Émile Loubet

Émile Loubet
Émile Loubet
8. prezident Francie
	Ve funkci:; 18. února 1899 – 18. února 1906
Předchůdce	Félix Faure
Nástupce	Armand Fallières
Stranická příslušnost
Členství	Demokratická republikánská aliance
Narození	31. prosince 1838 ; Marsanne
Úmrtí	20. prosince 1929 (ve věku 90 let) ; Montélimar
Místo pohřbení	Montélimar
Choť	Marie-Louise Loubet
Alma mater	Pařížská právní fakulta
Profese	politik a advokát
Ocenění	rytíř Řádu slona (1900); Řád Norského lva (1904); Řád Mahá Čakrí; rytíř Řádu zlatého rouna; Dobročinný řád afrického osvobození; … více na Wikidatech
Commons	Émile Loubet
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Émile Loubet (30. prosince 1838 Marsanne, Drôme – 20. prosince 1929 Montélimar, Drôme) byl francouzský politik, v roce 1892 několik měsíců předseda vlády a v letech 1899 až 1906 francouzský prezident.

Život a politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v roce 1838. V roce 1863 získal doktorát z práv. Po pádu druhého císařství a nastolení třetí republiky v roce 1870 se stal vytrvalým podporovatelem Léona Gambetty a současně starostou Montélimaru. V roce 1876 byl za Montélimar zvolen do poslanecké sněmovny, o rok později byl jako poslanec zvolen znovu, ačkoli v tom samém roce přestal být kvůli sporům s vládou starostou města.

V roce 1885 vstoupil do Senátu. V letech 1887–1888 byl ministrem ve vládě Pierra Tirarda. V roce 1892 jej prezident a současně jeho osobní přítel Sadi Carnot požádal o sestavení nové vlády – tento kabinet však padl už po několika měsících v důsledku tzv. Panamské aféry. Sám Loubet se nicméně stal ministrem vnitra v nové vládě Alexandra Ribota.

Loubetova reputace coby státníka a silného a srozumitelného řečníka postupně rostla, díky čemuž se v roce 1896 stal předsedou Senátu a v roce 1899 dokonce francouzským prezidentem – získal 483 hlasů, zatímco bývalý předseda vlády Jules Méline, jeho jediný vážný soupeř, získal pouhých 279 hlasů. Loubet tak v úřadu nahradil Félixe Faureho.

Počátek jeho prezidentství ovlivňovaly dozvuky Dreyfusovy aféry. Dreyfusovi byl v roce 1899 po obnoveném procesu v Rennes uložen nový dlouholetý trest vězení; Loubet však trest na návrh ministra války markýza de Gallifet Dreyfusovi prominul. Dalším politickým tématem třetí republiky se stala odluka církve od státu; již v dubnu 1905 byl odvolán francouzský velvyslanec ve Vatikánu a v červenci téhož roku rozluku odhlasovala poslanecká sněmovna.

Loubet zemřel v roce 1929 ve věku 90 let v Montélimaru.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

velkokříž Řádu etiopské hvězdy – Etiopské císařství, 1899^[1]
velkokříž Řádu čestné legie – Francie, 1899^[1]
Řád chryzantémy – Japonsko, 1899^[1]
rytíř Řádu černé orlice – Prusko, 1899^[1]
rytíř Řádu svatého Ondřeje – Ruské impérium, 1899^[1]
rytíř Řádu svatého Alexandra Něvského – Ruské impérium, 1899^[1]
Řád svaté Anny I. třídy – Ruské impérium, 1899^[1]
Řád svatého Stanislava I. třídy – Ruské impérium, 1899^[1]
Řád bílého orla I. třídy – Srbsko, 1899^[1]
rytíř Řádu Serafínů – Švédsko, 17. dubna 1899^[1]
velkostuha Řádu Leopoldova – Belgie, 1900
rytíř Řádu slona – Dánsko, 1. listopadu 1900^[2]
rytíř Řádu zvěstování – Italské království, 1901^[3]
velkokříž Řádu nizozemského lva – Nizozemsko, 1902^[4]
rytíř Nassavského domácího řádu zlatého lva – Lucembursko, 1902^[4]
velkokříž s diamanty Řádu svatého Alexandra – Bulharsko, 1902^[5]
rytíř Řádu zlatého rouna – Španělsko, 22. června 1902^[6]
velkokříž Řádu věže a meče – Portugalsko, říjen 1902^[7]
rytíř Řádu Mahá Čakrí – Siam, 29. srpna 1902^[8]
rytíř Řádu Norského lva – Švédsko-norská unie, 1. prosince 1904^[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Émile Loubet na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j Almanach national : annuaire officiel de la République française pour ... présenté au Président de la République. Gallica [online]. 1900 [cit. 2020-06-10]. Dostupné online. (FR)
↑ PEDERSEN, Jørgen. Riddere af Elefantordenen, 1559-2009. Frederiksberg: Syddansk Universitetsforlag, 2009. ISBN 978-87-7674-434-2, ISBN 87-7674-434-5. OCLC 690753864 S. 456. (dánsky)
↑ FRANCE AffD ITALY.. Advertiser (Adelaide, SA : 1889 - 1931). 12 IV 1901, s. 5. Dostupné online [cit. 2020-06-10].
↑ ^a ^b Almanach national. Annuaire officiel de la République française. Berger-Levrault, 1903. s. 660, 663, 676.
↑ "Court Circular". The Times (36811). Londýn. 4. července 1902. s. 3.
↑ "Latest intelligence - France". The Times (36801). Londýn. 23. června 1902. s. 5.
↑ "Court Circular". The Times (36913). Londýn. 31. října 1902. s. 8.
↑ Royal Thai Government Gazette. 16. října 1902 Dostupné online Archivováno 8. 5. 2019 na Wayback Machine.
↑ The Order of the Norwegian Lion. www.royalcourt.no [online]. [cit. 2020-06-10]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Émile Loubet na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[:0-1] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j Almanach national : annuaire officiel de la République française pour ... présenté au Président de la République. Gallica [online]. 1900 [cit. 2020-06-10]. Dostupné online. (FR)

[2] PEDERSEN, Jørgen. Riddere af Elefantordenen, 1559-2009. Frederiksberg: Syddansk Universitetsforlag, 2009. ISBN 978-87-7674-434-2, ISBN 87-7674-434-5. OCLC 690753864 S. 456. (dánsky)

[3] FRANCE AffD ITALY.. Advertiser (Adelaide, SA : 1889 - 1931). 12 IV 1901, s. 5. Dostupné online [cit. 2020-06-10].

[:1-4] Almanach national. Annuaire officiel de la République française. Berger-Levrault, 1903. s. 660, 663, 676.

[5] "Court Circular". The Times (36811). Londýn. 4. července 1902. s. 3.

[6] "Latest intelligence - France". The Times (36801). Londýn. 23. června 1902. s. 5.

[7] "Court Circular". The Times (36913). Londýn. 31. října 1902. s. 8.

[8] Royal Thai Government Gazette. 16. října 1902 Dostupné online Archivováno 8. 5. 2019 na Wayback Machine.

[9] The Order of the Norwegian Lion. www.royalcourt.no [online]. [cit. 2020-06-10]. Dostupné online. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

Prezidenti Francie

Druhá republika	Ludvík Napoleon Bonaparte (1848–1852)

Třetí republika	Adolphe Thiers (1871–1873) • Patrice de Mac-Mahon (1873–1879) • Jules Grévy (1879–1887) • Marie François Sadi Carnot (1887–1894) • Jean Casimir-Perier (1894–1895) • Félix Faure (1895–1899) • Émile Loubet (1899–1906) • Armand Fallières (1906–1913) • Raymond Poincaré (1913–1920) • Paul Deschanel (1920) • Alexandre Millerand (1920–1924) • Gaston Doumergue (1924–1931) • Paul Doumer (1931–1932) • Albert Lebrun (1932–1940)

Čtvrtá republika	Vincent Auriol (1947–1954) • René Coty (1954–1959)

Pátá republika	Charles de Gaulle (1959–1969) • Georges Pompidou (1969–1974) • Valéry Giscard d'Estaing (1974–1981) • François Mitterrand (1981–1995) • Jacques Chirac (1995–2007) • Nicolas Sarkozy (2007–2012) • François Hollande (2012–2017) • Emmanuel Macron (od 2017)