Ettore Majorana

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Ettore Majorana
Ettore Majorana.jpg
Narození 5. srpna 1906
Catania
Úmrtí Itálie
Příčina úmrtí tonutí
Alma mater Univerzita La Sapienza
Liceo Classico Massimiliano Massimo
Zaměstnavatelé Univerzita La Sapienza
Università degli Studi di Napoli Federico II
Rodiče Fabio Majorana a Dorina Majorana-Corso
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ettore Majorana (5. srpna 1906 – zmizel 25. března 1938, zemřel pravděpodobně po roce 1959 [1]) byl italský teoretický fyzik, který pracoval v oblasti neutrinové fyziky. 25. března 1938 zmizel za záhadných okolností, při plavbě lodí z Palerma do Neapole. Jmenují se po něm Majoranova rovnice a Majoranův fermion. V roce 2006 byla založena Majoranova cena.

Raný život a vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v roce 1906 v Catanii na Sicílii. Jeho strýc Quirino byl rovněž fyzikem. Majorana již v mladém věku prokázal své nadání na matematiku a fyziku. Studovat začal v roce 1923, vybral si strojírenství. O 5 let později ho však jeho přítel Emilio Gino Segrè přivedl do týmu fyziků, který vedl Enrico Fermi. [2]

Vědecká kariéra[editovat | editovat zdroj]

Počátek vědecké kariéry[editovat | editovat zdroj]

V roce 1928 napsal spolu s Giovannim Gentilem ml. svou první fyzikální práci, která se týkala atomové spektroskopie. Šlo o jednu z prvních kvantitativních aplikací Fermiho statistického modelu atomové struktury (nyní známého jako Fermiho-Thomasův model). Majorana a Gentile provedli výpočty v rámci Fermiho modelu, které souhlasily s pozorovanými hodnotami elektronových energií prvků gadolinia a uranu.

V roce 1929 získal akademický titul laurea na univerzitě La Sapienza. O dva roky později vydal knihu o autoionizaci (termín vymyslel Pierre Auger) v atomových spektrech.

Rok 1932 byl pro Majoranu velmi úspěšný. Nejprve vydal práci, která se zabývá otázkou chování uspořádaných atomů v časově proměnném magnetickém poli, na stejné otázce pracovali ve stejné době i jiní fyzikové, zejména známý experimentátor Isidor Isaac Rabi, a tyto výzkumy vedly k rozvoji radiofrekvenční spektroskopie.

Následně publikoval práci věnující se relativistické teorii částic s libovolnou vlastní hybností, v níž rozpracoval a aplikoval nekonečné trojrozměrné reprezentace Lorentzových grup a položil základ pro hmotnostní spektrum elementárních částic. [3]

Správně interpretoval výsledky manželů Frederica Curieho a Irene Joliot-Curieové, kteří prokázali nutnost existence nové částice. Majorana přišel na to, že jde o částici zhruba stejně hmotnou jako proton, jen elektricky neutrální. Nicméně své výsledky, i přes urgenci Fermiho, nepublikoval. James Chadwick později téhož roku skutečně tuto částici detekoval a nazval ji neutron. Za tento objev získal Chadwick Nobelovu cenu. [4]

Dále Majorana objevil relativistickou rovnici nazývanou později po něm, která předpovídá existenci kvazičástic, které jsou svými vlastními antičásticemi a která známe jako Majoranovy fermiony. Tyto byly potvrzeny v roce 2012 a mohou vést k lepšímu pochopení kvantové mechaniky, spekuluje se i o tom, že zodpovídají za chybějící hmotu ve vesmíru. [5]

Pobyt v Německu, nemoc a izolace[editovat | editovat zdroj]

V roce 1933 na žádost Fermiho Majorana opustil Itálii a dostal se do Německa, kde se jeho kolegou a přítelem stal Werner Heisenberg [6], navštívil i Kodaň kde se setkal s Nielsem Bohrem.

Na podzim téhož roku se nemocný Majorana vrátil do Říma, měl zánět žaludku a byl nervově vyčerpán, téměř na 4 roky přestal publikovat. [6] V této době se zabýval geofyzikou, elektrotechnikou a matematickou relativitou.

Teprve roku 1937 vydal další práci o symetrické teorii elektronů a pozitronů. A současně se stal řádným profesorem na Università degli Studi di Napoli Federico II. [7]

Práce na hmotnosti neutrin[editovat | editovat zdroj]

V roce 1937 době se také začal zajímat o problematiku hmotnosti neutrin a gravitačních vln, což jsou i na počátku 21. století stále aktuální témata.

Zmizení[editovat | editovat zdroj]

Jeho nadějná kariéra však byla náhle přerušena, když v březnu 1938 během plavby z Palerma do Neapole beze stopy záhadně zmizel. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno, příčina zmizení a smrti je neznámá. Před svou plavbou údajně vybral všechny peníze ze svého bankovního účtu. [7] Není ani znám přesný důvod jeho cesty do Palerma, snad mohl chtít navštívit svého přítele Emila Segrèho, ten byl ale v té době v Kalifornii.

Existuje řada hypotéz o důvodu jeho zmizení:

  • Sebevražda – Tuto hypotézu prosazovali jeho kolegové Emilio Segrè a Edoardo Amaldi.
  • Útěk do Argentiny – Tuto možnost navrhli Erasmo Recami a Carlo Artemi, kteří se detailně zabývali Majoranovým potenciálním útěkem a životem v emigraci.
  • Odchod do kláštera – Touto možností se zabýval italský spisovatel Leonardo Sciascia v próze Zmizení Ettora Majorany (do češtiny přeložil Jiří Pelán, vydalo Nakladatelství Triáda 2017).
  • Únos či zabití za účelem zabránění jeho účasti na vývoji atomové bomby.

Proběhlo několik vyšetřování Majoranova zmizení, avšak všechny byly bezvýsledné. Případ byl znovuotevřen v březnu roku 2011, kdy došlo k výslechu nového svědka, který se měl údajně setkat s Majoranou v Buenos Aires někdy po skončení druhé světové války. [8][9] V červnu bylo v italských sdělovacích prostředních uvedeno, že členové bezpečnostní složky Karabiníků analyzovali fotografii muže, který přijel do Argentiny v roce 1955. Byla shledána podobnost s Majoranou. [10]

Italské úřady uvedly v prohlášení z února 2015, že podle nových důkazů byl Majorana prokazatelně naživu mezi lety 1955 a 1959 a žil ve venezuelském městě Valencia. [1] Vyšetřování tedy bylo prohlášeno za oficiálně uzávřené s tím, že Majoranovo zmizení bylo zřejmě jeho osobní dobrovolnou volbou. [1][11]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ettore Majorana na anglické Wikipedii.

  1. a b c La Procura: Ettore Majorana vivo in Venezuela fra il 1955 e il 1959 [online]. corriere della sera [cit. 2015-02-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Great Mysteries of the Past, Reader's Digest Association, Pleasantville, New York, 1991, pp. 69-72.
  3. It is discussed in detail by D. M. Fradkin, Amer. J. Phys., vol. 34, pp. 314–318 (1966))
  4. Ettore Majorana: genius and mystery, CERN courier.
  5. Amos, Jonathan, Majorana particle glimpsed in lab, BBC News, Science and Environment, April 12, 2012 [1]
  6. a b Great Mysteries of the Past, Reader's Digest Association, Pleasantville, New York, 1991, p. 71.
  7. a b HOLSTEIN, B. The Mysterious Disappearance of Ettore Majorana [PDF]. USC Neutrino Symposium, 16 May 2008 [cit. 2009-04-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Il mistero Majorana si riapre dopo 73 anni - Cronaca [online]. ANSA.it [cit. 2013-04-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Adnkronos Cronaca [online]. Adnkronos.com, 2011-04-01 [cit. 2013-04-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. "È il volto di Majorana, 10 punti uguali" - Corriere della Sera [online]. Corriere.it [cit. 2013-04-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. http://www.science20.com/quantum_diaries_survivor/ettore_majorana_mystery_might_be_solved-79823

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]