názoru na tuto problematiku.

Podpůrné argumenty[editovat | editovat zdroj]

Logické[editovat | editovat zdroj]

Hlavní agrument podporující creatio ex nihilo zní ve zkratce takto:

  1. Vše, co začne existovat, má příčinu.
  2. Vesmír začal existovat.
  3. Z toho vyplývá, že vesmír musí mít příčinu.

Rozšířením tohoto argumentu je tzv. Kalāmský kosmologický argument (angl. The Kalām cosmological argument, zkráceně KCA). Jedná se o moderní formulaci kosmologického argumentu pro Boží existenci středověkými představiteli islámu, kteří se tak pokoušeli bránit proti herezi.

  1. Vše, co začne existovat, má příčinu.
  2. Vesmír začal existovat.
  3. Z toho vyplývá, že vesmír musí mít příčinu.
  4. Pokud má vesmír příčinu, existuje jeho nestvořený stvořitel, který je věčný, neměnný, nehmotný, nepodléhá času, prostoru ani jiným vesmírným zákonům a vládne nepředstavitelnou silou.
  5. Proto existuje jeho nestvořený stvořitel, který je věčný, neměnný, nehmotný, nepodléhá času, prostoru ani jiným vesmírným zákonům a vládne nepředstavitelnou silou.

Další argument pro ex nihilo byl vysloven Američanem Claudem Nowellem, zakladatelem filozofie Summum. Ten prohlásil, že předtím, než cokoli existovalo, neexistovalo nic; a pokud neexistovalo nic, muselo tedy být možné, aby existovalo „nic“. A pokud je možné, aby nic neexistovalo, musí být možné, aby existovalo vše.

Starořecké[editovat | editovat zdroj]

Eric Voegelin, německo-americký politický filosof, viděl creatio ex nihilo v Hésiodově chaosu, a filozofové školy v Chartes chápali pasáž o stvoření v Platónově listu Timaeus jako odkaz na creatio ex nihilo.

Islámské[editovat | editovat zdroj]

Raná islámská filozofie a významné muslimské duchovní školy oné doby zastávaly širokou škálu názorů; základní myšlenka, totiž že stvořitel je věčnou bytostí, která stála vně stvoření (tj. vně jakékoli materiální hmoty uvnitř stvoření) a nebyla žádnou jeho částí, však zůstávala neměnná. Některé z těchto škol čerpaly z výše zmíněného Kalāmského kosmologického argumentu a mnoha filozofických prací muslimských učenců, například Al-Ghazálího, a vycházely z následujících veršů Koránu:

  • 52:35 Cožpak z ničeho byli stvořeni, či sami jsou stvořiteli?
  • 2:117 On stvořitelem je nebes a země, a když rozhodne věc nějakou, pak řekne toliko „Staniž se!“ a stane se.
  • 19:67 Což si nevzpomene člověk, že jsme jej stvořili již jednou, když ještě nebyl ničím?
  • 21:30 Což ti, kdož nevěří, nevidí, že nebesa a země byly pevně spojeny a že jsme je od sebe odtrhli a že z vody jsme vše živé učinili? Což neuvěří?
  • 21:56 Odpověděl: „Ba právě naopak! Váš Pán je Pánem nebe a země a On obé stvořil. A já jsem jedním z těch, kdož to dosvědčují.“
  • 35:1 Chvála Bohu, stvořiteli nebes a země, který učinil anděly vyslanci majícími dva, tři či čtyři páry křídel – a On přidává tvorstvu svému, cokoliv chce, a Bůh je všech věcí mocen.
  • 51:47–48 Nebe jsme důkladně postavili, vždyť My jsme rozšiřovateli, a zemi jsme rozprostřeli – a jak výteční jsme v tom byli!

Křesťanské[editovat | editovat zdroj]

Významní bibličtí učenci a teologové, například sv. Augustýn (354–430), Jan Kalvín (1509–1564), John Wesley (1703–1791) a Matthew Henry (1662–1714), citují na podporu zázračného stvoření světa z ničeho první verš knihy Genesis: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.“ Někteří církevní otcové raného období křesťanství se na základě Platónových myšlenek domnívali, že samotný akt stvoření zahrnoval nějakou prapůvodní hmotu, ale tato hmota byla stvořena z ničeho.

Hinduistické[editovat | editovat zdroj]

Pasáž Rgvédy o stvoření světa: „Nebylo jsoucna ani nejsoucna tehdy, nebylo vzdušného prostoru ani nebe nad ním. Co se hýbalo? Kde? Kdo k ochraně bděl? Byla to voda, hluboká, nesmírná? Nebylo smrti, nesmrtelnosti v onen čas, nebylo stopy po noci a dni. Samo sebou jen „to“ bez dechu dýchalo. Mimo to nic nebylo jiného...“ naznačuje, že stvořitel ex nihilo existoval vždy a nepodléhá času ani žádnému předešlému stvoření.

Moderní fyzikální[editovat | editovat zdroj]

Velmi podporovanou vědeckou teorií v moderní fyzice je tzv. teorie vesmíru nulové energie, jejíž znění je, že celkový objem energie ve vesmíru se rovná nule, jelikož množství pozitivní energie ve formě hmoty je přesně stejné jako objem negativní energie v podobě gravitace. Předpokládá se, že vesmír nulové energie je jediným možným vesmírem, jenž mohl vzniknout z ničeho. Takový vesmír by musel být plochého tvaru, což není v rozporu se současnými vědeckými poznatky, že vesmír je plochý s 99,5% pravděpodobností.