Emmanuelle Béart

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Emmanuelle Béart
Emmanuelle Béart na festivalu v Cannes 2015
Emmanuelle Béart na festivalu v Cannes 2015
Rodné jménoEmmanuelle Béhart-Hasson
Narození14. srpna 1963 (60 let)
Gassin, Var, FrancieFrancie Francie
Alma materCollège International Marie de France
ChoťDaniel Auteuil (1993–1995)
Partner(ka)Daniel Auteuil
DětiNelly Auteuil
RodičeGuy Béart
Geneviéve Galéa
PříbuzníMikis Cerieix, Olivier Guespin a Ève Béart (sourozenci)
Významné roleManon/Manon od pramene
Marianne /Krásná hašteřilka
Nelly/Nelly a pan Arnaud
Louise/8 žen
César
Nejlepší herečka ve vedlejší roli
1987Manon od pramene
Umělecké ceny
1995 – MFF v Moskvě:
nejlepší herečka ve filmu „Francouzka“
2002 – Evropská filmová cena:
nejlepší herečka ve filmu „8 žen
2002 – Berlinale:
za vynikající herecký výkon ve filmu „8 žen“
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emmanuelle Béart (* 14. srpna 1963 Gassin, Var, Provence-Alpes-Côte d'Azur) je francouzská herečka, držitelka Césara za nejlepší ženský výkon ve vedlejší roli, jenž předvedla ve filmu Manon od pramene. Angažuje se také v humanitárních akcích a bojuje za práva imigrantů ve Francii.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se na statku v Gasinnu poblíž Saint-Tropez do rodiny modelky Geneviéve Galéa[1] s řeckými,[2] maltskými,[3] a chorvatskými kořeny[4][5] a všeumělce - básníka, skladatele a zpěváka Guy Béarta, pocházejícího z židovské rodiny[6][7] se španělskými,[8] švýcarskými a ruskými předky.[9]

Je nejstarší z pěti sourozenců. Zkušenost s kamerou zažila již v sedmi letech. Na cestu herecké dráhy se však odhodlala, až když spatřila na filmovém plátně Romy Schneider ve snímku Mado. V patnácti letech odjela na tři dlouhá léta do Montrealu, aby se sama zdokonalila v anglickém jazyku, zatímco tam vyučovala děti francouzštině. Zde se poprvé oficiálně dostává do hledáčku filmového agenta, který přijímá nové talenty pro film Roberta Altmana, který ovšem zůstal nerealizovaný.

Filmová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Emmanuelle Béart v roce 2004

Po návratu na rodnou půdu dostala z Kanady první filmovou příležitost v Prvních touhách. Do role ji obsadil fotograf David Hamilton, který byl okouzlen jejím espritem a přirozenou krásou. Následně již přicházejí nominace na francouzskou filmovou cenu César za snímky Zakázaná láska a Utajená láska. Její talent se naplno projevil v roli vesničanky Manon v adaptaci románu Marcela Pagnola Manon od pramene, za kterou Césara získala ve třiadvaceti letech.

Rok na to již hraje za oceánem v bohužel pro ni neúspěšném filmu Schůzka s andělem. Pak následuje spolupráce s Pierrem Richardem v divácky úspěšné bláznivé komedii Nalevo od výtahu a další dvě nominace na Césara, nejprve za roli prostitutky Marie, která se vrací do života z vězení ve filmu Nezřízené děti, a poté ve snímku režiséra Jacquese Rivetta Krásná hašteřilka , kde ztvárnila postavu modelky Marianne, která stojí předlohou pro dokončení zapomenutého obrazu starého malíře. I v dalším filmu Nelly a pan Arnaud si za výkon vysloužila nominaci. Po americké spolupráci na akčním Mission: Impossible získala ještě několik dalších Césarových nominací, které neproměnila.

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Vedle filmové práce také intenzivně hraje na divadelních pódiích. V roce 1993 se provdala za filmového herce Daniela Auteuileho, s nímž si zahrála ve třech filmech a z jejichž vztahu se narodila dcera Nelly (nar. 1992). O dva roky později se rozvedli a nový poměr začala s hudebníkem Davidem Moreauem. Ten je i otcem jejího syna Johana (nar. 1996).

Je vegetariánkou a bojovnicí za práva imigrantů. Byla také jmenována velvyslankyní UNICEF. V roce 2003, ve svých 40 letech, se objevila odhalená na obalu francouzského módního časopisu Elle a dodnes je toto vydání nejprodávanějším číslem magazínu v historii.

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Filmy[editovat | editovat zdroj]

Emmanuelle Béartová, 2000

Dokumentární filmy[editovat | editovat zdroj]

  • French Beauty, TV film, 2005
  • Premiers pas, TV film, 2005
  • Searching for Debra Winger, 2002
  • Un jour dans la vie du cinéma français, TV film, 2002
  • Le Zénith des enfoirés, video film, 1997
  • Cinéma de notre temps: André Téchiné, après la Nouvelle Vague..., TV film, 1995

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Emmanuelle Beart Biography (1965-) [online]. [cit. 2009-05-11]. (Film Reference). Dostupné online. 
  2. HENLEY, Jon. The kiss of death [online]. 17 October 2007. (The Guardian). Dostupné online. 
  3. DUPONT, Joan. WORLD CINEMA; She's comfortable in her own skin; Emmanuelle Beart is happy to be nude on screen, as long as the role challenges her [online]. May 23, 2004 [cit. 2022-02-21]. (Los Angeles Times). Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-06-24. 
  4. Elle, #3105, June 4, 2005
  5. Have coffee with an icon of the French cinema. [online]. [cit. 2009-07-16]. (Nespresso magazine). Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-11-21. 
  6. Report: Belgian far-right leader resigns over Holocaust song [online]. 08/11/2008 [cit. 2010-04-28]. (Haaretz). Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-11-22. 
  7. EMMANUELLE BÉART À L’EXPRESSION: Le cinéma, un long chemin fait de rencontres [online]. 30 Octobre 2008 [cit. 2010-04-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-16. 
  8. REES, JASPER. carry on emmanuelle; Since she danced naked in Manon des Sources 20 years ago, actress Emmanuelle Béart has become as famous for taking her clothes off as she has been for her talent. And at 39, she tells Jasper Rees, she doesn't regret a thing. [online]. HighBeam Research, July 12, 2004 [cit. 2010-04-28]. (The Evening Standard (London, England)). Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-16. 
  9. JARDINE, Cassandra. 'Sometimes, I am like a whore' [online]. 17 May 2004 [cit. 2021-07-28]. (Telegraph). Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-10-27. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]