Emil Szramek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Blah. Emil Szramek
Fotografie.
Fotografie.
kněz a mučedník
Datum narození 29. září 1887
Datum úmrtí 13. ledna 1942
Svátek 9. červenec
Blahořečen 13. června 1999
Uctíván církvemi Římskokatolická církev a církve v jejím společenství.

Emil Szramek (29. září 1887, Tworków13. ledna 1942, koncentrační tábor Dachau) byl polský římskokatolický duchovní, oběť nacistického režimu. Katolickou církví je uctíván jako blahoslavený mučedník a jeho liturgická památka připadá na 9. červenec.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se do rodiny chalupníka Augusta Szramka a jeho manželky Josefy, rozené Kandziora. Základní školu absolvoval v rodném Tworkówě, gymnázium v Ratiboři. Následně studoval teologii na univerzitě ve Vratislavi. Dne 22. června 1911 jej kardinál Georg von Kopp vysvětil na kněze. Působil pak postupně jako kaplan v několika farnostech a v letech 1918–1924 navíc působil jako redaktor periodika Głosy znad Odry.

V roce 1922 byla zřízena Hornoslezská apoštolská administratura, jejíž hlavou byl jmenován August Hlond. Ten povolal Emila Szramka do úřadu kancléře její kurie. Po přetvoření administratury na samostatnou diecézi se sídlem v Katovicích byl Szramek jmenován kanovníkem katedrální kapituly a od roku 1926 rovněž spravoval farnost při katovickém kostele Neposkvrněného početí Panny Marie. Jako kněz byl znám svou velkou otevřeností a tolerancí. Byl rovněž jedním z iniciátorů zřízení katovické Slezské knihovny. Roku 1934 publikoval knihu Śląsk jako problem socjologiczny (Slezsko jako sociologický problém). Tušil, že se blíží těžké časy a tak těsně před vypuknutím druhé světové války sepsal závěť, ve které odkázal veškerý svůj majetek k rozdání.

Od počátku nacistické okupace Polska byl sledován gestapem. Byla mu nabízena možnost odchodu do exilu, nechtěl však opustit svou vlast a svou farnost. Dne 8. dubna 1940 byl zatčen. Krátce byl držen v Mauthausenu, odkud byl 8. prosince 1940 transportován do Dachau. Mezi spoluvězni měl přirozenou autoritu a snažil se je i sebe povzbuzovat, takže se i ke svým věznitelům chovali s důstojností a mírem. V lednu roku 1942 zemřel na následky polévání ledovou vodou na lágrové ošetřovně.

Beatifikován byl papežem Janem Pavlem II. dne 13. června 1999 ve Varšavě ve skupině 108 polských mučedníků z druhé světové války.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]