Eva Hauserová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
RNDr. Eva Hauserová
Narození25. listopadu 1954
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí22. prosince 2023 (ve věku 69 let)
Povolánínovinářka, spisovatelka, autorka sci-fi, překladatelka, redaktorka, publicistka a molekulární bioložka
StátČeskoČesko Česko
Alma materPřírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy
Tématapublicistika, literatura, překladatelská činnost a molekulární biologie
DětiJakub Hauser
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eva Hauserová, rozená Černá (25. listopadu 1954, Praha22. prosince 2023),[1] byla česká publicistka zaměřená na přírodní zahradničení, permakulturistka, spisovatelka, překladatelka, feministka.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Po základní a střední škole vystudovala biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Pak krátce nastoupila do Ústavu molekulární genetiky ČSAV; zde se zabývala genovým inženýrstvím. Po mateřské dovolené pracovala jako skladnice, knihovnice a jako redaktorka časopisů ABC (19891990), STORY (1990 až 1992) a sci-fi časopisu Ikarie;[2] odtud odešla do knižního nakladatelství Harlequin Publishers (19921994) a pracovala jako reklamní copywriterka.

V letech 19951997 se živila překlady z angličtiny a zároveň byla ekologickou aktivistkou v Klubu žen Zeleného kruhu. Poté byla redaktorkou v časopisech Jackie a Marianne a následně na volné noze.

Byla členkou STUŽ, českého PEN klubu a sdružení Přírodní zahrada, a také čestnou členkou spolku Permakultura CS. V 90. letech byla činná ve sci-fi hnutí, často se účastnila Parconů a s organizací Československý fandom úzce spolupracovala.

Mimo psaní povídek a románů se zabývala tvorbou televizních scénářů zaměřených na ekologii a ženy, např. televizní pořady Nedej se, Ženský hlas, ABCDEkologie, Zpátky pod došky, Vybydlená planeta.

V roce 1979 se vdala za Františka Hausera, se kterým se v roce 1993 se rozvedla. Měla dva syny Jana a Jakuba.

Literární práce[editovat | editovat zdroj]

Romány[editovat | editovat zdroj]

  • Hostina mutagenů (sci-fi, resp. biopunkové povídky), Svoboda 1992 – dle recenzenta Pavla Kosatíka (Ikarie) „možná nejdůležitější SF knížka těchhle let“.[3]
  • Cvokyně (feministická sci-fi novela), Ivo Železný 1992
  • Zrání Madly v sedmi krocích aneb Přitažlivost západních mužů (dívčí románek), ROD Brno 2000
  • Blues zmražené kočky, krvavý zelený román, Šťastný 2005
  • Noc v Mejdlovarně, Argo 2014

Populárně feministické knížky[editovat | editovat zdroj]

  • Na koštěti se dá i lítat, LN, Praha 1995
  • Jsi přece ženská – malý, lehce feministický rádce, Grada, Praha 1998
  • Příručka militantního feminismu, pod pseudonymem Johana Suková, Reneco, Ústí nad Labem 1999

Povídkové knihy[editovat | editovat zdroj]

  • Když se sudičky spletou (povídky s fantastickými motivy), Maťa 2000
  • Lapače času, fejetony a jiné obrázky doby, Votobia 2000
  • U nás v Agonii, sci-fi povídky, Triton 2006
  • Nech mě žít
  • Šťastné a veselé
  • Povídky o ženách
  • Divoká jízda, antologie erotických povídek, Knižní klub 2006

Překlady[editovat | editovat zdroj]

  • Přeložila do češtiny desítky románků pro ženy (vydala nakladatelství Motto, Ikar, Harlequin)
  • Populárně vědeckou knihu Vagina od Catherine Blackledge (vydal Triton 2005)
  • Monology vagíny od Eve Enslerové (vydal XYZ 2008)

Editorka[editovat | editovat zdroj]

  • Encyklopedie soběstačnosti 1–2, Triton 2016 a 2018
  • Edice brožurek Klíč k soběstačnosti, vydává od roku 2014 dvakrát ročně permakultura (CS)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zemřela Eva Hauserová, bylo jí 69 let. Deník N [online]. 2023-12-24 [cit. 2023-12-24]. Dostupné online. 
  2. ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha: R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Hauserová, Eva, s. 81. 
  3. KOSATÍK, Pavel. Punk a biologie. Vivisektor. Ikarie: měsíčník science fiction. Praha: Mladá fronta, září 1992, roč. 2, č. 9/92, s. 60, 61. ISSN 1210-6798.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]