Elton (jezero)
| Elton | |
|---|---|
 Jezero v létě | |
| Poloha | |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Rusko |
| oblast | Volgogradská oblast |
  Elton | |
| Zeměpisné souřadnice | 49°8′ s. š., 46°42′ v. d. |
| Rozměry | |
| Rozloha | 152 km² |
| Povodí | endorheické povodí Přikaspické nížiny km² |
| Max. hloubka | do 1,5 m (v létě obvykle 5–7 cm)[1] m |
| Ostatní | |
| Typ | bezodtoké minerální (hypersalinní) jezero |
| Nadm. výška | −15 – −18 m n. m. |
| Přítok vody | Chara, Lancug, Soljanka, Černavka, Karantinka, Bolšaja Smorogda, Malaja Smorogda[1] |
| Odtok vody | bezodtoké |
| Sídla | Elton (cca 6 km východně) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Elton (rusky Эльтон) je silně slané bezodtoké minerální jezero na severu Přikaspické nížiny ve Volgogradské oblasti v Rusku, nedaleko hranic s Kazachstánem. Patří k největším a nejvíce mineralizovaným vnitrozemským jezerům v Evropě a bývá uváděno jako největší minerální jezero v Evropě.[2] Má rozlohu přibližně 152 km² a běžná hloubka se většinu roku pohybuje jen v řádu několika centimetrů – podle měření je průměrná hloubka v létě zhruba 5–7 cm;[1][3] maximální hloubka při jarním tání může dosahovat až okolo 1,5 m.[1][3] Hladina leží 15–18 m pod úrovní mořské hladiny – různé zdroje uvádějí hodnoty v rozmezí −15 až −18 m.[2][4]
Jezero je vyplněno silně mineralizovanou solankou (rapou) s mineralizací zhruba 200–500 g rozpuštěných solí na litr (průměrně kolem 270 g/l), takže patří i celosvětově k nejslanějším jezerům.[2][5][6] V rapě se nerozpouští pouze chlorid sodný, ale také chlorid draselný a sírany, které jí dávají hořko-slanou chuť.[5][6] Společně s okolními stepními stanovišti je od roku 2019 součástí biosférické rezervace UNESCO „Lake Elton Biosphere Reserve“.[2]
Zeměpisná charakteristika
[editovat | editovat zdroj]Elton se nachází na severovýchodním okraji Přikaspické nížiny v oblasti výrazných solných kupol. Samotné jezero vyplňuje mělkou kruhovitou depresi mezi těmito kupolemi; nejvyšším bodem okolí je solný vrch Ulagan, vystupující asi 67–68 m nad mořskou hladinu.[5][6]
Rozloha jezera kolísá podle hydrologických a meteorologických podmínek, obvykle se udává kolem 152 km².[4] Většinu roku je hladina velmi mělká – v létě má voda typicky jen několik centimetrů, na jaře během tání sněhu dosahuje až desítek centimetrů; nejvyšší hloubky kolem 1,5 m byly zaznamenány při jarních povodních.[1][3] Jezerní pánev odvodňuje endorheické povodí o rozloze přibližně 1 365–1 640 km² – nižší hodnotu uvádějí hydrobiologické studie,[7] vyšší hodnotu ruská geologická literatura.[1]
Na východ od jezera leží stejnojmenné sídlo Elton, kde se soustřeďuje většina lázeňského a turistického zázemí.
Vodní režim
[editovat | editovat zdroj]Zdrojem vody je převážně sněhová akumulace v povodí a menší slané přítoky. Elton napájí několik slaných vodních toků, zejména řeka Chara a potoky Lancug, Soljanka, Černavka, Karantinka a také Bolšaja Smorogda a Malaja Smorogda; na dně jezera navíc vyvěrají silně mineralizované prameny.[1][6] Odtok z jezera neexistuje, takže veškerá voda se ztrácí výparem. Hydrologické studie ukazují, že až 80–90 % vody v přítocích pochází z atmosférických srážek; koncentrace solí v rapě se mění se sezónou – v mnohých letech klesá na jaře na ~180–200 ‰ a v suchých obdobích stoupá k 500 ‰.[1][5][6]
Vodní režim je výrazně sezónní. Na jaře při tání sněhu hladina krátkodobě stoupá a jezero se částečně „zředí“. V horkém a suchém létě se naopak velká část vody odpaří, hloubka prudce klesá a koncentrace solí roste na maxima v řádu stovek gramů na litr.[5][2]
Vlastnosti vody a ekologie
[editovat | editovat zdroj]Elton je typickým hypersalinním minerálním jezerem. Vysoká mineralizace (cca 200–500 g/l) je dána kombinací bezodtokého charakteru, aridního klimatu a přítomnosti mohutných solných těles v podloží.[2][8] V solném roztoku se nerozpouští pouze chlorid sodný, ale i řada dalších solí, zejména chlorid draselný a síranové soli, které dávají vodě hořce slaný charakter.[5][6]
V extrémně slaném prostředí přežívá jen několik málo specializovaných organismů. Typickým zástupcem je jednobuněčná řasa Dunaliella salina, jejíž pigmenty (například betakaroten) dávají vodě mírný načervenalý až oranžový odstín.[8][5] Na dně jezera se nacházejí mocné vrstvy solných sedimentů a pod nimi vrstva minerální sirné bahenní hmoty, která je využívána k léčebným účelům.[6][3]
Jezero a přilehlé stepi mají mimořádný význam pro tažné vodní ptactvo. Oblast leží na křižovatce několika hlavních tahových koridorů (černomořsko–východomediteránský, západoasijsko–východoafrický a středoasijský tah) a ročně tudy podle údajů UNESCO protáhne přibližně 1,5–2 milionu vodních ptáků včetně řady ohrožených druhů, například bernešky rudokrké a husy malé.[2]
Etymologie
[editovat | editovat zdroj]Původ názvu není zcela jednoznačný. Podle jedné široce přijímané verze pochází z mongolského (resp. kalmyckého) slovního spojení „Altyn-nor“ – „zlaté dno“, které může odkazovat na charakteristickou zlatavou barvu, do níž se hladina barví při západu slunce.[9] Jiná hypotéza spojuje název se jménem anglického námořního důstojníka Johna Eltona, který se v 18. století podílel na průzkumu stepních oblastí jihovýchodního Ruska.[10]
Historie využití
[editovat | editovat zdroj]Solená jezera Přikaspické nížiny byla využívána jako zdroj soli už od 17. století. Systematická těžba na jezeře Elton se rozvinula na počátku 18. století a pokračovala až do konce 19. století; sůl se využívala mimo jiné k výrobě chloridu hořečnatého.[4] Po vyčerpání nejdostupnějších ložisek a změnách v technologii výroby soli byla těžba postupně utlumena.[4]
Od počátku 20. století se oblast profiluje jako bahenní a balneologický region. Na březích jezera vznikly první lázeňské objekty, které využívaly místní sirné bahno a vysoce mineralizovanou vodu. Po druhé světové válce byl lázeňský provoz přesunut do nově budovaného sanatoria v obci Elton asi 6 km od jezera.[3]
Lázeňství a cestovní ruch
[editovat | editovat zdroj]Sanatorium „Elton“ a menší lázeňská zařízení využívají kombinaci léčebného bahna, rapy a minerálních pramenů (např. Smorogdinský chloridovo-sulfátový sodný pramen) k léčbě onemocnění pohybového aparátu, periferní nervové soustavy, některých chorob zažívacího traktu a gynekologických obtíží.[3] Procedury zahrnují bahenní zábaly, koupele v naředěné rapě i pitné kúry z minerálních pramenů pod lékařským dohledem.
Jezero je současně cílem turistiky a tzv. zdravotní rekreace. Kromě lázeňského provozu se v posledních letech rozvíjejí sportovní akce, například ultratrailové běhy v solných pustinách kolem jezera.[11]
Ochrana přírody
[editovat | editovat zdroj]V roce 2001 byl kolem jezera vyhlášen regionální přírodní park „Eltonský“, který chrání nejen samotné minerální jezero, ale i rozsáhlé plochy suchých stepí a slanisk s unikátní flórou a faunou.[12] V roce 2019 byla oblast povýšena na biosférickou rezervaci v rámci programu UNESCO Man and the Biosphere (MAB), který má za cíl sladit ochranu přírody s tradičním pastevectvím a rozvojem šetrných forem turistiky.[2]
Rezervace má rozlohu přes 200 000 ha a zahrnuje jádrové zóny přísné ochrany, nárazníkové zóny s omezenou činností a přechodové zóny s tradičním hospodařením (především pastevní ovce a koz).[2] Podle UNESCO patří oblast k nejvýznamnějším útočištím stepní a mokřadní avifauny v euroasijském prostoru.[2]
Klima
[editovat | editovat zdroj]Klima v okolí jezera Elton je výrazně kontinentální a suché. Léta jsou horká (průměrná teplota v červenci se pohybuje kolem 25 °C), zimy chladné, s průměrnými teplotami v zimních měsících pod bodem mrazu; roční úhrn srážek se pohybuje přibližně kolem 250–300 mm.[3][1] Vysoké letní teploty a stálé větry přispívají k intenzivnímu odpařování a k silné mineralizaci jezerní vody.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Эльтон“.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 3 4 5 6 7 8 9 АНИСИМОВ, Л. А. ЭЛЬТОН – НЕДООЦЕНЕННЫЙ ПРИРОДНЫЙ ОБЪЕКТ ФЕДЕРАЛЬНОГО ЗНАЧЕНИЯ. КиберЛенинка [online]. 2022 [cit. 2025-11-30]. Dostupné online. (rusky)
- 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Lake Elton – Biosphere Reserve. UNESCO – Man and the Biosphere Programme [online]. 2019 [cit. 2025-11-30]. Dostupné online. (anglicky)
- 1 2 3 4 5 6 7 Особенности озера Эльтон. Санаторий «Эльтон» [online]. [cit. 2025-11-30]. Dostupné online. (rusky)
- 1 2 3 4 Lake Elton. Encyclopædia Britannica [online]. [cit. 2025-11-30]. Dostupné online. (anglicky)
- 1 2 3 4 5 6 7 Озера России: Эльтон – красная жемчужина Прикаспия. Вода России [online]. 2024-02-08 [cit. 2025-11-30]. Dostupné online. (rusky)
- 1 2 3 4 5 6 7 Russian saline lakes Elton and Baskunchak as challengers to the UNESCO World Heritage List. Geotour & IRenE Conference Proceedings [online]. 2019 [cit. 2025-11-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Lake Elton – hydrobiological characteristics. PMC [online]. [cit. 2025-11-30]. Dostupné online. (anglicky)
- 1 2 Brightening Lake Elton. NASA Earth Observatory [online]. 2012-11-27 [cit. 2025-11-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ POSPELOV, Jevgenij Michajlovič. Географические названия России: топонимический словарь. Moskva: AST / Astrel, 2008. ISBN 978-5-17-054966-5. S. 506. (rusky)
- ↑ ЯРХО, V. Из варяг в Индию. Moskva: Lomonosov, 2013. (rusky)
- ↑ Lake Elton. Russian Geographical Society [online]. [cit. 2025-11-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Положение о природном парке «Эльтонский». Администрация Волгоградской области (normativní akt) [online]. 2001-09-25 [cit. 2025-11-30]. Dostupné online. (rusky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Elton na Wikimedia Commons - (rusky) Heslo „Эльтон“ ve Velké sovětské encyklopedii on-line
