V tomto článku je použita zastaralá šablona.

Eva Erbenová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Eva Erbenová
Rodné jméno Eva Löwidt
Narození 1930
Děčín, Československo Československo
Bydliště Aškelon, Izrael Izrael
Vzdělání Ošetřovatelská škola v Praze
Povolání spisovatelka, ošetřovatelka
Nábož. vyznání Judaismus
Manžel(ka) Peter Erben
Děti dcera Eva a 2 synové
Rodiče Jindřích a Marta Löwidtovi
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Příbuzenstvo
dědeček Rudolf Löwidt
babička Katarina Löwidt
otec Jindřich Löwidt
matka Marta Löwidt
manžel Peter Erben
babička Matylda

Eva Erbenová (* 1930 v Děčíně jako Eva Löwidt[1]) je izraelská spisovatelka židovského původu.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Dětství[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v Děčíně v bohaté židovské rodině. Její matka byla Marta Löwidtová (* 17. 7. 1901) a otec byl inženýr Jindřich Löwidt (* 18. 1. 1895), který pracovala jako chemik a vedl továrnu na gumové výrobky ve Volyni. Oba její dědové byli podnikatelé a vlastnili továrnu (na rybí konzervy a na obuv). Měli služebnou Haglu. V dětství měla jezevčíka Bobíka. V 6 letech se přestěhovala s rodiči do vily pražských Strašnicích.[2]

Válečné období[editovat | editovat zdroj]

Před válkou tatínek měl možnost odjet s rodinou do Šanghaje, kde tehdy hledali chemiky a lékaře. Také mohla odjet s rodinnými přáteli do Ameriky, ale nechtěli opustit republiku.[2]

Roku 1941 byla deportována s rodinou do Terezína, kde účinkovala v dětské opeře Brundibár. V roce 1944 byla deportována s maminkou do koncentračního tábora v Osvětimi. V dubnu 1945 se jí podařilo utéci z Pochodu smrti z Osvětimi až do tábora ve Svatavě na Sokolovsku. Maminka při pochodu zemřela vyčerpáním. Při jedné noční zastávce se zavrtala do slámy, a když se ráno probrala, pochod byl pryč. Zde ji našel polský chlapec, který zde byl na nucených pracích. Dal jí pít a jídlo, a poslal ji pryč, jelikož to byla stodola německého občana.[2] Ve vesnici Postřekov se jí ujala rodina Jahnova, která ji vrátila zpět do života a skryli do konce války.[3]

Poválečné období[editovat | editovat zdroj]

Po válce jí našla teta v seznamu židovské obce, u které žila v Hermanově Městci, kde chodila do školy do 5. třídy. Poté odešla do sirotčince (Lauderova škola) a absolvovala ošetřovatelskou školu v Praze. Měla odejít do Austrálie, protože jí adoptovala australská rodina, ale potkala Petera, který byl s ní a s jejím otcem v koncentračním táboře Terezín.

Emigrace[editovat | editovat zdroj]

Po válce opět narůstal antisemitismus a jelikož pocházela z bohaté rodiny rozhodla se emigrovat.[2] V srpnu 1948 odjela s manželem Petrem (o 10 let starším) do Paříže a tam se vzali, jelikož byla těhotná. Zde pracovala v OZ, instituce pro sirotky. Odtud chtěli odletět do Austrálie, ale nakonec v roce 1949 odpluli do Izraele, kde měl její manžel bratra. V Izraeli žije s rodinou v Aškelonu dodnes. Má 3 děti, devět vnuků a jedenáct pravnoučat. Jejích rodinným přítelem byl Arnošt Lustig.

Ovládá český, německý, hebrejský a maďarský jazyk.[4]

Má čestné občanství Postřekova.

Knihy[editovat | editovat zdroj]

  • Vyprávěj mámo, jak to bylo (1994) – Kniha byla vydaná v České republice, Izraeli, Německu a Francii. Na motivy této knihy natočil Pavel Štingl hraný dokument O zlém snu (2000).
  • Sen (2001) – Autobiografická kniha líčí události první republiky, druhé světové války a holocaustu pohledem dítěte. Je to rozšířená verze knihy Vyprávěj mámo, jak to bylo.[5] Podle knihy byl volně inspirovaný scénář výpravného filmu Poslední cyklista z roku 2014.
  • Životy Evy L. (2013) – Spolupráce s Markétou Mališovou.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Židovské muzeum v Praze: Sbírka: Peter Erben
  2. a b c d Česká televize.cz: "Šťasten ten, kdo zapomene, co už nelze změnit," říká Eva Erbenová
  3. [1]
  4. YouTube.cz: Eva Erbenová, Markéta Mališová Životy Evy L
  5. Kosmas.cz: kniha Sen

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]