Emilie Paličková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Emilie Paličková
Rodné jménoEmilie Mildeová
Narození5. února 1892
Náchod
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí23. července 1973 (ve věku 81 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníučitelka a textilní výtvarnice
Manžel(ka)Jiří Palička
OceněníGrand prix výstavy art deco Paříž 1925
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Emilie Paličková: Krajkový závěs pro rezidenci pražského primátora, 1929
Záznam v matrice narozených, Emilie Mildeová, 1892
Emilie Paličková-Mildeová, krajka (1929)

Emilie Paličková-Mildeová, křtěná Emilie Josefa (5. února 1892 Náchod[1]23. července 1973 Praha) byla významná česká textilní výtvarnice, krajkářka a pedagožka. Její největší přínos byl v osvobození krajky z tradičního rámce ornamentálních schémat. V roce 1925 získala na Mezinárodní výstavě moderního dekorativního a průmyslového umění v Paříži Grand Prix a zlatou medaili. Vytvořila také závěsy prezidentského lože Národního divadla. V letech 1946–1959 vedla mistrovský ateliér krajky na VŠUP.[2][3][4]

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v Náchodě, v rodině strojníka v továrně v Náchodě Bohuslava Mildeho a jeho manželky Marie, rozené Žďárské (1866–??).[1] Byla prostřední ze tří sourozenců. Mládí prožila v Bulharsku, kde její otec založil knihtiskařský závod. V letech 1907–1910 studovala na Umělecké průmyslové škole v Sofii. Po smrti otce se rodina vrátila do Čech.[3]

Od června 1910 byla její matka Marie Mildeová s dětmi policejně hlášena v Praze jako vdova.[5] Emilie pokračovala ve studiích na pražské Uměleckoprůmyslové škole v letech 1911–1915 u profesorů Josefa Schussera, Jana Beneše a Emilie Krostové. Po ukončení studií navrhovala v ateliéru Marie Teinitzerové koberce, pokrývky a batikování.[6] Zároveň v letech 1917-1921 byla na Uměleckoprůmyslové škole asistentkou prof. J. Beneše.

Textilní výtvarnice - krajkářka[editovat | editovat zdroj]

V roce 1919 nastoupila do zaměstnání ve Státním ústavu školském pro domácí průmysl v Praze, (dnes VOŠTŘ a SUŠTŘ, Praha 1, U půjčovny 9), kde působila jako návrhář a pedagog.

Měla dokonalý cit pro výtvarné možnosti krajky, návrhy jsou kompozičně i tvarově vyrovnané, vázané k charakteru textilie, technice i způsobu užití. Zpočátku přistupovala ke krajce jako k malbě nebo spíš kresbě. Nebyla svázaná technologickými postupy a neuvažovala o tom, jak se bude krajka „vyrábět“, ale tužkou ji nakreslila. Začala s technikou šité krajky, která dovoluje větší volnost v návrhu. Základem je jednoduchá kresba se zvýrazněnou konturou a plochy vyplněné různými vzory, zvláště mistrně využívala techniku jemného stínování. V jejím podání se krajka stala svébytným uměleckým odvětvím. Emilie Paličková byla v roce 1923 jmenovaná profesorkou a spojila s Ústavem celá následující desetiletí své plodné tvorby. Opustila jej až v roce 1946, kdy byla povolána jako profesorka na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze.[7]

V roce 1923 vytvořila první monumentální kruhovou kompozici ze šité krajky - Orloj- inspirovanou Mánesovým kalendáriem staroměstského orloje, zhotovenou patrně pro mezinárodní výstavu v Milánu. Následuje soubor šitých krajek, které v roce 1925 na Mezinárodní výstavu dekorativního a průmyslového umění do Paříže a získaly nejvyšší ocenění. Nejobdivovanější bylo Sluníčko. Kruhová pokrývka, přes metr a půl široká provedená velmi jemnou technikou šité krajky. Pokrývka vznikla v pobočce v Schönfeldu/Krásno na Karlovarsku, kde na ní zručné krajkářky pracovaly 11 000 hodin. Emilie Paličková se ve svém návrhu inspirovala lidovým uměním, které mistrně převedla do současného stylu art deco. O jejích pracích se pochvalně zmiňuje i současná francouzská publikace z roku 1925, kde dvě třetiny reprodukcí představují díla Emilie Paličkové.[8]

E. Paličková postupně přešla od ornamentálně dekorativního stylu k jednodušším kompozicím založeným na dokonalé stylizaci lidských postav. Typickým příkladem je pokrývka Lidé pod horami, vystavovaná a oceněná 1935 na mezinárodní výstavě v Bruselu. Ve třicátých letech začala užívat i techniku paličkované krajky. První velká práce provedená touto technikou byla vystavená na mezinárodní výstavě v New Yorku. V této kruhové monumentální kompozici upouští zcela od předchozí ornamentálnosti a symetričnosti. V dílech čtyřicátých let objevuje další motiv - člověk a vesmír, zapojuje i barvu. Práce směřují stále k větší abstraktnosti a uvolněnosti. Vedle těchto monumentálních pokrývek vznikají drobnější krajkové límečky, manžety, čelenky, kloboučky apod. Za druhé světové války se věnuje především stolničení. V závěru svého působení v Ústavu navrhla velikou stóru určenou pro prezidentský salonek v Národním divadle s motivem kytice provedenou v pobočce v Sedlici u Blatné. Dílo monumentální nejen svými rozměry, ale i pojetím, ve kterém plně využila možnosti paličkované krajky.[9]


V roce 1946 byla jmenována profesorkou na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, na této škole působila do roku 1959, kdy odešla na odpočinek.[3]

Jejími žákyněmi byly například Milča Eremiášová, Emilie Frydecká, restaurátorka Jarmila Sikytová a řada dalších předních českých textilních výtvarnic.

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

V roce 1924 začala používat příjmení Paličková–Mildeová[p 1], provdala se za stavitele Jiřího Paličku. (Jeho firma realizovala mimo jiné v letech 1937–1938 vilu herečku Lídu Baarovou a jejího otce, Jiří Palička byl spoluautorem domu manželů Paličkových.)

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Pravidelně se účastnila souborných výstav doma a společně se Státním ústavem školským v zahraničí

  • 1923 Milán, trienále
  • 1925 Paříž, Mezinárodní výstava moderního a průmyslového umění
  • 1926 Kodaň a Filadefie
  • 1929 Haag, společná výstava českých umělkyň[10]
  • 1929 Barcelona, Mnichov, Amsterodam a Londýn
  • 1930 Ósaka, Bukurešť
  • 1931 Buenos Aires, Malmö a Stockholm
  • 1933 Chicago
  • 1939 New York - mezinárodní výstava moderního a průmyslového umění
  • 1848 Bukurešť - moderního výstava
  • 1949 Amsteroda, Stokholm
  • 1957 Praha, Slovanský ostrov, Současné textilní umění
  • 1958 Brusel, světová výstava
  • 1968 Praha, Mánes, 50 let českého užitého umění a průmyslového výtvarnictví
  • 1979 Praha, Galerie Jaroslava Fragnera, Krajka, výšivka, tkaný textil
  • 1994 Praha, Lobkovický palác, výstava ke 115 výročí ŠÚUV
  • 1999, Praha, Lobkovický palác, výstava ke 120 výročí školy VOŠTŘ a SUŠTŘ
  • 2000 Tokio, výstava Secese a art deco
  • 2006 Praha, Muzeum Policie ČR, výstava Krajka
  • 2008 Praha, Muzeum Policie ČR, výstava k významným výročím školy 130+90 = 2 jubilea jedné školy (VOŠTŘ a SUŠTŘ)
  • 2009 Praha, Galerie E. Paličkové – výstava „Emilie Paličková“,
  • 2012 Schönsee, Centrum Bavaria Bohemia, výstava školy a sbírky (VOŠTŘ a SUŠTŘ)
  • 2014 Praha, Galerie UM, Z Prahy až do Buenos Aires, „Ženské umění“ a mezinárodní reprezentace meziválečného Československa
  • 2015 Letohrad, zámek Krajka žije/Lace is alive, výstava se sbírek školy
  • 2015 Miláno, EXPO
  • 2015 Pražská muzejní noc, výstava a přednáška v Galerii Emilie Paličkové
  • 2016 Jindřichův Hradec, Dům gobelínů, Řemesla pro budoucnost/ Budoucnost pro řemesla (VOŠTŘ a SUŠTŘ)
  • 2019 Praha, Galerie Emilie Paličkové, STOLETÁ soubor výstav k výročí školy
  • 2022 Vamberk, muzeum Krajky, Emilie Paličková a její pokračovatelé


Pedagogické působení[editovat | editovat zdroj]

  • 1917–1921 asistentka na Uměleckoprůmyslové škole
  • 1919–1946 Státní ústav školský pro domácí průmysl v Praze
  • 1946–1959 VŠUP v Praze založila a vedla zde ateliér pro krajku a výšivku
  • od 1923 instruktorkou v krajkářských kurzech

Ceny[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. provdala se 31. 5. 1924, manželství bylo ukončeno 26. 6. 1939 - vlastní životopis

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Matrika narozených, Náchod, 1889–1895, snímek 138, Záznam o narození a křtu. 195.113.185.42:8083 [online]. [cit. 2018-07-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-07-09. 
  2. TEMPL, Stephan. Baba - Osada Svazu Čs. díla Praha. Praha: zlatý řez, 2000. 197 s. ISBN 80-901562-4-X. 
  3. a b c KYBALOVÁ, Ludmila. Praha: Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1962. 70 s. 
  4. ULRICH, Petr; ŠLAPETA, Vladimír; KŘÍŽKOVÁ, Alena, Podrazil, Jiří. Slavné vily Prahy 6; Osada Baba 1932-1936. Praha: Foibos, 2013. (Slavné vily (Foibos)). ISBN 8087073681. 
  5. Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 393, obraz 758, Milde (Žďárský) Marie
  6. Galerie českých krajkářek: Emilie Paličková-Mildeová
  7. PETRA, Czumalová. Školský ústav umělecké výroby Praha. [s.l.]: Vydal Školský ústav umělecké výroby Dostupné online. OCLC 976452132 
  8. 1886-1974., Dormoy, Marie. Dentelles de l'Europe centrale : [exposition des Arts décoratifs. Paris, 1925]. [s.l.]: Typogr. G. Kadar Dostupné online. OCLC 469948980 
  9. CZUMALOVÁ, Petra. Stoletá. Almanach Vyšší odborné školy textilních řemesel a Střední umělecké školy textilních řemesel. Praha 2019. 
  10. Výstava českých malířek. Lidové noviny. 8. 11. 1929, s. 7. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Czumalová, Petra: Sbírka. Katalog. VOŠTŘ a SUŠTŘ, Praha 2015
  • Czumalová, Petra, Czumalo, Vladimír: Stoletá. Almanach Vyšší odborné školy textilních řemesel a Střední umělecké školy textilních řemesel, Praha 2019.
  • Czumalová, Petra: Školský ústav umělecké výroby Praha. [s.l.]: Vydal Školský ústav umělecké výroby
  • Československý biografický slovník. Academia, Praha 1992.
  • Herain, Karel: Emilie Paličková. In: Tvar, 1949, Vydra, J.: Nové práce Emilie Paličkové. In: Tvar, 1956.
  • Horneková, Jana: Krajka, výšivka, tkaný textil. Katalog. Školský ústav umělecké výroby, Praha 1979.
  • Javůrková, J.: Průkopnické zásluhy Emilie Paličkové. In: Umění a řemesla, 1962.
  • Kolektiv: Encyklopedie českého výtvarného umění. Academia, Praha 1975.
  • Kybalová, Ludmila: Dílo a osobnost Emilie Paličkové. In: Umění a řemesla 1966, č.4.
  • Kybalová, Ludmila: Emilie Paličková. Nakladatelství československých výtvarných umělců, Praha 1962.
  • Kybalová, Ludmila: Emilie Paličková, heslo in: Nová encyklopedie českého výtvarného umění 2, N-Ž. Kolektiv autorů, editorka Anděla Horová. Academia, Praha 1995, s. 598.
  • Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986.
  • Toman P.: Nový slovník československých výtvarných umělců, Chagall, Ostrava 1993.
  • Vydra, Josef: Cesty čs. krajkářství. Katalog. Praha 1946–1947.
  • Vydrová, Jiřina: Nedožité devadesátiny Emilie Paličkové. In: Umění a řemesla, 1982, č.3.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]