Erekce, ejakulace, exhibice a další příběhy obyčejného šílenství
| Erekce, ejakulace, exhibice a další příběhy obyčejného šílenství | |
|---|---|
| Původní název | Storie di ordinaria follia |
| Země původu |  Itálie Francie |
| Jazyk | angličtina |
| Délka | 98 minut |
| Námět | Marco Ferreri Sergio Amidei |
| Scénář | Sergio Amidei Marco Ferreri Anthony Foutz |
| Režie | Marco Ferreri |
| Obsazení a filmový štáb | |
| Hlavní role | Ben Gazzara Ornella Muti Susan Tyrell Tanya Lopert |
| Produkce | Jacqueline Ferreri |
| Hudba | Philippe Sarde |
| Výroba a distribuce | |
| Premiéra | 1981 |
| Erekce, ejakulace, exhibice a další příběhy obyčejného šílenství na ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Erekce, ejakulace, exhibice a další příběhy obyčejného šílenství (italsky: Storie di ordinaria follia, francouzsky: Conte de la folie ordinaire zkráceně též Jiné příběhy obyčejného šílenství) je italsko-francouzský film z roku 1981 režiséra Marca Ferreriho. Byl natočen ve Spojených státech v angličtině a v jeho hlavních rolích se objevili Ben Gazzara a Ornella Muti. Název filmu i jeho námět vychází z povídek amerického básníka a spisovatele Charlese Bukowského uvedených ve sbírce Erection, Ejaculation, Exhibition and General Tales of Ordinary Madness z roku 1972.
Protagonista filmu Charles Serking vychází z Bukowského autobiografické postavy Henry Chinaski. Toho času vlastnil práva na Chinaskiho jméno režisér Taylor Hackford, který si zajistil přednostní práva na Bukowského první román z roku 1971 Poštovní úřad.[1]
Děj[editovat | editovat zdroj]
Film s existenciálním nádechem sleduje život a četná dobrodružství potulujícího se básníka, milovníka, opilce a „losera“ Charlese Serkinga, který odhaluje zvrhlosti života v jedné z horších čtvrtí Los Angeles (dle Serkinga) - Hollywoodu.
Život se mu obrátí, když v baru potká mladou šlapku Cass se sebedestruktivními sklony, do které se zamiluje, a se kterou má bouřlivý vztah. Když Serking dostane nabídku od velkého newyorského vydavatelství, snaží se jej Cass marně přesvědčit, aby nejezdil. Serking si po chvíli v New Yorku uvědomí svou chybu a vrátí se zpět do Los Angeles, kde však zjistí, že se Cass zabila. Zdevastován její smrtí se upijí, ale nakonec dosáhne katarze a vrací se do penzionu u moře, kde s Cass strávil nejšťastnější chvíle. Zde znovu vzplane k poezii díky mladé obdivovatelce.
Citáty[editovat | editovat zdroj]
- „Tak ti něco povím o smrti. Nevěříš-li v Boha, nemusíš se bát. Prostě se vezeš. Smrt není dobrá a není ani špatná. Je to jen žolík v paklíku karet. Jsou horší věci, žít s někým, koho nemáš rád, nebo hákovat 8 hodin v práci, kterou nenávidíš. To je horší než smrt.“ (Serking poučuje bezdomovce, který si stěžuje, že se cítí jako nebožtík)
- „Z jejího psychodramatu se člověk mohl stát paranoidní. Já ale za paranoika považoval toho, kdo zná všechna fakta. Navíc mě uklidňovala moje „ambice“: ta touha být neznámý, nechtěný a nepovšimnutý. Ten velký americký mokrý sen mi nic neříkal. Zato chlast ano.“ (Serkingův monolog)
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
Film vyhrál 4 ceny David di Donatello a 2 ceny Nastro d'Argento, včetně ceny za nejlepší režii. Byl oceněn Zlatou mušlí na mezinárodním filmovém festivalu v San Sebastiánu.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tales of Ordinary Madness na anglické Wikipedii.
- ↑ SOUNES, Howard. Hollywood: An Introduction [online]. Meet at the Gate [cit. 2011-05-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-02-10.