Endodoncie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ošetřování kořenových kanálků

Endodoncie (z řeckého endon, "uvnitř", a odus (genitiv "odontos"), "zub") je jedna ze specializací zubního lékařství. Zabývá se zubní dření a tkáněmi zubních kořenů. Endodontisté provádějí škálu zákroků, mezi které patří ošetřování kořenových kanálků (včetně opakovaného), zubní chirurgie, léčba prasklých zubů nebo zubních úrazů. Jednou z nejčastějších procedur je ošetřování kořenových kanálků. Při poškození zubní dřeně (která obsahuje nervy, krevní cévy a lymfatickou a vazivovou tkáň) nemocí nebo zraněním je endodontická léčba nezbytná pro záchranu zubu.

Zubní dřeň v dospělosti nemá téměř žádnou regenerační schopnost a je-li infikována, případně jiným způsobem nevratně poškozena, zpravidla odumírá. Prostor, který vyplňovala, je obklopen tvrdými zubními tkáněmi, a po jejím zániku již není napojen na krevní řečiště. To brání bílým krvinkám vypořádat se s infekcí a zbytky odumřelé tkáně. Navíc se zubovina kořenů stává sama hostitelem infekce. Proto se případná zánětlivá reakce odehrává v okolí otvorů, kudy původně vstupovaly cévy do zubu, a kudy unikají ze zubu toxiny, případně mikroby. Neřešena může vést k dalšímu šíření zánětu kostí čelistí i do okolních tkání a prostor. Endodontické ošetření má za cíl:

1. Odstranit zbytky měkkých tkání uvnitř zubu a desinfikovat tvrdé zubní tkáně.

2. Opracovat systém kořenových kanálků, aby bylo možné jej hermeticky uzavřít.

3. Utěsnit prázdný prostor tak, aby v něm neobíhaly tekutiny a nemohly se v něm znovu usídlit mikroorganismy.

Průběh endodontického ošetření[editovat | editovat zdroj]

Ošetření je velmi náročné na přístrojové vybavení, kvalitní nástroje a materiály, a zároveň vyžaduje maximální preciznost. Aby byla dosažena nejvyšší možná kvalita, a tedy funkčnost endodontického ošetření, pracuje se pod operačním mikroskopem a používají se jednorázové sterilní nástroje do kořenových kanálků. Toto ošetření bývá přitom často náročné i časově, např. u vícekořenových zubů může trvat 3 až 4 hodiny.

Vlastní ošetření vždy předchází silná lokální anestezie (injekce). U akutních bolestivých případů se může stát, že vzhledem k silnému zánětu není zcela úspěšná. Vždy by se však o ni zubní lékař měl alespoň pokusit. Při mimořádně silném zánětu se na některých (obvykle nemocničních) pracovištích aplikuje inhalační analgosedace, která je mezistupněm mezi lokální anestézií a celkovou narkózou. To však vyžaduje přítomnost specialisty - anesteziologa, který v zubních ordinacích běžně k dispozici nebývá - je to tedy nadstandardní postup. Následuje hluboké odvrtání veškeré kazivé hmoty zubu, popřípadě předchozí výplně. Po otevření korunky se zprůchodní všechny kořenové kanálky buď ručními nástroji nebo strojově endomotorem (extrémně pomaloběžná vrtačka), přičemž se odstraní z celého zubu včetně kanálků veškerá dřeň. Pakliže není možné z časových či zdravotních důvodů (nižší účinnost anestezie, prvotní ošetření na pohotovosti, horečka či celkový stav pacienta) pokračovat čištěním kanálků při jednom sezení, pak se provede devitalizace zubu - slouží k tomu speciální devitalizační vložky na bázi formaldehydu (např. Caustinerf, Depulpin apod.). Dříve se k tomuto účelu používala arzenová pasta (toxická, její použití je již zakázáno). Tato vložka se dá do otevřené, vyvrtané dřeňové dutiny k "nervu" (pulpě), ten během několika hodin či dní zcela odumře a následné ošetření se může provádět při další návštěvě zubního lékaře. Takto připravený zub se překryje provizorní výplní, aby devitalizující vložka nevypadla. Pokud nerv zcela odumřel, je poté další ošetření zubu nebolestivé i bez anestezie.

Pokud je dostatek času a dovoluje to zdravotní stav pacienta, lze dřeň (nerv) odstranit bez devitalizace, někdy i při jednom sezení, pouze pod lokální anestezií. Devitalizaci vložkou považuje moderní zubní lékařství za nouzový postup.

Vzhledem k nutnosti čistého operačního pole se používají bariérové pomůcky, zejména. tzv. „kofferdam“. Tedy gumovou blánu obepínající ošetřovaný zub, která brání kontaminaci kořenového systému slinou, či krví. Cílem je opracovat kořenový kanálek v celé jeho délce, která se zjišťuje v průběhu ošetření jak pomocí RTG snímků, tak elektronicky, tzv. apexlokátorem (hloubkoměr kořenových kanálků).

Kořenový kanálek (canalis radicis dentis) musí být dostatečně rozšířený a zbavený veškerých zbytků zubní dřeně. K tomu  slouží opět endomotor, a také chemická dezinfekce v mnohonásobném výplachu. Dalším důležitým krokem je následně hermetické zaplnění kořenového kanálku. Nejčastěji se plní guttaperchovými čepy (hmota podobná gumě) a tekutým pojivem, tzv. sealerem, který po čase v kanálku ztuhne. Tím se v ideálním případě kanálek stane neprůchodným pro bakterie, čímž se brání jejich osídlení a opětovné infekci.

Posledním klíčovým bodem pro funkční endodontické ošetření je dokonale těsnící definitivní výplň, případně protetická práce (korunka apod.), která zabrání opětovnému osídlení kořenového kanálku bakteriemi. Na závěr se zhotovuje kontrolní RTG, aby se zubní lékař ujistil, že je ošetření provedeno správně.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Endodontics na anglické Wikipedii.

  1. Endodoncie - ošetření kořenových kanálků [online]. Praha: Dr. Stuchlík, 1.1. 2012 [cit. 2012-01-01]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]