Ernst David Bergmann

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ernst David Bergmann
Bergman při zahajovacím projevu výstavy „Atomem k míru“ v Izraeli v roce 1956
Bergman při zahajovacím projevu výstavy „Atomem k míru“ v Izraeli v roce 1956
Narození 18. října 1903
Karlsruhe, Německé císařství (dnes Německo)
Úmrtí 6. dubna 1975 (71 let)
Haifa, Izrael
Alma mater Berlínská univerzita
Pracoviště Izraelská komise pro atomovou energii, Weizmannův institut věd, Izraelské obranné síly
Obor jaderná chemie
Ocenění Izraelská cena

Ernst David Bergmann (hebrejsky ארנסט דוד ברגמן, žil 18. října 19036. dubna 1975) byl izraelský jaderný vědec a chemik. Stál u zrodu izraelského jaderného programu a je označován za „otce izraelské bomby.“[1]

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v KarlsruheNěmeckém císařství (dnešní Německo) do rodiny rabína Judy Bergmanna. Vyrůstal v Berlíně, kde získal základní a středoškolské vzdělání. Pod vedením Wilhelma Schlenka pokračoval ve studiu na Berlínské univerzitě, kde roku 1927 získal doktorát a promoval summa cum laude.[2] Po ukončení studií začal na univerzitě pracovat a společně se Schlenkem sepsal dílo Ausführliches Lehrbuch der Organischen Chemie (česky Podrobná učebnice organické chemie), které bylo ve dvou svazcích vydáno v letech 1932 a 1939. Kvůli tomu, že byl Žid, bylo jeho jméno při vydání druhého svazku v roce 1939 odstraněno z titulní strany.[3]

Krátce po vzestupu nacismu odešel v roce 1933 do Londýna, kde začal spolupracovat s chemikem a sionistickým vůdcem Chajimem Weizmannem. Odmítl nabídku sira Roberta Robinsona na pozici na Oxfordské univerzitě[2] a v lednu 1934 odcestoval do britské mandátní Palestiny, kde pracoval ve Výzkumném institutu Daniela Sieffa. Během druhé světové války pak pracoval na obranných projektech pro Francouze, Brity a Američany.[4] Rok po válce se vrátil zpět do Sieffova institutu v Rechovotu, který byl roku 1949 na počest prvního izraelského prezidenta Chajima Weizmanna přejmenován na Weizmannův institut věd.

Během několika následujících let se Bergmann, který se stal slavným díky své práci a přátelství s Weizmannem,[3] spřátelil s premiérem Davidem Ben Gurionem a byl jmenován do několika prominentních funkcí. V srpnu 1948 byl jmenován vedoucím vědeckého oddělení Izraelských obranných sil, 15. července 1951 se stal vědeckým poradcem ministra obrany a počátkem roku 1952 ředitelem výzkumu při divizi výzkumu a infrastruktury na ministerstvu obrany.[5] V červnu 1952 jej premiér Ben Gurion jmenoval prvním předsedou Izraelské komise pro atomovou energii, kde ve své pozici sehrál klíčovou roli ve vedení izraelského jaderného programu ve spolupráci s Ben Gurionem a ministrem obrany Šimonem Peresem. Téhož roku se podílel na založení Izraelského institutu pro biologický výzkum.[6]

V roce 1952 opustil Weizmannův institut věd a stal se předsedou oddělení organické chemie na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a po dva následující roky přednášel na TechnionuHaifě, kde byl zároveň školitelem několika studentů.[4] Ve stejné době skončilo Bergmannovo přátelství s Weizmannem, když se ovdovělý Bergmann oženil s Weizmannovou sekretářkou Chani Itinovou. Weizmannova manželka Věra byla blízkou přítelkyní Bergmannovy první ženy a nové manželství a zvěsti o milostné aféře vedly ke konci vzájemného přátelství.[3]

Bergmannova práce pro Komisi pro atomovou energii byla opředena tajemství a samotná existence komise byla veřejnosti prozrazena až v roce 1954.[7] V červnu 1964 nabídl Bergmann rezignaci po Ben Gurionově odchodu a nástupu nového premiéra Leviho Eškola, ale byl přesvědčen, aby ve své pozici setrval ještě dva roky. Na post předsedy komise a dva posty na ministerstvu obrany rezignoval 1. dubna 1966[5][7]

Během svého života publikoval přes 500 recenzovaných vědeckých článků a zásadně přispěl na poli fluorové chemie.[8][9]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

V roce 1960 byl Bergmann zvolen do Izraelské akademie věd a v roce 1968 mu byla udělena Izraelská cena v kategorii živé vědy.[10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ernst David Bergmann na anglické Wikipedii.

  1. MOWLA, Khondakar Golam. The Judgment Against Imperialism, Fascism and Racism Against Caliphate and Islam. Bloomington : AuthorHouse, 2008. 748 s. Dostupné online. ISBN 978-1438910956. S. 140. (anglicky)  
  2. a b ASCHER, K. R. S.; SHAAYA, E. Ernst David Bergmann: An Obituary. Phytoparasitica. prosinec 1975, roč. 3, čís. 2, s. 145-147. DOI:10.1007/BF03158299. (anglicky) 
  3. a b c KARPIN, Michael I. The Bomb in the Basement: How Israel Went Nuclear and what that Means for the World. New York : Simon and Schuster, 2006. 404 s. Dostupné online. ISBN 978-0743265942. S. 33-35. (anglicky)  
  4. a b WEINTRAUB, Bob. Ernst David Bergmann (1903-1975). Bulletin of the Israel Chemical Society. 2003, čís. 12, s. 39-40. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b COHEN, Avner. Chapter One, Israel and the Bomb [online]. The New York Times, 1998, [cit. 2011-08-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. KORT, Michael. Weapons of Mass Destruction. New York : Facts on File, 2010. 366 s. Dostupné online. ISBN 978-0816078271. S. 267. (anglicky)  
  7. a b Israel Nuclear Facilities: Overview of Organizations and Facilities [online]. Nuclear Threat Initiative, 2001-04, [cit. 2011-08-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Ernst David Bergmann. Journal of Fluorine Chemistry. 1998, roč. 90, s. 157–159. (anglicky) 
  9. Ernst David Bergmann. Nature. srpen 1975, roč. 256, čís. 5518, s. 606. DOI:10.1038/256606a0. (anglicky) 
  10. Recipients in 1968 [online]. Ministerstvo školství Státu Izrael, [cit. 2011-08-13]. Dostupné online. (hebrejsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]