Erika Weinzierlová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Erika Weinzierlová
Erika Weinzierlová, 2008
Erika Weinzierlová, 2008
Narození 1925
Vídeň
Úmrtí 28. října 2014 (ve věku 88–89 let)
Zaměstnavatelé Vídeňská univerzita
Univerzita Salzburg
Ocenění Čestný prsten města Vídně
Großes Silbernes Ehrenzeichen für Verdienste um die Republik Österreich
Politická strana Rakouská lidová strana
Děti Ulrich Weinzierl
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Erika Weinzierl, rozená Fischer, (6. června 1925, Vídeň28. října 2014) byla rakouská historička.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Erika Weinzierlová studovala v letech 1945 až 1948 na vídeňské univerzitě historii a absolvovala také kurz na Institutu für Österreichische Geschichtsforschung. V roce 1949 se provdala za experimentálního fyzika Petera Weinzierla († 1996). Historik Michael Weinzierl (1950-2002) byl jejím synem.

V letech 1948–1964 byla archivářkou v rakouském státním archivu ve Vídni. Habilitovala v roce 1961. V letech 1964 až 1992 byla zaměstnána v Institutu pro církevní dějiny v Salzburgu. Od roku 1967 působila jako profesorka salzburské univerzity. Od roku 1977 byla vedoucí Ludwig-Boltzmann-Institutu. V roce 1977 se stala nástupcem Ludwiga Jedlicky na vídeňské univerzitě; v roce 1995 zde získala emeritní profesuru. Jejím nástupcem se stal Gerhard Botz.

V roce 1995 vstoupila do ÖVP a spolupracovala na jejím programu.[1]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Geschichte des Benediktinerklosters Millstatt in Kärnten. Archiv für vaterländische Geschichte und Topographie, svazek 33. Verlag des Geschichtsvereines für Kärnten, Klagenfurt, 1951. (bez ISBN)
  • Die österreichischen Konkordate von 1855 und 1933. 1960.
  • Österreich, Zeitgeschichte in Bildern. Innsbruck, Vídeň, Mnichov 1968, 1970 a 1975.
  • Zu wenig Gerechte. Österreicher und Judenverfolgung 1938-1945. Graz, Vídeň, Kolín 1969, 1985 1986 a 1997.
  • Österreich 1918-38. 1984.
  • Prüfstand : Österreichs Katholiken und der Nationalsozialismus, Mödling : Verl. St. Gabriel, 1988
  • Vertreibung und Neubeginn. Israelische Bürger österreichischer Herkunft. Vídeň-Kolín-Výmar 1992 (s Ottou Kulkou).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Fritz Fellner, Doris A. Corradini: Österreichische Geschichtswissenschaft im 20. Jahrhundert. Ein biographisch-bibliographisches Lexikon. Böhlau, Vídeň 2006, ISBN 978-3-205-77476-1, S. 444-446 (Veröffentlichungen der Kommission für Neuere Geschichte Österreichs 99).

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Erika Weinzierl na německé Wikipedii.

  1. Otto Friedrich, Wochenzeitung Die Furche z 2. června 2005, S.8.
  2. Ehrenring für Prof. Erika Weinzierl Rathauskorrespondenz, 29. duben 2002 (přístup 28. května 2010)