Emilie Balátová-Tuláčková
| RNDr. Emilie Balátová-Tuláčková, DrSc. | |
|---|---|
| Rodné jméno | Tuláčková |
| Narození | 1. listopadu 1926 Záhřeb  Království Srbů, Chorvatů a Slovinců |
| Úmrtí | 21. května 2005 (ve věku 78 let) Brno |
| Místo pohřbení | Ústřední hřbitov v Brně |
| Vzdělání | vysokoškolské |
| Alma mater | Masarykova univerzita |
| Povolání | botanička a učitelka |
| Zaměstnavatel | Botanický ústav ČSAV |
| Ocenění | Čestná členka Zoologicko-botanické společnosti Rakouska Čestná členka České botanické společnosti (1997) |
| Choť | František Balát |
| Rodiče | Rudolf Tuláček |
| Příbuzní | Tomáš Tuláček (synovec) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Emilie Balátová-Tuláčková (1. listopadu 1926 Záhřeb – 21. května 2005 Brno) byla československá botanička a ekoložka, která se specializovala na fytocenologický a synekologický výzkum lučních biotopů.[1]
Život[editovat | editovat zdroj]
Mládí a studia[editovat | editovat zdroj]
Emilie Tuláčková se narodila v roce 1926 v Záhřebu, kde její otec Rudolf Tuláček působil jako profesor hry na kontrabas a sólista hry na tento hudební nástroj v záhřebské opeře a filharmonii.[2] Od roku 1933 v Záhřebu navštěvovala obecní školu, než se s rodiči na konci roku 1937 přestěhovala do Brna. Zde vystudovala reálné gymnázium, poté navázala studiem chemie a přírodopisu na Masarykově univerzitě v Brně. Během vysokoškolského studia měl na její botanické směřování značný vliv Josef Podpěra, u kterého po část studií působila jako pomocná vědecká síla, a který vedl i její dizertační práci o Šíření semen moravských stepních rostlin. Promovala v roce 1952, kdy obdržela titul doktorky přírodních věd.[3] Doktorský titul (DrSc.) na Akademii věd obdržela v roce 1986 za práci Mokřadní louky ČSSR se zvláštním zaměřením na České země.
Zaměstnání[editovat | editovat zdroj]
V roce 1951 krátce působila jako středoškolská učitelka chemie a přírodopisu v Bohumíně, následující rok se s manželem, ornitologem Františkem Balátem přestěhovala do Bratislavy. Od sňatku užívala obě svá příjmení rovnocenně. Již v roce 1953 se Balátová-Tuláčková natrvalo přestěhovala do Brna, kde nejprve nastoupila do Výzkumného ústavu krmivářského ČSAZV, od roku 1956 působila jako vědecká aspirantka v Geobotanické laboratoři ČSAV (od roku 1962 začleněné pod brněnskou pobočku Botanického ústavu ČSAV). Na tomto pracovišti setrvala až do svého penzionování v roce 1985. V 80. letech 20. století spolupracovala s Botanickým ústavem Kubánské akademie věd.
Je autorkou zhruba 160 vědeckých prací publikovaných v odborných časopisech, sbornících i monograficky v češtině, němčině, angličtině, španělštině a francouzštině.[4] Psala také do populárně-naučných přírodovědecky zaměřených časopisů, jako je Živa.[5]
Vědecké zaměření[editovat | editovat zdroj]
První botanická, absolventská práce Balátové-Tuláčkové byla zaměřená floristicky na okolí Kovářové u Nedvědice u hradu Pernštejn. Po celý profesní život botanička byla věrná tématu luk a lučních společenstev. Věnovala se fytocenologii – vegetačnímu mapování Moravy, Slezska a částečně též Slovenska, později také Rakouska a severní Itálie. K typovým lokalitám jejího výzkumu patřily například Zábřežské louky na Opavsku.[6] I v 21. století jsou ceněné její práce o loukách a mezofilních pastvinách vegetační třídy Molinio-Arrhenatheretea. Nejenom v rámci této třídy popsala řadu nižších vegetačních jednotek na úrovni svazů a asociací.[7]
Během pobytů na Kubě v 80. letech 20. století školila místní botaniky v analýze a syntéze fytocenologických dat. Se svým kolegou Pedrem Herrerou z tohoto karibského ostrova popsala tři nové druhy rostlin – vítod (Polygala omissa)[8] a dva zástupce rodu zornie (Zornia dichotoma, Z. arenicola).[9] U názvů rostlin i vegetačních jednotek je její autorství udáváno zkratkou Bal.-Tul.[10]
Zasazovala se rovněž v otázkách ochrany lučních biotopů, navrhla k vyhlášení několik rezervací, např. Moravanské lúky u Koryčan. V 90. letech intenzivně spolupracovala se Správou CHKO Žďárské vrchy.[4]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ HÜBL, Emil. In Memoriam Emilie Balátová-Tuláčková (1926-2005). Tuexenia. 2007, roč. 27, s. 429–430.
- ↑ Rudolf Tuláček - Profil osobnosti. encyklopedie.brna.cz [online]. [cit. 2023-04-02]. Dostupné online.
- ↑ NEUHÄUSLOVÁ, Zdenka; NEUHÄUSL, Robert. RNDr. Emilie Balátová, Csc. – 60 let. Preslia. 1986, roč. 58, s. 279–284.
- ↑ a b NEUHÄUSLOVÁ, Zdenka. RNDr. Emilie Balátová-Tuláčková, DrSc. jubiluje. Preslia. 1997, roč. 68, čís. 4, s. 375–378. ISSN 0032-7786.
- ↑ Emilie Balátová - Tuláčková – Živa. ziva.avcr.cz [online]. [cit. 2023-04-02]. Dostupné online.
- ↑ HÉDL, Radim. Mokřadní exkurze na Vidnavské mokřiny a Zábřežské louky. Zprávy Moravskoslezské pobočky České botanické společnosti. 2016, roč. 5, s. 20–26.
- ↑ Veronico longifoliae-Lysimachion vulgaris. FloraVeg.EU – Database of the European Flora and Vegetation [online]. Vegetation Science Group and European Vegetation Survey [cit. 2023-04-02]. Dostupné online.
- ↑ BALÁTOVÁ-TULÁČKOVÁ, Emilie; HERRERA OLIVER, Pedro. A New Polygala Species in the Flora of Cuba. Folia Geobotanica & Phytotaxonomica. 1981, roč. 16, čís. 3, s. 331–332.
- ↑ BALÁTOVÁ-TULÁČKOVÁ, Emilie; HERRERA OLIVER, Pedro. Zornia dichotoma, sp. nova, a new species in the flora of Cuba. Folia Geobotanica & Phytotaxonomica. 1988, roč. 23, s. 447–448.
- ↑ Balátová-Tuláčková, Emilie | International Plant Names Index. www.ipni.org [online]. [cit. 2023-04-02]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Emilie Balátová-Tuláčková
