Evropská migrační krize 2015

Žadatelé o azyl v některých evropských zemích v období od 1. ledna 2015 do 30. června téhož roku.

Migranti ve Středozemním moři jsou po záchraně převáženi k břehům EU

Evropská migrační krize (také označovaná jako evropská uprchlická krize) je od roku 2015 probíhající mezinárodní politická krize v Evropské unii (EU), způsobená velkým počtem imigrantů – jak ekonomických migrantů, tak uprchlíků – směřujících do EU. Migranti se do centrálních částí Evropy dostávají po dvou hlavních migračních trasách – Balkánskou trasou z Turecka přes Egejské moře a Balkán do střední Evropy a Středomořskou trasou ze severní Afriky přes Středozemní moře do Itálie. Nejčastějším cílem imigrantů jsou státy západní a severní Evropy, především Německo, dále Švédsko, Rakousko, Francie a státy Beneluxu. Dle údajů OSN tvoří největší část žadatelů o azyl lidé ze zemí Blízkého a Středního východu (zejm. Syřané, Afghánci, Iráčané), subsaharské Afriky a západního Balkánu.

Rostoucí počty migrantů z těchto oblastí se začaly objevovat již v předchozím desetiletí a zejména pak v souvislosti s tzv. Arabským jarem (2011). Rozměry celoevropské krize jev dostal v dubnu roku 2015, kdy se ve Středozemním moři během krátké doby potopilo několik lodí s migranty, celkem se utopilo asi 1 200 lidí a začalo se uvažovat o zavedení systému na přerozdělování uprchlíků. V průběhu letních měsíců docházelo k postupnému prohlubování krize a k jejímu rozšíření do oblasti střední Evropy. Nejvážnější situace v průběhu roku 2015 nastala během září a října, kdy byl počet běženců, přicházejících zejména po Balkánské migrační trase, nejvyšší. Teroristické útoky v Paříži v listopadu 2015 a násilnosti o silvestrovských oslavách v Německu obrátily pozornost k do té doby přehlíženým bezpečnostním rizikům spojeným s krizí. Závěr roku 2015 přinesl ve srovnání s předchozími měsíci snížení počtu nových žadatelů o azyl, které přetrvávalo i na začátku roku 2016. Podle Eurostatu členské státy EU za celý rok 2015 přijaly celkem 1 221 855 žádostí o azyl.

Trasy migrantů

Imigranti na vídeňském západním nádraží čekají na vlak do Německa

Balkánská trasa

Podrobnější informace naleznete v článku Balkánská migrační trasa.

Imigranti směřují do Evropy po dvou hlavních trasách. První z nich se označuje jako Balkánská migrační trasa, příp. také východní středomořská či jen východní trasa. Začíná v Turecku, odkud vede přes Egejské moře do Řecka nebo na řecké ostrovy, nacházející se v blízkosti Turecka (zejm. Lesbos, Kos). Dále z Řecka migranti pokračují mimo území Evropské unie i Schengenského prostoru přes státy Balkánského poloostrova, konkrétně skrz Makedonii a Srbsko. Odtud vedla Balkánská trasa do podzimu roku 2015 přes Maďarsko, které ale na hranici se Srbskem a posléze i s Chorvatskem postavilo pohraniční plot. Ten přesměroval migrační proud ze srbského území do Chorvatska a následně do Slovinska, kde se běženci dostávají znovu do Schengenského prostoru. Trasa pokračuje do Rakouska, příp. do Německa či dalších zemí západní a severní Evropy. Z Turecka do Řecka připlulo po moři za celý rok 2015 podle údajů Organizace spojených národů rekordních 857 000 imigrantů, což představuje asi 16 krát vyšší počet, než za rok 2014 a také výrazně vyšší počet než na Středomořské trase. Balkánskou trasou se do EU dostávají převážně lidé z Blízkého východu (Syřané, Iráčané) a Středního východu (Afghánci, Pákistánci); část této trasy využívají při cestě do západní Evropy také obyvatelé některých balkánských států (Albánci, Srbové, příp. Kosované).

Středomořská trasa

Podrobnější informace naleznete v článku Středomořská migrační trasa.

Druhá hlavní trasa je známá jako Středomořská migrační trasa či střední středomořská trasa. Začíná na pobřeží severní Afriky, nejčastěji v západní Libyi, odkud vede přes Středozemní moře do Itálie, a to jak na pevninu, tak také na ostrov Sicílie. Pro většinu migrantů trasa pokračuje dále napříč Apeninským poloostrovem do Francie, Rakouska, Německa a dalších států převážně západní a severozápadní Evropy. Dle dat OSN připlulo z Afriky do Itálie nezákonně za rok 2015 celkem 154 000 migrantů, což je o devět procent nižší číslo, než v roce 2014. Pokles je dán především vyšší nebezpečností trasy, spočívající zejména v nutnosti překonání dlouhého úseku Středozemního moře, kvůli které dávají někteří migranti přednost Balkánské trase z Turecka. Středomořskou trasou se do Evropy dostávají téměř výhradně Afričané, nejčastěji ze subsaharské Afriky (Eritrejci, Nigerijci, Somálci).

Další trasy

Kromě těchto dvou hlavních tras se migranti dostávají do Evropy také několika dalšími oblastmi. Jedná se o španělské exklávy Ceuta a Melilla v severoafrickém Maroku, na jejichž ochranu před průniky běženců byly v minulých letech vyhrazeny významné finanční částky, směřující mj. na výstavbu několika vysokých plotů kolem exkláv. Ačkoliv se do Ceuty a Melilly podaří ročně dostat jen několika stovkám imigrantů, odhaduje se, že v jejich okolí se zdržuje až 80 000 lidí, čekajících na příležitost k průniku do exkláv. Tato trasa s následným pokračováním migrantů do Evropy bývá označována jako tzv. západní středomořská trasa. Dalším místem, které migranti nelegálně překračují, je rusko-norská hranice za severním polárním kruhem. Tato trasa je označována jako tzv. severní či arktická. Vede z Asie do severozápadního Ruska a poté do Norska a během roku 2015 se po ní dostalo do Evropské unie asi 5 500 žadatelů o azyl. Začátkem roku 2016 začali migranti mířící přes Rusko do Skandinávie překračovat také rusko-finskou hranici. Kromě těchto tras jsou poměrně časté také cesty běženců z Turecka přes Černé moře nebo po pevnině do Bulharska, dále také překonání Středozemního moře tzv. apulijskou či kalábrijskou trasou vedoucí z východní Libye, příp. Egypta na jihovýchodní pobřeží Apeninského poloostrova a v neposlední řadě také takzvaná východní trasa přes Ukrajinu a sousední Polsko.

Cíle migrantů

V roce 2014 členské státy EU přijaly žádosti od 626 065 migrantů, z nichž bylo 183 365 vyřízeno kladně a žadatelům byla poskytnuta nějaká forma ochrany, zatímco 442 700 žádostí bylo zamítnuto. Nejvíce žádostí o azyl (téměř třetina) bylo podáno v Německu, následuje Švédsko, Francie a Itálie. Ve srovnání s počtem obyvatel přijímalo nejvíce žádostí o azyl Švédsko, Maďarsko a Rakousko (viz tabulka).

Běženci připlouvající na řecký ostrov Lesbos z Turecka

V prvním čtvrtletí (leden – březen) roku 2015 podalo v Evropské unii žádost o azyl 185 695 lidí. Také v tomto období obdržela nejvíce žádostí (73 120) Spolková republika Německo, následovaná Maďarskem a dále Itálií, Francií a Švédskem. V případě Maďarska je ale vysoký počet žádostí dán faktem, že na začátku roku tudy procházela hlavní větev Balkánské migrační trasy a po vstupu do Maďarska již migranti neopustí území Evropské unie, tudíž v případě jejich zachycení v jiném členském státě by jim velmi často hrozila deportace. V přepočtu na obyvatele bylo žádostmi o azyl kromě zmíněného Maďarska nejvíce zatíženo Švédsko a také sousední Rakousko a Německo.

Ve druhém čtvrtletí (duben – červen) počet žadatelů o azyl v EU vzrostl na 213 200 osob. Nejčastějším cílem imigrantů nadále zůstávalo Německo (80 935 žádostí), za ním se umístilo opět Maďarsko; s výrazným nárůstem počtu žádostí o azyl se potýkalo třetí Rakousko, následované Itálií, Francií a Švédskem. V České republice, na rozdíl od většiny unijních států, počet žadatelů oproti prvnímu čtvrtletí klesl. S největším nárůstem v počtu žádostí o azyl se kromě Rakouska potýkalo také Nizozemsko. V přepočtu na počet obyvatel dané země dostávalo nejvíce žádostí opět Maďarsko, dále Rakousko a Švédsko. Dle některých názorů je nejčastějším cílem migrantů Německo z toho důvodu, že má nejštědřejší sociální systém v Evropské unii.

Třetí čtvrtletí (červenec – září) roku 2015 bylo v počtu příchozích migrantů značně kritické; celkový počet podaných žádostí o azyl za toto období, 413 815, byl vyšší než za obě předchozí čtvrtletí dohromady. Vedoucí úlohu mezi cílovými státy přistěhovalců znovu sehrálo Německo (108 305 žádostí), těsně následované tranzitním Maďarskem (108 085 žádostí), které kvůli vysokému počtu přicházejících běženců postavilo na hranicích se Srbskem a Chorvatskem pohraniční plot. Pomyslnou třetí příčku zaujalo Švédsko, následované Itálií a Rakouskem. Zdaleka nejvýraznější zvýšení počtu žádostí o azyl zažilo Finsko (842 % nárůst na 15 130 žadatelů), dále již zmíněné Maďarsko, Švédsko a Belgie. Naopak na opačném konci tabulky je sousední Slovensko, které obdrželo nejméně žádostí o azyl v celé Evropské unii, pouhých 15. Statistika také ukázala zajímavost, že ačkoliv v některých státech počet žádostí o azyl stoupal, a to až dvojnásobně (Itálie, Polsko), v percentuálním přepočtu na celou EU se tento fakt kvůli téměř 100 % nárůstu žádostí o azyl oproti druhému čtvrtletí neprojevil.

Počet žadatelů o azyl ve vybraných státech EU od 1. ledna 2015 do 30. září 2015

Stát	1. čtvrtletí 2015	2. čtvrtletí 2015	3. čtvrtletí 2015	Podíl v % (Q1 2015)	Podíl v % (Q2 2015)	Podíl v % (Q3 2015)	Počet žadatelů na milion obyvatel (Q1 2015)	Počet žadatelů na milion obyvatel (Q2 2015)	Počet žadatelů na milion obyvatel (Q3 2015)
Celkem EU	185 695	213 200	413 815	100 %	100 %	100 %	365 (průměr EU)	420 (průměr EU)	814 (průměr EU)
Česká republika	360	275	260	0,2 %	0,1 %	0,1 %	34	26	25
Německo	73 120	80 935	108 305	39,6 %	38 %	26,2	905	997	1 334
Řecko	2 615	2 865	2 890	1,4 %	1,3 %	0,7 %	239	265	267
Francie	14 775	14 685	17 640	8 %	6,9%	4,3 %	224	221	266
Itálie	15 250	14 895	28 395	8,2 %	7 %	6,9 %	251	245	467
Maďarsko	32 810	32 675	108 085	17,8 %	15,3 %	26,1 %	3 322	3 317	10 974
Rakousko	9 710	17 395	27 600	5,3 %	8,2 %	6,7 %	1 141	2 026	3 215
Švédsko	11 415	14 295	42 520	6,2 %	6,7 %	10,3 %	1 184	1 467	4 362
Velká Británie	7 330	7 470	11 870	4 %	3,5 %	2,9 %	114	115	183
Bulharsko	3 190	4 050	5 340	1,7 %	1,9 %	1,3 %	440	562	742
Belgie	3 440	5 040	14 650	1,9 %	2,4 %	3,5 %	307	448	1 301
Nizozemsko	2 420	6 270	14 775	1,3 %	2,9 %	3,6 %	144	371	874
Finsko	960	1 605	15 130	0,5 %	0,8 %	3,7 %	176	294	2 765
Polsko	1 440	1 765	3 710	0,8 %	0,8 %	0,9 %	38	46	98
Malta	345	380	425	0,2 %	0,2 %	0,1 %	814	883	990
Slovensko	45	25	15	0,0 %	0,0 %	0,0 %	9	5	3
Švýcarsko (mimo EU)	4 120	7 010	11 980	–	–	–	507	851	1 455
Norsko (mimo EU)	1 520	2 760	8 505	–	–	–	298	534	1 646

Udávané národnosti žadatelů o azyl

Stát	Podíl z celkového počtu v % (Q1 2015)	Podíl z celkového počtu v % (Q2 2015)	Podíl z celkového počtu v % (Q3 2015)
Celkem	100 %	100 %	100 %
Sýrie	16 %	21 %	33 %
Kosovo	26 %	5 %	< 1 %
Afghánistán	7 %	13 %	14 %
Albánie	4 %	8 %	6 %
Irák	4 %	6 %	11 %
Pákistán	3 %	4 %	5 %
Eritrea	2 %	4 %	3 %
Ukrajina	3 %	3 %	< 1 %
Srbsko	3 %	2 %	< 1 %
Nigérie	2 %	3 %	3 %
Somálsko	2 %	2 %	1 %
Rusko	2 %	2 %	1 %
Ostatní	26 %	27 %	19 %

Příčiny krize

V důsledku občanské války v Sýrii uprchly ze země do okolních států přes 4 miliony uprchlíků. Odhadem možná až několik set tisíc Syřanů zůstává také ve státech Perského zálivu, které nepodepsaly Úmluvu o právním postavení uprchlíků z roku 1951

Názory na příčiny současné migrační krize se liší, převládá však názor, že krize je způsobena kombinací více faktorů. Nejčastěji zmiňovanou příčinou přímo předcházející vzniku krize jsou vojenské intervence a podpora protivládních sil v oblasti Blízkého a Středního východu a v severní Africe, spojené s následným děním, které vyvolaly. Kritika směřuje k akcím prováděným nebo podporovaným především Spojenými státy americkými a také některými západoevropskými státy, jako jsou Velká Británie, Francie, Itálie či Německo. Podle kritiků nedosáhly tyto operace větších úspěchů a jejich výsledkem došlo k rozpadu režimů, které sice byly autoritativní a nedemokratické, ale udržovaly v oblasti klid. Jedním z vedlejších důsledků intervence do Iráku pak byl vznik mezinárodně neuznávaného Islámského státu (IS). Ten se kvůli nestabilitě a nepřehledné situaci v sousední Sýrii, vyvolané Arabským jarem a prohlubující se během následné občanské války, rozšířil i na část syrského území. Právě kvůli činnosti teroristické organizace Islámský stát a dalších stran angažujících se v syrském konfliktu, které bojují jak proti vládě Bašára al-Asada, tak i mezi sebou, utíkají mnozí tamní obyvatelé do států sousedících se Sýrií. Kvůli nevyhovující humanitární situaci v některých uprchlických táborech v Jordánsku, Libanonu a Turecku se část utečenců rozhodne pro emigraci do Evropy. Mezi další diskutované vojenské akce USA a jejich spojenců patří intervence v Libyi a v Afghánistánu následovaná válkou.

Naopak někteří lidé s tímto názorem nesouhlasí a tvrdí, že nestabilita, špatná bezpečnostní situace či válka v daných státech nebyly primárně způsobeny vojenskými intervencemi a po nějakém čase by se objevily v ještě větším měřítku. Dalším argumentem odpůrců je to, že některé intervence byly provedeny již před delší dobou, ale k výraznému zesílení proudu migrantů dochází až s odstupem času. Část imigrantů také přichází z oblastí, které nebyly vojensky intervenovány. Některé státy, zejm. v určitých oblastech Afriky, jsou ale nestabilní dlouhodobě, již od zániku statusu daného státu jako zámořské kolonie některé západoevropské země (často Francie nebo Velké Británie) a nabytí nezávislosti. Část lidí je toho názoru, že zastavení imigrační vlny je velmi obtížné, jelikož státy, odkud běženci přicházejí, jsou hluboce etnicky i nábožensky rozděleny. Vládnoucí strany jak v Africe, tak na Blízkém východě často utlačují příslušníky národnostních menšin, kteří kvůli pronásledování nebo strachu o svůj život emigrují ze země. Dle politologa Jiřího Peheho byly invaze málo důsledné a problémy vznikly neexistencí dalšího plánu pro intervenované oblasti.

Dle dalšího významně zmiňovaného názoru je primárním problémem krize samotný islám, který v sobě obsahuje některé prvky neslučitelné s demokracií. V této souvislosti je kritizován např. islámský právní systém šaría, postavení žen, homosexuálů a nevěřících podle islámského učení, pojetí džihádu jako jednoho ze základních témat islámu i morální stránka údajného proroka Mohameda. S touto problematikou souvisí také islámský terorismus a hlavní cíl většiny islámských teroristických organizací, vycházející z Koránu – vznik chalífátu, státu řízeného dle islámských pravidel (např. v roce 2014 vyhlásila mezinárodně neuznaný chalífát organizace Islámský stát na části území Sýrie a Iráku). Vzhledem ke zmíněným faktorům je dle zastánců tohoto názoru velmi obtížné bez zásadní reformace islámu stabilizovat a následně rozvíjet oblasti, odkud migranti přicházejí.

Často se také vyskytuje názor, že hlavním důvodem imigrace je touha běženců po snadnějším životě ve vyspělých zemích západní Evropy. Vysoký počet imigrantů, kteří se chtějí dostat do Evropy významně podporuje také sociální politika a vstřícný přístup k jejich přijímání ze strany některých států západní a severní Evropy, které zároveň patří k nejčastějším cílům migrantů (např. Německo, Norsko, Švédsko nebo Rakousko).

Období před vypuknutím krize: 2007–2014

Přesun zachráněných migrantů na maltskou loď v srpnu 2013

Začátky

V letech 2007 až 2011 se zvýšil počet nelegálních migrantů, kteří překonávali Středozemní moře ze severní Afriky do Itálie do té míry, že Evropská unie začala hledat vhodné řešení tohoto problému. Na Středozemním moři z tohoto důvodu začala hlídkovat agentura na ochranu evropských hranic Frontex.

Značný nárůst počtu ekonomických migrantů a uprchlíků z Blízkého východu však přineslo až Arabské jaro, jehož výsledkem byla destabilizace řady arabských zemí. Jedním z prvních rizikových míst, které byly nelegálně překračovány, se stala řecko-turecká hranice. V roce 2011, nedlouho po vypuknutí války v Sýrii, začal dramaticky růst počet nelegálních přechodů hranice, který dosáhl až několika desítek tisíc ročně. Na části hranice byl proto v roce 2012 vybudován plot; na řecké straně na něj navázal později ještě plot na bulharské části hranice. Vybudování plotu vedlo k radikálnímu úbytku počtu nelegálních migrantů, kteří z Turecka přicházeli do Řecka, nicméně jen po určitou omezenou dobu. Většina z nich se poté začala dostávat do Evropy po moři.

V roce 2012 byl na úseku řecko-turecké hranice, který netvoří řeka Maritsa, vybudován plot

Hlídky ve Středomoří

V roce 2013 došlo ke zhoršení bezpečnostní situace v Libyi natolik, že příval migrantů již začal být pro Itálii značně problematický. Proto Itálie zahájila námořní operaci Mare nostrum (Naše moře), jejímž cílem bylo hledat a zachraňovat lodě převážející imigranty. Tím by se jejich příchod alespoň podařilo dostat pod kontrolu. Rozsáhlá operace byla sice úspěšná, nicméně finančně velice nákladná, a Itálie zůstala v jejím financování osamocena. Proto se rozhodla v roce 2014 celou operaci ukončit. Italské námořnictvo nahradila evropská agentura Frontex, která k 1. listopadu 2014 zahájila operaci Triton, do níž však již byly zapojeny i další země Evropské unie. Mezi kritiky operace patřila ve své době především Velká Británie. Britská vláda tehdy oznámila, že záchranné operace povedou pouze k nárůstu počtu imigrantů, kteří budou chtít do Evropy vycestovat a usadit se zde. V té době se již vyprofilovala i tzv. Balkánská trasa, která vedla z Turecka přes Egejské moře a dále Řecko, Makedonii, Srbsko, Maďarsko a Rakousko do Německa.

Mezi lety 2008 a 2013 nikdy nepřesáhl počet migrantů připlouvajících do Evropy 70 000 lidí za rok. V roce 2014 se tento trend změnil a po moři připlulo přes 200 000 nových migrantů. Většinu zbývající části žadatelů o azyl tvořili lidé z evropských států, které ale nejsou v EU, a také migranti, kteří se dostali do Evropy jiným způsobem.

Rok	2010	2011	2012	2013	2014
Počet žádostí o azyl v EU	260 000	302 000	319 000	435 000	626 000

Vývoj krize v roce 2015

Leden–srpen 2015

Imigranti z Afriky na ostrově Lampedusa

Vznik Balkánské trasy

V prvních měsících roku 2015 přicházelo poměrně značné množství migrantů vedle Středomořské trasy z Libye do Itálie právě také po Balkánské trase, vedoucí z jihovýchodní Evropy do střední a západní Evropy. V první polovině roku 2015 však velkou část migrantů na této trase tvořili obyvatelé Balkánského poloostrova, především kosovští Albánci, kteří se snažili uniknout před ne příliš dobrou ekonomickou situací ve své zemi. Jejich vlna ale začala postupně opadávat v létě roku 2015, zejména díky tomu, že Kosovo je Německem považováno za bezpečnou zemi a velká většina azylových řízení tak pro žadatele nedopadne úspěšně. Nemalou roli sehrál i diplomatický tlak na kosovskou vládu a cílená informační kampaň. K běžencům z Kosova se připojovali také Romové ze Srbska. Od května 2015 však na Balkánské trase začali být dominantním faktorem především uprchlíci ze Sýrie, Afghánistánu a Pákistánu. Migranti v květnu 2015 obsadili bělehradský park Bristol, který se v srpnu 2015 změnil na stanové městečko.

V průběhu léta 2015 se uklidnilo Středozemní moře, což vedlo k zintenzivnění nelegálních přechodů evropských hranic. Počty ekonomických migrantů a uprchlíků se ukázaly být natolik výrazné, že začaly představovat nejprve administrativní problém (tj. jak rychle vyřídit žádost o azyl od všech žadatelů), později i bezpečnostní riziko (příliš mnoho osob) a nakonec i dopravní problém (nedostatečná kapacita autobusové a vlakové dopravy). Některé evropské země, jako například Německo, Rakousko nebo Maďarsko, musely zpřísnit nebo i obnovit pohraniční kontroly na vnitřních hranicích mezi státy Schengenského prostoru kde jinak žádné hraniční kontroly nejsou. V červnu 2015 obsadily skupiny imigrantů italské město Ventimiglia na hranicí s Francií ve snaze překročit hranici, v čemž jim policie ale zabránila a jejich ležení nakonec vyklidila.

Krize v Calais

Súdánští migranti v táboře nedaleko Calais (červen 2015)

V květnu 2015 začali imigranti, kteří se chtěli dostat z France do Velké Británie, záměrně zpomalovat či zastavovat dopravu na dálničním přivaděči k přístavu v severofrancouzském městě Calais ve snaze dostat se do Velké Británie na korbách nákladních vozů a kamionů. Docházelo k hromadným brutálním útokům na řidiče těchto kamionů ze strany migrantů. Francouzská policie musela čelit kritice, že není dostatečně aktivní v boji proti těmto jevům. V červenci 2015 obsadili migranti logistický terminál v Coquelles a několikrát také skupiny čítající zpočátku několik stovek, později až 2 000 osob, v noci pronikly do Eurotunnelu, kde zastavily dopravu. Po rozsáhlých policejních akcích na přelomu července a srpna téhož roku se podařilo těmto událostem z velké části zabránit, logistický areál byl také oplocen a byly zavedeny početné hlídky. Početná komunita migrantů v jeho blízkosti mezitím již vybudovala samostatně fungující autonomní tábor, který dostal mediální přezdívku "Džungle". Počet migrantů žijících v něm se během léta a podzimu 2015 zvyšoval a začátkem roku 2016 v něm přebývalo až 5 000 lidí.

Policejní aktivity v Maďarsku a Makedonii

Uprchlíci na nádraží v Gevgeliji na makedonsko-řecké hranici

Na přelomu června a července 2015 oznámila maďarská vláda plán na výstavbu pohraničního plotu na státní hranici se Srbskem ve snaze odklonit, příp. alespoň snížit počty imigrantů, dostávající se do Maďarska ze Srbska tzv. Balkánskou migrační trasou. Zatímco v červenci dosahoval jejich počet 1 000-1 400 lidí denně, v závěru srpna téhož roku to již bylo kolem 3 000 osob denně. V Makedonii dosáhl těchto čísel proud migrantů dne 21. srpna, což místní vláda vyhodnotila jako bezpečnostní riziko, uzavřela hranici s Řeckem a vyslala na hraniční čáru armádu. Cílem bylo regulovat příchod lidí na makedonské území tak, aby nedošlo k tlačenicím a zraněním. Policisté však museli nasadit sílu a imigranti je nakonec přetlačili. Dvoudenní uzavření hranice vytvořilo jednu rozsáhlou uprchlickou vlnu, která dorazila dne 1. září 2015 do Budapešti a obsadila blízké nádraží Keleti pályaudvar.

Září 2015

Podrobnější informace naleznete v článku Vývoj Evropské migrační krize v září 2015.

Přerušení dopravy a přesun krize do Střední Evropy

Dne 3. září pomocí léčky maďarská policie odlákala část imigrantů z budapešťského východního nádraží do vlaku, který byl zastaven v blízkosti města Bicske, odkud je odvedla do blízkého detenčního tábora. Dne 4. září se kvůli problematice nelegální migrace sešli v Praze na mimořádném jednání premiéři zemí Visegrádské čtyřky. Shodli se na nutnosti lepší ochrany vnější hranice Schengenského prostoru a důrazně odmítli novou verzi kvót na přerozdělení uprchlíků, kterou prosazovala Evropská unie.

Pěší pochod uprchlíků v Maďarsku

Téhož dne eskalovala situace v Maďarsku, kde se na náměstí Baross tér před Východním nádražím shromáždilo několik tisíc migrantů, kteří požadovali odjezd do Německa. Poté, co byla část z nich lstí odvezena zvláštním vlakem k táboru Bicske, se rozhodli vyhnout se jak převaděčům, tak i veřejné dopravě a cestovat ke 180 km vzdálené maďarsko-rakouské hranici pěšky. Maďarská policie proto musela uzavřít několik důležitých silničních tahů; proud migrantů a uprchlíků se vydal v podobě Pochodu naděje z Budapešti po dálnici M1 směrem na Vídeň. K nim se později připojil dav lidí, který opustil nouzově zřízený tábor v Bicske. Přestože maďarská vláda nejprve oznámila, že migrantům neumožní překročit hranici do Rakouska, 5. září pro ně začala vypravovat speciální autobusy. V Rakousku byly vypraveny zvláštní vlaky, které je odvezli od hranic do Salcburku. Na hranici Maďarska se Srbskem byl mezitím zřízen tábor v Röszke, který měl zachytit většinu lidí, nelegálně přicházejících do země z jihu. Dne 4. září z něj uteklo na 1500 lidí.

Oznámení o přerušení železniční dopravy na nádraží v Salcburku

Dne 9. září 2015 přerušila na několik dní dánská státní železniční společnost DSB provoz vlaků, směřujících z Dánska do Německa a obráceně, a to z důvodu jejich přeplněnosti imigranty, kteří se přes Dánsko pokoušejí dostat do Švédska. Dánský úřad pro imigraci rovněž zveřejnil v libanonských novinách informace, ve kterých vyzýval syrské uprchlíky, aby se neusazovali v Dánsku. a v Německu také vyšel deník Bild ve zvláštním vydání v arabštině, určeném pro žadatele o azyl Dne 9. září také Evropská komise představila nový návrh uprchlických kvót. Oproti předchozímu návrhu počítajícím s relokací 60 000 migrantů se celkem mělo jednat o 120 000 žadatelů o azyl, kteří měli být rozděleni mezi všechny členské státy EU. Česko mělo podle tohoto návrhu povinně přijmout necelá 3 % uprchlíků, což činí 2 978 osob. Kvóty v té době podporovaly zejména západoevropské státy, naopak proti návrhům se stavěla většina zemí střední a východní Evropy. Dne 11. září byla zveřejněna nahrávka ze záchytného táboru v Röszke, kde potraviny pro uprchlíky byly distribuovány prostřednictvím házení do davu, což vyvolalo ostrou kritiku zástupců některých lidskoprávních organizací.

Migranti přecházející přes Maďarsko

Dne 12. a 13. září docestovalo do Německa přes deset tisíc migrantů, z nichž většina přijela vlaky přes Rakousko. Spolková země Bavorsko, která dlouhodobě kritizuje jednání jak celoněmecké vlády, tak i evropských institucí, neboť se cítí přetížená náporem imigrantů, se dostala za hranice svých maximálních kapacit. Prioritou se tak v průběhu září stalo převážení uprchlíků z Mnichova do dalších částí Německa. Německá vláda následně jednohlasně vyhlásila dočasné zavedení hraničních kontrol na německo-rakouské hranici, a to s okamžitou platností. Zváženo bylo rovněž zavedení obdobných kontrol na hranicích s Českem a Polskem. Německé dráhy dne 13. září na dobu cca jednoho měsíce přerušily železniční spojení mezi Mnichovem a Salzburgem, nicméně pouze v jednom směru. Dne 14. září v reakci na německé kontroly na hranici s Rakouskem zavedlo namátkové hraniční kontroly i Slovensko, a to na hranici s Maďarskem a Rakouskem. Rakousko zavedlo na hranicích s Maďarskem, odkud přichází drtivá většina migrantů, povinné kontroly a na řešení migrační krize povolalo armádu, která pomáhla s humanitární pomocí. Téhož dne se také konal summit EU, na kterém se řešil hlavně relokační systém migrantů. Dne 15. září agentura Frontex uvedla, že od začátku ledna do konce srpna roku 2015 překonalo vnější hranici Schengenského prostoru už více než 500 000 migrantů, z toho v srpnu 2015 jich bylo až 156 000. Počty imigrantů, kteří se dostali do Evropy přes Středozemní a Egejské moře jsou ale o něco nižší, jelikož hranici Schengenského prostoru překonávají migranti celkem dvakrát (v Řecku a v Maďarsku) a část žadatelů o azyl pochází z Evropy.

Uzavření maďarsko–srbské hranice pro migranty a jeho důsledky

Migranti na balkánské trase poblíž maďarsko-srbské hranice v srpnu 2015

Plot na maďarsko-srbské hranici

Schengenský prostor, země plně zapojené (modře) a částečně zapojené (žlutě)

Dne 14. září byly na maďarsko-srbské hranici rozmístěny jednotky maďarské armády v počtu několika tisíc lidí a policejní složky obsadily všechny dosud nedokončené proluky v pohraničním plotě. Dne 15. září byla dokončena stavba maďarského pohraničního plotu na hranici se Srbskem. Na trati Subotica-Szeged byl umístěn vagon s žiletkovým drátem, aby migranti nemohli překonat hranici po kolejích a byl uzavřen také vzdušný prostor v blízkosti hranice. Od 15. září poté začal být v Maďarsku účinný nový zákon, na základě kterého spáchají všichni ti, kteří překročí státní hranici bez platného schengenského víza, trestný čin. Téhož dne vyhlásilo Maďarsko ve dvou příhraničních regionech krizový stav a rovněž začaly platit přísnější zákony vůči nelegální migraci. Tato zpráva se velmi rychle mezi migranty roznesla, a ti se proto pokoušeli překonat hranici co nejrychleji, mj. vyklidili Park Bristol u železničního nádraží v Bělehradě, který byl obsazen stovkami až tisícemi lidí již od května 2015.

Ještě 15. září večer, kdy již bylo jisté, že žádné uprchlíky maďarští pohraničníci na své území nepustí, začali srbští autobusoví dopravci vozit migranty nikoliv do Subotice, ale k městu Šid, které se nachází na hranici s Chorvatskem. Chorvatské bezpečnostní složky se již po několik dní na relokaci Balkánské migrační trasy z Maďarska do Chorvatska a Slovinska připravovaly; v lokalitě Sot-Principovac byl připraven záchytný tábor.

Dne 16. září začali imigranti ve velkých počtech obcházet maďarský pohraniční plot přes Chorvatsko a Slovinsko. Chorvatský premiér Zoran Milanović sdělil, že jim umožní volný průchod do západní Evropy, případně je přijme. Téhož dne odpoledne překonali migranti jedno místo v plotě na srbsko-maďarských hranicích; policistům se ale dav běženců, který na ně házel tyče a plastové lahve, podařilo zastavit. Během dne oznámilo Maďarsko plán na výstavbu plotu i na hranici s Chorvatskem. Během 16. a 17. září dorazilo do Chorvatska přes 9 tisíc migrantů, kvůli čemuž v některých příhraničních obcích vznikl chaos, jelikož Chorvatsko nebylo na příchod takového množství lidí připraveno. Někteří migranti využívali chorvatské území jen pro vyhnutí se pohraničnímu plotu na hranicích Maďarska se Srbskem a dále pokračovali přes maďarské území. Z důvodu vysoké přeplněnosti záchytného tábora ve městě Beli Manastir zřídila chorvatská armáda na hranici se Srbskem další záchytný tábor s kapacitou celkem 5000 lidí. Dne 18. září oznámila chorvatská vláda nový přístup k migrantům – dovolí jim přejít srbsko-chorvatské hranice, ale z důvodu nedostačujících kapacit je po registraci bude posílat dál do Evropské unie.

Dne 18. září vyslalo Chorvatsko několik desítek autobusů s migranty k maďarským hranicím, čímž pobouřilo maďarskou vládu, protože zatímco v předchozích dnech dorazilo do Maďarska jen několik stovek imigrantů, vlivem vyslaných autobusů jejich počet následujícího dne dosáhl téměř 8 000 osob. Ve dnech 20. - 21. září pak nelegálně překročilo maďarské státní hranice 18 757 osob. Většina imigrantů je svážena do záchytných táborů v západním Maďarsku, odkud poté pokračují do Rakouska, které se k jejich příchodu staví výrazně vstřícněji než Maďarsko. Z tohoto důvodu již dne 18. září maďarská vláda oznámila výstavbu plotu o celkové délce 116 km ve dvou župách podél části hranice s Chorvatskem. Maďarský ministr obrany István Simicskó povolal na pomoc armádní rezervisty. Dne 21. září schválil maďarský parlament nový zákon, podle kterého se mohou příslušníci policie a armády aktivně zapojit do ochrany státních hranic.

Dne 18. září také uzavřelo Chorvatsko 7 z celkem 8 silničních hraničních přechodů se Srbskem, a to poté, co do Chorvatska přišlo 13 000 imigrantů, kteří se snaží dostat ze Srbska do západní Evropy. Chorvatsko první z uprchlíků uvítalo, nicméně kvůli značnému náporu běženců rychle došly chorvatskému ministerstvu vnitra kapacity, kam by mohli být nově příchozí ubytováni. Uzavření hraničních přechodů sice nevedlo ke snížení počtu nových migrantů, zato však značně omezilo dopravu a poškodilo vzájemné vztahy mezi Srbskem a Chorvatskem. Srbsko žádalo rovněž o pomoc Evropskou komisi a Chorvatsko kvůli uzavření hraničních přechodů obvinilo z porušení smluv, které se Srbskem uzavřelo v souvislosti s přístupovým procesem k EU. Srbský premiér Aleksandar Vučić označil uzavření hranice za brutální útok na srbské hospodářství. Krizi se podařilo vyřešit až o několik dní později, kdy obě strany otevřely společný hraniční přechod.

Pokračování krize ve Střední Evropě

Migranti přicházející do Německa, nedaleko českých hranic

Zachycení imigranti u zastaveného vlaku v Maďarsku

Rakousko zavedlo v průběhu září namátkové hraniční kontroly i na hranicích s Itálií, Slovinskem a Slovenskem. Německá policie zintenzivnila kontroly na části společné německo-francouzské hranice. I přes zavedené kontroly na hranicích s Rakouskem se 15. a 16. září dostalo do Německa celkem přes 15 000 běženců. Český premiér Bohuslav Sobotka oznámil, že ČR je schopna přijmout stejný počet uprchlíků jako za války na Balkánském poloostrově, tedy asi 10 - 15 tisíc osob. Německo kvůli přílivu imigrantů zrušilo plány na snižování daní a zároveň posílilo programy na pomoc nezaměstnaným. Zatímco situace na Středomořské migrační trase se během září stabilizovala, Balkánská trasa zažívala stále velký nápor imigrantů. Ve dnech 20. a 21. září se zhoršila situace v Rakousku, kam přes hranice s Maďarskem a Slovinskem přišlo každý den přes 10 000 imigrantů.

Dne 22. září schválili ministři vnitra států Evropské unie kvóty na rozdělení uprchlíků mezi členské země EU. Proti návrhu hlasovali zástupci Česka, Slovenska, Maďarska a Rumunska, Finsko se zdrželo hlasování a ministři ostatních 23 unijních států s kvótami souhlasili. V praxi se mělo jednat o povinné přemístění 120 000 úspěšných žadatelů o azyl z Itálie, Řecka a Maďarska do ostatních členských zemí EU, které ale zatím nemělo být začátkem trvalého mechanismu. V roce 2015 mělo být přemístěno 66 000 osob z Itálie a Řecka; ve skutečnosti bylo relokováno jen několik stovek žadatelů o azyl. Jelikož Maďarsko již vyřešilo problém s uprchlíky, oznámil premiér Viktor Orbán, že plánovaných 54 000 běženců z Maďarska nebude přemístěno v roce 2015. V rámci migračních kvót mělo Česko přijmout celkový počet 2 978 osob – 1 215 z Řecka, 376 z Itálie a 1 387 z Maďarska – který se ale snížil na 1 591 lidí kvůli neúčasti Maďarska. Nadále zůstávala platná i první verze kvót transformovaná do takzvaně dobrovolného rozdělení 40 000 běženců z Itálie a Řecka, schválené v červnu roku 2015; v jeho rámci mělo Česko přijmout 1 100 migrantů z Itálie a Řecka na dobrovolném principu, z toho z Itálie 660 osob a z Řecka 440. Celkem tak měla Česká republika relokovat, ať už pomocí kvót či takzvaně "dobrovolně", 2 691 žadatelů o azyl, celkem 1 036 z Itálie a 1 655 z Řecka. V roce 2015 nebyl do Česka přemístěn žádný žadatel o azyl. V celé unii bylo za toto období relokováno jen 259 migrantů z původně zamýšlených 106 000.

Počet migrantů k přerozdělení podle uprchlických kvót (původně plánované k realizaci v roce 2015)

Podle:		1. verze kvót (červen 2015)		2. verze kvót (září 2015)		Celkem k přerozdělení z IT a EL		Relokace ze zemí mimo EU
Celkem migrantů k přerozdělení		40 000		66 000		106 000		20 000
Z Itálie (IT)	Z Řecka (EL)	24 000	16 000	15 600	50 400	39 600	66 400	Z Jordánska a Iráku
Celkem migrantů do Česka		1 100		1 591		2 691		400
Z Itálie (IT)	Z Řecka (EL)	660	440	376	1 215	1 036	1 655	V letech 2015 – 2017

Hlasování členských států EU pro kvóty na přerozdělení uprchlíků

Skupinka migrantů v Maďarsku

Dne 23. září slovenský premiér Robert Fico oznámil, že Slovensko podá žalobu na Radu Evropské unie kvůli schválení kvót na přerozdělování běženců; stejné prohlášení o pár dní později učinil i maďarský premiér Viktor Orbán. Český premiér Bohuslav Sobotka sdělil, že ČR se ke Slovensku nepřipojí. Dne 23. září se konal další mimořádný summit Evropské rady k migrační krizi, který ale nepřinesl žádné konkrétní výsledky. České ministerstvo vnitra poslalo do Bruselu svůj právní rozbor kvót, na základě kterého považuje kvóty za nezákonné, ale Evropská komise stížnosti nevyhověla a uvedla, že kvóty i nadále považuje za legální.

Dne 25. září uvedla chorvatská vláda, že během Evropské migrační krize se dostalo do Chorvatska již 60 000 osob a počty přicházejících imigrantů neklesaly. Většina z nich byla z chorvatského příhraničního města Tovarnik posílána vlaky do sousedního Maďarska. Dne 26. září uvedla Organizace spojených národů, že neočekává zmírnění proudu migrantů, kterých koncem září přicházelo každý den do EU asi 8 000. V Německu stále klesala kvůli postoji k migrační krizi popularita kancléřky Angely Merkelové, podle průzkumu měla podporu jen 38,5 % voličů. Česká cizinecká policie zadržela od zesílení policejních kontrol 17. června 2015 do 28. září téhož roku celkem 3 021 osob nelegálně pobývajících na území ČR. Dne 30. září proběhlo společné cvičení české policie a armády na česko-rakouských hranicích, do kterého se zapojilo 500 policistů a 300 vojáků s cílem otestovat připravenost policie a armády na případné znovuzavedení hraničních kontrol. Evropská komise téhož dne oznámila, že na řešení migrační krize vyčlení v letech 2015 a 2016 celkem 1,7 miliardy eur. Němečtí představitelé uvedli, že během září 2015 bylo v německém systému první evidence EASY zaregistrováno celkem 270 000 imigrantů, což je více než za celý rok 2014.

V září připlulo podle údajů agentury Frontex do Evropy 168 000 imigrantů, dle Organizace spojených národů jich bylo 163 500. Tento vysoký počet vytvořil nový rekord, který byl ale následující měsíc překonán.

Říjen 2015

V Evropském parlamentu probíhají jednání ohledně imigrační krize

Pokračování krize v EU

Dne 1. října šéf úřadu maďarského premiéra János Lázár uvedl, že pokud Chorvatsko není schopno dodržovat unijní předpisy a registrovat přicházející migranty, vyvolává tím pochyby o oprávněnosti chorvatského členství v Evropské unii i o jeho připravenosti na vstup do Schengenského prostoru. Rovněž oznámil, že byla dokončena stavba dvou úseků plotu na maďarsko-chorvatských hranicích o celkové délce 116 km.

Dne 3. října uvedla chorvatská vláda, že od počátku imigrační krize přišlo do Chorvatska již více než 100 000 migrantů. Téhož dne dopoledne musel být na několik hodin uzavřen Eurotunnel poté, co do něj v Calais vnikla asi stovka imigrantů. Dne 4. října uvedly německé úřady, že je možné, že do Německa v průběhu roku 2015 přijde až 1,5 mil. žadatelů o azyl. Dne 5. října schválila česká vláda vyslání 21 vojáků a ženijní techniky na střežení schengenské hranice do Maďarska, kde měli pobývat do 15. prosince. Probíhala také jednání mezi vysokými zástupci Turecka a Evropské unie o zastavení migrační krize, byla zmíněna i finanční pomoc Turecku na vypořádání se s náporem syrských uprchlíků. Někteří zástupci EU i jednotlivých členských států vyjádřili své obavy nad zhoršením migrační situace v Evropě kvůli zapojení Ruska do konfliktu v Sýrii, jehož údery mířily jak proti Islámskému státu, tak i proti ostatním odpůrcům vlády Bašára al-Asada, označovaným jako umírněná opozice. Dle agentury Frontex vstoupilo od začátku roku 2015 do konce září Evropy již 630 000 migrantů a množily se také násilnosti v německých azylových zařízeních ze strany imigrantů. Dne 9. října odletěla první skupina Eritrejců z Itálie do Švédska v rámci kvót na přerozdělování běženců. Od soboty 10. října se dočasně zvýšil počet policistů na česko-rakouských hranicích, a to z 200 na 720, v připravenosti posílit ochranu hranic bylo i několik stovek vojáků.

Běženci ve Střední Evropě

V pondělí 12. října se v ČR otevřelo čtvrté detenční zařízení pro cizince nelegálně pobývající na českém území, a to v Drahonicích na Žatecku. Také byly prodlouženy německé kontroly na hranicích s Rakouskem minimálně do 1. listopadu. Dne 14. října začalo 21 českých vojáků v Maďarsku pomáhat se zvládáním migrační krize, k vyslání 50 policistů do Maďarska se rozhodlo také Slovensko. Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky uvedl, že ve Středozemním a Egejském moři utonulo letos při pokusu dostat se do Evropy již přes 3 000 migrantů. Dne 14. října se v Ankaře uskutečnila jednání mezi Tureckem a Evropskou unií, při kterých zástupci Turecka žádali o 3 miliardy eur (81 miliard Kč) na řešení migrační krize, zástupci EU s požadavkem souhlasili. Dne 15. října se konal summit EU k imigrační krizi, který dle Donalda Tuska potvrdil záměr společné ochrany vnější hranice Schengenu organizací s rozšířenějšími pravomocemi, než má organizace na ochranu vnějších hranic Frontex a vznik akčního plánu na zmírnění migračního toku ve spolupráci s Tureckem. Dne 16. října uvedla česká cizinecká policie, že v případě rozhodnutí o obnovení kontrol na hranicích je již připravena potřebná technika.

Uzavření maďarsko–srbské hranice a jeho důsledky

Migranti nedaleko slovinsko-rakouských hranic

Mírně vyhrocená situace ve vzájemných vztazích mezi Maďarskem a Chorvatskem se uklidnila poté, co byl dne 8. října 2015 vrácen zabavený vlak chorvatských železnic, který měl s ozbrojenými chorvatskými policisty vpašovat uprchlíky na maďarské území.

Dne 16. října oznámil maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó, že od půlnoci z 16. na 17. října uzavře Maďarsko celou svojí hranici s Chorvatskem pro uprchlíky a migranty. Uvedl to se slovy, že hledání celoevropského řešení v rámci evropské spolupráce selhalo a Maďarsko tudíž musí přijmout adekvátní vnitrostátní opatření samo. Provoz na hraničních přechodech mezi oběma zeměmi měl podle původních informací probíhat beze změny, avšak s přísnějšími kontrolami. Uzavření hranice bylo oznámeno hned poté, co byl dokončen pohraniční plot od řeky Dunaje až po Drávu, kudy vede pozemní hranice mezi Chorvatskem a Maďarskem. Chorvatské bezpečnostní složky tuto situaci očekávaly, a připravovaly se na přesměrování Balkánské trasy z Tovarniku a tábora Opatovac přes Čakovec, Macelj a Mursko Središće na území Slovinska. I přes veškeré přípravy se však slovinské železnice rozhodly 16. října večer přerušit železniční spojení s Chorvatskem. a vypravovat pro přeshraniční dopravu mimořádné autobusové spoje.

Dne 17. října začalo Chorvatsko odklánět imigranty do Slovinska, které pro tyto účely zřídilo koridor přes své území do Rakouska. Podle slovinských představitelů bylo schopno Slovinsko zvládnout až 5 000 běženců denně. Ti byli na chorvatsko-slovinské hranici registrováni a poté pokračovali dále na západ. Slovinský premiér Miro Cerar téhož dne uvedl, že na pomoc se zvládnutím migrační situace bude nasazena armáda, což se o několik dní později také stalo.

Vlivem uzavření chorvatsko-maďarské hranice se přesunula Balkánská migrační trasa do Slovinska. To po několika dnech od maďarského uzavření hranice téměř přestalo situaci zvládat, jelikož každý den od poloviny října přicházelo do Slovinska přes 8 000 migrantů, kteří dále pokračovali do Rakouska. Zatímco ještě 16. října souhlasila slovinská vláda se zřízením koridoru pro imigranty přes své území, poté, co se ukázalo, jaké problémy s sebou průchod migrantů přináší, začala ostře kritizovat Chorvatsko, které přemisťovalo migranty od srbsko-chorvatské hranice k chorvatsko-slovinské hranici s cílem dostat je co nejrychleji ze svého území. Během víkendu 24.- 25. října dorazilo do Slovinska 25 000 migrantů, z toho 25. října jich bylo 15 000, což bylo nejvíce od přesunutí Balkánské migrační trasy právě do Slovinska. Slovinský premiér Miro Cerar vyzval Evropskou unii k okamžité pomoci a řekl, že v případě pokračování situace by podle něj hrozil za několik týdnů rozpad EU.

Ve Slovinsku byla na zmírnění dopadů migrační krize povolána armáda

Dne 25. října se uskutečnilo jednání mezi některými zeměmi EU, které jsou zasaženy migrační krizí. K jednání byly přizvány i státy Balkánu. Jedním z jeho závěrů byla odhodlanost politických představitelů balkánských zemí uzavřít hranice se svými jižními sousedy (Albánií a Řeckem) v případě, přestane-li Německo přijímat uprchlíky. Srbský premiér Aleksandar Vučić však odmítl budovat bariéru na jižní hranici Srbska s Makedonií. Souhlasil však s tím, že by Srbsko mohlo dobrovolně přijmout určitou část uprchlíků, a to i přesto, že sama země není členem EU. I přesto však někteří balkánští političtí představitelé, například bulharský premiér Bojko Borisov, označili summit za ztrátu času. Dne 28. října slovinský premiér Miro Cerar oznámil záměr na výstavbu plotu na hranici s Chorvatskem, pokud proud migrantů přicházející do Slovinska výrazně neklesne.

Další průběh krize v Evropě

Dne 18. října 2015 oznámil český ministr vnitra Milan Chovanec, že počet migrantů procházejících přes české území v posledních týdnech klesl, zejm. kvůli faktu, že je poměrně velká pravděpodobnost, že budou při průjezdu Českem zadrženi. Dne 20. října OSN uvedla, že do Řecka připlulo z Turecka od počátku roku již přes 500 000 lidí. Problémy s nelegálním překračováním hranice má i Norsko, kam se přes společnou rusko-norskou hranici dostalo od ledna do října 2015 již přes 1 500 migrantů. Dne 21. října německá policie uvedla, že za první tři čtvrtletí roku 2015 spáchali extremisté již 461 útoků na ubytovny pro imigranty. Téhož dne oznámilo Chorvatsko, že od počátku migrační krize prošlo touto zemí již 217 000 osob. Maďarský premiér Viktor Orbán kritizoval Evropskou unii za nečinnost a média za to, že publikují téměř výhradně snímky žen a dětí, zatímco přes 70 procent všech imigrantů jsou muži. Od 18. do 22. října připlulo do Řecka 48 000 migrantů, což bylo za takto krátké období nejvíce v průběhu roku 2015. Mezi příčinami tohoto vzestupu bývalo uváděno blížící se zimní období, během kterého je kvůli nízkým teplotám a rozbouřenému moři obtížnější proniknout nelegálně do Evropy, a také otevřený přístup k migrantům ze strany německé kancléřky Angely Merkelové, který vyvolal nevoli i mezi některými bavorskými politiky.

Do Slovinska přichází od poloviny října každý den téměř 10 000 imigrantů

Dne 24. října oznámil francouzský ministr vnitra Bernard Cazeneuve, že počet migrantů ve stanovém táboře v Calais již překročil hranici 6 000 osob, což bylo dáno především přísnějšími bezpečnostními opatřeními v okolí terminálu v Calais, kudy se migranti vlaky dostávali nelegálně do Velké Británie. V Německu začaly téhož dne platit přísnější azylové zákony, které mj. stanovily seznam tzv. bezpečných zemí, kam je možné migranty rychleji vracet. Dne 26. října premiér Řecka, které je většinou prvním státem, kde migranti vstoupí na území EU, Alexis Tsipras slíbil, že zajistí kapacitu pro ubytování 50 000 běženců, ale očekává, že veškeré náklady ponese Evropská unie, příp. OSN. Německo také rozhodlo o dalším prodloužení hraničních kontrol, a to minimálně do 13. listopadu. Dne 29. října odjelo 50 policistů do Maďarska, kde měli minimálně po dobu jednoho měsíce pomáhat střežit vnější schengenskou hranici. Téhož dne byly v Rakousku oznámeny plány na vybudování plotu na hranici se Slovinskem, které mají pomoci kontrolovat tok tisíců migrantů, přicházejících do země každým dnem. Rakouský kancléř Werner Faymann tento plán upřesnil s vysvětlením, že se bude jednat jen o "stavební úpravy", které pomohou dostat proud migrantů pod kontrolu. Šéf úřadu maďarského premiéra János Lázár sdělil, že Maďarsko nebude přijímat žádné imigranty, kteří čekají na deportaci v jiných státech EU, jelikož mají být vraceni do prvního státu, ve kterém vstoupili do Schengenského prostoru, a tím je v drtivé většině případů Řecko.

Dne 30. října oznámil německý nejvyšší soud, že již obdržel přes 400 trestních oznámení na kancléřku Angelu Merkelovou, ve kterých autoři těchto oznámení obviňují Merkelovou z vlastizrady kvůli jejímu vstřícnému postoji k přijímání běženců. Ani v závěru října počet imigrantů připlouvajících do Řecka neklesá, dne 30. října se jich sem tímto způsobem dostalo 8 700, dalších až 150 běženců se utopilo a tisíce dalších migrantů proudí i z Rakouska do Německa. Také Slovinsko se potýkalo s vážnými problémy souvisejícími s migrační krizí, do země přicházelo přes 8 000 migrantů každý den. Dne 31. října německá vláda oficiálně uvedla, že v roce 2015 očekává příchod 1 000 000 migrantů, neoficiálně se ale mluvilo až o 1 500 000 lidech. Evropská unie také rozhodla o navýšení humanitární pomoci do uprchlických táborů v Jordánsku, odkud také přichází část běženců, o dalších 28 mld. Eur (přes 750 mil. Kč); záměr poskytnout Jordánsku humanitární pomoc v hodnotě 100 mil. Kč v roce 2016 již dříve oznámila česká vláda.

Za říjen 2015 do Evropy připlulo po moři dle agentury Frontex 218 000 migrantů, podle OSN dokonce 221 500 běženců, což je více než za celý rok 2014. Drtivá většina z nich, asi 190 000 běženců, vstoupilo do EU přes Řecko Balkánskou trasou.

Listopad 2015

Vývoj krize v první části listopadu

Migranti na Balkánské migrační trase, Řecko

Ačkoliv početné předpovědi očekávaly pokles počtu příchozích migrantů především po tzv. Balkánské trase kvůli začínajícímu zimnímu období v Evropě, statistická čísla naopak ukázala, že počet přicházejících neklesal. Důvodem pro stále rostoucí počet lidí, kteří se chtěli dostat do Evropy, byla jednak obava z blížící se zimy, jednak špatná situace v uprchlických táborech zemí Blízkého východu a v Turecku.

Většina migrantů na Balkánské trase v průběhu měsíce listopadu cestovala z řecké Soluně přes makedonská hraniční města Gevgelija a Tabanovce do srbského Preševa a odtud dál do Berkasova. V Chorvatsku byli přijati v záchytném táboře Opatovac. Špatné podmínky na improvizovaném srbsko-chorvatském hraničním přechodu vyřešila chorvatská vláda otevřením záchytného tábora ve Slavonském Brodu a vypravováním mimořádných vlaků do Slovinska. Dne 3. listopadu kvůli vážné situaci ve Slovinsku rozhodla česká vláda o vyslání 20 policistů a 27 vojáků do této země, jejíž vláda o to kvůli kritické situaci v okolí slovinsko-chorvatských hranic požádala.

Evropská unie začala v malé míře uplatňovat tzv. migrační kvóty ve snaze ulehčit Německu, Švédsku, Itálii a Řecku, kde se nacházelo na podzim nejvíce žadatelů o azyl. V prvních dnech měsíce listopadu bylo několik desítek lidí převezeno nejprve do Lucemburska. Odpor proti kvótám ze zemí střední a východní Evropy však neustával; političtí představitelé Maďarska se rozhodli přidat se ke Slovensku v žalobě na systém kvót a podali žalobu k soudnímu dvoru EU. Pod tlakem uprchlické krize se některé evropské země rozhodly zpřísnit pravidla pro azylovou politiku, především Německo, Rakousko a v neposlední řadě i Česká republika. Dne 11. listopadu zahájili nelegální imigranti v českém detenčním zařízení v Drahonicích protestní hladovku proti dodržování platných mezinárodních smluv ohledně přistěhovalectví. Hladovku po několika dnech ukončili se zdůvodněním, že tímto způsobem chtějí vyjádřit solidaritu s obětmi teroristických útoků v Paříži ze 13. listopadu 2015.

Teroristické útoky v Paříži, při nichž bylo 13. listopadu 2015 zabito 130 lidí a další stovky byly zraněny, zdůraznily bezpečnostní rizika migrační krize, která se potvrdila zejména po zjištění, že se na útocích podíleli lidé, kteří přišli jako migranti přes Řecko. Polsko v reakci na to prohlásilo, že nebude respektovat rozhodnutí EU o kvótách a žádné migranty k přerozdělení nepřijme. Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker se soustředil spíše na varování, aby tyto obavy nepřerostly v zaujatost proti migrantům. Naproti tomu celá řada politiků začala zdůrazňovat bezpečnostní rizika krize a nutnost masovou imigraci omezit a obnovit bezpečnost. Mezi nimi např. český premiér Bohuslav Sobotka, který Junckerovo vyjádření zkritizoval jako nedostatečné a prohlásil, že pokud nebude obnovena kontrola nad vnější schengenskou hranicí, budou si ji muset jednotlivé státy zajišťovat samy.

Dne 17. listopadu potvrdila maďarská vláda podání žaloby na uprchlické kvóty k Evropskému soudnímu dvoru. V závěru listopadu oznámila Evropská komise plán na přemístění asi 400 000 běženců z tureckých uprchlických táborů do EU; účast členských států měla být dobrovolná.

Postupné uzavírání hranic

Slovinsko-rakouské hranice, listopad 2015

V polovině listopadu již počet lidí, kteří překročili Středozemní a Egejské moře při cestě do Evropy, dosáhl počtu 800 tisíc, což byl čtyřnásobek ve srovnání se stejným obdobím roku 2014. Značná většina, více než 600 000 migrantů, se do Evropy dostala přes Egejské moře a Řecko z Turecka, menší část pak ze severní Afriky přes Středozemní moře do Itálie.

Dne 11. listopadu rozhodla německá vláda, že z důvodu naplněných uprchlických kapacit se vrátí k dodržování dublinské úmluvy a bude se snažit vracet příchozí ekonomické migranty bez právního nároku na azyl do zemí, odkud přišli do EU tak, jak to úmluva stanovuje. Skončilo tím období trvající od srpna 2015, kdy se německá vláda v čele s kancléřkou Angelou Merkelovou rozhodla zvolit politiku otevřených dveří a dublinský systém kvůli velkému počtu žadatelů o azyl neuplatňovala. Rozhodnutí německé vlády zpřísnit pravidla pro přijímání uprchlíků a ekonomických migrantů bylo přijato nedlouho poté, co se v médiích objevily informace o sporech ve vládě Angely Merkelové ohledně imigrační politiky.

Švédsko se rozhodlo pod vlivem velmi vysokého počtu nově příchozích imigrantů zavést dne 11. listopadu ve večerních hodinách hraniční kontroly na společné hranici s Dánskem (na mostě Öresundbron) a v přístavech, kam připlouvají lodě z Německa. Švédští političtí představitelé také zopakovali apel na větší solidaritu evropských zemí se Švédskem (a eventuálně i Německem), neboť obě tyto země jsou kvůli vlastní vstřícné přistěhovalecké politice nejčastějším cílem uprchlíků a migrantů. Hraniční kontroly začaly platit na jižní hranici v poledne dne 12. listopadu. Původně měly být platné pouhých 10 dnů, nicméně v souvislosti s teroristickými útoky v Paříži, ke kterým došlo jen den po zavedení hraničních kontrol, byla jejich platnost prodloužena a tamní vláda také rozhodla o zpřísnění imigrační politiky.

Výstavba plotu na slovinsko-chorvatské hranici

V souvislosti s tím, že se německá vláda rozhodla svůj vstřícný přístup k nově příchozím migrantům oslabit, začala slovinská armáda budovat pohraniční plot na společné hranici s Chorvatskem. Výstavba byla zahájena dne 11. listopadu v odpoledních hodinách. Plot, který slovinský premiér Miro Cerar označil za dočasné technické zábrany a měl sloužit k usměrnění proudu migrantů na vybrané hraniční přechody, měří po dokončení cca 80 km. Nedlouho po položení ostnatého drátu a prvních dočasných zátaras na místo položení plotu vyrazily jednotky chorvatské policie a ministerstva vnitra a plot na několika místech odstranily, protože se údajně nacházel na chorvatském území. Chorvatské ministerstvo vnitra a evropských záležitostí zaslalo protestní nótu do Lublaně a situace na hranici zůstala ještě téhož dne večer napjatá. Od poloviny října 2015, kdy byla hlavní migrační trasa přesměrována do Slovinska, do 10. listopadu téhož roku prošlo touto zemí přes 180 000 běženců.

Dne 13. listopadu začalo s výstavbou pohraničního plotu pro usměrnění migrantů v plánované délce jen necelé 4 kilometry také Rakousko. Na srbsko-makedonské hranici v blízkosti města Preševo čekaly dne 11. listopadu na registraci další 3-4 tisíce lidí. Průměrně začátkem listopadu procházelo přes tábor v Miratovaci okolo 5 500 lidí denně.

V maltské metropoli La Valetta se mezitím uskutečnil mimořádný summit Evropské unie s cílem krizovou situaci řešit, zástupci členských států se již poněkolikáté shodli na nutnosti lepší ochrany vnější hranice Schengenského prostoru a fungující návratové politiky.

Poté, co klíčové západoevropské státy rozhodly, že přijmou pouze uprchlíky z válkou postižených zemí (Irák, Sýrie a Afghanistán) začaly na některých evropských hranicích vznikat krizové situace. Pod vlivem teroristických útoků, ke kterým došlo v Paříži v polovině listopadu 2015 se navíc nová polská vláda rozhodla odmítnout tzv. uprchlické kvóty. V druhé polovině listopadu začala na makedonsko-řeckých hranicích vznikat vypjatá situace, jelikož makedonské ozbrojené složky nechávaly procházet přes území státu jen Syřany, Iráčany a Afghánce. Dne 28. listopadu 2015 pak Republika Makedonie zahájila výstavbu pohraničního plotu na své jižní hranici s Řeckem. Výstavba bariéry vedla k dalšímu zvýšení koncentrace především ekonomických migrantů na řeckém území, což vedlo k opakovaným střetům s policií a nepokojům v následujících dnech.

V závěru listopadu začala migrační vlna slábnout, což bylo jednou z příčin sníženého počtu nově přicházejících běženců do Evropy oproti říjnu, kdy byl jejich počet rekordní. V listopadu 2015 připlulo do Evropy dle údajů OSN 155 000 imigrantů.

Prosinec 2015

Migranti připlouvající na řecký ostrov Lesbos, v pozadí Turecko

Imigranti čekající na registraci na rakousko-německé hranici

V prosinci nedosahoval migrační proud takových rozměrů, jako v předcházejících měsících. Migrační tok po Středomořské migrační trase byl stejně jako v listopadu výrazně nižší oproti Balkánské trase, po které přicházela většina běženců. Do Německa přicházelo v prosinci kolem 3 000 migrantů denně.

Dne 2. prosince podalo Slovensko oficiálně žalobu k Evropskému soudnímu dvoru na systém kvót pro přerozdělování migrantů, ty označil premiér Robert Fico za fiasko. O den později podniklo stejný krok oficiálně i Maďarsko. Na začátku prosince vzrůstalo napětí na makedonsko-řecké hranici, kde se hromadili migranti, kterým makedonské bezpečností složky zamezily v nelegálním vstupu do země. Celkem se zde nahromadilo přes 1 500 v drtivé většině ekonomických migrantů, kvůli čemuž docházelo k opakovaným střetům s policií. Situace se zlepšila poté, co byli migranti odvezeni do Atén, kde mohli požádat o mezinárodní ochranu. Dne 8. prosince byl v systému prvotní registrace EASY v Německu zaregistrován miliontý příchozí migrant v roce 2015; skutečný počet žadatelů o azyl byl ale nižší. Dne 14. prosince byla zveřejněna informace, že Německo vyhostilo za prvních 10 měsíců roku 2015 jen 15 000 neúspěšných žadatelů o azyl; to poukázalo na problémy s deportacemi ekonomických migrantů. Německé úřady nezvládaly přijímat ani žádosti o azyl, což vedlo k nespokojenosti a frustraci mezi imigranty. Dne 13. prosince skončila mise českých policistů a vojáků na maďarsko-srbské hranici.

Ve druhé polovině prosince přicházelo do Evropy v průměru přes 4 000 imigrantů každý den, velká většina z nich Balkánskou cestou. Dne 20. prosince utekli z českého detenčního zařízení ve Vyšních Lhotách 3 migranti, kteří podle policie ale nebyli nebezpeční. Dne 25. prosince proniklo do španělské exklávy Ceuta v severní Africe 185 migrantů, kteří se tímto způsobem snažili dostat do Evropy. Téhož dne schválila česká vláda vyslání 50 policistů do Makedonie, kde začali působit od 3. února 2016. Norské úřady vyhostily přes 600 žadatelů o azyl, kteří se do země dostali ze sousedního Ruska.

Návrhy na řešení krize

Dne 9. prosince schválila německá vláda plán na zavedení jednotného průkazu pro žadatele o azyl, který měl zabránit podvodům s identitou, jelikož zástupci německých tajných služeb informovali o pravděpodobné infiltraci teroristů mezi imigranty. Dne 14. prosince odsouhlasila česká vláda přijetí 153 křesťanských uprchlíků před Islámským státem z Iráku a Libanonu, kteří měli do Česka přiletět během prvních měsíců roku 2016. Na začátku prosince přijalo 149 křesťanů z Iráku i sousední Slovensko. V reakci na teroristické útoky v Paříži představilo několik západoevropských států plán na vznik takzvaného minischengenu, který měl zahrnovat jen 5 západoevropských zemí – Německo, Rakousko, Nizozemsko, Belgii a Lucembursko. Premiéři států Visegrádské čtyřky jednohlasně tento kontroverzní návrh označili za nepřijatelný.

Počet imigrantů za rok 2015 v Řecku (zeleně) a Itálii (oranžově) dle UNHCR

V polovině prosince byl jako součást tzv. 3. implementačního balíčku EK na řešení migrační krize oznámen záměr vzniku společné evropské pohraniční a pobřežní stráže s rozšířenějšími pravomocemi, než má současná agentura Frontex. Návrh podporovala velká většina představitelů členských států Evropské unie, vč. premiéra ČR Bohuslava Sobotky. Kritici plánu poukazovali zejména na to, že by pohraniční a pobřežní stráž mohla zasahovat na území členského státu i bez jeho souhlasu. Konkrétní podoba návrhu měla být formována v první polovině roku 2016. Dne 28. prosince bylo oznámeno, že německé spolkové země plánují v roce 2016 vynaložit na řešení migrační krize 17 miliard Eur (460 miliard Kč). Zástupci EU přiznali, že přerozdělování migrantů nefunguje: v průběhu celého roku 2015 bylo relokováno, jak pomocí kvót, tak na dobrovolné bázi, pouze 259 osob (177 z Itálie a 82 z Řecka) z celkem plánovaných 160 000.

V posledním měsíci roku 2015 byl migrační proud v porovnání s předchozími měsíci slabší a dosahoval podobných hodnot jako v létě. V prosinci 2015 připlulo do Evropy dle údajů Organizace spojených národů 119 000 migrantů.

Za celý rok 2015 připlulo k evropským břehům podle OSN 1 015 078 migrantů. Nejvyšších počtů dosahoval migrační tok mezi zářím a listopadem 2015.

Počet migrantů, kteří připluli do Evropy přes Středozemní a Egejské moře v jednotlivých měsících roku 2015 (data OSN)

Měsíc roku 2015	Leden	Únor	Březen	Duben	Květen	Červen	Červenec	Srpen	Září	Říjen	Listopad	Prosinec	Celkem za rok 2015
Počet připluvších migrantů	5 600	7 300	10 400	29 900	39 600	54 600	78 400	130 800	164 000	221 000	155 000	119 000	1 015 078

Vývoj krize v roce 2016

Leden 2016

Tábor na u města Šentilj v S.G. na slovinsko-rakouské hranici

Během ledna 2016 sice počet příchozích ekonomických migrantů a uprchlíků do Evropy o něco poklesl, do samotného Německa však přicházelo stále nejméně okolo tisíce lidí denně. Od 1. ledna roku 2016 zpřísnilo Německo prověřování žadatelů o azyl ze Sýrie, Iráku a Eritreje, pro které dosud platily zjednodušené podmínky řízení. Jednotlivé evropské země i nadále zdůrazňovaly potřebu společného politického řešení krize.

Silvestrovské sexuální útoky, ke kterým došlo na přelomu prosince 2015 a ledna 2016, však i nadále pomohly k polarizaci evropské společnosti. Bezpečnostní složky se zdráhaly zveřejnit informace, že za útoky stáli imigranti ze zemí severní Afriky i Blízkého východu; vyšetřování ukázalo, že velká část z nich přišla do Německa během roku 2015 jako žadatelé o azyl. Tato událost značně ovlivnila veřejné mínění v Německu i dalších západoevropských zemích, jednak proto, že se jednalo o útoky ze strany migrantů na většinovou evropskou společnost, jednak také z toho důvodu, že začaly vyplouvat na povrch další kauzy staršího data, které se týkaly sexuálního obtěžování žen ze strany muslimských imigrantů.

Migranti v Egejském moři jsou po záchraně převáženi do Řecka

Německý ministr financí Wolfgang Schäuble navrhl vytvoření nové daně na benzín pro celou Evropskou unii, ze které by byly financovány náklady spojené s migrací. V závěru měsíce ledna došlo ve Švédsku k vraždě jedné ze sociálních pracovnic, které se dopustil mladistvý imigrant. Případ vraždy byl ve švédských i zahraničních médiích ostře sledován. Dne 29. ledna v podvečerních hodinách napadli maskovaní Švédové migranty na stockholském hlavním nádraží. Ve Finsku získala na popularitě domobranecká skupina Odinovi vojáci (finsky Odinin soturit), jejíž přítomnost vyvolala značnou mediální pozornost. V závěru ledna do České republiky přiletělo prvních 32 křesťanských uprchlíků z Iráku a Libanonu z celkem plánovaných 153 lidí.

Snahy o snížení počtu migrantů

Na začátku ledna začalo Švédsko a v reakci na to také Dánsko provádět pasové kontroly na svých hranicích. Dne 15. ledna oznámilo Rakousko, že pro rok 2016 je stanoven limit přijímaných uprchlíků na 37 500 lidí a do poloviny roku 2019 maximálně 127 500 osob; co se bude dít v případě naplnění tohoto limitu nebylo upřesněno. Česká vláda souhlasila s plánem na vznik společné evropské pohraniční a pobřežní stráže, podle kterého by mělo ochranu hranice posílit 1 500 pohraničníků; někteří analytici tento počet vzhledem k celkové délce vnějších Schengenských hranic označili jako nedostatečný. Dne 21. ledna němečtí představitelé oznámili, že kontroly na tamních hranicích budou probíhat až do neurčita. V lednu 2016 padlo rovněž rozhodnutí, že neúspěšní žadatelé o azyl ve Švédsku a Finsku budou z obou zemí deportováni dle platných zákonů a mezinárodních smluv, jež byly v průběhu krize kvůli velkému množství žadatelů o azyl porušovány. Rozhodnutí se týkalo několika desítek tisíc lidí, kteří do obou severských zemí přišli. Dne 28. ledna se v reakci silvestrovské sexuální obtěžování žen ze strany migrantů Německo rozhodlo, že některé severoafrické země (Alžírsko, Tunisko a Maroko) bude nově považovat za tzv. bezpečné země. Německá politická scéna byla rozdělená; bavorští političtí představitelé v lednu 2016 pohrozili Angele Merkelové odvoláním z funkce v případě, že Německo nezajistí ochranu svých hranic.

Migranti čekající na vstup do Německa

Evropští političtí představitelé v souvislosti s vývojem okolo migrační krize vyzvali k urychlenému řešení ve snaze zachránit samotnou ideu Schengenského prostoru a EU. Předseda Evropské komise Jean–Claude Juncker řekl, že považuje za nepřijatelné, aby si mezi sebe členské státy nerozdělili migranty podle kvót a tvrdil, že EK udělala vše pro vyřešení krize. Z nejvyšších pater evropské politiky se ozývaly apely, podle kterých hrozí rozpad jednotné Evropy do několika měsíců. Představitelé EU rovněž zvýšili svůj diplomatický tlak na řeckou vládu ve snaze důsledněji hlídkovat vody u hranic s Tureckem, nicméně to se stalo bez větší odezvy. Kvůli nedodržování svých závazků ze strany Řecka sílil tlak na jeho vyloučení ze Schengenského prostoru. V tomto případě se čeští političtí představitelé podobně jako celá Visegrádská skupina postavili za myšlenku vybudování záložní linie, kterou by představovala Albánsko-řecká hranice, Makedonsko-řecká hranice a Bulharsko-řecká hranice. Řečtí představitelé naopak tvrdili, že uchránit námořní hranici je prý nemožné.

Podle OSN připlulo v lednu 2016 do Evropy přes 66 000 migrantů, což je oproti lednu 2015, kdy jejich počet činil jen 5 500 lidí, meziročně 12 krát více.

Převaděčství

Zachránění migranti ve Středozemním moři

Díky nebývalému zájmu lidí ze zemí severní Afriky a Blízkého východu emigrovat do zemí západní Evropy se daří i převaděčům a pašerákům lidí, kteří získávají od imigrantů velké sumy peněz. Na převaděčství se podílí značnou mírou lidé ze všech zemí, kudy procházejí trasy migrantů.

V případě takzvané Balkánské cesty to jsou především občané Turecka a zemí jihovýchodní Evropy. V Turecku fungují rozsáhlé propracované pašerácké sítě, které migrantům zajišťují přepravu do Řecka, nejčastěji na nafukovacích člunech nebo dřevěných rybářských lodích. Pašeráci se kvůli touze po vysokých ziscích snaží na jednu loď dostat co nejvíce lidí. Podle Evropské komise se v Turecku podílí na pašeráctví přes 50 000 lidí; tamní vládě se ani přes rozsáhlé zátahy a zatčení mnoha tisíc lidí nedaří dostat situaci pod kontrolu. V jihovýchodní Evropě se migranti nejčastěji přepravují vlaky a autobusy, a to jak pravidelnými spoji, tak speciálními linkami. V blízkosti hranic se obvykle pohybují pěšky, jelikož pravidelné přeshraniční spoje byly z důvodu nezvladatelné situace, pramenící z jejich přeplněnosti migranty, zrušeny. Někteří migranti využívají i na Balkáně služeb pašeráků ze Srbska, Bulharska, Rumunska, Makedonie a dalších států, kteří migranty přepravují různými způsoby; od klimatizovaných automobilů až po nákladní auta, kde jsou uprchlíci umístěni po desítkách, často v ohrožení života. V roce 2015 byly odhaleny stovky takových pašeráckých vozidel, v jednom případě se dokonce 71 uprchlíků v mrazírenské dodávce v Rakousku udusilo. Migranti velmi často dostávají od pašeráků informace o evropských zemích, které jsou pro ně nejvýhodnější, instrukce, jakým státům se raději vyhnout a rady, jak vypovídat při případném zadržení. Ve střední a západní Evropě se již drtivá většina migrantů přepravuje vlaky, služeb pašeráků zde využívá jen menší část z nich. Přesto se i v těchto státech daří organizovanému zločinu, což je způsobeno především značným množstvím běženců.

U tras, vedoucích přes Středozemní moře se také jedná o organizované gangy v jednotlivých zemích původu. Ty někdy pronajímají byty, kam migranty umisťují, a následně je vypravují přes moře; většinou v nafukovacích člunech nebo rybářských lodích, často v otřesných podmínkách. Některé z těchto lodí, které jsou konstruované jen pro příbřežní plavbu, ztroskotají při několik set kilometrů dlouhé plavbě, což vede k vysokým ztrátám na životech. Kvůli vyššímu nasazení agentury Frontex od druhé poloviny roku 2015 se ale podařilo v přepočtu na počet migrantů tragické události snížit. Dle Organizace spojených národů zemřelo v roce 2015 při plavbě do Evropy, ať už z Turecka nebo severní Afriky, celkem téměř 3 800 uprchlíků.

Cena za cestu migrantů do Evropy se výrazně liší. U Balkánské cesty se náklady na plavbu z Turecka do Řecka pohybují v případě klasických nafukovacích člunů v přepočtu kolem 15 000 - 20 000 Kč, někteří pašeráci si ale účtují vyšší ceny, ovlivněné mj. klimatickými podmínkami či nízkou konkurencí. Cesta po Evropě vychází většinou výrazně levněji, i zde se ale může výsledná cena vyšplhat až na několik desítek tisíc korun. V některých zemích jsou za přepravu veřejnou dopravou pro migranty stanoveny jednotné nízké ceny s cílem zamezit jejich neúměrnému zvyšování. Za přepravu ze severní Afriky do Itálie si převaděči účtují vyšší marže, cesta průměrně stojí podle některých zdrojů v přepočtu kolem 50 000 Kč. Finanční prostředky musejí migranti vynaložit také k tomu, aby se dostali z místa svého bydliště na pobřeží severní Afriky nebo Turecka.

V České republice bylo v roce 2015 zadrženo 168 pašeráků lidí převážně zahraniční národnosti, což představuje nárůst oproti předchozímu roku. Také bylo zadrženo přes 8 500 ilegálních migrantů, nejvíce mezi červencem a zářím 2015, což představuje více než 75 procentní meziroční zvýšení; nejčastěji se jednalo o Syřany, Ukrajince, Kuvajťany a Afghánce. Přes 3 000 lidí bylo z Česka vyhoštěno (údaj se netýká jen migrantů, dostávajících se do Evropy v rámci migrační krize), z toho do sousedních států zamířilo zpět asi 1 400 migrantů. Do České republiky migranti nejčastěji vstupují na území Jihomoravského kraje a opouštějí ji v Ústeckém nebo Plzeňském kraji; přes Česko projíždějí jak vlaky, tak i autobusy nebo jsou převáženi pašeráky.

Dopady krize

Česko

Soubor:Prorefugee protest Prague.jpg

Protest na podporu uprchlíků na pražském Václavském náměstí dne 12. září 2015

Demonstrace proti imigraci a islámu na náměstí Míru dne 28. října

Demonstrace Úsvitu-NK a BPI proti islámské imigraci, 6. 2. 2016 v Praze

Antiimigrační demonstrace na Hradčanském náměstí

Protiimigrační demonstrace v Praze dne 12. září 2015

Zařízení pro zajištění cizinců nelegálně pobývajících na území ČR Bělá-Jezová

Na české politické scéně se Evropská migrační krize projevila zejména tím, že část politického spektra začala důrazněji upozorňovat na tuto problematiku. Také výrazně vzrostla popularita iniciativy Islám v České republice nechceme, vedené entomologem Martinem Konvičkou, i dalších hnutí zabývajících se imigračními tématy. Také řada dalších politických stran přijala téma migrační krize za své vlastní, například hnutí Úsvit - Národní koalice, Svoboda a přímá demokracie vedená Tomiem Okamurou nebo krajně pravicová strana Národní demokracie Adama B. Bartoše. O něco mírněji proti přijímání imigrantů vystupují ODS a Svobodní.^[zdroj?]

Platformou pro odpůrce imigrace se staly především sociální sítě, kde se začaly v létě 2015 šířit i zavádějící zprávy, kterými se zabývala také česká policie. Od června 2015 se zejména v Praze pravidelně konají demonstrace proti imigraci – např. na Palackého náměstí, na Můstku u Václavského náměstí, na Staroměstském náměstí, na náměstí Míru a na Vyšehradě. Zde se radikální odpůrci imigrace dožadovali vystoupení z Evropské unie a NATO a nařkli vládu ČR z vlastizrady. Dne 12. září se uskutečnily v Praze na Václavském náměstí dvě demonstrace; jedna za podporu uprchlíků, kde se shromáždily některé občanské iniciativy a zástupci politických stran (Strana zelených, Pirátská strana) a jedna proti imigrantům, kde byl řečníkem např. Tomio Okamura a Martin Konvička. Dne 28. října se v několika městech napříč Českou republikou uskutečnily demonstrace proti imigraci a islámu, kterých se zúčastnilo celkem přes 3 000 lidí. Doposud největší demonstraci proti imigraci s účastí kolem 7 000 lidí uspořádal Blok proti islámu, který někdy bývá řazen mezi krajně pravicové strany, dne 6. února 2016 na pražském Hradčanském náměstí. Téhož dne uspořádala demonstrace také protiimigrační hnutí Svoboda a přímá demokracie, Národní demokracie, proimigrační iniciativa NE rasismu a další hnutí.

Kritici imigrace začali pro zastánce imigrace v českém kontextu používat termín sluníčkář, který se v tomto významu objevil zcela poprvé. Jedná se o výraz posměšný až pejorativní a označuje člověka, který je „naivní, multikulti, nadšený, pozitivní, spíše světu otevřený a levicově zaměřený“, v této krizi tedy otevřený vůči přijímání migrantů.

Podle průzkumů veřejného mínění patří Česko dlouhodobě mezi jednu ze zemí s nejodmítavějším vztahem k přijímání imigrantů. Z průzkumu agentury Focus vyplynulo, že 94 % lidí si myslí, že by EU měla vracet migranty zpět, 78 % lidí je v souvislosti se současnou migrační vlnou pro obnovení hraničních kontrol mezi členskými státy EU.

Na úrovni regionální spolupráce se problematikou imigrace zabývá Visegrádská čtyřka. Poté, co dne 13. září rozhodla německá vláda o mimořádném zavedení dočasných hraničních kontrol na německo-rakouské hranici zpřísnila Česká republika kontroly i na hranicích s Rakouskem, a to prostřednictvím namátkových hlídek. Proběhlo také společné cvičení české policie a armády, které mělo otestovat jejich připravenost na případné obnovení hraničních kontrol.

Před počátkem Evropské migrační krize fungovalo v Česku jediné detenční zařízení v Bělé-Jezové s kapacitou 270 lůžek. V průběhu léta 2015 ale musely být kvůli výrazně vzrůstajícím počtům nelegálních migrantů otevřeny další 3 zařízení pro zajištění cizinců, a to ve Vyšních Lhotách, Zastávce u Brna a v Drahonicích a v Bělé-Jezové byla zvýšena kapacita areálu. Od poloviny července do poloviny října musela policie zasahovat u 56 potyček mezi migranty v detenčních zařízeních. Česká republika je pro migranty v drtivé většině případů jen tranzitní zemí a nárůst žádostí o azyl zde není tak výrazný jako v některých jiných státech EU, od ledna do září 2015 zde o mezinárodní ochranu požádalo 1 115 lidí. Za stejné období téhož roku byl azyl udělen 46 osobám, doplňkovou ochranu získalo 330 uprchlíků. Přes Českou republiku ale v současnosti (říjen 2015) neprochází žádná hlavní migrační trasa, po které se dostávají imigranti nelegálně do zemí západní Evropy.

Chorvatsko

V Chorvatsku se začala evropská migrační krize významně projevovat 15. září, kdy došlo k úplnému uzavření srbsko-maďarské hranice pro migranty. Ti ji začali obcházet právě přes Chorvatsko, odkud dále pokračují do Maďarska nebo Slovinska. Jen za první den od uzavření maďarsko-srbských hranic se dostalo do Chorvatska 8 900 imigrantů, tisíce dalších přichází každý den. Zatímco zpočátku byl postoj chorvatské vlády k běžencům vstřícný, po několika dnech se změnil, zejména kvůli velkému náporu, se kterým Chorvatsko nepočítalo.

Chorvatská prezidentka Kolinda Grabarová-Kitarovičová vyzvala 16. září ke zvýšené připravenosti chorvatskou armádu. Od 17. září probíhají organizované převozy migrantů autobusy a vlaky z Chorvatska do Maďarska, které ale vyvolaly velkou nevoli právě v Maďarsku. Maďarští představitelé několikrát uvedli, že pokud bude s tímto přístupem Chorvatsko pokračovat, budou blokovat jeho vstup do Schengenu. Dne 2. října chorvatští představitelé oznámili, že do Chorvatska přišlo v průběhu evropské migrační krize již 100 000 migrantů; dne 16. října to bylo již 186 000 lidí.

Migrační krize vyvolala na chorvatské politické scéně neklid, který ještě umocnila skutečnost, že k ní došlo před plánovanými volbami do Saboru. I přes mimořádné okolnosti však byly volby nakonec vyhlášeny a všechny hlasy o jejich možném odkladu zůstaly nevyslyšeny. Téma krize však využily všechny politické strany; vládnoucí sociální demokraté a jejich premiér Zoran Milanović, který byl terčem kritky již během diplomatické přestřelky se Srbskem, byl náhle osamocen ve své snaze vystupovat ke krizi mírně. Naopak opoziční Chorvatské demokratické společenství a prezidentka Kitarovićová zaujaly ráznější postoj, podobný tomu, jaký měl například český prezdient Miloš Zeman, nebo slovenský premiér Robert Fico. Milanović na kritiku reagoval slovy, že proti němu zaútočila "svatá trojice" HDZ-Budapešť-Bělehrad.

Maďarsko

Podrobnější informace naleznete v článku Maďarský pohraniční plot.

Plot na maďarsko-srbské hranici

Silné nálady proti imigrantům byly zaznamenány v Maďarsku. Konzervativní vláda se rozhodla problematiku řešit výstavbou pohraničního plotu, jehož vznik většina obyvatel schvaluje. Plot se však ukázal být jen malou překážkou; migranti jej buď přelezli, přestříhali, nebo obešli po železničních tratích. 15. září proto začala platit přísnější pravidla za nelegální překročení maďarské státní hranice a k plotu byla povolána policie i armáda, což znemožnilo migrantům proniknout ze Srbska do Maďarska. Maďarský pohraniční plot je stavěn také na části hranice s Chorvatskem a Rumunskem.

V Maďarsku se téma uprchlické krize stalo klíčovým pro radikální politickou stranu Jobbik. Na přelomu srpna a září 2015 přišlo do Budapešti několik tisíc imigrantů, kteří obsadili východní nádraží a rozsáhlý přilehlý podchod u blízké stanice metra. Maďarská vláda se pokusila vyčlenit prostředky na zřízení nouzového tábora v blízkosti nádraží, prostor však obsadili aktivisté právě ze strany Jobbik. Nakonec byl tento tábor zřízen ve městě Bicske. Dne 5. září 2015 oznámilo benediktinské arciopatství v Pannonhalmě, že se zapojí do pomoci uprchlíkům.

Na začátku září 2015 zřídila maďarská vláda záchytný tábor v jihomaďarském městě Röszke v těsné blízkosti hranic se Srbskem, ve kterém však docházelo velmi často ke vzpourám a ze kterého imigranti neustále unikali.

Policejní automobil a skupina imigrantů nedaleko maďarsko-srbské hranice

Maďarský premiér Viktor Orbán v řadě mediálních vystoupení na začátku září 2015 ostře odmítl přijmout současnou migrační vlnu, žádá její regulaci, nesouhlasí s přístupem západní Evropy, který je mnohem liberálnější a otevřený pro uprchlíky a ekonomické migranty. Naopak vyjádřil obavy, že pokud Evropa umožní příchod tisícům lidí z chudých zemí Afriky a Asie, do budoucna přijde ještě větší vlna, která by mohla ohrozit i samotnou existenci Evropy. Celou krizi, během které mají uprchlíci zájem cestovat především do Německa, označil jako "německý problém".

Makedonie

Hlavní proud ekonomických migrantů a uprchlíků z Řecka do Srbska prochází přes hlavní dopravní tahy, které směřují v Makedonii ze severu na jih. Makedonská vláda se ve snaze nepřetížit svojí dopravní síť rozhodla nejprve zakázat migrantům používání veřejné dopravy, což vedlo k značně úspěšnému obchodování s jízdními koly. Nakonec se v létě 2015 rozhodla umožnit jim cestovat vlakem a zavedla dokonce i jednotné ceny (10 eur za cestu z Gevgelije do Tabanovců na hranici se Srbskem) ve snaze vyhnout se překupníkům a předražování.

V závěru srpna 2015 se počet imigrantů zvýšil z tisíce denně až na trojnásobek. Z této skutečnosti obvinili makedonští političtí představitelé svého jižního souseda, který hranici údajně nekontroloval a organizovaně pomáhal uprchlíky převážet ze všech řeckých ostrovů právě na hranici s Makedonií. Vláda na konci září prodloužila výjimečný stav v příhraničních oblastech, který bude nově platit až do června 2016. V listopadu také zahájila výstavbu pohraničního plotu na části své hranice s Řeckem.

Německo

Uprchlíci před nádražím v Budapešti demonstrují, aby mohli odcestovat do Německa, 3. září 2015

V Německu se příchod tisíců imigrantů stal klíčovým tématem pro nacionalistické strany a pro radikály, kteří zapálili několik azylových center převážně v Sasku, ale i v dalších částech země. Zatímco zpočátku byla německá veřejnost přijímání uprchlíků nakloněna, podle aktuálních průzkumů se tento názor obrací.

Německo již vyzvalo řadu evropských zemí k větší míře zapojení se do migrační krize, především k přijetí tzv. uprchlických kvót. Evropskou komisi naopak obvinilo v této krizi z příliš pomalého postupu.

Koncem srpna 2015 byly zveřejněny zprávy, podle kterých německá vláda k tomuto datu odhadla, že do konce roku 2015 se do Německa dostane v rámci migrační vlny až 800 000 ekonomických migrantů a uprchlíků. Bavorští političtí představitelé vyjádřili ústy zemského ministra vnitra Joachima Herrmanna své znepokojení nad rozhodnutím o vypravení vlaků z Maďarska do Mnichova na přelomu srpna a září 2015, kdy až 7000 migrantů dosáhlo úspěšně svého cíle v Německu. Rovněž oznámil, že Bavorsko se nemůže postarat o všechny migranty, a že bude nezbytné, aby další spolkové země poskytly uprchlíkům pomoc podle königsteinského klíče.

Rovněž koncem srpna 2015 pronesla německá kancléřka Angela Merkelová na své pravidelné letní tiskové konferenci svůj mezitím světoznámý výrok, že Německo situaci s uprchlíky zvládne („Wir schaffen das“). 20.září pak německé Ministerstvo financí oznámilo odklad plánovaného snížení daní z důvodu potřeby dodatečných finančních prostředků pro imigrační politiku. Podpora proimigrantské politiky německým obyvatelstvem je velice diskutabilní, zvláště po zveřejnění, že bylo v Německu již vypáleno přes 200 ubytoven pro imigranty. Navíc, v průběhu uprchlické krize výrazně stoupla podpora euroskeptické straně AfD, která se jako jediná z vlivných stran staví proti přijímání imigrantů.

Dne 9. září prohlásila německá kancléřka Angela Merkelová na zasedání Německého spolkového sněmu, že poskytování azylu uprchlíkům před válečnými událostmi „nemá horní hranici“. To vyvolalo značně bouřlivou diskusi. Zároveň prohlásila, že i přes těžkosti ekonomických migrantů nebudou moci lidé, kteří neutíkají před bezprostředním ohrožením svého života, v Německu zůstat. Dne 13. září poté Německo obnovilo dočasně hraniční kontroly na své jihovýchodní hranici s Rakouskem.

Někteří lidé projevují vůči migrantům otevřeně nenávist různými způsoby, od zapalování budov určených pro migranty přes blokování autobusů přivážejících migranty až po skandování nacionalistických a protimigrantských hesel. Dne 20. února například skupinka dvaceti až třiceti lidí za pronášení urážlivých komentářů tleskala a jásala při hasičském zásahu u hořícího hotelu připraveného pro uprchlíky v lužickém Budyšíně, který byl zapálen v rámci protiimigrantského žhářského útoku. Někteří lidé byli podnapilí a hasičům bránili v práci. Saský ministr vnitra Markus Ulbig hovořil o nesnesitelnosti takto otevřených a neuctivých projevů nenávisti a spolkový ministr spravedlnosti Heiko Maas k tomu uvedl, že „Kdo bezostyšně tleská, když hoří domy, a kdo k smrti děsí uprchlíky, je hnusný a odporný.“ Předseda saské vlády Stanislaw Tillich pak takto projevující se lidi označil za zločince.

Rakousko

Demonstrace ve Vídni v srpnu 2015 na podporu uprchlíků

Pro většinu imigrantů je Rakousko tranzitní zemí na cestě do Německa, přesto i zde rychle vzrůstá počet žádostí o azyl – rakouská vláda očekává v letošním roce 80 tisíc podaných žádostí, čímž by se Rakousko zařadilo mezi státy s nejvyšším počtem žádostí o azyl v přepočtu na obyvatele. Kapacity pro ubytování migrantů jsou ale na mnoha místech vyčerpané a žadatelé o azyl tak musí přenocovat v provizorních podmínkách. Na začátku září 2015 umožnilo Rakousko průjezd několika vlaků se zhruba 10 tisíci imigranty, směřujícími z Maďarska do Německa, ale o několik dní později rakouské dráhy právě kvůli přeplněnosti vlaků migranty přerušily železniční spojení s Maďarskem. Rakouská vláda patří na rozdíl od části středoevropských a východoevropských států k největším podporovatelům schválených kvót na přerozdělení uprchlíků mezi všechny členské státy EU.

Rumunsko

Rumunskem neprobíhala žádná z tras uprchlíků a migrantů. Dne 15. září však maďarská vláda rozhodla o prodloužení pohraničního plotu, který byl během letních měsíců vybudován na srbsko-maďarské hranici i na hranici maďarsko-rumunskou. Důvodem je obava, že se uprchlíci budou pokoušet obejít uzavřenou hranici se Srbskem. Rumunské ministerstvo zahraničí výstavbu plotu odsoudila s odvoláním, že jak Maďarsko, tak i Rumunsko jsou země EU a ačkoliv Rumunsko není součástí Schengenského prostoru, byla by případná výstavba plotu jdoucí proti evropským tradicím. Rumunský premiér Victor Ponte oznámil, že Rumunsko hodlá k imigrantům přistupovat jako k lidem, a ne jako k dobytku, jak činí Maďarsko. Toto vyjádření vyvolalo ostrou reakci maďarské vlády a maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó jej označil za čisté lži.

Slovensko

Rovněž na Slovensku využili radikálové nespokojenosti veřejnosti ohledně přílivu ilegálních migrantů a uprchlíků. Průchod hlavní masy lidí probíhá po dopravních tazích, směřujících z Budapešti do Vídně, ale procházejících mimo území Slovenska. Slovenská vláda se vyjádřila k možnému příchodu imigrantů z Maďarska s nelibostí a posílila policejní kontroly na jižní hranici. V rámci povinně dobrovolného přerozdělení 40 000 migrantů z Itálie a Řecka do dalších zemí EU se Slovensko rozhodlo přijmout jen křesťanské uprchlíky. V reakci na schválení kvót na přerozdělování uprchlíků podalo Slovensko koncem září žalobu k soudnímu dvoru EU a slovenský premiér oznámil, že kvóty nebudou na Slovensku respektovány.

Slovinsko

Migranti procházející Slovinskem

Na začátku září 2015 Slovinsko, které dosud stálo stranou tzv. balkánské cesty, kterou proudí do Evropy především Syřané a Afghánci, změnilo svůj postoj k tzv. uprchlickým kvótám. V prohlášení pro média dne 4. září 2015 ministr zahraničí Karl Erjavec uvedl, že země dokáže přijmout až 2000 uprchlíků podle kvót. V reakci na uzavření srbsko-maďarské hranice pro migranty a přesunu hlavní migrační trasy do Chorvatska obnovilo Slovinsko hraniční kontroly na hranici s Chorvatskem a ke hranicím také vyslalo ve větší míře policii.

Dne 17. října se po dokončení plotu na maďarsko-chorvatské hranici a jejím uzavření přesunula hlavní balkánská migrační trasa na slovinské území. Zpočátku slovinští představitelé souhlasili s nápadem na zřízení registračních center na hranicích s Chorvatskem, odkud následně budou moci imigranti pokračovat do Rakouska a západní Evropy. Po několika dnech se ale počty migrantů zvýšily a Slovinskem jich prochází přes 8 000 denně, dne 25. října to pak bylo až 15 000 osob, což je zatím nejvyšší počet na jeden den. Kvůli této skutečnosti přestalo Slovinsko situaci zvládat a o pomoc požádalo Evropskou unii. Slovinský premiér Miro Cerar kritizoval Chorvatsko za to, že v noci přemisťuje migranty ke společné chorvatsko-slovinské hranice, odkud pokračují právě do Slovinska. Cerar také oznámil záměr postavit bariéru na slovinsko-chorvatské hranici, pokud současný proud migrantů neustane.

Výstavba plotu byla zahájena dne 11. listopadu v blízkosti několika slovinských vesnic (Obsotelje, Veliki Obreč, Zavrč, Brežice). Rychlost postupu jednotek slovinské armády, která plot budovala, činila zhruba 150 m za hodinu. Plot začal být pokládán v blízkosti hraničního přechodu mezi Harmicí (Chorvatsko) a Rigoncemi (Slovinsko). Část plotu byla položena údajně na chorvatském území, a tak ji příslušníci bezpečnostních složek chorvatské republiky odstranily. Následoval diplomatický střet mezi oběma zeměmi. Slovinský premiér Karl Erjavec oznámil vybudování 80 km dlouhého plotu na společné hranici s Chorvatskem; chorvatské ministerstvo zahraničí i evropských záležitostí ostře protestovalo a zaslalo do Lublaně diplomatickou nótu.

Srbsko

Soubor:Migrants in Hungary 2015 Aug 018.jpg

Migranti překonávají plot na maďarsko-srbské hranici, 25. srpna 2015

Srbská politická reprezentace (s výjimkou radikálních stran) nevyjádřila znepokojení nad příchodem imigrantů a jejich průchodem zemí ve směru Preševo-Niš-Bělehrad-Subotica. Premiér Aleksandar Vučić navštívil dočasný samovolně vzniklý tábor, který se nachází v bělehradském parku Bristol. Pomoc imigrantům a uprchlíkům zajišťují spíše dobrovolníci z různých neziskových organizací, obyvatelé srbské metropole, pracovníci OSN, i někteří zahraniční turisté.^[zdroj?]

Na jihu Srbska zřídila vláda dočasně uprchlický tábor ve vesnici Miratovac v blízkosti Preševa, kde probíhají registrace migrantů, procházejících Srbskem. Srbské úřady jim vystavují doklady, na základě kterých mohou 72 hodin cestovat přes srbské území. Podle informací některých neziskových organizací jsou podmínky v táboře těžko snesitelné,^[zdroj?] což vede k tomu, že řada uprchlíků odmítá registraci.^[zdroj?]

V reakci na výstavbu pohraničního plotu se srbská vláda zavázala žádné podobné ploty na hranici s Makedonií nebudovat, a to i přes doporučení vlády v Budapešti.

O půlnoci ze 14. na 15. září 2015 zpřísnila maďarská vláda režim na své jižní hranici; nasadila armádu a dokončila pohraniční plot v obou fázích tak, aby byl nepřekonatelný. Rovněž v účinnost vstoupily nové zákony, které měly zpřísnit nelegální překračování hranice a pašování. Uprchlíci a migranti tak nebudou moci dále pokračovat po klasické balkánské trase přes Subotici do Maďarska a hrozí, že se budou koncentrovat v pohraničních městech. Srbský ministr práce a sociálních věcí Aleksandar Vulin uvedl, že každý migrant, který se bude pokoušet dostat do Maďarska, ale maďarské bezpečnostní složky jej vrátí zpět do Srbska, nebude moci překročit hranici zpět a zůstane v pohraničním pásmu. Rovněž nebylo vyloučeno ani možné nasazení srbské armády.

Dne 15. září 2015 požádal srbský ministr práce a sociálních věcí Aleksandar Vulin maďarskou vládu, aby opětovně otevřela hranici. Téhož dne totiž maďarští pohraničníci odmítli všechny žádosti o azyl, které byly podány na hranicích prostřednictvím speciálních mobilních stanovišť. Srbská vláda o neprodyšném uzavření hranice, včetně hraničního přechodu Horgoš-Röszke nebyla informována přímo, ale pouze z médií. Srbský ministr zahraničí Ivica Dačić rovněž téhož dne uvedl, že Srbsko není sběrným táborem a vyzval EU, aby řešila aktuální krizi.

O den později došlo u pohraničního plotu k dalším střetům. Maďarští policisté během nich napadli tříčlennou skupinu srbské státní televizní stanice RTS, poničili jim vybavení a poranili je. Srbský premiér Aleksandar Vučić tento krok odsoudil a odeslal do Budapešti protestní dopis.

Švédsko

Švédsko bylo v roce 2014 imigranty druhou nejvyhledávanější zemí v Evropě hned po Německu, což má za následek růst obliby radikálních a protiimigrantských politických stran. V reakci na tento stav uzavřela vláda v prosinci roku 2014 tzv. opoziční smlouvu, která jí zajistí, že nebudou muset být vypsány předčasné volby kvůli neschválenému státnímu rozpočtu. Platnost smlouvy byla stanovena do roku 2022. Ve Švédsku se také výrazně množí násilí ze strany imigrantů i útoky radikálů na mešity.

Dne 4. listopadu 2015 obvinil švédský premiér Stefan Löfven východní země EU, které zastávají v migrační krizi rezervovaný postoj ze sobeckosti. Dne 11. listopadu pak oznámil, že Švédsko zavede hraniční kontroly na dálničním mostě Öresundbron, který spojuje skandinávské království s Dánskem. Obdobné kontroly budou uplatněny i v přístavech, kam připlouvají trajekty z Dánska a Německa. Mají být zavedeny po dobu deseti dnů. Švédští političtí představitelé jen několik dní před znovuzavedením kontrol, které vešlo v platnost dne 12. listopadu v 12:00 SEČ, oznámili, že již země nemá dostatek kapacit na počet příchozích žadatelů o azyl.

Švédskem otřásl případ dvaadvacetileté Alexandry Mezherové, která byla 25. ledna 2016 ubodána k smrti v centru pro mladistvé žadatele o azyl bez rodičů ve věku 14 až 17 let. Centrum se nachází ve městě Molndal poblíž Gothenburgu, zavražděná byla jeho zaměstnankyní a o žadatele pečovala. Slečna Mezherová byla libanonská křesťanka, jejíž rodina se do Švédska přestěhovala z Bejrútu v roce 1989. Pachatel, údajně patnáctiletý, byl na místě zadržen a vzat do vazby, policie vyslechla sedm svědků zločinu. Policejní mluvčí Thomas Fuxborg tentýž den varoval před rostoucím množstvím podobných případů a švédský premiér Stefan Löfven mluvil o "velkých obavách" mezi lidmi v zemi. Tobias Hellstrom, mluvčí Švédských demokratů řekl: "Varovali jsme před tím a nyní se to stalo. Nesmíte nechat samotnou dvaadvacetiletou dívku, aby se starala o tyto 'mladé', kteří často vypadají být mnohem starší, než o sobě prohlašují." Vražda se udála krátce poté, co švédský národní policejní komisař Dan Eliasson vznesl požadavek na 4100 nových policistů a civilních zaměstnanců, aby policie mohla čelit rostoucím požadavkům na bezpečnost v azylových centrech, k zajištění deportací a na ochranu země před terorismem.

Odkazy

Související články

• Balkánská migrační trasa
• Uprchlické kvóty (Evropská unie)
• Maďarský pohraniční plot
• Makedonský pohraniční plot
• Dluhová krize v Řecku
• Ajlan Kurdí

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Evropská migrační krize 2015 na Wikimedia Commons
• Aktuální informace o migraci na webu Ministerstva vnitra ČR
• Souhrnná infografika UNHCR o migraci
• Azylové statistiky Eurostatu
• Prof. Jan Sokol: Strach z uprchlíků ničemu nepomůže. Český rozhlas Dvojka, pořad Host do domu 4. 1. 2016. Dostupné online