Emanuel Kovář

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Emanuel Kovář
Emanuel Kovář
Emanuel Kovář
Narození 12. ledna 1861
Vlašim
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 14. července 1898 (ve věku 37 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtí rakovina
Místo pohřbení Vyšehradský hřbitov
Národnost Češi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emanuel Kovář (12. ledna 1861 Vlašim[1]14. července 1898 Praha[2]) byl český lingvista a etnograf, docent na pražské filosofické fakultě. Jazyk zkoumal v širokých kulturních souvislostech; zabýval se také antropologií, sociologií a literaturou. Jako jednatel národopisné výstavy 1895 se stal jedním z nejpopulárnějších českých vědců. Byl tajemníkem Národopisné společnosti českoslovanské a měl významný podíl na prvním svazku Národopisného sborníku. Přispíval do Ottova slovníku naučného. Jeho vrcholným dílem je studie O původu lidské mluvy.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 12. ledna 1861 ve Vlašimi. Absolvoval nižší gymnázium v Benešově a vyšší ve Spálené ulici v Praze.[3] V letech 1879-82 studoval srovnávací jazykovědu a moderní filologii na filosofické fakultě; vedle toho navštěvoval i přednášky na medicíně, zejména v oboru psychiatrie (poruchy řeči) a anatomie hlasového ústrojí.[4] Roku 1883 získal titul doktora filosofie, v roce 1885 byl jmenován docentem pro všeobecný jazykozpyt.[3] V letech 1889-90 absolvoval stáž na univerzitách v Lipsku a Berlíně.[4]

Byl mnohostranným odborníkem. Vědu pokládal za filosofický soubor, který je nutno studovat vcelku. Ačkoliv byl především lingvistou, rozšířil své zkoumání na etnografii, antropologii, prehistorii, sociologii a estetiku, s cílem obsáhnout vzájemné vztahy mezi těmito obory.[5]

Získal si velké zásluhy o Národopisnou výstavu českoslovanskou v Praze 1895. Do její přípravy se zprvu zapojil jen z vědeckého zájmu; brzy ale vynikl jako energický a vytrvalý agitátor a organizátor.[6] 7. října 1891 byl jmenován jednatelem výstavy. Na její podporu pořádal přednášky a shromažďoval materiály.[3] Svou neúnavnou pílí se stal nejznámější osobností výstavy[5] a jedním z nejpopulárnějších českých vědců té doby.[4]

Po skončení výstavy se zapojil do činnosti Národopisné společnosti českoslovanské, kde se stal tajemníkem. Připravil zde k vydání první svazek Národopisného sborníku.[4]

Roku 1897 vážně onemocněl (nádor na štítné žláze). V posledním roce života ještě dokončil své vrcholné dílo — studii O původu lidské mluvy. Na jejím základě byl navržen na mimořádného profesora, jmenování se ale nedožil. Zemřel v Praze 14. července 1898, pohřben byl na Vyšehradském hřbitově.[3]

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

Byl ženat s Marii, rozenou Strakovou (1867–??). Manželství bylo bezdětné.[2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Knižně vyšly:[7]

  • O škole mladogrammatické (1885)
  • Indické pohádky sbírky Moudré naučení (Hitópadésas) (1887)
  • Česká mluvnice pro školy střední a ústavy učitelské (1889)
  • Nákres mluvnice starobulharské (1889)

V časopisech byly publikovány např.:[4]

  • Výklady o rodokmenu jazykův indoevropských (Filologické listy 1884)
  • Podoby některých básní Kollárových s Petrarkou a Dantem (tamtéž)
  • O poměru grammatiky, logiky a psychologie (Athenaeum 1885)
  • O určitých a neurčitých přídavných jménech (Filologické listy 1886)
  • O pravlasti indoevropských národů (Osvěta 1886)
  • O stupňování (Filologické listy 1887)
  • O fonetice (Filologické listy 1888)
  • Přehled dějin jazykozpytu (Paedagogium 1891)
  • Nástin dějin ethnologie (Athenaeum 1891)
  • O původě lidské mluvy (1898)

Přispíval do Ottova slovníku naučného. Je např. autorem či spoluautorem článků Jazykozpyt, Baskové, Evropa, Afrika a Amerika.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Vlašim
  2. a b Policejní ředitelství I, konskripce, karton 297, obraz 492
  3. a b c d e Úmrtí. Národní listy. 1898-07-15, roč. 38, čís. 193, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-12-11]. 
  4. a b c d e ČERNÝ, Adolf. † Ph. Dr. Emanuel Kovář. Světozor. 1898-07-22, roč. 32, čís. 37, s. 440. Dostupné online [cit. 2011-12-11]. 
  5. a b ČERNÝ, Adolf. Odešel muž…. Zlatá Praha. 1898-07-22, roč. 12, čís. 47, s. 558. Dostupné online [cit. 2011-12-11]. 
  6. Výkonný výbor Národopisné výstavy českoslovanské. Zlatá Praha. 1895-10-04, roč. 12, čís. 47, s. 555-558. Dostupné online [cit. 2011-12-11]. 
  7. Podle seznamu prací v NK ČR

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]