Elizabeth Bishopová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Elizabeth Bishopová
Elizabeth Bishop, 1934 yearbook portrait.jpg
Narození8. února 1911
Worcester
Úmrtí6. října 1979 (ve věku 68 let)
Boston
Příčina úmrtímozkové aneurysma
Místo pohřbeníHope Cemetery
Povoláníbásnířka, spisovatelka, překladatelka, vysokoškolská učitelka a esejistka
Alma materVassar College (1929–1934)
Walnut Hill School
Saugus High School
Tématapoezie a esej
Významná dílaOne Art
OceněníGuggenheimovo stipendium (1947)
Shelley Memorial Award (1953)
Pulitzerova cena za poezii (1956)
Academy of American Poets Fellowship (1964)
National Book Award for Poetry (1970)
… více na Wikidatech
Partner(ka)Lota de Macedo Soares
Louise Crane
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Elizabeth Bishopová (8. února 1911 Worcester6. října 1979 Boston) byla americká básnířka a autorka povídek. Za své celoživotní dílo obdržela řadu literárních ocenění (Pulitzerova cena, Národní knižní cena, Mezinárodní literární cena Neustadt).

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Elizabeth Bishopová se narodila ve Worcesteru v Massachusetts jako jedináček do rodiny Thomase Williamse a Gertrudy May Bishopové. Otec brzy po jejím narození zemřel na Brightovu nemoc, duševně nemocná matka byla od roku 1916 v psychiatrické léčebně, kde roku 1934 zemřela (její problémy později autorka popsala v povídce „Ve vesnici“).[1] Bishopová tedy dětství strávila v Great VillageNovém Skotsku u prarodičů z matčiny strany, což rovněž zmínila ve své tvorbě.[2]

Později byla Bishopová rodině odebrána a šla do pěstounské péče otcových rodičů do Worcesteru. Ztráta prvního domova ji poznamenala, rovněž se jí zde rozvinulo astma, které ji pronásledovalo po zbytek života.[1] Život v rodině později krátce popsala ve své básni V čekárně. Bishopová od roku 1918 žila se svou tetou Maude Bulmer Shepherdsonovou a jejím manželem Georgem v činžovním domě v Revere v Massachusetts. Právě teta představila autorce díla básníků viktoriánské éry (Alfred Tennyson, Robert Browning Elizabeth Barrettová-Browningová a další).[3]

Bishopová (ve spodní řadě uprostřed) v ročence Vassar College, jíž byla šéfredaktorkou

Bishopová byla v dětství často nemocná a vystřídala řadu základních a středních škol. Na podzim 1929, těsně před pádem newyorské burzy, začala navštěvovat soukromou uměleckou školu Vassar College. Svůj původní záměr stát se hudební skladatelkou opustila a začala se věnovat literatuře.[1] Roku 1933 spoluzaložila literární časopis Con Spirito. O rok později na Vassaru dokončila bakalářské studium.[4]

Cestování[editovat | editovat zdroj]

Základní škola v Great Village, kterou Bishopová navštěvovala

Bishopová měla od začátku dospělosti nezávislý příjem z dědictví po otci, což jí umožnilo cestovat po celém světě a žít v mnoha městech a zemích, které pak zmínila ve svých dílech, stejně jako svoji lásku k cestování.[1]

Bishopová v Brazílii v roce 1964

Od roku 1938 žila Bishopová na Floridě s přítelkyní Louise Craneovou. V roce 1951, kdy obdržela značnou sumu peněz od Bryn Mawr College se vydala na plavbu kolem Jižní Ameriky. V listopadu dorazila do města Santos a původně plánovaný dvoutýdenní pobyt v Brazílii se protáhl na patnáct let. Přestěhovala se do města Petrópolis, kde žila s architektkou Lotou de Macedo Soaresovou.[5] Vztah vydržel do roku 1967, kdy Soaresová zemřela na předávkování sedativy.

Vydávání děl a závěr života[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv byla Bishopová velmi významnou básnířkou, svá díla vydávala velmi sporadicky. Její první sbírka, Sever a Jih, vyšla roku 1946 a byla oceněna cenou Houghton Mifflin Prize. Další dílo vyšlo až v roce 1955 a o rok později za něj autorka obdržela Pullitzerovu cenu.

Dlouho očekávána sbírka Otázky cestování, ovlivněná pobytem v Brazílii, vyšla až roku 1965. Autorka se v ní vyjádřila mj. ke svému dětství a objevila se zde její první povídka, nazvaná „Ve vesnici“.

V roce 1969 vydala Bishopová sbírku The Complete Poems. Propadla alkoholismu a postihovaly ji záchvaty depresí. Stihla ještě vydat poslední sbírku Zeměpis III (1976) a 6. října 1979 zemřela na mozkové aneurysma.[1] Všechny básně Elizabeth Bishopové z let 1927–1979 vyšly až po její smrti, v roce 1983.

Styl psaní[editovat | editovat zdroj]

Tvorbu Bishopové výrazně ovlivnila americká modernistická básnířka Marianne Mooreová, se kterou se Bishopová poprvé setkala v roce 1934. Postupně se z nich staly přítelkyně a až do smrti Mooreové roku 1972 spolu udržovaly čilou korespondenci.

Pro současníky Bishopové, jako Roberta Lowella či Johna Berrymana, byl intimní život důležitou součástí jejich poezie. Bishopové konfesijní poezie je s tímto stylem ve výrazném konstrastu; její tvorba se vyznačuje jen velmi málo detaily z osobního života, naopak je pro ni typický velmi detailní, objektivní a odměřený úhel pohledu.[6] Intimní detaily zmiňovala velmi opatrně – např. „Ve vesnici“, dílo o autorčině raném dětství, je psané z pohledu třetí osoby, aby čtenář neznalý jejího dětství autobiografické prvky nepoznal.

Bishopová se navzdory své homosexuální orientaci necítila být „lesbickou“ či „ženskou“ básnířkou; svá díla odmítla vydávat v rámci sbírek čistě ženské poezie. Ostatní básnířky se proto domnívaly, že má negativní postoj vůči celému ženskému hnutí. V rozhovoru v literárním magazínu The Paris Review roku 1978 uvedla, že se stále cítí být „silnou feministkou“, ale že si přeje, aby byla její díla hodnocena čistě na základě kvality, ne pohlaví či sexuální orientace.[1][7]

„V Čekárně“[editovat | editovat zdroj]

V básni „V čekárně“ (v originále „In the Waiting Room“) z roku 1976 se Bishopová vyjádřila k honbě sedmileté dívky za osobní identitou a jedinečností ve Worcesteru během první světové války.

„První úmrtí v Novém Skotsku“[editovat | editovat zdroj]

Báseň „První úmrtí v Novém Skotsku“ (v originále „First Death in Nova Scotia“) z roku 1965 popisuje první setkání Elizabeth Bishopové se smrt (zemřel její bratranec Arturo). Báseň je psaná z pohledu dítěte a zdůrazňuje, že i přes mladý a poněkud naivní pohled na svět má dítě rovněž jakési instinktivní uvědomění závažnosti smrti. Autorka kombinuje realitu s fantazií, tento postup použila i ve své básní „Sestina“.[8]

„Sestina“[editovat | editovat zdroj]

Báseň „Sestina“, rovněž z roku 1965, vypráví příběh z autorčina raného dětství, kdy jí jako pětileté zemřel otec a musela se smířit s tím, že už se nikdy nesetká se svou duševně nemocnou matkou. Sestina je básnická forma původem z 12. století, která klade důraz na poslední slovo verše, což básni dodává jistou formu a pravidelnost. Bishopová je známá jako velmi dovedná představitelka této literární formy.[9][10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Elizabeth Bishop na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f Elizabeth Bishop, The Art of Poetry No. 27 [online]. theparisreview.org [cit. 2021-03-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Elizabeth Bishop. Worcester Area Writers [online]. Worcester Polytechnic Institute [cit. 2021-03-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-09-05. (anglicky) 
  3. MILLIER, Brett C. Elizabeth Bishop: Life and the Memory of It. [s.l.]: University of California Press, 1995. Dostupné online. ISBN 9780520203457. 
  4. Elizabeth Bishop – Poet [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. EMILY, Nussbaum. The Love of Her Life. The New York Times [online]. Arthur Gregg Sulzberger, 2002-06-09 [cit. 2021-03-08]. Dostupné online. ISSN 0362-4331. 
  6. VENDLER, Helen. Phone interview [online]. The New York Review of Books [cit. 2021-03-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Kalstone, David and Hemenway, Robert (2003) Becoming a Poet: Elizabeth Bishop with Marianne Moore and Robert Lowell. Ann Arbor: University of Michigan Press
  8. RUBY. Elizabeth Bishop: Sestina [online]. 2012-01-24 [cit. 2021-03-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Analysis of Sestina by Elizabeth Bishop. Owlcation. Dostupné online [cit. 2021-03-08]. (anglicky) 
  10. The Best Sestinas of All Time [online]. TheHyperTexts [cit. 2021-03-08]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]