Etruská mytologie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Etruská nástěnná malba řeckého boha Týfóna

Etruskové byli národ neznámého původu žijící na severu Itálie, který byl inkorporován do římské kultury a politicky se stal součástí Římské republiky. Etruskové měli náboženství i podpůrnou mytologii. Náboženství a mytologie se zčásti inspirovaly u starších domorodých a řeckých náboženství. Ovlivněni byli zejména Řeky. Mnoho etruských zvyků, názorů a duchovna se stalo součástí římské kultury, včetně římského pantheonu.

Polyteistický systém víry[editovat | editovat zdroj]

Etruský systém víry byl polyteistický, takže všechny viditelné jevy byly považovány za projev boží síly a ta síla se dělila na božstva, která neustále působila na lidském světě. Evidentní jsou tři skupiny rozsáhlých etruských uměleckých motivů. Jedním z nich byla božstva přírody: Catha a Usil – Slunce, Tivr – měsíc, Selvans, Turan – bohyně lásky, Laran – bůh války, Leinth – bohyně smrti, Maris, Thalna, Turms a slavný Fufluns, jehož jméno se vztahuje (neznámo jak) k městu Populonia a na „populus Romanus“ (lid římský). Pravděpodobně byl bohem lidí.

Nad tímto společenstvím nižších božstev vládla božstva vyšší, zřejmě převzatý indo-evropský systém: Tin či Tinia – nebesa, jeho manželka Uni (Juno) a Cel – bohyně země. Do etruského systému byli přidáni řečtí bohové Aritimi (Artemis), Menrva (Minerva), Pacha (Dionýsos). Do uměleckých motivů byli převzati i řečtí hrdinové od Homéra.

Náboženské praktiky[editovat | editovat zdroj]

Vzácné etruské fanu (sídlo bohů)

Etruskové věřili v blízký osobní kontakt s bohy. Bez konzultace s nimi a božských znamení nic nečinili. Tyto praktiky byly později plně převzaty Římany. Pro boha měli označení ais (později eis, plurál je aisar). Místo, kde se nacházeli se označovalo jako fanu či luth, posvátné místo, stejně jako favi, hrob či chrám. Na těchto místech se prováděla fler (pl. flerchva), tj. oběť či obětní dar.

Kolem mun či muni, tj. hrobek, byli man či mani (latinsky: manes), duchové předků. Zesnulý cestoval do posvětí označovaného AitaHádés“ a bývá označován jako hinthial (doslova „ten kdo je dole“). Zvláštní soudce cechase dohlížel na cecha či rath, tj. svaté věci. Každý člověk měl náboženské povinnosti. Etruskové například uměli „číst“ z jater ovce, kterou obětovali. Byl nalezen model jater vyrobených z bronzu, jehož náboženská hodnota je stále předmětem sporů. Věštění pomocí haruspicie (Haruspik, latinsky: haruspex), bylo označení pro původně etruského kněze, který se věnoval předpovídání budoucnosti z vnitřností obětovaných zvířat. Tento způsob věštění je tradicí pocházející ze zemí úrodného půlměsíce.

Posmrtný život[editovat | editovat zdroj]

Stejně jako Egypťané, i Etruskové věřili ve věčný život, ale posmrtný blahobyt byl spojený se způsobem pochování. Hrobky byly v mnohých případech lépe zařízené než domy, měly rozsáhlé prostory, na stěnách byly namalovaná fresky a nechyběl ani nábytek. Většina etruských hrobek byla vypleněna. V hrobce, obzvlášť na sarkofágu, byla znázorněna osoba, pravděpodobně tak, jak chtěla vypadat v posmrtném životě. Některé sochy jsou velmi realistické, a tak není žádný problém rekonstruovat vzhled Etrusků. Jejich cílem bylo vypadat jako usměvaví lidé, kteří mají blízko ke své rodině a přátelům.

Bytosti[editovat | editovat zdroj]

Mezi mnohé mytologické postavy patří také ty z podsvětí, například Charun, Culsu, Februus, Mania, Mantus, Nethuns, Tuchulcha a Vanth.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Etruská mytológia na slovenské Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ADAMS, J. N. Bilingualism and the Latin Language. [s.l.] : Cambridge University Press, 2003. ISBN 0521817714. (anglicky) 
  • BONFANTE, Giuliano. The Etruscan Language: an Introduction. Manchester : University of Manchester Press, 2002. ISBN 0-7190-5540-7. (anglicky) 
  • BONNEFOY, Yves. Roman and European Mythologies. [s.l.] : University of Chicago Press, 1992. ISBN 0226064557. (anglicky) 
  • DE GRUMMOND; THOMSON, Nancy. Etruscan Mythology, Sacred History and Legend: An Introduction. [s.l.] : University of Pennsylvania Museum of Archaeology, 2006. ISBN 1931707863. (anglicky) 
  • DENNIS, George. The Cities and Cemetaries of Etruria. London : John Murray, 1848. Dostupné online. (anglicky) 
  • HARMON, Daniel P. Aufstieg und Niedergang der römischenwelt. [s.l.] : Walter de Gruyter, 1986. ISBN 3110082896. Kapitola Religion in the Latin Elegists, s. 1961-1965. (německy) 
  • HOOPER, Finley; SCHWARTZ, Matthew. Roman Letters: History from a Personal Point of View. [s.l.] : Wayne State University Press, 1991. ISBN 0814315941. (anglicky) 
  • LELAND, Charles Godfrey. Etruscan Roman Remains in Popular Tradition. London : T. Fisher Unwin, 1892. Dostupné online. (anglicky) 
  • SUMMERS. The Vampire in Lore and Legend. [s.l.] : Courier Dover Publications, 2001. ISBN 0486419428. (anglicky) 
  • PALLOTTINO, Massimo. The Etruscans. [s.l.] : Penguin Books, 1975. (anglicky) 
  • RICHARDSON, Emeline Hill. The Etruscans: Their Art and Civilization''. Chicago : University of Chicago Press, 1964, 1976. (anglicky) 
  • RYKWERT, Joseph. The Idea of a Town: the Anthropology of Urban Form in Rome, Italy and the Ancient World. [s.l.] : MIT Press, 1988. ISBN 0262680564. (anglicky) 
  • SWADDLING, Judith; BONFANTE, Larissa. Etruscan Myths. [s.l.] : University of Texas Press, 2006. ISBN 0292706065. (anglicky) 
  • THULIN, Carl. Die Götter des Martianus Capella und der Bronzeleber von Piacenza. [s.l.] : Alfred Töpelmann, 1906. (německy)