Emanuel von Merta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Emanuel von Merta
Emanuel Jan sv. p. von Merta
Emanuel Jan sv. p. von Merta
Velitel pevnosti Josefov (9. armádní sbor)
Ve funkci:
1894 – 1899
PředchůdceLeopold von Croÿ-Dülmen
NástupceHugo von Klobus
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostpolní zbrojmistr (1898), polní podmaršál (1890), generálmajor (1885)

Narození3. listopadu 1836
Úmrtí31. srpna 1899 (ve věku 62 let)
OceněníŘád Františka Josefa
CommonsEmanuel von Merta
Některá data mohou pocházet z datové položky.
erb Emanuela Jana sv. p. von Merta

Emanuel Jan svobodný pán von Merta (3. listopadu 1836 Győr (Maďarsko) – 30. srpna 1899 Vorochta (dnes Ukrajina)[1] ]) byl velitel 9. armádního sboru, velící generál v Josefově, c. a k. skutečný tajný rada a titulární držitel pěšího pluku č. 94. Byl rovněž rytířem Řádu železné koruny I. třídy, rytířem Řádu Františka Josefa I., majitelem Vojenského záslužného kříže s válečnou dekorací, Vojenské záslužné medaile na červené stuze, Válečné medaile, Vojenského služebního odznaku II. tř. pro důstojníky a dalších zahraničních vyznamenání, jako je norský Řád svatého Olafa nebo toskánský Vojenský záslužný řád.


Rodina[editovat | editovat zdroj]

Sloužil stejně jako jeho otec Jan Merta (10. 5. 1806 – 26. 12. 1886) v Rakouské a později v Rakousko-Uherské armádě. Otec Emanuela Jana Merty se narodil v rolnické rodině v moravské obci Stavenice na statku čp. 16, (okr. Šumperk, Olomoucký kraj) a měl více sourozenců – Františka, Ignáce, Isidora, Josefa, Barboru, Magdalénu a Marianu. Rodného statku se ujal jeho bratr František a Jan Merta odchází k vojsku. Je uváděn posádkou v uherském městě Györu (Belváros), zde se narodil také jeho syn Emanuel Jan. Jan Merta umírá v hodnosti hejtmana I. třídy v Bratislavě.

Dne 6. února 1892 se oženil ve Lwově s Klotildou Grünewaldovou (29.12.1864–1939), se kterou měl dvě dcery Klotildu Marii Antonii (12.10.1892–8.4.1980) a Marii Josefu Pelagii (7.7.1897 – 19.7.1964). Klotilda Marie Antonie se dne 26. června 1923 provdala za příslušníka starého polského šlechtického rodu – Tadeáše Vojtěcha hraběte Komorowského (erb Korczak) (5. 5. 1899 – 6. 2. 1969).

Vojenská kariéra[editovat | editovat zdroj]

Dne 23. září roku 1851 byl přidělen k pěšímu pluku č. 41 baron Sivkovich v Olomouci. V hodnosti nadporučíka se zúčastnil bojů Prusko-Rakouské války roku 1866, kde se zúčastnil např. bitvy u Custozy.

V letech 1882 až 1884 byl velícím důstojníkem pěšího pluku č. 50, v letech 1884 až 1885 byl velícím důstojníkem 1. horské brigády. V roce 1885 byl v hodnosti generálmajora jmenován ředitelem Vídeňské válečné akademie a tuto funkci vykonával až do roku 1891, kdy se stal zástupcem náčelníka generálního štábu Rakousko-Uherské armády. Tuto funkci vykonával do roku 1894. Dne 26.6.1894 byl jmenován velitelem 9. armádního sboru s posádkou v městě Josefstadt (dnes Josefov, místní část města Jaroměř) a také vrchním velitelem pevnosti Josefstadt. Tuto funkci vykonával až do svého penzionování v červenci roku 1899. Dne 1.5.1898 byl Emanuel Jan sv. p. von Merta povýšen do hodnosti polního zbrojmistra a stal se také titulárním majitelem pěšího pluku č. 94. Byl považován za jednoho z největších vojenských teoretiků své doby.[zdroj⁠?]

Odborné práce[editovat | editovat zdroj]

  • Pokyny pro pěchotní zbraně, 1879
  • Instruktážní cesta na Moravu v období mezi 1878 – 1880
  • Vyhodnocení taktického cvičení při zkouškách štábních důstojníků, 1882
  • Úvod pro zhotovení písemných hlášení a pomocných materiálů/podkladů taktického a operačního rázu

Povýšení do šlechtického stavu[editovat | editovat zdroj]

Za své zásluhy a dlouholetou činnost v armádě byl dne 1.6.1899 císařem Františkem Josefem I. nobilitován do stavu svobodných pánů.

Dne 1.7.1899 byl penzionován a dne 31.8.1899 náhle zemřel. Je pochován na hřbitově ve Worochtě (dnes z části na území Polska a z části na území Ukrajiny).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ze Lvova. Národní listy. 31. 8. 1899, s. 1. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]