Ervína Brokešová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ervína Brokešová
Ervína Brokešová roku 1927
Základní informace
Narození 27. ledna 1900
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 19. října 1987 (ve věku 87 let)
Rožmitál pod Třemšínem
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Nástroje housle
Aktivní roky 1917-1945
Manžel(ka) Karel Josef Beneš
Významný nástroj
Guarneri
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ervína Brokešová (27. ledna 1900, Praha19. října 1987, Rožmitál pod Třemšínem) byla česká houslistka, žačka Otakara Ševčíka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v rodině docenta ekonomie a dvorního rady Jana Leopolda Brokeše (1863–1936) a jeho ženy Marie, rozené Pacholíkové, která byla klavíristkou.[1] Dětství prožila v Netvořicích u Benešova. Zde absolvovala první hodiny hry na housle. Otec podporoval její talent a poslal ji v jejích osmi letech do hudební školy Rudolfa Anděla[p 1] na Královských Vinohradech. Další vzdělání získala u Stanislava Michala. Ve čtrnácti letech se stala žačkou Štěpána Suchého (1872–1920). Prvních koncertních úspěchů dosáhla v roce 1917, kdy vystoupila na sérii koncertů k narozeninám císaře Karla I. S Mozartovým koncertem D dur KV 211 a Cikánskými melodiemi Pabla de Sarasate vystoupila 3. listopadu 1917 v Pardubicích, 4. listopadu v Benešově[p 2] a 22. listopadu v Praze. Na tomto koncertu mimo jiné zapůsobila na sochaře Ladislava Šalouna. Ten jí následujícího dne zaslal blahopřejný dopis a později ji požádal, aby ji mohl portrétovat. Tak ještě do konce roku 1917 vznikla socha sedmnáctileté Ervíny, která byla později nešťastnou náhodou zničena.

Na jaře 1919 vystoupila na koncertu České filharmonie pod taktovkou Ludvíka Čelanského, kde hrála Wieniawského koncert D moll. V tomto roce ukončila studia u prof. Suchého a nastoupila do právě zřízené mistrovské třídy Otakara Ševčíka při Státní konzervatoři v Praze. Mistrovskou třídu absolvovala za jediný rok státní zkouškou. Na absolventském koncertu žáků prof. Ševčíka, který proběhl 8. července 1920 ve Smetanově síni Obecního domu v Praze, hrála koncert pro housle, op. 8 Richarda Strausse. Koncert doprovázela Česká filharmonie vedená Václavem Talichem.

V roce 1922 absolvovala první zahraniční turné. Hrála s předními orchestry, například Česká filharmonie, Vídeňští filharmonikové, Berlínští filharmonikové, Varšavská filharmonie; hrála i s Českým kvartetem. Vystupovala i společně s Emmou Destinnovou. V roce 1926 podnikla turné do Estonska, Lotyšska a Litvy, které mělo opět veliký ohlas. Ve stejném roce poprvé vystoupila v Československém rozhlasu. Její hra je zaznamenána i na několika gramofonových deskách firmy Odeon z let 1928–30. Hrála na housle z italské houslařské dílny Guarneri. Poslední zahraniční turné uskutečnila v roce 1936 po Jugoslávii.

Na jaře 1924 se seznámila s Ervínem Schulhoffem, který ji později v tomto roce doprovázel jako klavírista na řadě koncertů v českých městech. Další společné koncerty měli v roce 1930.

Dne 4. července 1925 se provdala za spisovatele Karla Josefa Beneše.[2] Benešův román Uloupený život, který vyšel v roce 1935, měl mezinárodní úspěch a byl zfilmován v roce 1939 ve Velké Británii. Za honorář si manželé postavili domek v Rožmitále pod Třemšínem.

V období hospodářské krize méně koncertovala, zato nahrála pro rozhlas díla skladatelů jako byli: Karel Bendl, Antonín Dvořák, Zdeněk Fibich, Josef Bohuslav Foerster, Jan Kubelík a dalších. Rovněž začala učit hře na housle.

Ervína Brokešová. Foto z roku 1941 krátce před zatčením Gestapem.
Trestanecká fotografie Karla Josefa Beneše z káznice Ebrach (1944)

Po okupaci Československa se manželé zapojili do odbojové činnosti Petičního výboru Věrni zůstaneme. Karel Josef Beneš byl v prosinci 1941 zatčen. Jeho žena pak absolvovala řadu výslechů. Navzdory tomu pokračovala v odbojové činnosti pod krycím jménem Foška jako spojka mezi Prahou a Rožmitálem.[3] Mimo to se pokoušela navštěvovat vězněného manžela, aby mu ulehčila jeho věznění. Podařilo se jí proniknout i na soudní řízení v Drážďanech v roce 1944, kde byl jejímu muži původně navrhován trest smrti. Nakonec byl odsouzen k sedmi letům žaláře. Z nacistického vězení se šťastně vrátil v květnu 1945.

V červenci 1945 se Beneš podílel na druhém vydání programového prohlášení Petičního výboru Věrni zůstaneme Za svobodu do nové Československé republiky. Když byli po Únoru 1948 někteří účastníci protinacistického odboje opět uvězněni, Karel J. Beneš požádal o předčasné penzionování a manželé Benešovi se stáhli do ústraní do Rožmitálu. Ervína Brokešová ukončila svou hudební kariéru a pomáhala svému manželovi přepisovat jeho rukopisy. Po manželově smrti žila v Rožmitále sama díky pomoci sousedů a přátel.

Zemřela 19. října 1987 a je pohřbena v Rožmitále pod Třemšínem. Dědictví ve výši 1 660 000 Kč odkázali manželé Benešovi Svazu československých spisovatelů a mělo být použito ke zřízení Ceny K. J. Beneše pro podporu mladých autorů. Cena nebyla nikdy udělena a peníze zmizely.

Spisy[editovat | editovat zdroj]

Je autorkou memoárové literatury:

  • Ty a já : deník, Praha : Československý Kompas, 1947
  • Žila jsem nadějí : deník, Praha : Středočeské nakladatelství a knihkupectví, 1972 - druhé vydání deníků

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matrika narozených Vinohrady, Sv. Ludmila 1899-1901, s.190 (snímek200)[1]
  2. Matrika oddaných Vinohrady sv. Alois 1920-1925, s.384 (snímek 390)[2]
  3. Ervína BrokešováČeském hudebním slovníku osob a institucí

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Rudolf Anděl (1870?-1930) byl český houslista a pedagog.
  2. Tohoto koncertu se zúčastnily i děti arcivévody Ferdinanda d'Este.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FRYŠ, Josef. Dvanáct osudů čtyř staletí. Příbram: vlastní náklad, 2008. 288 s. ISBN 978-80-254-3128-3. Kapitola Ervína Brokešová, s. 122-141. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 7. sešit : Bra-Brum. Praha: Libri, 2007. 110-224 s. ISBN 978-80-7277-248-3. S. 191. 
  • Brokešová, Ervína. Ty a já: deník. První vydání. V Praze: Československý Kompas, 1947. 281-[II] s. Knižnice Umělci o sobě a o všem; sv. 16.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]